Štěpán Štefaník není žádným nováčkem. Tento svérázný designér stojí za nyní již devítiletou karetní hrou Rone, která hráče vzala do postapokalyptického světa, v němž se nebojovalo o území, jak by se dalo čekat, ale o vodu.
K výrazným prvkům hry patřila velká vyváženost, kdy si všichni hráči dobírali karty ze stejného balíčku a velmi nevídaný prvek otáčení karet několikrát po 90 stupních, což značilo jejich několikakolové vyčerpání. Štěpán hře vytvořil řadu rozšíření i druhou edici, aby se následně pustil do svého dalšího nového projektu ve stejném světě – Rone: Invaze.
Postapokalyptická podobnost
Už na první pohled je sdílený svět patrný – technologiemi překypující budoucnost se tu potkává s pustou přírodou a mutanty. Na druhý pohled vás překvapí opravdu obří krabice, která rovnou počítá jak s hráči, kteří si své hry obalují, tak s případnými rozšířeními. V útrobách krabice je totiž spousta prázdného místa a nemine vás tak pocit, že by se vše vešlo do reálně třetinové krabice. Tedy kdyby se obsažené desky daly složit…
I Rone: Invaze je totiž primárně karetní hra čítající něco pod 300 karet. To ale není ta nejpočetnější komponenta. Tou je přes 400 plastových šroubečků, k jejichž velmi neobvyklému významu se dostaneme později. Ale už teď mohu prozradit, že souvisejí s osmi přerostlými kostkami, které jsou druhým pilířem hratelnosti.
zdroj:
Vlastní foto autora
A z hlediska hratelnosti se jedná o příjemně přístupnou deskovku. Každý hráč má na začátku identický balíček, ale protože se jedná o deckbuilding, tak v průběhu partie přes pořizování nových karet se strategie hráčů začnou odlišovat.
Už s původním Rone nám Štěpán dokázal, že se nehodlá držet zavedených pořádků v karetních hrách a s Rone: Invaze tento svůj přístup bere na novou úroveň. Jakmile se totiž dostanete na tah, hned čelíte obrovskému rozhodnutí – kolik si ze svého balíčku dobrat karet?
Pokud čekáte nějakou shora omezenou možnost, tak se nedočkáte. Rone: Invaze vás skutečně nechá dobrat si zcela libovolné množství karet z vašeho balíčku. Je v tom snad nějaký háček? No samozřejmě! Vy je totiž všechny nezvládnete zahrát a ty, které nezahrajete, vás mohou pěkně potrápit.
zdroj:
Vlastní foto autora
Běžné je dobrat si tak 3-4 karty, později v partii se můžete vyšplhat i na dvojnásobek. Limitují vás jenom zdroje a vtip je v tom, že ve chvíli, kdy si vybíráte karty, ještě nevíte, jaké zdroje budete mít k dispozici. Od toho tu jsou totiž zmíněné šroubky a kostky.
Po výběru karet si hodíte svými čtyřmi kostkami a virtuálně si naberete zdroje, které vám na nich napadaly. Každá z kostek dává na svých pěti stranách po jednom zdroji z celkových pěti typů, zatímco šestá strana je prázdná. Ale to je – stejně jako v případě vašeho balíčku – jen výchozí stav.
Domácím kutilem v deskovce snadno a rychle
V průběhu partie se totiž chopíte šroubováku a tu a tam ze své kostky šroubováním odstraníte slepé šroubky a nahradíte je libovolnými barevnými, které poskytují zdroje. Máte zcela ve své režii, do jakých barev budete svou kostku ladit a zda se vydáte cestou rozmělnění sil, tedy na každou její stěnu dáte nějaké šroubky navíc, nebo to zkusíte risknout a vytuníte si jednu-dvě strany do maxima tří šroubků, tedy tří zdrojů z jediné strany kostky.
Je to velice originální, nikde jinde použitý systém, který má svá pro a proti. Štěpánovi se definitivně musí nechat snaha přijít s něčím tak neotřelým, co navíc funguje, šroubování je v deskovce velmi nečekaný prvek a užíváte si, jak vaše kostky sílí.
Nicméně na tomto systému je velice patrné, jak technologicky náročné bylo ho docílit. Kostky jsou totiž velmi nedokonalé, některé šroubečky do nich zapadnou perfektně, jiné z nich vyčuhují, což není esteticky ani hmatově moc příjemné (nemluvě o jejich mdlé, šedé barvě) a když na šroubování použijete chlapskou sílu, tak měkký plast pod náporem železného šroubováku povolí a hlava šroubku se znehodnotí. Ale dá se s tím naučit a hru mi to výrazněji nekazilo.
