Je tomu jenom pár měsíců, co jsem v místní recenzi jásal nad hrou Moje kavárnička. Jednoduché hraní si na vytíženého baristu kouzelnou kombinací správy zdrojů a plnění zakázek výtečně simulovalo časový pres kavárny ve špičce a jednoduchými principy i skvělým zpracováním dokázalo spolehlivě zabavit vždy, když jste jej vytáhli na stůl. A já si při oznámení Sladké tečky: Klání cukrářů od TLAMA games myslel, že půjde o titul dost podobný. Jenom se hráči z pozice baristy přesunou do role odhodlaného cukráře. I přes nezpochybnitelné podobnosti je však realita nakonec docela jiná.

Galerie

V prvé řadě jde o trochu komplexnější a delší hru. Moje kavárnička veškeré procesy výrazně zjednodušila na potřebné minimum, díky čemuž se stala bez problémů pochopitelnou, a především instantní zábavou.

Oproti tomu Sladká tečka nabízí větší počet mechanismů a věcí, nad nimiž člověk potřebuje uvažovat. Znamená to, že se do plynulého hraní dostanete trochu hůře a nějaký čas bude k plnému osvojení zapotřebí.

Na druhou stranu autorské trio Jonny Pac, Antonio Zax a Yoma si stále uvědomuje, že tvoří především pro rodiny a po první hře by principy měly bezpečně přejít do krve i nezkušeným/mladým hráčům. Hlavně v případě, pokud se pustí do vyloženého základu.

zdroj: Vlastní

Jedním z příjemných prvků totiž je, že si kompetitivní klání až pro čtyři hráče můžete osvěžit dvěma dodatečnými moduly, které ho dělají ještě zajímavějším, a dle mého i zábavnějším. Přináší dodatečné vrstvy taktizování a jistá omezení, jež po vás vyžadují trochu více přemýšlení. Ale zase to neznamená, že by to bez nich nebylo zábavné.

Získej suroviny, upeč dort

Jak už ze samotného názvu můžete odvodit, všichni cukráři (hráči) se stanou účastníky velké televizní show, kde se hledá ten nejšikovnější z nich. Pro našince a milovníky lineárního televizního vysílání si to představte jako spojení pořadu Peče celá země s vlivem dravější amerikanizované produkce.

Tedy si pečete dezerty a občas svým jednáním můžete negativně ovlivnit výstup soupeře. Jde zkrátka o správu surovin doplněnou o lehké prvky sbírání sad a plnění úkolů. Jenom to možná zní lépe, než to ve skutečnosti je.

zdroj: Vlastní

Každý tah jednoho hráče se skládá celkově ze čtyř postupně prováděných akcí. První a jedna z nejdůležitějších je zisk potřebných surovin. Ty si berete z hlavního herního plánu složeného ze 16 koleček představující misky, případně z okrajů pro zbytky. V každé takové misce se mohou vyskytovat až čtyři suroviny složené ze šesti základních a jednoho speciálního typu.

Jakmile tímto způsobem suroviny získáte, musíte je přemístit na svou pracovní desku. Nicméně ta má omezený počet míst (s určitými pravidly), kam je můžete dávat, proto si vždycky musíte dobře rozmyslet, jaké zdroje zrovna potřebujete a máte na ně místo.

Následně přichází další fáze, během které si lze zarezervovat jeden z receptů v nabídce (vždy jich je osm, čtyři první a čtyři druhé úrovně), jenž si dáte do trouby, za což získáte okamžitý bonus a vidinu brzy upečené pochutiny. Jenom tedy nesmíte zapomenout takto zarezervovaný recept opravdu připravit (druhá z možných akcí v této fázi), abyste z jeho upečení vůbec něco měli.

Galerie

Následně posunete všechny dezerty ve své troubě, která je umístěná pod hráčskou deskou, čímž se zase trochu přiblíží svému upečení. Pokud by se daný recept posunul už mimo tuto desku, znamená to, že je hotový a vy z něho na konci hry získáte daný bodový obnos. Navíc se na každém z receptů nachází jedna ze tří speciálních ikonek, které jsou důležité v dalším kroku.

V něm si na svou výstavku, což je druhá důležitá hráčská deska, můžete vzít jedno z dostupných ocenění podle toho, kolik stejných symbolů se nachází na vámi dopečených kartách. Tím získáte nejen odpovídající body vyobrazené na něm, ale také případnou bonusovou akci nebo dodatečné ohodnocení v závěru hry.

Pečení je věda

Z popisu to zní možná až příliš přímočaře, avšak je třeba vědět, že do snažení se ještě propisují další prvky, které v konečném důsledku výrazně ovlivňují průběh. Například pokaždé, když z misky seberete poslední suroviny, uděláte nepořádek, čímž obohatíte sousední políčka, a to právě aktivované otočíte.

zdroj: Vlastní

Přesně tento prvek je v základu v podstatě to jediné, čím dokážete alespoň trochu škodit. Takovou obměnou totiž můžete překazit plány ostatním tím, že jim nevědomky ukradnete vyžadované suroviny. I když pro rozjíždění nějakých velkých strategií to rozhodně není.

