SG Gwint – recenze počeštěné, fyzické verze karetní kratochvíle ze Zaklínače
Recenze zdroj: Vlastní foto autora

SG Gwint – recenze počeštěné, fyzické verze karetní kratochvíle ze Zaklínače

15. 1. 2024 17:09 | Deskovky | autor: Patrik Hajda |

V průběhu věků měla karetní hra Gwent (česky Gwint) tři oficiální podoby (když pomineme původní zmínku v knihách). Původně vznikla jako minihra ve vynikající videohře Zaklínač 3: Divoký hon, aby se s fyzickými edicemi rozšíření Srdce z kamene a O víně a krvi dočkala svých hmatatelných, ale kusově dost omezených podob.

Nakonec se obliba v této karetní hře zasloužila o vznik samostatné videohry Gwent: The Witcher Card Game, kterou její provozovatel – studio CD Projekt RED – vylepšoval a rozšiřoval dalším obsahem po mnoho let (podobně jako třeba Magic: The Gathering Arena).

Digitální Gwent dnes už bohužel nemá podporu autorů a je plně odkázaný na svou komunitu. A nejinak je tomu i s tím „papírovým“. Zatímco není těžké sehnat původní kartičky dodávané s rozšířením (byť to něco stojí) a stejně tak se dají dohledat soubory k vytištění, najde se přímo u nás v Čechách takzvané Společenstvo Gwintu, které hře vdechuje další život.

Společenstvo Gwintu provozuje řadu kluboven po celé republice, kde si můžete karetní hru Gwint zahrát pod názvem SG Gwint. Aby ale do svých řad přitáhlo ještě další nadšence a naplno se mohla rozjet sezóna turnajů, přišli správci spolku s jedinečnou nabídkou: Až do konce ledna roku 2024 dostane každý, kdo zaplatí roční klubové členství ve výší 1 200 korun, karetní hru Gwint k vlastnímu užití.

SG Gwint zdroj: Vlastní foto autora

Po skončení této akce vám hra může být zapůjčená v klubovně, případně vám budou poskytnuté podklady pro vlastní tisk. Já se nyní mohu nazývat hrdým majitelem této počeštěné verze a musím říct, že je o co stát.

Zmíněná rozšíření původní videohry jsem propásl, takže teď poprvé třímám v rukách fyzickou verzi hry, jejímž hraním jsem v Zaklínači 3 strávil obrovskou spoustu hodin, stejně jako následnou videoherní adaptací.

A nic z toho se zkrátka nevyrovná pocitu, kdy můžete karty třímat a žmoulat v ruce, prohlížet si nádherné ilustrace převzaté ze samostatného digitálního Gwentu a stavět si balíček s roztříděním karet přesně podle svého. Jde o opravdu kvalitní tisk, který se nezalekne před běžnou produkcí deskových her.

SG Gwint zdroj: Vlastní foto autora

A je to také slušná hromada karet, která svým počtem převyšuje čtyřstovku. Na výběr je z pěti frakcí od Monster a Nilfgaardu přes Scoia’tael a Severní království až po Skelligské ostrovy. Každá z těchto sad v něčem vyniká (nejen svou jedinečnou schopností, ale hlavně unikátními kartami), spousta karet je sdílených, ale k mísení frakcí tu nedochází.

Vždy se u stolu střetnou dvě frakce, které se utkají na ploše maximálně tří kol. Hraje se na dvě vítězná kola, přičemž se nejedná o hru, v níž byste zahráli desítky karet. V tom se Gwint poměrně liší od sběratelských stálic jako Magic: The Gathering, Pokémon, Disney Lorcana a tak podobně.

Za hraní karet se tu ničím neplatí – ve svém tahu jednoduše vynesete jednu a podle jejího typu ji dáte buď do přední, střední nebo zadní bojové linie na své straně stolu. Cílem je nasbírat na kartách jednotek větší souhrnnou sílu, než jakou má na konci kola soupeř.

Spousta karet ovlivňuje dění na plánu svými speciálními schopnostmi, ať už je řeč o manipulaci se silou karet (třeba jen v jedné ze tří řad), nebo třeba jejich úplném odstranění z bitvy. Díky tomu se s každou zahranou kartou mění situace na herním plánu a je na každém z hráčů, kdy zahlásí své odstoupení z daného kola.

Ale tím, že odstoupíte, dáváte soupeři možnost odehrát zcela libovolné množství karet. Proč tedy vůbec pasovat? Protože se hraje na dvě vítězná kola a jak už jsem prozradil, nejedná se o hru, v níž byste hráli obrovské množství karet.

