Každý rok se objeví jedna, dvě, tři hry, o kterých neustále slýcháme v souvislosti s nejrůznějšími prestižními cenami, ať už je vyloženě vyhrávají, nebo jsou pravidelně alespoň nominované. A jednou takovou v posledním roce je i Sky Team, kterou na českém trhu uvedlo vydavatelství Blackfire.
Je to jedna z těch her, která to dotáhla vyloženě až na „deskoherní Oscary“ Spiel des Jahres a může se tak pyšnit nálepkou skutečně vyvolených deskovek. Je toto ocenění zasloužené?
Jak se stát pilotem
Sky Team je hra jen a pouze pro dva hráče. Takových existuje celá řada a spousta z nich patří k tomu nejlepšímu na trhu. Jenže kolik z nich je kooperativních? Když například v páru nechcete pořád jen soupeřit a začnete se pídit po spolupracujícím zážitku ušitém na míru dvěma hráčům, moc toho nenajdete.
Sky Team je zástupcem tohoto „ohroženého“ druhu a nebudu chodit kolem horké kaše – dělá mu velmi dobré jméno. Udělá z vás pilota a kopilota letadla, které se zrovna chystá na přistání. To znamená, že budete řešit klesání, klapky, výsun podvozku, zpomalování, náklon letadla, ale i spoustu dalších systémů, které vám hra bude dávkovat postupně.
Je to totiž hra se scénáři (nikoliv kampaní) a čeká vás na dvě desítky přistání na nejrůznějších světových letištích včetně toho pražského. Není tu ale žádné pevně dané pořadí – je jen na vás, kde se rozhodnete přistát, nicméně čtyři barvičky obtížnosti vás navedou, od jakého to vzít konce.
Rozhodně se vyplatí začít těmi nejlehčími bez dodatečných pravidel, abyste se se svým spoluhráčem dostali na jednu vlnu. Hra je totiž velmi specifická ve svém jediném nelogickém systému – spoluhráči tu spolu nekomunikují. Co na tom, že vedle sebe sedíte v kabině a musíte společně usadit obrovský kolos na dráhu. Asi jste se pohádali a zvládnete to bez jediného slova.
Tedy, vy si povídáte před každým kolem hry, kdy si potvrdíte plán, co dělat dál. Pak ale každý hodíte svými kostkami za zástěnou a od té chvíle panuje rádiový klid. Střídáte se v tazích a umisťování kostek na společný plán, kde veškerá komunikace mezi vámi vyplývá jen a pouze z hodnot kostek a míst, kam je umístíte.
Jak se nezřítit z oblohy
Ze svých čtyř kostek musí oba hráči vždy jednu umístit na manévr a druhou na rychlost. U manévru se například kostky obou hráčů porovnají a letadlo se natočí k jednomu hráči dle rozdílu na kostce. Když takhle dostanete letadlo do vývrtky, zřítí se a můžete si dát scénář znovu (a asi za jiné piloty a s jiným letadlem…).
Takže pokud zoufale potřebujete letoun otočit směrem k vašemu soupeři a zrovna vám nepadla žádná kostka s nízkou hodnotou, bylo by dobré to spoluhráči dát nějak vědět – například tím, že nebudete čekat, až on k manévru zahraje nějakou nízkou kostku a rychle tam umístíte svou nejnižší a budete doufat, že pochopí, že máte obecně vysoké hodnoty a musíte s tím pro účely ostatních systémů v tomto kole počítat.
Například u rychlosti letadla, která se zase určí součtem kostek obou hráčů a může letadlem pohnout o 0 až 2 pole směrem k letišti. To je ale zase nebezpečné z hlediska letového provozu, kde se můžete srazit s jinými letadly, která musíte předtím rozehnat kostkou konkrétní hodnoty (vzdálenosti od vás).
Konkrétní hodnoty si vyžaduje i vysunutí podvozku a klapek, stejně jako zapojení brzd. A všechno to musíte stihnout dřív, než vaše letadlo dosedne. Zatímco rychlost přiblížení máte plně pod svou kontrolou, tak klesání je automatické a pokud se stane, že přistanete dřív, než se dostanete k ranveji, no tak jste přistáli někde v poli nebo v moři, což letadla obecně nerada.
