Pokud o hře Similo slyšíte poprvé, tak vězte, že se jedná o celou sérii malých karetních her určených pro kooperaci minimálně dvou, maximálně tolika hráčů, kolik se jich k jednomu stolu vejde.

Galerie

Série stojí na jednom principu, který je stejně jednoduchý, jako je geniální. Systém je sdílený napříč všemi krabičkami, takže se rozhodujete jen o tom, jaké téma si chcete zahrát – zvířata, historii, báje nebo snad strašidla?

Na rovinu se přiznám, že jsem nehrál žádné Similo se zmíněnými tématy. Série mě totiž zlákala až s využitím popkulturních značek, jmenovitě Harry Potter a Pán prstenů, které spolu s výše zmíněnými vyšly v češtině díky Albi.

Similo v kostce

Základem Simila je vždy balíček o pár desítkách karet a pravidla. Ta vám prozradí, že vždy jeden hráč se stane napovídačem a ostatní budou hledači. Napovídač si ze zamíchaného balíčku vezme 12 karet, tajně se na jednu podívá, pak je opět zamíchá a rozdá doprostřed stolu lícem nahoru.

Je tedy jediný, kdo viděl jednu konkrétní kartu z dvanácti odhalených a jeho úkolem je během pouhých pěti kol její identitu napovědět svým spoluhráčům. A nesmí přitom použít slov, posunků, zkrátka ničeho jiného než dalších karet.

zdroj: Vlastní foto autora

Ze zbylého balíčku si dobere pět karet a v každém kole musí jednu zahrát. Nebude tím však napovídat hledanou kartu, ale všechny ostatní karty, které mají jeho spoluhráči vyřadit. A nápovědou může být cokoliv na obrázku zahrané karty.

Pokud je tedy hledanou kartou třeba Frodo Pytlík a napovídač zahraje kartu Galadriel, dává tím ostatním najevo, aby vyřadili ženy, postavy s blonďatými vlasy, dlouhými vlasy, elfy… Nicméně i vyřazování má svá pravidla, kdy spoluhráči v prvním kole musí vyřadit přesně jednu kartu, ve druhém dvě, třetím tři a čtvrtém čtyři.

Do pátého kola a velkého finále tak zůstanou jen dvě karty, z nichž hráči odstraní jednu. Celou hru mohou přihlížet k dříve zahraným kartám, jelikož za všech okolností by mělo platit, že nemají nic společného s hledanou kartou, tedy v samotném závěru vycházejí z pěti karet poskytnutých napovídačem, aby se dobrali výsledku.

Pokud kdykoliv během hry vyřadí hledanou kartu, okamžitě jako skupina prohrávají a vyhrají pouze v případě, že na konci pátého kola zbývá na stole ona jedna hledaná karta.

zdroj: Vlastní foto autora

Taková jsou základní pravidla Simila, která si můžete – a podle mě byste měli – okořenit dodatečným pravidlem, s nímž hrajeme úplně vždy. To totiž trochu umírňuje náhodu (když všech pět karet na ruce napovídače přímo souvisí s hledanou kartou, tak se to napovídání na vyřazování karet dělá fakt těžko).

V této variantě napovídač hraje svou kartu buď vodorovně, nebo svisle, kde první metodou spoluhráčům říká, že karta souvisí s hledanou postavou, zatímco druhá metoda říká, že nesouvisí s hledanou postavou. Hráči tak mají trochu více informací a je o něco snazší a uspokojivější dočkat se vítězství.

Pán Potterů

Do rukou se mi napříč časem dostaly tři krabičky Simila – Harry Potter, Fantastická zvířata a kde je najít a Pán prstenů. Dvě z nich jsou naprosto fantastické a možná vás napadne, který musí z kola ven.

Similo s licencemi je obecně poměrně závislé na znalosti tématu. Jistě, pokud jste nikdy neviděli/nečetli Pána prstenů, tak stále můžete používat vizuální podobnost postav. V opačném případě ale nekoukáte jen na vizuální podobnost, ale také na jejich příběhová přesvědčení.

Galerie

Pokud máte například napovídat mozkomora, tak vám svisle zahraný Ron Weasley napoví nejen to, že hledaná postava nemá zrzavé vlasy, ale také to, že není student a není ani kladná postava.

