Foxové nám přináší novinku na poli válečných her pro začátečníky – Saladina. Spadá do nové série En Ordre de Bataille, která si klade za cíl představit legendární středověké vojevůdce se dvěma bitvami, v nichž je vyzdvihnutý význam protřelých válečníků. Pravidla v samotném úvodu oslovují i rodiče a učitele a autoři doufají, že skrze velké bitvy na malém stole dokáží zprostředkovat historii pro všechny.

Galerie

V prvním díle se autor Denis Sauvage zaměřil na titulního Saladina, který roku 1187 porazil na hlavu jeruzalémského krále Guye z Lusignanu v bitvě u Hattínu. Po této bitvě v krátkém čase Saladin dobyl Jeruzalém a upevnil tak nejen svou moc, ale ovlivnil svým tažením politiku v regionu i události v Evropě. Na křižácké tažení se vydal i anglický král Richard (po své smrti zvaný Lví srdce), který se se Saladinovými šiky utkal v bitvě u Arsúfu roku 1191.

Richardovi se podařilo udržet vznětlivost svých rytířů a jejich následný výpad vedl k rozpadu vyčerpaných ajjúbovských oddílů. Přesto se Richardovi nepodařilo Svaté město získat zpět pro křesťany. Jakou bitvu zvolíte vy a do čela jakých šiků se postavíte?

Jak vést válku

Ústřední mechanismus Saladina tkví v užívání a ztrácení kotoučů rozkazů, vše okolo k tomu pouze vede. Prim tu tedy nehraje zdraví, vylepšování ani zbrojení. Herní plán nabízí šiky pěšáků, lučištníků i těžkou jízdu a hráč se musí postarat o to, aby šiky udržel na uzdě. Kdo jako první přijde o poslední rozkaz, prohrává.

zdroj: Vlastní foto autora

Na začátku hry tedy oba soupeři disponují množstvím rozkazů a kartami korouhví, které si můžete představit jako velitele jednotlivých praporů. Na herním plánu je korouhev složená z oddílů v podobě dřevěných špalíčků. Pak tu máme ještě kostky a tradá, to je vše!

Během svého tahu zaplatíte za požadovanou akci 1 až 3 rozkazy, přesunete kotouče ze své zásoby do sekce vyčerpaných rozkazů a akci provedete. Jakmile kotouče nezbývají, musíte provést akci za 0 rozkazů, což vás bude pěkně bolet. Během svého kola totiž potřebujete použít všechny karty a jak hra postupuje, je to stále těžší a těžší, začíná vládnout chaos a nakonec jsou hráči při akcích za 0 rozkazů nucení čelit dice festu.

Na hře se mi líbí užití zlatých a bilých akcí, neboli rozlišení, kdy jsou nasazené jednotky připoutané (bojují v líté vřavě) a kdy odpoutané (vyčkávají a napilno mají jen lučištníci). Podle toho se hráčům zužují možnosti, protože když už je prapor v řeži, špatně se mu udílí pokyny a těžko lze čekat nějakou bojovou výhodu.

zdroj: Vlastní foto autora

Korouhve soupeřů jsou na sebe vázané, a tak jedny útočí na sebe navzájem a vedle nich máme ty, které se brání jiným, než na které útočí. Mezi schopnostmi karet nalezneme i reakce a hru zpestřuje možnost převelet posily ze zálohy ke krvácejícím praporům.

Pokud se vám podaří zničit soupeři korouhev, tedy odstranit z plánu všechny oddíly, získáte její kartu. Na začátku kola vrátíte do krabice jeden rozkaz a k tomu další rozkaz za každou ztracenou korouhev. V průběhu kola pak ztratíte rozkaz pokaždé, když přijdete o šestý oddíl. Tato matematika vede k tomu, že hráči obvykle odehrají necelá tři kola.

