Po mnoha letech čekání jsme se dočkali. Další velká hra od Matúše Kotryho, na které pracoval šest let, spatřila světlo světa. V říjnu byla představená na veletrhu her Spiel v Essenu a od konce prosince je možné její českou verzi sehnat již i v tuzemských speciálkách. Jedná se o pekelnou strategickou handlovačku Smlouva s ďáblem pro čtyři hráče, jejíž motiv zní: „Čtyři hráči, tři skryté role, dvě protichůdné cesty, jeden jediný vládce“.

Hru světově vydali v Czech Games Edition, kde se také postarali o předchozí Matúšovy Alchymisty a jejich rozšíření Královský golem. Ilustracemi čerpajícími z karikujících iluminací hru obohatil dlouholetý francouzský spolupracovník CGE David Cochard. No a českou distribuci obstaralo vydavatelství Mindok.

zdroj: Vlastní foto autora

Upíšete se ďáblu?

Smlouva s ďáblem se tváří být ekonomickou strategií obohacenou o obchod, během kterého nevíte, s kterým z hráčů obchodujete. Ten probíhá díky míchání a rozdávání na pohled stejných truhel hráčů, což obstarává mobilní aplikace a QR kódy na rubu truhel. Uvnitř truhel je však symbol role, se kterou právě máte tu čest obchodovat, a tedy i můžete předpokládat cíle dotyčného a dle toho zvažovat jeho nabídku.

Vedle tohoto unikátního obchodování tu najdeme též plánování akcí za zástěnou a v malé formě mnoho dalších mechanik. Patří mezi ně draft, hlasování, stavění tabla karet pro jejich efekty i využívání příslušnosti karet při sbírání sad symbolů za účelem zisku malých či velkých privilegií, tedy bonusů. Pojďme se na to vše podívat podrobněji.

Ve hře potkáte dva smrtelné vládce, kultistu a ďábla. Smrtelníci začínají zcela bez zdrojů, zato však disponují celou duší rozdělenou do tří částí. Kultistovi od počátku již chybí třetina duše a zbylé dvě třetiny jsou pošpiněné, nicméně mu nechybí nějaké ty zdroje navíc. No a ďábel prahnoucí po duších nemá žádnou, ale za to má truhlu plnou bohatství.

Galerie

Herní plochu tvoří herní plán s ústředním otočným mechanismem, který přiděluje hráčům zdroje. Obyčejné jsou tři – obilí, dřevo a kámen, zatímco vzácné dva – mramor a sklo a nechybí tu ani dukáty. Po okrajích herního plánu jsou stupnice zadluženosti jednotlivých hráčů a taktéž přináležející ukazatele úroků.

Hráči dále disponují dvojdílnými zástěnami. Přímo na stole ve skrytu patrové desky, která slouží k plánování akcí, si hráči schovávají zdroje, kousky duše, truhlu a hlasující kroužky. Vrchní část zvaná střecha je během akční fáze snímána a hráči před zraky ostatních provedou dříve naplánované akce.

Vedle herního plánu leží též inkviziční plán, na kterém se hráči snaží získávat přízeň nebes, anebo vědomě se sunout směrem k peklu výměnou za výhody poskytované kartami událostí popřípadě i budov.

zdroj: Vlastní foto autora

Nikdo nečeká španělskou inkvizici

Smlouva s ďáblem se hraje na pět kol, z nichž každé má trochu jiný průběh. Kolo se skládá ze základních šesti fází: produkce, karty, obchodování, akce, úroky a reputace. Na konci druhého a třetího kola však přibude ještě hon na čarodějnice a na konci třetího a pátého kola vás též svou návštěvou poctí inkvizice.

Nejprve si hráči doberou suroviny udané ústředním kolem příjmů a posléze dostanou kartu události a čtyři karty budov pro dané kolo. Část budov si nechají a zbylé pošlou hráči po levici či po pravici dle pořadí kola. Následuje obchodování pomocí truhel a aplikace. Do truhel hráči umístí suroviny a mince, chtějí-li, a vloženým žetonem vyznačí, co za to požadují. Smrtelníci mohou žádat pouze peníze, ďábel pouze jeden či dva díly duše a kultista peníze či jeden díl duše.