Samozřejmě se nabízí možnost zahrát vodorovně třeba takového Harryho Pottera. Přestože je student a kladná postava, což s mozkomorem nijak nesouvisí, tak po příběhové stránce k sobě mají hodně blízko, tedy souvisejí spolu.

Proto je v případě licencovaných Simil potřeba mít na paměti, kdo jsou vaši spoluhráči. Znají předlohu a můžete se tak pouštět do podobných nuancí? Nebo ji nikdy neviděli ani nečetli a bude tak lepší se soustředit na obrazovou podobnost?

Oproti obyčejnému Similu je to zjevná nevýhoda, ale když se naopak sejdou fanoušci tématu, tak je to prostě paráda. Protože si bez hlesnutí jediného slova v hlavách přehráváte všechny scény a snažíte se rozklíčovat, jak to s tím Potterem a mozkomorem váš napovídač myslel.

zdroj: Vlastní foto autora

Ve znalosti tématu tkví síla licencovaných Simil. Spojí fanoušky jednoho tématu, kteří si s ním užijí obrovskou spoustu zábavy. Kupříkladu, jak napovídat na Harryho Pottera, když vlastně úplně každá jednotlivá karta v balíčku s ním zákonitě souvisí, když se vše točí kolem něj? A co takový skřet z banky? S ním zase nikdo moc nesouvisí a promluví tak spíš ta vizuální podobnost (i když s ním ani vizuálně není nikdo moc podobný…).

A proto je jak verze Harry Potter, tak verze Pán prstenů skvělá a patří k těm nejlepším kooperativním hrám, jaké doma mám. Tedy těm, které nezaberou celý stůl na několik hodin. Když chceme jen něco na ukrácení času nebo na výlet, je to jasná volba.

Ale nebudu lhát. Častokrát se nám stane, že se z této rychlovky na 10-15 minut stane naše celovečerní zábava. Poprvé neuhodneme hledanou postavu? Tak to zamíchej, rozdej znova a teď už to určitě dáme!

Pak se samozřejmě chceme prostřídat, aby si každý vyzkoušel roli napovídače, a to klidně několikrát. A přestože máte jen jednu krabičku s pár desítkami postav, tak se to vůbec neomrzí, protože pokaždé hádáte někoho jiného mezi jinými 11 postavami a chodí vám jiné karty k napovídání.

zdroj: Vlastní foto autora

Navíc to opravdu skvěle funguje už ve dvou hráčích, kdy jeden hádá a druhý napovídá. Vyloženě skvělá párová hra. Tato dvě Simila jsou zkrátka fantastickými počiny, které doporučuji všemi deseti fanouškům jejich předloh. Což bohužel nemohu říct o Fantastických zvířatech.

Jak vychází z poměrně špatných filmů, které fakt nemám potřebu vidět znova (na rozdíl od Harryho Pottera a Pána prstenů), tak nemám těch pár zapomenutelných postav v paměti. A protože jich je v předloze opravdu málo, museli je tvůrci namíchat i s těmi zvířaty.

A napovídat neznámé zvíře neznámými postavami nebo naopak je naprosté střílení od boku, které moc nefunguje. Nemůžete se tu orientovat podle vizuálu ani podle vzájemných vazeb a tahle verze Simila nás zklamala natolik, že se po první hře na stůl už nevrátila.

Není k tomu zkrátka důvod, když tu jsou skvěle fungující konkurenti ze stejné série a značka Fantastických zvířat u nás doma na rozdíl od Harryho Pottera a Pána prstenů prakticky vůbec nic neznamená.

zdroj: Vlastní foto autora

Ve všech případech jsem si zprvu musel zvykat na karikatury postav v ilustracích, které vypadají jako malované figurky Pop, ale nakonec mi naprosto přirostly k srdci a bavím se tím, jak se ilustrátor vyblbnul a vnesl i do vážných postav humor (až na Dobbyho, za jeho obrázek by měl ilustrátor Xavier Gueniffey Durin vystupující jako Naïade sedět…).

Buď jak buď, Similo jako celkový koncept je naprosto fantastickým dílem, které bych se ze své podstaty nebál přirovnat třeba ke Krycím jménům – máte tu naprosto triviální pravidla, u nichž si říkáte, proč to nikoho už dávno nenapadlo a která vytváří neskutečně zábavnou, okamžitou a nezapomenutelnou hratelnost přístupnou prakticky komukoliv.

Pro mě osobně nejmenší nejzábavnější kooperativní hra na trhu.