Březen byl skvělým měsícem pro všechny dobrodruhy, námořníky a milovníky tajemna. Do vod počítačových her dorazila možná trochu nenápadná, leč rozhodně skvělá relaxační rybářská lovecraftovina Dredge (spojení zní jako oxymóron, ale není). A mezitím do moře stolní zábavy Rexhry po peripetiích konečně uvedli český překlad Spících bohů.
Jde o jen pár let starou kooperativní příběhovku, jejímž autorem je americký návrhář a ilustrátor Ryan Laukat, jehož hry poznáte už na první pohled. O tom, že se jedná o rozlehlý zážitek, se vědělo už nějaký ten pátek. Jak si ale stojí na poli zábavnosti? To záleží hlavně na vašem očekávání a na tom, jak moc jste kompatibilní s jinými hrami autora.
zdroj:
Vlastní foto autora
Moře zatracenců čeká
Ačkoliv Spící bohové sdílí hned několik znaků, které spojují hry Ryana Laukata, svět to tentokrát není. Mnoho jeho projektů se odehrává ve vymyšleném světě Arzium, avšak zde se podíváte do Moře zatracenců. Do tohoto rozlehlého tajemného souostroví se během velké bouře v roce 1929 dostala i posádka lodi Mantikora, která je vedená chrabrou kapitánkou Sofi Odessovou.
Posádka hned během úvodu (ten je chytře zapracovaný do formy výuky) zjistí, že tomuto světu běžně vládli bohové, kteří sem Mantikoru přivedli. Proč? Protože právě tito noví dobrodruzi mají nalézt posvátné předměty, díky kterým je mohou probudit. A když se jim to povede, možná bude jejich odměnou návrat zpět do běžného světa.
Jak jste asi úspěšně odtušili, tak přesně s tímto úkolem se pokusí pomoci samotní hráči, kteří se po tomto krátkém příběhovém uvedení ujmou velení i ovládání všech jednotlivých postav a samotné lodi. Žádný konkrétní cíl není jasně daný a další kroky si hráči určují zcela sami. K dispozici je jim akorát informace o tom, že by se měli pokusit získat co nejvíce zmíněných posvátných předmětů, a to v obřím otevřeném světě, který funguje jako herní píseček skrývající nástrahy a různé číslované lokace. Přesně v této otevřenosti a rozlehlosti se skrývá největší devíza, ale také jeden z největších problémů hry.
Tak kam teď, kapitánko?
Jelikož lokací je opravdu velká hromada, stejně jako jednotlivých úkolů, které budete postupně získávat a plnit, nemáte šanci v rámci jedné kampaně objevit vše, co titul nabízí. Ve skutečnosti to s největší pravděpodobností nestihnete ani ve druhém a třetím průchodu. Za to může nejenom opravdu masivní rozlehlost, ale také skutečnost, že jste limitovaní i počtem celkových tahů (na základě karet událostí, o kterých budu mluvit později), takže nemůžete světem proplouvat do aleluja.
Díky tomu je zde opravdu velká míra znovuhratelnosti, která vybízí k několika průchodům, a to i díky postupnému odemykání dodatečných karet po odehrání kampaně a možnosti překonávání dosaženého počtu závěrečných bodů. A když k tomu člověk vezme v potaz 13 různých konců a skutečnost, že odehrání jedné kampaně vám zabere zhruba 25 hodin čistého času, vyjde mu, že tady může strávit opravdu velké množství času. Otázkou ale je, jestli se mu vlastně bude chtít.
zdroj:
Vlastní foto autora
Oni umřou? To nevadí!
Tato otevřenost totiž podrývá schopnost hry výrazněji strhnout a vyprávět nějaký ucelenější příběh. Veškeré události jsou fragmentované na jednotlivé střípky, které samy o sobě dokáží zaujmout a jasně ukazují, že tento svět je v jádru zajímavý a dobře postavený, avšak většina voleb vám bude ve výsledku jedno a vybírat budete spíše na základě dostupných schopností, nikoliv podle nějakého morálního kompasu a přesvědčení.
Jednoduše, zdejší obyvatelé vám jsou celou dobu vlastně trochu jedno, stejně jako jednotliví členové posádky, kteří fungují spíše jako nástroje nežli živé postavy. Text, který je sám o sobě napsaný dobře a pochvalu si zasluhuje i jeho překlad, se sice snaží občas na povrch probublat nějaké emoce, ale většinou s neúspěchem. Kvůli tomu i ta počáteční radost z objevování zcela nového světa nakonec docela rychle opadne.