Následně se s pomocí kamery telefonu naskenují truhly a dle pokynů rozdají hráčům. Hráč, který truhlu s nabídkou obdrží, ji musí celou přijmout, či celou odmítnout. Po dalším naskenování jsou truhly rozdané znovu jiným hráčům. Pokud jsou uvnitř truhly peníze či duše jako platba, má hráč smůlu, nabídka již byla přijata předchozím hráčem. V opačném případě na ni může reagovat. Teprve s třetím naskenováním se truhly vrátí svým původním majitelům, kteří tak zjišťují, zda jejich nabídku někdo přijmul, nebo ne.

zdroj: Vlastní foto autora

Následuje fáze akcí, v níž hráči vyjmou obsah z truhel, vyberou si, jakou stranou zahrají událost a co dalšího udělají – zda postaví jednu či dvě budovy, zda využijí efektů právě postavených či dříve postavených budov, zda najmou mistra, který jim dá symbol pro sběr sady do počtu. U události hráči získají zdroje, ale klesnou směrem k peklu, anebo zaplatí zdroje a vystoupají k nebesům. To vše naprogramují pomocí žetonů na své akční desce a jakmile jsou všichni připravení, je střecha sňata a hráči postupně provedou připravené úkony.

Na hráče poté dopadnou úroky. Jaké? Hráči během hry pomocí truhel obchodují mezi sebou, ale kdykoliv si také mohou půjčit peníze z banku, koupit z banku předražené suroviny či naopak suroviny pod cenou do banku prodat. Pokud si hráči vezmou půjčku a nesplatí ji včas, což lze pouze ve fázích produkce, karet a inkvizice, tedy pouze na samém začátku a konci kola, musí postoupit ukazatelem úroků, což časem vede k dalšímu zvýšení dluhu a posunu po stupnici zadlužení doprava směrem k vyššímu obnosu dlužných dukátů.

Následuje fáze reputace, ve které hráč nalézající se nejblíže nebes obdrží andělská křídla, jejichž nasbíraná trojice lze směnit za odpustek k uspokojení inkvizitora. Naopak hráč, který je nejblíže peklu, získá křídla démonská, jejichž nasbíraná trojice vede k návštěvě osobním inkvizitorem.

Galerie

Při honu na čarodějnice hráči hlasují, komu podle nich chybí duše. Získá-li hráč alespoň dva hlasy, musí buď ukázat tři díly duše a prokázat svou nevinu, nebo ztratí reputaci a získá démonská křídla. Na konci třetího a pátého kola dojde také k návštěvě inkvizice. Nejprve si hráči mohou draze dokoupit andělská křídla, aby za jejich dostatečné množství získali odpustek.

Posléze do truhel připraví dukáty pro uplacení inkvizice a hlasující kroužky s tipy, kdo je kultista a kdo je ďábel. Ďábel přihodí i kousky duše, za něž získá zdroje pro další část hry a taktéž upoutá na celý kraj pozornost inkvizice. Jinými slovy poštve církevní hodnostáře proti panovníkům, kteří duše zaprodali.

Tím končí další kolo a po pěti kolech se přejde k vyhodnocení partie. Ve hře vítězí ten z hráčů, který nasbíral nejvíce bodů. Bez zdrojů nic nepostavíte a nezískáte, bez duše pro uspokojení inkvizitorům či peněz a surovin pro úplatky se budete posouvat do záporných čísel. Zvítězí poctivost, či mazanost?

zdroj: Vlastní foto autora

Dobře napsaná smlouva?

Smlouva s ďáblem je zážitková pecka. Proč se mi líbí a proč není pro každého si povíme v šesti bodech v pořadí, jak člověk do hry proniká.

Z hlediska produkce materiálové i ilustrační se jedná o krabici plnou obsahu, který chcete prozkoumávat, prohlížet a ohmatávat. Sice chybí insert, ale vše se do krabice pohodlně vejde. Karton i karty jsou pevné, vše je detailně malované. Přestože hra čítá vysoké desítky komponentů v podobě všelijakých drobných žetonů surovin, privilegií a hlasovacích kroužků a koleček rolí, vše se dá na stůl rychle připravit během deseti minut.

Rovněž je snadné všechny žetony, karty i části zástěn skladovat. Dvojitý karton, který si hráči vyrobí doma sami pomocí přiložených oboustranných lepek, funguje na výbornou. Pravidla jsou psaná čtivě, srozumitelně a přehledně, kdy jsem je přečetl na jeden zátah a celou dobu ve mně rostl zápal pro hru.

Jediné, co by snad mohlo být lepší, jsou samotné truhly. Kdyby obsahovaly malou magnetku či zkrátka něco, co by zabraňovalo jejich samovolnému otvírání během míchání, manipulovalo by se s nimi s větší lehkostí. (Trochu jiný tvar a celkově větší rozměry by mohly mít i zástěny, ale pokud si sousedi nebudou snažit koukat pod ruce, tak stávající zástěny postačí.)

zdroj: Vlastní foto autora

Dále je tu silné téma, které funguje a podporuje ho unikátní centrální obchodování pomocí truhel mezi hráči. Ovšem není to jen samotné téma a pěkné ilustrace, které podporují atmosféru. Robustností hra oplývá díky kombinaci několika dalších doplňujících se mechanik, ať už se jedná o sepětí karet s posílením produkce, dilema událostí provázané se stupnicí na inkvizičním plánu, odstraňování většiny zbylých karet z předchozího tahu a doplnění nových, částečně i díky draftu, či ukazatel úroků a stupnice zadluženosti.

