Vydavatelství Blackfire si asi většina z nás spojuje buď s velkými, na figurky bohatými hrami, které často staví na oblíbené licenci, nebo naopak s drobnými blbůstkami jako Výbušná koťátka a z nich odvozenými (ne)hrami. Občas ale z jejich portfolia vykoukne hra méně nápadná, ale přitom zasluhující pozornost. Takovým kouskem jsou i První říše.

První říše jsou hra od Erica B. Vogela, jehož jméno není v deskoherním světě bůhvíjak provařené, ale zrovna čeští a slovenští hráči mohou znát jeho předchozí počin – rodinný area control Savana. První říše jsou v pár bodech podobná hra, jinak jdou ale svojí cestou.

zdroj: Vlastní foto autora

Celý svět k podmanění

V Prvních říších se dva až pět hráčů pustí do boje o téměř celý svět. Na stylizovaných zmenšených mapách světa se nachází 10 až 20 barevně označených území – přičemž počet se liší podle toho, kolik hráčů hraje – která se postupně obsazují, dobývají, opouští a dobývají zpět v prakticky nekončící přetahované.

V pevně daném počtu kol se vždy na řadu dostane každý hráč a odehraje celý svůj tah. Jeho herní deska určuje, co a jak může dělat. Každý na ní má pět stupnic, po kterých se snaží šplhat nahoru a vylepšovat tak svoje možnosti. Tento lehký závan civilizační hry je moc příjemný!

A co tedy budete provádět? První dvě stupnice definují počet kostek a přehozů, které můžete využít. Třetí stupnice určuje množství pohybu, čtvrtá poskytuje úkolové karty, které lze obětovat pro přetáčení kostek, a poslední stupnice udává počet vašich meeplů na mapě.

Galerie

Ke každé stupnici je přiřazená jedna strana každé kostky. Začíná se se dvěma (díky lehké asymetrii jeden z národů začíná se třemi) a lze se vyšplhat až na pět. Šestá strana je bojová, nepomůže s rozvojem říše, ale hodí se pro výbojnou agendu.

Hod kostkou, či spíš hod osudem?

Po hodu kostkami přichází na řadu jeden z klíčových aspektů Prvních říší, tedy pohyb po mapě. Podle počtu pohybů přesunujete svoje jednotky, abyste obsadili prázdná území s barvami odpovídajícími symbolům, které vám padly na kostkách, nebo abyste z území vyhnali soupeře. Při druhé variantě můžete ukořistit i žeton jeho města a tím dodatečné body na konci hry.

Boj je řešený podobně jako v Savaně. Nedochází k žádnému vyhodnocování, ale pokud pošlete do boje více meeplů, než jich má na území soupeř, automaticky ho porážíte. Každý meč na kostkách vám pak přidává jednu sílu navíc. Soupeř ustupuje, ale území nyní ovládáte vy!

zdroj: Vlastní foto autora

Pak už nastává nejuspokojivější část každého tahu, a to vylepšování vašeho národa. Za každou kostku a jí odpovídající území, které ovládáte, si můžete vylepšit daný aspekt, resp. danou stupnici. Pokud přitom překročíte různě rozmístěné hranice na stupnicích, můžete získat další bonusy – třeba dodatečný pohyb, kartu úkolů nebo nové osadníky na mapu.

Každá stupnice má svůj smysl a všechny vylepšit nezvládnete, je tedy nutné se na něco zaměřit. Na každé stupnici je navíc milník, při jehož dosažení na mapu umístíte svůj žeton města. Pokud ho do konce hry ubráníte, bodujete ho sami, pokud ne, přihrajete body vašemu soupeři.

Civilizační abstraktka

Po několika kolech jsou národy na mapě promíchané, osadníci z Evropy už bydlí v Americe a Austrálii, kontrola se přelévá z jedné strany na druhou, třetí strana se směje a každý si postupně prošlapává svou cestičku historií. I přes velkou míru abstrakce si ale připadáte, že jste něčeho dosáhli, že jste úspěšně dobyli nebo ubránili území, že jste nezanedbali rozvoj a váš národ je na tom lépe, než když jste se chopili kormidla osudu.

zdroj: Vlastní foto autora

Tomu pomáhá i skvělá produkce hry. Pro někoho možná až příliš barevné mapy a komponenty skvěle zpřehledňují hru, custom kostky ji krásně osvěžují, aniž byste si připadali, že jste příliš závislí na náhodě. A co je hlavní, partie neskutečně dobře a hladce plyne.

Ani ve hře pěti hráčů si na vás nuda nepřijde, koukáte a plánujete, sledujete, jak se mapa vyvíjí a tím mění možnosti pro váš tah. A za chvíli jste už zase na řadě vy, chopíte se kostek a soustředěně se snažíte vytěžit ze situace maximum. Ale zároveň to neděláte příliš dlouho, analytická paralýza se jaksi nedostavuje, prostě zkusíte zahrát co nejlépe a nemáte pocit, že byste hru museli nějak hrotit.

Jedinou herní výtku mám k nevyváženosti hráčských možností v závislosti na pořadí hráčů. Občas nám přišlo, že mít tah jako poslední je velká výhoda, která může rozhodnout těsné partie. Druhým negativem je vyšší cena hry, ale obávám se, že se prostě jedná o jednu z prvních vlaštovek celkového zdražení, které náš oblíbený koníček (deskovky! Netuším, jak se to dotkne vyšívání...) letos čeká.

Galerie

Osobně jsem velkým příznivcem různých stupnic a vylepšování mně svěřené postavičky/tvora/národa. V Prvních říších jsem k tomu dostal ještě svěží kostkový systém, šikovný area control a spoustu krásných komponent ve hře, která je jednoduše vysvětlitelná a velmi dobře hratelná ve všech počtech hráčů. Což u převahovek není zdaleka samozřejmostí.