Když přistanete bez plně vysunutého podvozku, tak z toho cestující také nebudou mít přílišnou radost. A pokud se vám vše povede, ale za letu jste jaksi opomenuly brzdy, tak se snadno může stát, že se zastavíte až o budovy za ranvejí…
Zkrátka a dobře způsobů, jak ve hře prohrát, je dost (a se scénáři ještě přibývají), zatímco vítězství je jen jedno – plně aktivovat všechny systémy a v závěrečném kole ještě mít letadlo v rovné pozici.
Atmosférické napětí
Možná už vás napadlo, že dokázat něco tak náročného za podmínek, kdy si náhodně nahodíte čtyři kostky, o jejichž hodnotách a svých úmyslech nesmíte se svým spoluhráčem komunikovat, je naprosto nereálné. A ano, čekají vás nezdary, ale o to euforičtější jsou ty pozdější partie, kdy umíte hru a dokážete se mezi sebou dorozumívat prostým hraním.
Navíc tu můžete náhodě jít naproti. Když zrovna nemáte se svou kostkou co udělat, tak si uvaříte kafíčko, které vám příště povýší nebo poníží kostku o jedna. Zároveň máte alespoň jeden žeton, který vám umožňuje přehoz libovolného počtu kostek.
Většinu času zkrátka máte co dělat a přistání letadla je hodně o zkušenostech a trochu o náhodě. Bez náhody by to ale byla nuda, jelikož ta se stará o obrovskou porci napětí a partii krásně vyvažuje – jednou vám pomůže, podruhé vás nechá na holičkách. V každém případě utváří celkový zážitek, kterému navíc ne a ne dojít dech.
Přistání je jako bonboniéra…
Jak už jsem předeslal, Sky Team je hra plná scénářů, které se značně různí. Každý scénář se týká nějakého letiště s vlastní podlouhlou kartičkou, která definuje jak vzdálenost, tak i letový ruch a spoustu dalších dodatečných pravidel. Zároveň i samotný scénář může přidávat některé z mnoha modulů, které pořádně zpestřují základní hratelnost nastavenou v prvních scénářích.
Kupříkladu se tu můžete potýkat s neustále docházejícím palivem, tedy prvkem, na který musíte každé kolo obětovat jednu ze svých kostek a máte tak hned větší nouzi o kostky. S tím vám zase může pomoct zapojení karet se speciálními schopnostmi, abyste měli nějakou šanci přistát.
Objevuje se i černá kostka, která vám do cesty nahodile přidává další letadla, jsou zde podmínky konkrétního naklonění letadla v průběhu letu, někdy budete během toho vše zaškolovat stážisty, čelit silným poryvům větru, přistávat na ledové ploše a pokud by vám náhodou ve hře chyběl prvek stresu, můžete si zahrát i v reálném čase, kdy máte na každý tah jen 60 vteřin.
Oprávněný věhlas
Zkrátka a dobře, Sky Team je obsahem napěchovaná deskovka, která vám snadno vydrží na desítky hodin velmi kvalitní zábavy. Dlouho vás bude bavit její objevování, ať už je řeč o základním systému, těch pokročilých či jen celkovém fungování neotřelé kooperace mezi hráči.
A až to všechno objevíte, bude vás vábit pokořováním těch nejnáročnějších scénářů. K tomu všemu opravdu skvěle vypadá (na mě kombinace modré a oranžové působí opravdu příjemně), je v ní spousta přepínačů napomáhajících vžití se do role a může se pyšnit dvouvrstvými deskami, které při hraní vše drží na svém místě.
Za tu cenu zkrátka dostanete opravdu vyladěný produkt, který se jen tak neomrzí a jehož autorovi Lucovi Rémondovi se podařilo vytvořit něco skutečně jedinečného – čistě kooperativní hru pro dva hráče, v níž se náhoda stará o velmi napínavý zážitek stejně jako prostý fakt, že se v těch nejkrizovějších momentech nesmíte se svým spoluhráčem poradit a musíte to vykomunikovat prostým hraním hry.
Sky Team funguje naprosto skvěle, je zábavný, atmosférický a z her nominovaných na letošní Spiel des Jahres si jako jediný tu cenu opravdu zaslouží. A teď už mi dovolte se plně věnovat dalšímu vzrušujícímu přistání, během něhož budu s nadšením očekávat první rozšíření plné turbulencí…