Milovníci koček v rámci českého a slovenského deskohráčstva měli v poslední době skutečně z čeho vybírat. Vzpomeňme na vynikající kousky jako Ostrov koček (se spoustou rozšíření) a Kočičí klub nebo z nedávné doby třeba Detektiva Kočičku. Kromě toho již od roku 2018 ve spoustě domácností koťátka vybuchují (Výbušná koťátka). Ale co pejskaři? Pomyslel někdo na pejskaře?

Pomyslel! Karta se pomalu začíná obracet a vypadá to, že letošek bude ve znamení velké psí ofenzívy. Na starost si ji primárně vzalo vydavatelství Mindok, v jejichž chovné stanici se dopiplávají dva kousky, které by měly hrát první ligu, co se týče kvality: Psí park a Psí parťáci. A na první jmenovanou se mrkneme v této recenzi.

zdroj: Vlastní foto autora

Vydraž si svého čtyřnohého přítele

Vznik Psího parku se datuje do roku 2021, kdy ho jeho tvůrci Lottie a Jack Hazellovi úspěšně zafinancovali během kampaně na Kickstarteru. A jak už to tak bývá, opravdu zajímavé projekty se dočkají i české lokalizace. Psí park v tomto nebyl výjimkou.

Ve hře se 1 až 4 hráči ocitnou v rolích chovatelů psů, kteří chtějí dosáhnout nejvyššího věhlasu. Ten dostávají za karty psů, které získají pro svojí stanici, a za to, jak o ně pečují. V celkem 4 kolech si psy nejprve budete dražit a následně se s nimi vydáte na procházku po parku. Každý pes patří k jedné psí kategorii, která je důležitá pro zisk bodů na konci hry. K tomu má náklady na venčení (zdroje, které musíte psovi „vzít sebou“ na procházku) a speciální schopnost, která tu může přinášet zdroje, tam třeba extra body na konci partie.

Na úvod kola se koná dvoukolová dražba, v níž si hráči rozebírají karty psů z nabídky. Platidlem je tu věhlas, hráči své nabídky nastavují tajně, veřejně však dávají vědět, o kterou kartu mají zájem. Výsledkem aukce jsou vždy dva noví psi pro každého hráče. V tomto hra drží vytyčené mantinely a podle mě je to tak dobře, na rodinný kousek je to správná volba (než nechat někoho „ujet“ a udělat z partie pro ostatní jen formalitu).

Galerie

Jdeme ven? No jdeme! Pojď honem!!

Psy máme a všichni vrtí ocasem a chtějí na procházku. Jenže máte pouze 3 vodítka, víc psů zároveň v parku neuhlídáte. Vyberete si tedy 3 chlupáče, uhradíte jejich náklady na venčení a vydáte se s nimi ven. Tím zajistíte, že vám neztropí scénu ve stanici, což se pozitivně odrazí na vašem věhlasu. Při procházce parkem posouváte svoji figurku po políčkách na herním plánu a sbíráte bonusy. Potom se nachystá další kolo a znovu se roztočí dražební kotouče.

Aby Psí park nebyl tolik plochý, jsou ve hře ještě další prvky, které hru ozvláštňují a odlišují od sebe jednotlivé partie. Nejvýraznějším jsou karty okolností, které zajímavě mění pravidla v různých fázích hry, přičemž pro každé kolo je vždy platná jedna okolnost. Všechny karty jsou navíc odhalené hned na začátku partie, s efekty tak lze kalkulovat a přizpůsobit jim strategii hry. Variabilitu zajišťují odlišné karty parků, které jsou vtipně pojmenované podle skutečných parků v českých městech. Podíváte se tedy do Lužánek, Borského parku i Stromovky.

zdroj: Vlastní foto autora

Hlavním prvkem hry jsou ale jednoznačně karty psů a tady se vše povedlo na výbornou. Jejich množství, krásné ilustrace, různorodé efekty a naučné texty na nich jsou lahůdkou pro všechny milovníky psů či alespoň hráče, kteří vůči nim nemají úplně averzi. Kategorie psa, jeho schopnosti a náklady na vyvenčení spolu dohromady tvoří prostor pro vytváření zábavných a nápaditých kombinací, které zaručeně potěší každého rodinného hráče. Není nad to, když si s sebou na procházku vezmete tu správnou sestavu psů, posbíráte bonusy, napumpujete svůj věhlas a ještě se zásobíte zdroji na další kolo.

Milovníci psů nemají moc co řešit...

Upřímně, na rodinnou hru je poměrně překvapivé použití mechanismu aukce, která je z principu celkem konfliktní záležitost. Ale v Psím parku je to provedeno velmi chytře, protože ani při neúspěchu neostrouháte úplně. Stejně získáte kartu psa, jen možná nebude té správné barvy. S pozicí prohrávajícího v dražbě lze ale velmi šikovně pracovat a někdy si za lacino můžete pořídit kartu, kterou vlastně chcete nejvíc.

Z aukce plyne asi největší nevýhoda hry, tedy lehce slabší hratelnost ve 2 hráčích. Aukce pouze ve dvou je v podstatě dost o ničem, čehož si byli tvůrci vědomi a přidali anonymního pejskaře, který se jí účastní a bojuje s vámi o karty. Dělá to napůl předvídatelně (o co usiluje dle atraktivity daného typu psa), napůl náhodně (hod kostkou při určování jeho dražební síly), čímž dělá hru ve dvou hráčích solidně hratelnou.

zdroj: Vlastní foto autora

Ale nebudu chodit kolem horké kaše: Psí park je prostě lepší ve 3 nebo 4 hráčích, byť sólo mód není k zahození (jsou zde dva umělí pejskaři namísto jednoho). Jedná se o odpočinkovou záležitost, kterou trochu opepří karta úkolů pro sólohru.

Obtížnost hry je zvolená tak akorát a poměrně slušnou hloubku otevírají jednotlivé karty a možnost s nimi vytvářet komba. Nenechte se ale splést, pořád se pohybujeme v kategorii rodinných her a náročnější hráči nebudou herně úplně uspokojení. Jenže to si podle mě Psí park ani neklade za cíl. Orientace na líbivé téma a rodinně zaměřené hraní je tu přiznaná, takže v tomto neshledávám žádný problém. Velkou devizou hry je pak její materiálové zpracování, přítomnost funkčního profi insertu od Game Trayz a, zmíním to ještě jednou, velmi povedené ilustrace psů.