Vladimíra Suchého můžete znát díky mnoha skvělým eurovým hrám z posledních let, jako jsou Podmořská města, Evakuace či Messina 1347. Jenomže jeho autorské začátky sahají do mnohem hlubší minulosti, až do roku 2007, kdy světu dal svou první velkou hru League of Six, tedy Šestiměstí, čímž si zajistil možnost publikovat spoustu dalších her pod křídly studia Czech Games Edition.

Galerie

Přestože plodí stále nové a stále skvělé deskovky, už remaster hry Loděnice z roku 2009 mi dokázal, že jeho hry nestárnou. Vlastně jsem si je svým způsobem užil víc než jeho současnou tvorbu, protože jsou takové... jednoduché. Nechápejte mě špatně, Messinu, Evakuaci, Podmořská města a další mám rád pro jejich témata a fakt, že jsou to pořádné mozkovary. Občas je ale fajn dát hlavě trochu odpočinout, ale přitom se dobře pobavit se skvěle navrženou deskovkou.

A přesně tak jsem se cítil při hraní remasteru Loděnice a později i při hraní remasteru Šestiměstí. O novou edici – nazvanou Kompletní edice – se postaralo Dino, které už jednou s autorem spolupracovalo na jeho skvělém Aldebaran Duelu. V tomto případě se rozhodlo hru převléknout do úplně nové grafiky, do jedné krabice dalo i rozšíření Družina věrných a jako bonus přidalo možnost zahrát si hru ve dvou, případně i jednom hráči.

Zpátky do minulosti

Pokud jste stejně jako já neměli s původní hrou tu čest, pak vězte, že se jedná o zajímavou přetahovanou o šest měst, která se historicky spojila v boji proti loupeživým rytířům a později aktivně vystupovala proti Husitům, jak se ostatně dočtete na poslední dvoustraně pravidel věnované historickým faktům. Vy tu ale nebudete bojovat. Jste totiž šlechtici, kteří si chtějí šplhnout u krále Zikmunda tím, že mu ze Šestiměstí přivezou pořádnou porci daní.

zdroj: Vlastní foto autora

Města jsou elegantně rozložená kolem centrálního plánu a tu největší zábavu zažijete při snaze vybrat v jednom z měst daně. Do měst se totiž na každé ze šesti kol losují žetonky s šipkami, které ukazují na nejrůznější odměny v daném městě. No a někdy je těch šipek na žetonu víc, jindy míň. Tím je přirozeně určená poptávka po těch nejlukrativnějších městech, kam by si nejraději zajel každý.

Ale v každém městě musí být po této fázi jen jeden hráč, s čímž souvisí zábavně pojatá aukce. Máte svůj dřevěný, potištěný povoz, s nímž si zajedete do vybraného města, tedy na jeho stupnici. A pokud ve stejném městě chce vybírat daně jiný hráč, musí zaparkovat na stupnici na vyšší pozici. Tím vám sice hodlá „ukrást“ město, ale zase vám nabízí tolik zbrojnošů, kolik udává číslo na stupnici, kde zastavil.

Je už na vás, zda jeho nabídku hned přebijete tím, že mu nabídnete ještě víc zbrojnošů a pokusíte si tak město udržet, nebo ji přijmete, získáte zbrojnoše a přesunete se do jiného města, kde můžete vyvolat novou aukci s jiným hráčem, případně se usadit ve městě, kde nikdo není. Osobně si tuhle fázi hry moc užívám, protože mě baví neustálé přelévání sil. Jakmile se vyřeší jedna aukce, vyvolá se tím druhá a z té se dá zase vrátit k první a takto pendlujete do té doby, než se každý z hráčů usadí v jednom městě.

zdroj: Vlastní foto autora

Je to skvělý prvek hlavně proto, že se v něm dá účinně blafovat, na oko usilovat o město, o které vám ale vůbec nejde, jen proto, abyste si nahrabali pořádné množství zbrojnošů a byli tak připravení na chvíle, kdy sami budete muset platit za možnost danit v nejbohatším městě. Navíc nejste limitovaní jen zbrojnoši ve vaší ruce, ale hráči můžete zaplatit i kartami z nabídky, byť tím ztratíte body.