Současně během hraní získáváte zlaťáky a karty náčiní, které slouží jako bonus i alternativní platidlo za vybrané akce. Jako příklad lze uvést, že v první fázi sběru surovin můžete za jeden zlaťák vykonat ještě jeden bonusový úkon podle toho, jaké ze tří dostupných okének jste na vaší desce aktivovali. Naopak náčiní vám za jeho vyložení dá určité okamžité efekty, ale rovněž jej potřebujete k rezervování receptů.

Navíc ještě k tomu všemu lze v průběhu získat i speciální uskladněné suroviny, které vám zůstávají napořád a slouží jako neustále dostupná měna při pečení daných receptů. Jenom teda můžete mít vždy pouze jeden od každého druhu. No a samozřejmě nechybí ani žolík zastupující všechny základní suroviny, unikátní události nebo speciální schopnosti cukráře, jehož si vyberete na samotném začátku.

zdroj: Vlastní

Tímto spojením všeho se vším vzniká důležitá nutnost rozmýšlení jednotlivých kroků, abyste vždy dosáhli toho, co zrovna potřebujete, ideálně dříve a lépe, než to stihne soupeř. Jenom je trochu problém, že to nedokáže vysloveně okouzlit. Systémy fungují, hra ubíhá a nikomu u stolu nevadí. Jenom je vysoce pravděpodobné, že po odehrání partie pokrčíte rameny a přesedláte k něčemu jinému. A do velké míry to přikládám jedné věci.

Klidná show

Vzhledem ke zvolenému tématu – urputnému soupeření a snaze stát se tím nejlepším, mi tu chyběl větší prvek soutěživosti. Ani v jedné z partií se nestalo, aby někdo někomu překazil plány nebo je potřeboval výrazněji pozměnit kvůli počínání soupeře. Zdrojů a možností jednoduše vždy bylo dostatek na to, aby se plány mohly pohodlně měnit a člověk nic moc neztratil.

Tento problém se dá do jisté míry vyřešit dvěma způsoby a jedním z nich je právě zakomponování zmíněných modulů. Jeden z nich trochu zkomplikuje sbírání surovin, zatímco druhý přináší karty s výhodami, které více úspěšným cukrářům nabízí příjemné dodatečné bonusy.

Galerie

Současně platí, že pokud chcete lehce soutěživější zážitek, doporučuji hrát v co největším počtu lidí. Ve dvou to je víceméně multiplayerové sólo, ve třech alespoň trochu musíte sledovat kroky ostatních a ve čtyřech už se skutečně může stát, že vám někdo vybere něco, co jste chtěli/potřebovali. Stále by se mi ovšem líbil nějaký dodatečný prvek, díky kterému se v soutěžní kuchyni rozpoutá větší „peklo“. A navíc musíte počítat s tím, že s vyšším počtem hráčů se i výrazně natahuje herní doba.

Je však pravdou, že musím pochválit sólový režim. S ním si vývojářská trojice opravdu dala nemalou práci a přiznám se, že se mi možná zamlouval o ždibec více než hraní ve více lidech. Bude sice od vás vyžadovat dodatečnou obsluhu, ale překonávání Cukrbota dokáže být opravdovou výzvou a paradoxně i větší soutěží. Navíc si můžete nastavit několik různých obtížností i modifikátorů, které zápolení s ním dělají ještě zajímavější.

Produkce jak od Primy

Naopak si musím zanaříkat na zpracování, protože mi hra nepřipadá příliš vábná. Ilustrace jsou dle mého fádní, ikonografie nepřesvědčivá i trochu zmatečná a jednotlivé komponenty zbytečně naddimenzované. Herní plán vám zabere velkou část stolu a mně to přijde pro podobný typ hry zbytečné až nešťastné. Stejně tak úplně neuhrane zpracování jednotlivých komponent, jimž převládá karton, v případě žetonů surovin i zvláštně drolivý a nepříjemný.

zdroj: Vlastní

Na druhou stranu je velkou pravdou, že díky tomu se cenovka povedla udržet pod opravdu velice přívětivých 800 korun. A to vzhledem k velikosti krabice i toho, co všechno nabízí, není vůbec špatná nabídka. Navíc si zájemci hezčí komponenty mohou dokoupit zvlášť. Pokud jim tedy nevadí, že následně cena povyskočí už do výrazně dražších sfér.

I přesto ale úplně nevím, komu Sladkou tečku bez výhrad doporučit. Na trhu se nachází jiné tituly, které zvládnou zabavit o něco lépe a do nichž bych investoval raději (zmiňovaná Moje kavárnička a ve skutečnosti třeba i Splendor). Nedá se říct, že bych si čas se hrou neužil, ale kdybych si mohl vybrat, věnoval bych ho raději něčemu jinému. Při hraní v rodinném kruhu se asi neztratí, ale dost pravděpodobně ji na stůl vytáhnete jen zřídka.