Takže máme dobrané karty, hodili jsme kostkami a jdou se utrácet zdroje za hraní karet! V případě Rone: Invaze mají karty okamžité efekty a žádná vám nezůstává na stole do příštích kol. Okamžitě vám doberou karty, vyléčí životy, poskytnou štíty, přetočí jednu z kostek, uloží některý z vašich zdrojů, poskytnou náhradní díly…
zdroj:
Vlastní foto autora
Efektů je nepřekvapivě spousta a teprve až odehrajete vše, co jste chtěli a mohli, udělí všechny vámi zahrané karty zranění soupeři, jehož smrt je vaším posláním. Pak už jen využijete nashromážděné náhradní díly k naverbování karet (vyložíte je nad svou desku), umístíte na ně šroubky (tím je vycvičíte a přidáte natrvalo do svého balíčku), vezmete si novou technologii (permanentní karta poskytující bonusy) a vylepšíte si kostku novým šroubečkem.
V závěru svého tahu zjistíte, jak moudře jste se na jeho začátku rozhodli, protože všechny karty, které vám zbyly v ruce, neboť jste je nechtěli nebo nemohli zahrát, odložíte na svou skládku. Nikoliv na odhazovací balíček, ale na skládku, což má za následek pozitivní a negativní efekt.
Strategická rozhodnutí na každém kroku
Tím pozitivním je, že si na svou desku uložíte zdroje, které tyto karty běžně požadují pro své zahrání. Od každého typu zdroje smíte mít dva kusy, respektive i potřebujete dva kusy, protože oba dva vám za odhození poskytnou jeden tento zdroj pro hraní karet. Že je to moc nevýhodné? Není, protože takové použití zdrojů doprovází dodatečný efekt, jímž soupeři můžete udělit další zranění nebo si třeba dobrat žeton umožňující přehazovat kostky.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tím negativním je, že jakmile budete muset přemíchat svůj balíček, tak za každou kartu na své skládce dostanete poškození (pokud nemáte dostatečný počet technologií). Dobírání karet na začátku vašeho tahu je tedy velice strategické – chcete jich logicky co nejvíc zahrát, zároveň neuškodí nějakou z nich odhodit a zajistit si tak trochu víc zdrojů do příštího tahu, ale nesmíte to zase přehnat, abyste se tím sami nezabili. Naštěstí tu nechybí efekty, které vám pomohou skládku ztenčit. Jednoduše skvělý systém!
Zároveň není moc žádoucí co nejrychleji projít svým balíčkem. Jeho přemícháním totiž pomůžete soupeři, který si poté smí znovu připravit své vyčerpané technologie a svého velitele a dostane slevu na upgradování kostek. Zkrátka a dobře zatímco běžné karetní hry vás nechávají dobírat karty s železnou pravidelností a obzvlášť v případě deckbuildingu je přemíchání bezproblémové a čistě žádoucí, tak v Rone: Invaze je to jeden z největších a nejzábavnějších strategických prvků, nad kterým musíte opravdu přemýšlet.
Čím víc Rone, tím víc zábavy
Tahy jsou relativně svižné a z počátku s nimi velkou parádu neuděláte, ale jak se vám dostanou nové karty do balíčku a vaše kostky začnou dávat víc zdrojů, budete hrát více karet se silnějšími efekty a věci se začnou příjemně řetězit.
Hra má i takové velmi zvláštní, zajímavé tempo. Nejdřív totiž neumíte dávat moc přímého zranění a většinu vašich ran pohltí soupeřovo štíty, kterých má rovnou 16. Ale i když si je bude tu a tam doplňovat, neustále budou klesat a jakmile ho jich zbavíte, nadejde sprint, protože už veškeré vaše útoky půjdou do jeho zdraví.
Partie umějí být pěkně vyrovnané a mohu potvrdit, že i když se jednomu hráči v první polovině hry tolik nedaří a nemá z průběhu moc radost, neznamená to, že by situaci nedokázal obrátit a svého soka porazit.
Ale ani výhra není v této hře něco samozřejmého. Nestačí jen porazit vašeho soupeře, ale ještě musíte přežít – zkontrolujete obsah svojí skládky stejně jako při přemíchání balíčku, tedy riskujete, že vás vaše odhozené karty dorazí a připraví o vítězství. Takže i svoji výhru si musíte dobře načasovat!
zdroj:
Vlastní foto autora
Proti sobě? Ne, raději spolu!