Chcete-li, můžete si to představit jako obdobu počítačového RPG, ve kterém se nenalézají žádné hlavní úkoly, ale pouze ty vedlejší. Nebo možná ještě lépe jako třetí sérii Mandaloriana. Z pohledu hlavního příběhu se věci odehrají na začátku a konci, zatímco veprostřed (u Spících bohů v 98 % celého hraní) se nalézá vata, která je svým způsobem sice důležitá, ale pouze pod povrchem. Někomu přesně tento výplňový epizodní styl může vyhovovat, ale mně vůbec nesedl, stejně jako odlehčenější atmosféra, která brouzdá do rodinnější vod.
zdroj:
Vlastní foto autora
Uvaříme, posilníme, vyrazíme
Když už se ale míří spíše na rodiny (s odrostlejšími a herně zkušenějšími dětmi), je příjemné, že i přes velkou rozlehlost se nejedná o vyloženě náročný titul z pohledu pravidel. Ta sice nejsou krátká a kompletní kniha nabízí 40 stran (když odpočítáme přehledy, rejstřík a další věci, tak 35), ale systémy jsou relativně jednoduché a princip jednotlivých tahů si za chvíli osvojí téměř každý. I kvůli již jednou zmíněnému výukovému scénáři, který vám základy vysvětlí během hraní. Některé jednotlivosti možná čas od času vyhledávat budete, ale tomu se u takto velkých her člověk nevyhne asi nikdy.
Princip je ovšem jednoduchý. Hráče v jeho tahu čekají tři hlavní fáze. Na úplném začátku musí vykonat jednu z lodních akcí přesunutím figurky do některého z pěti dostupných míst na Mantikoře. Každá z místností nabízí různé speciální akce, díky kterým můžete získávat důležité zdroje či léčit posádku. Po této akci si hráč lízne kartu událostí, která představuje situaci či výzvu, kterou je třeba vyhodnotit. Tyto události se s postupujícím časem stávají čím dál nebezpečnější a mohou vám občas docela zatopit. Nicméně po vyhodnocení přichází třetí a hlavní fáze.
V ní každý z hráčů může provést dvě libovolné akce z nabízených čtyř. Pokud se vaše loď (zastoupená jedinou figurkou ve hře) nachází na mapě v lokaci, kde je vyobrazený symbol přístavu nebo tržiště, můžete vykonat akce přidružené k těmto místům. V přístavu lze za zdroje léčit vaši posádku, nakupovat nové schopnosti pro jednotlivé členy a opravovat loď (když zdraví lodi nebo všech členů posádky klesne na 0, prohráváte, což může znamenat úplný konec hry, hrajete-li v nelítostném režimu, nebo jenom zdržení a odebrání dostupného času v režimu běžném).
Na tržišti zase za mince nakoupíte nové karty dobrodružství, které představují vybavení, jež vám zvyšuje šance na přežití i úspěch. Kromě návštěv těchto dvou lokací ještě budete cestovat anebo prozkoumávat číslované lokace ve vaší aktuální oblasti. Když se do tohoto průzkumu pustíte, otevřete tlustou knihu příběhů a ve stylu jiných příběhovek listujete a čtete události a odstavce přidružené k zobrazeným číslům. Během toho vás čekají různé zkoušky, souboje i pár hádanek.
Hezky do roviny!
Právě zkoušky tvoří integrální část celého zážitku. Když ji máte vykonat, ověřujete jednu z pěti dostupných dovedností (síla, mazanost, zručnost, důvtip a pozornost). Před jejím vykonáním si určíte, jaký z členů posádky se této zkoušky zúčastní na základě jeho dovedností (může se účastnit i více lidí, případně žádný). Následně provedete výzvu osudu tím, že si líznete kartu z balíčku schopností s číselnou hodnotu od 1 do 6, k čemuž ještě připočtete 1 za každý ze symbolů dané schopnosti, kterými oplývají použití členové posádky.
Stejně tak ještě můžete využít své vybavení a dodatečné schopnosti, abyste si výsledek vylepšili (musíte za to však zaplatit určený počet žetonů rozkazů, což je místní platidlo za aktivace dovedností, a případné dodatečné suroviny). Když je výsledná číselná hodnota rovná nebo vyšší, než je požadované číslo u dané zkoušky, vyhnete se penalizaci a pokročíte dále. V opačném případě budete čelit následkům neúspěchu, ale stejně budete pokračovat dále.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tento systém je další z mnoha alternativ pro klasické zkoušky, které můžete znát z různých jiných her. Avšak funguje naprosto bez problémů, a navíc přidává docela příjemný strategický prvek. Využíváním postav u zkoušek je totiž postupně unavujete a jakmile má charakter na sobě dva žetony únavy (v tomto stavu také uděluje o 1 poškození méně), nemůžete ho při zkouškách používat do té doby, než alespoň jeden z žetonů odstraníte.