Vy totiž ani moc dalších karet nad startovních 10 nedostanete. Jde tedy o to vymyslet, jak s tak malým množstvím vyhrát ne jedno, ale dvě kola. Díky tomu je partička Gwintu naplněná vzrušením a neobejde se bez nějakého toho blafování, kdy na soupeře taháte něco, co považuje za trumfy a netuší, že si svá skutečná esa v tom rukávu ještě necháváte.

SG Gwint zdroj: Vlastní foto autora

Můžete záměrně prohrát jedno kolo, pokud cítíte, že o něj jde vašemu soupeři a vyhazuje se ze svých lepších karet. Má to celé velmi překvapivou hloubku a je to téměř nekonečný souboj myslí, dumání a zvažování, zda ještě investovat další kartu do tohoto souboje, nebo pasovat a nechat si zbytek ruky do dalšího kola, kde už půjde ale opravdu o všechno.

To je základní Gwint. Zhruba takhle se hrál v Zaklínači 3, zhruba takhle se hrál ve své samostatné digitální verzi a zhruba takhle se hraje i česká verze od Společenstva Gwintu. Nicméně tento spolek se rozhodl, že tu nebude nabízet jen kopii některé z oficiálních verzí.

Místo toho tvůrci upravili původní variantu ze Zaklínače 3 tak, aby každý balíček měl šanci vyhrát. Původní minihra pro čistě singleplayerové RPG totiž nebyla úplně vyvážená. Ve spolku tak kromě pozměněné vizuální stránky sahali i do systémů hry, pohráli si se silami přesílených či příliš slabých karet, vymysleli nové schopnosti i celé karty.

SG Gwint zdroj: Vlastní foto autora

Takže se vám do rukou dostává zase trochu jiná verze slavné karetky, která je svým pojetím vyloženě určená k turnajovému hraní, do kterého se ostatně v rámci klubů můžete zapojit a dotáhnout to třeba až na mistra republiky.

Prostoru pro seberealizaci je tu víc než dost. Kromě toho, že máte na výběr z pěti frakcí, je v každé frakci přes 90 karet, přičemž váš balíček jich potřebuje jen třetinu. Tato varianta diktuje, aby balíček obsahoval alespoň 30 karet, přičemž zlatých jednotek (prakticky nezničitelných hrdinů) můžete mít až pět a speciálních jednotek (počasí a jiné efekty ovlivňující bojiště) maximálně deset.

Liší se i průběh hry. Stále začínáte s 10 kartami a můžete dvě odhodit a dobrat si nové, aby se trochu omezila náhoda úvodní ruky, ale mezi koly si vždy lížete dvě další karty s další možností jednu zahodit a dobrat si jinou. V samotném začátku partie má navíc první hráč na stole již vyloženou kartu Klepny.

Do hry se tak dostane o něco víc karet než v původním Gwentu a díky zahazování karet a dalším efektům se dokážete dostat k víc než polovině karet vašeho balíčku, čímž se zvyšuje šance, že se dostanete k hledaným kartám a váš balíček zafunguje zamýšleným způsobem.

Je ale škoda, že se tvůrci pokusili veškerá pravidla hry vměstnat na několik málo karet a leccos by si tak zasloužilo hlubší rozbor, obzvlášť v případě, že jste Gwint nikdy nehráli. Doporučuji proto najít na internetu pravidla původní hry a pak se orientovat podle změn této varianty. Nebo si hru nechte vysvětlit v klubovně.

Pokud se do hraní SG Gwintu od Společenstva Gwintu pustíte, tak kromě turnajů můžete ještě počítat s dodatečnými sběratelskými kartičkami a faktem, že se hra dále vyvíjí (pokud vzniknou nové verze karet, dostanete je) a i její hráči mohou svými podněty napomoct k jejímu formování (na recenzi mi byla poskytnutá čerstvá verze 2.0 z listopadu).

Vzato kolem a kolem je SG Gwint vyloženě krásný, ale hlavně zábavný produkt. Velmi kvalitně vytištěná karetní hra, která není jen tak pro parádu, ale počítá s organizovaným hraním. Pokud něčeho takového chcete být součástí, mohu jedině doporučit využít nabídky profesionálního tisku za členský poplatek. Už jen proto, že mít takový kousek v takové kvalitě doma prostě umí vykouzlit úsměv na tváři.

Verdikt:

Starý dobrý Gwint přichází v lehce obměněné podobě a hezky pěkně v češtině. Mírné zásahy do pravidel jsou vítané, ilustrace z digitální adaptace berou dech a je prostě radost bavit se konečně u stolu (a ne u obrazovky) přesně tak, jak to kdysi dělal samotný Geralt při toulkách po Velenu.

Nejnovější články