Tak Tlamákům již nestačí hry lokalizovat, ale řekli si, že vydají i něco svého. Jejich prvními dvěma tituly jsou mafiánská Cosca (recenze zde) a egyptský Sneferu. A právě na stavění pyramid Adama Španěla, spoluautora Projectu L, se dnes podíváme. Přestože by se dle mechanismu zaplňování pyramidy stavebním materiálem mohlo zdát, že půjde o závod, jedná se o abstraktní strategii, v níž hráči za chleba a čas nakupují dvoumístné destičky surovin, jimiž plní svou pyramidu. Kdo ji postaví největší, než mu dojde čas, zvítězí.

Galerie

Hráči mají k dispozici stejné množství času a když jednomu dojde, neznamená to, že ostatní přestanou hrát. Je tedy třeba získávat vhodné destičky surovin a zároveň spěchat pomalu. A jelikož jde o titul TLAMA games, nemohl ho ilustrovat nikdo jiný než jejich oblíbenec The Mico, vlastním jménem Mihajlo Dimitrievski, grafik všech těch titulů ze Severního moře, Západního království a Jižního Tigridu. Ve Sneferu je ale pro karikatury málo prostoru, je třeba stavět. Tak pojďme na to! 

Egypt nepostavili za den

Hru tvoří dvouvrstvé desky hráčů ve tvaru pyramid, kam hráči umisťují destičky složené ze dvou surovin nakoupených z nabídky kamenů, a ústřední plán Egypta s Nilem, na kterém hráči plavbou odpočítávají čas a získávají bonusové žetony. Ztvárnění samotné plavby není tak tematické a zřejmé, jak by člověk mohl očekávat. V Údolí králů i v jiných stavitelských hrách z Egypta často hráči posouvají loďku po samotném Nilu. Ve Sneferu se alespoň vizuálně pohybují okolím Nilu, kdy navštěvují přilehlé lomy a doly. Figurka k tomu sloužící je sice loďkou, ale pro užití mechanismu opírajícího se o zaznamenávání pořadí na každém nalezišti se vody nedotkne...

Ve svém tahu zvolíte kámen (destičku se dvěma zdroji) z nabídky a zaplatíte za ni stanovenou cenu sloupce a řádku, kde se právě kámen nachází. Platba probíhá v odevzdávaných žetonech chleba a posunutí loďky po Nilu za jednotky času. Poté umístíte kámen do své pyramidy, kterou logicky stavíte dle pyramidového mechanismu – nemusíte zaplnit celé patro pro stavbu patra dalšího, ale ve spodní vrstvě musí vždy dva kameny tvořit základnu pro ten výše pokládaný.

zdroj: Vlastní foto autora

Za překrytí některých políček získáte další chleba. Destičky se snažíte rozmisťovat tak, aby ortogonálně tvořily co největší uzavřené oblasti ve shodném symbolu suroviny, za což získáte další chléb za mnoho tahů, což vás odsuzuje k platbě časem. Samozřejmě můžete cíleně tvořit i menší oblasti pro průběžné zásobování se. A jelikož je v pyramidě 21 políček, je možností na kombinování pěti zdrojů za účelem výstavby různě velkých oblastí víc než dost.

Během tahu smíte vyhodnotit bonus. V každém lomu je destička bonusu a vyhodnotit ji smí ten, kdo z nabídky právě koupil destičku v barvě lomu, na kterém se nachází hráčova loď před posunem (za jednotky času). Což je zajímavý drobný zvrat, neboť obvykle v hrách potkáváme zisk bonusu pro ty, kteří na políčko dorazí jako první, což hráče nutí rozvažovat, kdy získat silnější akci za více času náhlým posunem vpřed a kdy oběhat a postupně vytěžit zbylá políčka.

Ve Sneferu je tomu jinak, avšak vše funguje skvěle, hráč získá bonus na začátku tahu a dle jeho povahy si ho schová či okamžitě použije. Za zmínku stojí zejména možnost položit koupený kámen vedle pyramidy do skladiště pro pozdější umístění či ušetření jednotky času. Jelikož se hráči nestřídají na tahu pravidelně, ale vždy hraje ten s loďkou nejvíce vzadu, je díky bonusům i situaci na řece možné odehrát několik tahů za sebou.

zdroj: Vlastní foto autora

Pokud hráč není schopný zaplatit chlebem a časem, posune se na poslední políčko Nilu a jeho hra končí. Za každé přeskočené pole získá pět jídel a čeká, než dohrají ostatní. Při pohybu v závěru partie hráči též nesmí přesáhnout poslední políčko Nilu. Vítězí hráč s nejrozsáhlejší pyramidou, v případě shody rozhoduje počet zbývajících jídel.