Pravidlo, že se do krabice odevzdávají primárně nevyčerpané rozkazy, na hráče neuvěřitelně tlačí. Vše si naplánujete, vyšlete krupobití šípů za 2 rozkazy a myslíte si, jak jste to soupeři nandali. Jenomže ten zvolí útok, hodí kostkami, vyřadí vám nějaké ty oddíly, což vás může okamžitě připravit o rozkaz a zároveň na kostce může padnout vyčerpání rozkazu.

Galerie

Hráč tak v jednom tahu může přijít až o 3 rozkazy, které chtěl sám použít! A už se vezete... Ve druhém kole začíná přituhovat a ve třetím kole se cítíte bezmocně jako Guy Lusignan u Hattínu. A nezáleží na tom, za koho hrajete. Situace je zoufalá a porážka nevyhnutelná.

A to jsme ještě nezmínili, že za každý sloupeček ztracených oddílů na plánu musíte platit o 1 rozkaz navíc při každé akci dané korouhve. A tato marnost a tíže ukočírovat svoje muže v písku a nepřehledném boji dobře přibližuje boje středověkých šiků. Mechanismus rozkazů společně s kartami korouhví tak dobře přibližuje atmosféru starých bojišť.

Jak vyhrát válku

Saladin je epický herní zážitek pro fanoušky strategických her s historickou tématikou. Tedy tak to alespoň tvrdí autoři. Za sebe bych to tak úplně neviděl, ale popořadě. Pravidla jsou srozumitelná, sešit vás sice může překvapit neznámou terminologií a vše se zdá být složitější, než ve skutečnosti je.

zdroj: Vlastní foto autora

Hra je originální a na pochopení spíše jednoduchá. Ikonografie je jasná a jen bych ocenil, kdyby pravidla pamatovala na zvraty týkající se některých karet, akcí a celkové taktiky. Potom by byla hra ještě přístupnější. Dle stávajících pokynů na všechno přijdete, ale nějaká ta příprava hráčů a explicitní ujištění by byla ještě lepší. Estetika hry ve spojení s minimalismem na herní ploše se mi zamlouvala.

Hru jsem testoval cíleně s nehráčem a chytil se rychle, dokonce mě i porazil. Partie plynuly dobře a jen já si zoufal. Nepřišel jsem totiž na to, jak hru hrát dobře. Po několika partiích a různých taktických pokusech v nasazování praporů a volbě akcí se nemohu zbavit pocitu, že to je zase jenom o náhodě. Náhodě v kostkách, kdy oslabení soupeře v rozkazech může být fatálnější než zničení oddílů. Náhodě v tom, kdo na jakém úseku bojiště zaútočí první, neboť ten, kdo vykonává akci s jednotkou nepřipoutanou, má navrch oproti následující akci soupeřovy připoutané jednotky.

Použití ohně u Hattínu jsem nepochopil vůbec, respektive přes jeho rozdělání v prvním kole nemám pocit, že by negativně ovlivňoval hru – ta nutnost vydat na jeho založení o rozkaz navíc, než kolik vyčerpá soupeř, mi přijde v praxi zásadně nevýhodná. U tohoto mechanismu přibližujícího skutečnost oné bitvy mi přijde, že funguje dobře na papíře, ale ve hře měl být navržený jinak. Ale možná jsem jen nepřišel na to, co dělat s ostatními jednotkami tak, aby to vážně fungovalo.

zdroj: Vlastní foto autora

Ve zkratce se mi líbí centrální systém i atmosféra hry. Myslím, že Saladin je svou cenou velmi přístupnou dvojkovkou a mohu ji vřele doporučit jako fungující simulaci, kde přes předestřený minimalismus je co objevovat. Jen jsem osobně rozladěný, že já to nenašel. Že přes všechny akce a možnosti ztrát rozkazů nemám pocit, že by šlo dění vyloženě ovládnout.

Saladin je bezpochyby herní zážitek pro fanoušky strategických her s historickou tématikou, jen škrtám tu epiku. Ve své sbírce si ho určitě ponechám a těším se na další tituly a jejich mechanické pojetí. Jen si tak říkám, že těch karikovaných postav mohlo být více. Jsem zvědavý, jakého stylu kresby se dočkáme v další hře této nové série.