Takže je dobré důsledně rozmýšlet a rozvrhnout své síly, abyste v budoucnu nemuseli čelit nepřízni v podobě nedostatku dostupných postav. Kdyby se vám ale tahání karet nelíbilo, lze do hry místo toho zapojit kostku. Avšak ta je o něco náhodnější, jelikož počet karet s číselnými hodnotami je omezený a dá se proto pracovat s vypočítáním hrubé pravděpodobnosti úspěchu.
Tas meč, ty zbabělče!
Jak již bylo zmíněné, občas vás čekají i nějaké ty souboje. A za ty musím pouze chválit. Do klasického ověřování pomocí zkoušek totiž přináší dodatečný puzzle rozměr. V každém kole potyčky máte k dispozici 4 kostičky bojových akcí, které hráči využívají k útoku s vybranou postavou. Vyberou tak jednoho ze svých svěřenců a skrze něj a jeho zbraň zaútočí na cíl, kdy nejdříve provedou zkoušku na ověření toho, zda se trefili.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pokud to zvládnou, přejdou k udělování zranění zastoupenému žetony. Tyto žetony pokládají na jednotlivá políčka 3x3 mřížky, která skrývají různé symboly, jež určují životy nepřátel, ale také schopnosti a bonusové poškození. Jednotlivé žetony však musíte do této mřížky většinou pokládat pouze vodorovně, kdy nesmíte přeskakovat již vyplněná políčka. Proto je každý ze soubojů takovým malým rébusem, jež do bezhlavého ověřování přináší stylový logický rozměr a hledání nejlepšího možného postupu.
Navíc se zde nachází různé dodatečné systémy, jako jsou protiútoky nepřátel, zbroj, možnost předávání kostiček bojových akcí, možnost vypomáhání za pomoci karet vybavení i vlastností jednotlivých postav či speciální žetony souhry, které útokům dávají další bonusy. To vytváří slušnou řádku taktických možností a přístupů, u jejichž volení se vám častokrát docela zatočí hlava. A díky tomu, že soubojů během kampaně není vyloženě mnoho, nestihne se tento prvek příliš rychle okoukat a stále zvládá skvěle bavit.
Více rukou na palubě rovná se větší zábava?
A to je klíčovou vlastností, jelikož jak budou hodiny ubíhat, začnete být za každý z těchto soubojů dost rádi. Jak postupně zjistíte, vykonávání jednotlivých tahů pomalu nabere lehký punc monotónnosti a po čase člověk zjistí, že jeho počínání spadne do stereotypu, z něhož jej vytahují především skrovné napínavé události, občasný rébus a právě souboje.
Z pohledu celé zábavnosti je také velice důležitý počet hráčů, se kterými se do putování pustíte. Měl jsem možnost titul vyzkoušet v sólu, ve dvou a ve čtyřech. A ze svých zkušeností rovnou tvrdím, že hraní ve čtyřech už opravdu nechci zažít. V tomto počtu se nám naprosto roztříštilo tempo, nesmírně se zkomplikovala domluva a prohloubily prostoje mezi tahy (jeden hráč může tah odehrát za 5 minut, druhý klidně za 20).
Když budete opravdu odhodlaní, najdete sehranou partu a nějak logicky si mezi sebe rozdělíte osm dostupných postav (celkově jich je 9, kapitánka je vždy dostupná pro aktivního hráče), může to být fajn. Ale osobně jsem se daleko více bavil v sólu (zde ovládáte sami všech 9 postav) a ve dvou (každý z hráčů má 4 postavy), kdy máte trochu volnější ruku.
Rozhodně je ale příhodné ke hraní přizvat někoho, kdo je s vámi odhodlaný projít celou kampaní. V jeden moment můžete mít rozehranou pouze jednu kampaň a v případě, že se chcete pustit do další, musíte tu první zrušit. Je tedy pravda, že titul podporuje volné přidávání a odebírání hráčů, avšak už z podstaty celého zážitku je ideální, když celou kampaní projdou ti stejní lidé. Na druhou stranu musím pochválit skvěle vymyšlený systém ukládání do speciálních krabiček i hromadu přiložených plastových pytlíků, které opětovné připravení seance značně urychlují.
zdroj:
Vlastní foto autora
Plavba s hořkou pachutí
Na závěr se tedy musím přiznat, že celkově jsem ze Spících bohů zklamaný. Nebo spíše mi vůbec nesedli. Pevně věřím, že hra si najde hromadu spokojených příznivců (ostatně v zahraničí sbírá hlavně pozitivní ohlasy) a jestli hledáte titul na mnoho hodin s velkým otevřeným světem, který funguje jako pískoviště pro vaše prozkoumávání, případně máte všeobecně rádi hry od Ryana Laukata, spokojení nejspíše budete. Mě ale Moře zatracenců rozhodně nepohltilo tak, jak jsem před vydáním očekával. A to jsem se opravdu těšil.