A teď už k další zajímavé vlastnosti nového Rone – můžete ho rovnou z krabice hrát kooperativně! Výše jsem nastínil, jak se hra hraje duel, v němž se hráči střídají na tahu (pokud tedy nesáhnete po později publikované úpravě, která vám umožní hrát simultánně) a většina z výše řečeného platí i pro kooperaci.
V té právě hrajete všichni najednou proti jednomu společnému nepříteli – titulní Invazi. Ta má svou vlastní obří desku, na které je balíček Invaze, její odhazovací balíček, skládka, stupnice kol s událostmi, sloty pro karty, které může Invaze vycvičit a přidat si je tak do balíčku a v neposlední řadě seznam nových akcí, které mohou provádět hráči.
Z pohledu hráčů se hraje prakticky stejně s tou výjimkou, že snad všechny pozitivní efekty můžete cílit na svého spoluhráče, tedy nechat ho dobírat karty, léčit se, získávat zdroje a tak podobně, díky čemuž je hra skutečně kooperativní a vyplatí se sdílet informace a společně rozhodovat, co bude pro celý tým nejlepší.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jedinou, ale pořádnou změnou je právě Invaze. Ta ze svého balíčku v každém svém tahu odhalí tolik karet, kolik je ve hře hráčů a kolik má sama ve hře protokolů (de facto její technologie, tedy podpůrné akce na permanentních kartách).
Tyto karty vykládá jednu po druhé, při tom vyhodnocuje jejich efekty (většinou přidání šroubků na verbované karty) a vrší je na sebe tak, že jim koukají jen spodní statistiky, tedy životy, štíty a útoky. To se stane na začátku každého kola, ale útoky těchto karet se vyhodnotí až na jeho konci, takže hráči vědí, čemu čelí.
A to, čemu čelí, je opět moc hezký, svěží mechanismus. Jejich protivníkem je vrchní karta z vytvořeného řetězce karet (viz obrázek výše), která má statistiky všech karet pod sebou, tedy součet všech štítů, životů, útoků a efektů.
Pokud se hráčům podaří tuto kartu ve svém tahu porazit, tak… ani zdaleka nemají vyhráno. Tím se totiž jen odhalí další karta pod ní, která má opět statistiky karet pod sebou, a tak pořád dokola. Poslední karta je pak kartou scénáře, která může obsahovat další pravidla a podmínky výhry a je platná vždy, nedá se jí zbavit.
Výhrou se v kooperativní variantě rozumí přežít určitý počet kol, takže úkolem hráčů je v každém kole porazit co nejvíce karet invaze, aby když dojde na jejich vyhodnocení, neutržily ty obrovské sumy poškození.
Duel vs Koop
A funguje to skvěle! Duel v Rone: Invaze je povedený, zábavný, ale sám bych jeho partičku nenavrhl (obecně daleko víc tíhnu ke kooperacím). Zato pro kooperativní variantu jsem se nadchl a plnými doušky si ji užíval. Oproti duelu má totiž jednu velmi nespornou výhodu – naplno se v ní projeví kostky.
zdroj:
Vlastní foto autora
Kooperace se totiž hraje na několik propojených her (v základu jde jen o dva propojené scénáře, ale v kickstarterové verzi je velká rozvětvená kampaň), mezi nimiž se přenáší veškerý váš postup – a postup Invaze. To znamená, že své balíčky vylepšíte o poznání více a dostanete příležitost našroubovat na kostky daleko více šroubků.
V duelu se mi stávalo, že jsem na vylepšování kostek neměl dost času a šlo tak jen o malé úpravy, které se sotva projevily. V základní kooperativní kampani se nám podařilo dostat spoustu stran všech našich kostek alespoň na dva ze tří možných zdrojů, a některé dokonce na jejich maximum.
Hra tak má díky kampani mnohem lepší dynamiku, daleko víc zde pocítíte vlastní růst z absolutního počátečního dna na nabušený vrchol na konci. Zároveň je základní kampaň moc hezky navržená, kdy v prvním scénáři obě strany sílí, zatímco ve druhém je vaším hlavním úkolem svého soupeře absolutně oslabit.
zdroj:
Vlastní foto autora
A je to podané tak, že si na začátku vůbec neumíte představit, jak by něco takového mohlo jít splnit, abyste samotným hraním zjistili, že jde de facto o logaritmus, kdy je vaše cesta k cíli z počátku velice pozvolná, aby se najednou přepnula v raketový dojezd s protnutím pomyslné pásky.