Hlavu namáhající plavba

Na papíře Sneferu vypadá jako jednoduchá až nudná hra, ale když si to člověk zahraje, zjistí, že to má neuvěřitelný náboj, tvořený napětím a snahou vymyslet a nezahynout v neustálém boji o chleba, neboť jeho nedostatek hráče může poslat na konec Nilu. A čas je třeba si šetřit.

Každý váš tah znamená zisk kamene. Je třeba tedy přijít na to, jak získat tah, či dokonce dva nad soupeři. Proto i výsledek partie je těsný. Z čehož vyplývá, že hráč cítí horečnatost, tíseň ze svého rozhodnutí během každého tahu. Ve dvou hráčích to je šachová partie, ve více hráčích je samozřejmě proměnlivější nabídka kamenů.

Galerie

Pravidla vypadají napsaná skvěle, ale později člověk znejistí a zjistí, že je třeba si odvodit například fungování bonusů – kdy se uplatňují, zda se spotřebovávají apod., či při sólové hře vyhodnocení proplutí vícero lomů a vliv na automu. Chtělo by to na několika místech zkrátka lepší osvětlení běhu hry. 

Solitérní hru si chválím velmi a připodobnil bych ji k Mini Expressu. Neboť i zde hráč musí přemýšlet nad tím, jak zasekne automu, jak svou volbu akce či kamene přizpůsobí tomu, aby automa nezmohla nic či málo. A to je přesně ten typ solitérního hraní, který mě baví, který není jen o překonávání nějakých bodů. Zde vše funguje tak, že kdykoliv hráč opouští lom či jím proplouvá, automa shrábne všechny kameny stejné barvy na spodním řádku a dá si je do své pyramidy. Obtížnost zde určuje náhodné rozlosování kamenů do řádků a sloupců nabídky. Hráč si to prohlédne a musí svou hru přizpůsobit.

Zatímco v jedné partii automa drtivě vedla, dokázal jsem ji nakonec porazit jen o kámen. Jindy, když bylo rozložení kamenů v nabídce mnohem pestřejší a nenabízelo shodnou barvu ve třech či čtyřech sloupcích, jsem ji porazil o polovinu kamenů. I zde hraje roli hraní na malé a velké celky uvnitř pyramidy. Pokud automa zaplní celou pyramidu, okamžitě vítězí, stejně tak při remíze počtu kamenů v pyramidách. Teprve pokud hráč vyhraje, spočítá si skóre. Mně se podařilo dosáhnout vždy jen těsně pod 50 bodů, přičemž při přesáhnutí 51 bodů jste teprve nejlepší. Je to zkrátka přímočarý mozkovar, neobtěžující nadbytečnou údržbou, kterou u jiných sólo módů potkáte.

zdroj: Vlastní foto autora  

Partii více architektů je možné si zpestřit čtyřmi postavami, z nichž dvě udílí schopnosti využitelné po celou dobu hry, zatímco další dvě jsou na jednorázové použití v příhodný okamžik. Díky nim hráči začnou i s odlišným počtem jídla, což vede k pestřejšímu rozehrání. Doporučuji i dle domácích pravidel experimentovat s užitím dvou postav na hráče v duelu, ulehčení si automy postavou či začlenění automy do hry dvou hráčů.

Jaké jsou mé výtky? Jediné, co mi nepřijde zcela využité, je herní plán. Vešlo by se na něj víc věcí, minimálně nabídka trhu, pytlík s žetony či zásoba chleba. A žetony chleba jsou sice tematické, ale ve skutečnosti kluzké a titěrné a špatně se uchopují a přesouvají. To je vše.

Sneferu na první pohled zaujme tématem a dvouvrstvou pyramidou. Následně se zdá, že půjde o nudu a člověk se diví masivnost kartonových žetonů. Zahraje první tah a začne se mu vařit hlava. A pak tomu přijde na kloub a rád si dá několik partií za sebou, ať již s živými soupeři, nebo sólo. A vyhrát chcete, protože faraon slíbil nevítězným stavitelům doživotní pobyt v jejich výtvorech!