Z hlediska tohoto mechanismu je Šestiměstí lepší hrou než třeba Kyklády, které obsahují stejnou aukci, ale je v nich mnohem snazší dopočítat, kolik si hráč může dovolit zaplatit z vlastní kapsy a snadno ho tak přebijete, jelikož svůj dluh nemůže dorovnat z banku. Dopočítání se v Šestiměstí nestává tak často, protože hráč může v ruce držet zbrojnoše různých hodnot a ještě má přístup k těm v nabídce. Prostě paráda.

Tak vám to vezu, pane

Nakonec se tedy každý zabydlí v jednom z měst, načež má možnost si otočit žeton s šipkami, jak uzná za vhodné a získá z města odměny – nejrůznější suroviny, zbrojnoše a koně. Množství koní určuje, v jakém pořadí budou hráči ukládat získané suroviny do skladu a deskovka toto pořadí znázorňuje krásným tematickým prvkem, tedy destičkami koňských spřežení s různým počtem zapřažených koní, které si dáte na destičku svého povozu. Na ten si zároveň dáte získané suroviny a jde se na druhou velkou událost každého kola.

Galerie

Uskladnění zboží je totiž také pěkně vypočítavý mechanismus. Koukáte na dvě nabídky, každou se čtyřmi řádky. Musíte si vybrat jeden řádek a zaplnit ho vším, čím můžete, z vlastního povozu. Nicméně políčka, která nezaplníte, mohou, respektive musí zaplnit další hráči za vámi a každé vyložené zboží přináší body. Pokud se takto navíc naplní celý řádek, dostane hráč, který ho zvolil, bonus v podobě dalších vítězných bodů, případně v podobě karet stavů, které v této hře zastupují prvek sbírání sad (a poměřování se s ostatními, kdo jich má víc).

Proto pro vás může být výhodné určit řádek, do kterého sami moc zboží nevyložíte, ale ostatní hráči vám ho pomohou dokončit. Zároveň je takto můžete přinutit vzdát se zboží, které by radši uskladnili v jiném řádku, kde by z něj měli větší užitek. Zkrátka a dobře v Šestiměstí je každý jednotlivý krok do detailu promyšleným mechanismem a už při snaze vybrat daně ve městě má smysl uvažovat o tom, kolik v něm získáte koní a kolikátí tak budete na řadě při uskladňování zboží. Do partie ještě promlouvají destičky s dalšími bonusy či dodatečným bodováním. Po šesti kolech je vše vybráno a na základě vítězných bodů se určí jediný vítěz.

Šestiměstí nezrezivělo, ale uzrálo

Jak už jsme předeslal, Šestiměstí je stará, ale stále naprosto funkční škola. Je to originálně působící euro, které se ani mezi nejčerstvějšími novinkami neztratí. Stále má co nabídnout, je zábavné, velmi svižné a přestože stále platí, že je lepší ve více hráčích, tak nový režim pro dva se opravdu vyvedl. Podobně jako třeba ve hře Aldebaran Duel tu operujete s malým balíčkem automy, která zdárně simuluje přítomnost třetího hráče a Šestiměstí si díky tomu vždycky rád zahraju ve dvou hráčích, kdy se jedná logicky o nejsvižnější partie.

zdroj: Vlastní foto autora

Automu je navíc možné zapojit i několikrát a simulovat si tím jakýkoliv vyšší počet hráčů, díky čemuž si můžete dát partičku i sólo, která sice funguje, ale je to definitivně nejméně optimální zážitek. A co se grafického pojetí týče, tak osobně mi sedí „historická“ béžová a ilustrace krabice je za mě velmi vyvedená, ale nemohu se zbavit pocitu, jako by hra na stole vypadala taková nedodělaná. Má svůj styl a není to tak, že by se mi vyloženě nelíbila, jen to není láska na první pohled.

Buď jak buď, pod vizuálním pozlátkem tepe srdce plnokrevníka, který ani po 17 letech neztratil na své herní kráse. Je to poctivé euro, které ale tolik nezavaří hlavu jako moderní produkce a může proto posloužit zkušeným harcovníkům jako příjemná oddechovka. A fakt, že si tak skvělou hru konečně můžete relativně plnohodnotně zahrát i ve dvou hráčích, je jí jedině k dobru. Doporučuje pět ze šesti měst.