Kooperativně je Rone: Invaze výbornou hrou a jedinou nevýhodou verze dostupné v obchodech je právě absence větší kampaně, u níž doufám, že bude časem dostupná v nějaké podobě i samostatně. Dokoupit si v tuto chvíli můžete jen podpůrné doplňky jako krabičky na šroubky a misky na házení kostek, ale také rozšíření s komponentami pro dalšího hráče.
Základní hra je totiž jen pro jednoho a dva hráče, takže pokud se chystáte hrát ve více, budete muset víc zainvestovat (rozšíření jsem neměl k dispozici, takže vám nepovím, jak se hra hraje ve větších počtech). V kickstarterové verzi jsou také fešnější šroubováčky nahrazující prosté kovové tyčky, ale pokud máte doma jakýkoliv běžný šroubovák, tak si sami můžete hru vytunit...
Na každé apokalypse je cosi zkaženého...
Rone: Invaze je velice zábavná hra, které se ale nevyhnulo i několik neduhů. Jedním z největších je hrací doba, která se snadno dostane na dvě hodiny, což moc neodpovídá tomu, co hra nabízí a snadno se dostaví pocit zdlouhavosti, až jednotvárnosti.
Nelze také popřít velký vliv náhody, který vás potrápí zejména v duelové variantě, kde není nic horšího, než když jednomu hráči na kostkách padnou čtyři zdroje a druhému hráči žádné – první si zahraje všechny karty z ruky, druhý jen smutně přihlíží, vše odkládá na skládku a doufá v lepší příští tah a nějaké vyřešení nešťastné situace.
A pak je tu praktická stránka věci. Výše už jsem upozornil na nedokonalost šroubovacích kostek jako takových, s čímž se ještě pojí nutnost je po každé partii resetovat do výchozího stavu, takže vás čeká velká spousta nyní už ne tolik zábavného šroubování.
zdroj:
Vlastní foto autora
Šroubečky jsou navíc neskutečně titěrné. Na jednu stranu chválím autora za to, že dal šroubkům dvojí využití, tedy kromě jejich šroubování do kostek tu slouží jako označovače všeho (uložených zdrojů na desce, vašich životů, štítů, stavu vycvičení karet…), ale právě proto, že se šroubují do kostek, které logicky nemohou mít velikost pěsti, jsou opravdu a velmi maličké.
A když s nimi musíte kolo co kolo aktivně manipulovat, je to nepříjemné. Hráče čeká spousta nevydařených pokusů o jejich zvednutí, když už je drží, tak jim vypadnou a někam se zakutálejí a dostat je do zdířky na kostce či na špičku šroubováku je kapitolou samo o sobě… Zkrátka novátorský, skutečně lákavý prvek je vykoupený tím, že není zrovna ergonomický a zbytečně vás frustruje.
Osobně bych také ocenil existenci žetonu, který by mě upozorňoval na výhodu, kterou jsem získal při přemíchání soupeřova balíčku. Mám si totiž aktivovat své technologie a velitele a zlevnit si vylepšování kostek, ale musím tak učinit až ve svém příštím tahu (a ano, soupeře můžu donutit přemíchat v mém tahu) a snadno se tak stane, že na to člověk zapomene.
zdroj:
Vlastní foto autora
No a fakt, že úložný systém v krabici není moc dobře navržený pro kampaňové hraní, tedy uchovávání stavu hry mezi partiemi, kdy si moc nevíte rady s tím, co kam dát, abyste se v tom příště vyznali, je už jen taková rozmrzelost na konec. Těch výtek ve výsledku není málo, ale nad spoustou z nich se dá povznést, žít s nimi a nenechat si kazit jinak skvělý zážitek ze hry.
Rone: Invaze je celkově vzato povedenou hrou, zejména v koopu, která zaujme překvapivě velkým množstvím neotřelých systémů, většina z ilustrací je fakt parádání, vylepšovat kostky a házet jimi je zábava a přemýšlet o tom, jak zacházet s kartami a celým vlastním balíčkem, je strategická slast. Není to bez chybičky, ale klady naštěstí převažují a pokud se hra dočká nějakého dalšího obsahu, tak chci být rozhodně u toho!