Korunu tomu nasazují úplatní inkvizitoři i inkvizitoři hamižníci, kteří dokáží zruinovat i poctivého člověka, který má všechny tři části duše. Je radost objevovat zde designovaný svět, zkoumat dopad jednotlivých rozhodnutí a mechanických propojení.

To vše posiluje i funkce malých a velkých privilegií, které hráči získají při sběru určitého setu. Malá privilegia zvýší produkci a velká jednorázově odmění svého nabyvatele. Téma podporuje i přítomnost alchymie, která vám může ekonomicky pomoci, ale je na ni pohlíženo s velkou nelibostí z řad církevních učenců a její podpora vás poškodí na stupnici reputace.

Galerie

Dohoda, která se neodmítá

Je třeba vyzdvihnout uspořádání akční desky pro plánování i fungování dvoupatrových zástěn. Na ní i mnoha dalších komponentech a mechanikách je vidět, že hru opravdu někdo promýšlel, až to vymyslel. To celé je doprovázené naprosto skvostně zpracovanou ikonografií, kdy všechny symboly, zdroje, akce a postupy jsou vám na první pohled srozumitelné. Vyjma chyby prvotního rozdělení zdrojů na pomocných kartách, kdy je nutno postupovat dle sešitu pravidel, není nikde žádný pravidlový či ikonografický zádrhel.

Jediné, co může být kamenem úrazu, je strategie. Přišlo nám, že některé náhodné věci, třeba nabídku, kterou obdržíte v truhle, či jak se vám shodnou suroviny a budovy se svými požadavky na stavbu (zejména v prvním kole), zásadně ovlivní další postup hrou. Je zábava to celé prožívat a zkoumat, ale o ekonomické strategii nemůže být řeč, neboť svůj přístup musíte často radikálně měnit.

Někdy vám jednoduše pro zachování stávajícího směru nepomůže ani nevýhodné obchodování s bankem. Taktéž soupeření není zcela namístě, neboť většina bodů je počítaná až na konci hry a bodový zisk na budovách vyložených soupeřem zkrátka dobře nevidíte, byť se můžete soupeře doptat.

zdroj: Vlastní foto autora

Hru bych pro to nedoporučil jako strategii, nýbrž jako dvou a půl až tří hodinový zážitek, kdy víte, co děláte, baví vás objevovat ty cesty a užíváte si mechanické sepětí, ale vzdáváte se dohlédnutí až na konec časové linky svých činů.

Slyšel jsem, že si mnozí myslí, že ústřední obchod nefunguje. U nás jsme na to nenarazili. Přestože jsme někdy obchodovali jako o život a jindy se v truhlách smály jen žetony kašpárků, bavilo nás to pokaždé a činilo to každou partii jedinečnou. Podle našich statistik vítězil zejména poctivý smrtelník či ďábel, ale i ti, kteří zaprodali duši, dokázali uspět.

Je těžké vyhrát za kultistu, který je hrou ponoukán k zaprodání vlastní duše a sám ji potřebuje nejlépe sehnat od smrtelníků. To nic nemění na tom, že je zážitek si to čas od času za jakoukoliv z rolí zkusit. Na konci našich partií vždy panovala zvědavost ohledně cizích úspěchů a nadšení z úspěchů vlastních. Po hořkosti ani stopa.

zdroj: Vlastní foto autora

Sice se nám také stalo, že s ďáblem smrtelníci vůbec neobchodovali a on stejně zvítězil, aniž by to smrtelníci mohli jakkoliv ovlivnit, jelikož se mu dobře sešly karty. Ale to je zkrátka prvek přítomné asymetrie a náhody. U této hry je potřeba přemýšlet jinak. Méně jako u klasické eurovky a více jako u válečného titulu.

Závěrem bych rád dodal, že oceňuji přesně určený počet hráčů. Smlouva s ďáblem je prostě pro čtyři. Žádné oblbování zákazníků s cílem zaujmout co nejvíce různorodých herních skupin. Žádná automa, žádní boti, žádný doporučený počet hráčů. V jiném počtu hráčů by zkrátka šlo o něco jiného.

Hra je jednoduchá na naučení. Věřím, že každému již druhá partie musí plynout bez dodatečných otázek. Ale abyste si ji opravdu vychutnali, musí ji všichni hráči znát. Smlouva s ďáblem je tedy vhodná pro ustálené skupiny. Osobně se těším, až si ji párkrát do roka zahraji jako atmosférickou vsuvku mezi jinými středověkými tituly.