Krátce před Vánoci došlo k oznámení a prakticky okamžitému vydání hry Splito, jejíž název a krabička nemusí na první pohled evokovat, o co půjde. Nicméně už český podtitulek vám napoví, že máte tu čest s něčím divným. „Sdílejte vše (kromě vítězství)“. Co tím básník myslel?
Splito stojí na velmi zřídka využívaném, o to lákavějším a neprobádaném systém, kdy hrajete primárně se dvěma hráči po vaší levici a pravici, což jste mohli zažít například ve hře Mezi dvěma zámky Šíleného krále Ludvíka. Ale na rozdíl od něj je Splito mnohem přehlednější, svižnější a zábavnější. A to i přesto, že se jedná o další hru s čísly.
Nenechte se ale prosím tímto faktem nijak odradit. Připravili byste se o velmi originální zážitek, u nějž se zasmějete, až se budete za břicho popadat. Splito je určené pro 3 až 8 hráčů (v krabičce jsou dokonce minipravidla pro dva hráče, ale to je taková znouzecnost) a rovnou se přiznám, že jsem ho v plném počtu neměl možnost vyzkoušet.
Je to ale případ hry, která funguje plnohodnotně už ve třech hráčích a svou přehlednost neztrácí ve čtyřech ani pěti karbanících, přičemž oněch osm hráčů už si ale neumím moc představit, ale o tom až později.
Když musíte spolupracovat, abyste je všechny porazili
Ve hře Splito dostane každý hráč do ruky slušných 13 karet, které poté obvyklým způsobem rozdraftuje – vybere si z nich jednu, kterou si ponechá a zbytek pošle hráči po své levici, tedy hráč po pravici mu přihraje zbylých 12 karet a takto se to opakuje až do poslední karty.
V čem se ale Splito liší od naprosté většiny her, je dvojicí ploch, na něž vybrané karty hrajete. Karty totiž nehrajete před sebe, ale mezi sebe a své dva soupeře-sousedy. To znamená, že mezi vámi a hráčem po levici se postupně tvoří zásoba společných karet, a platí to samozřejmě i o vašem spoluhráči po pravici.
A na své společné ploše spolupracujete. Budete do ní hrát karty čísel s hodnotami od 1 do 6 v jedné ze šesti barev, které ale sami o sobě nemají vůbec žádnou hodnotu. Musíte je totiž doplnit některým z mnoha úkolů, které s čísly a barvami pracují.
Může se tak mezi vámi a kamarádem objevit pravidlo, že ve vaší společné ploše nesmí být žádná dvojka, dále že musíte mít přesně dvě čtyřky a nejvíc žlutých karet mezi všemi skupinami karet. A tato pravidla chcete oba splňovat.
Je to zvláštní, ale se svými sousedy opravdu spolupracujete, jste spoluhráči, parťáci, a to i přesto, že vyhraje jen jeden z vás. Ten, který má na konci hry nejvíc bodů. A své výsledné body získáte vynásobením zisku bodů ve vašich obou přilehlých plochách plných karet.
Každý se proto přirozeně snaží, aby spolu se svými dvěma sousedy vytvořil ty nejhodnotnější skupiny. Ale protože se o to snaží úplně každý, některé sady budou hold slabší, a nakonec vyhraje skutečně jen jeden hráč.
Tak spolu, nebo proti sobě?!
Je to strašně zvláštní pocit. Není to tak, že byste čekali na správný moment zrady. Se sousedy skutečně spolupracujete od začátku až do konce hry, oni zase spolupracují s vámi, ale zároveň víte, že nejste spolu, ale proti sobě. Přesto tu je prostor pro škození, čímž se dostáváme k přehlednosti hry.
Pro vítězství je klíčové vědět, co se děje mezi každou dvojicí hráčů, což je s narůstajícím počtem hráčů složitější uhlídat. Když je ve skupině karet mezi dvěma jinými hráči, která se vás tím pádem tolik netýká, bodovací karta diktující mít nejvíc růžových karet, můžete schválně brát růžové karty a napomoct tomu, aby se tato jejich podmínka nesplnila.
Je zde zároveň velmi důležitá komunikace. Svým „spoluhráčům“ sice nemůžete sdělovat konkrétní informace, ale hodí se upozorňovat je na novou bodovací podmínku a připomínat jim, že některá z dříve vyložených podmínek ještě není splněná a bylo by příhodné na tom zapracovat.
Ve hře Splito zároveň dochází ke spoustě humorných situací. Někdy se stane, že v záplavě karet a bodovacích podmínek něco přehlédnete a zahráním karty se připravíte o body. Tedy sebe a svého nepravděpodobného komplice. Můžete se na sebe zlobit, může se na vás zlobit i on, ale v několika partách, v nichž jsem Splito zkoušel, to vždy vedlo ke smíchu a srandě.
O další zábavu se stará napětí. Všichni hráči totiž odhalují karty společně, a tak není nouze o momenty, kdy vy zahrajete kartu „žádná pětka v celé sadě“, zatímco váš spoluhráč zrovna hraje pětku a vaši bodovací podmínku tak rovnou vyřazuje z provozu.
Univerzální zábava
Je také potřeba zmínit, že se zážitek může trochu lišit na základě počtu hráčů. Už víte, že ve větším počtu je toho potřeba víc hlídat. Nižší počet zase znamená o něco taktičtější hru. Karet v rukách hráčů je na začátku vždy třináct, což ve hře tří hráčů znamená, že svou „úvodní ruku“, tedy její postupně se zmenšující objem uvidíte během hry čtyřikrát a můžete podle toho plánovat klidně několik tahů dopředu. Ve velkém počtu hráčů se karty kolem stolu otočí jen jednou-dvakrát, což způsobujemenší předvídatelnost dané partie.
Zároveň se nijak neupravuje složení karet ve hře. Vždy se ze všech rozdá po třinácti a zbytek se vrátí do krabice. Takž zatímco v osmi hráčích je ve hře najednou 104 karet, ve třech hráčích je to jen 39. To znamená, že se do hry dostane mnohem méně karet a některé bodovací podmínky tak mohou být obtížněji splnitelné. Za mě je ideální počet hráčů od čtyř do pěti, přičemž i ve třech je to výborný zážitek.
Od Splita jsem vůbec nic nečekal. Tak jako od žádné hry, která je postavená jen na číslech. Ale Splito s nimi dokázalo vykouzlit velmi neotřelý zážitek, v němž se budete cítit velmi rozpolcení díky nutnosti kooperovat, abyste jako jediní vyhráli.
Je to chytře navržený systém, který má zajímavou hloubku, když vám s každou další partií budou docházet jeho miniaturní nuance a zákonitosti celého systému, kterému tak přicházíte víc a víc na kloub a začínáte v něm být dobří.
Se hrou, která dle mého i dobře vypadá, si užijete spoustu legrace a můžete jí vzít prakticky kamkoliv. Je skladná a velmi přístupná. Kdekoliv jsem jí vytáhl, u jedné partie nezůstalo, ale otočili jsme jí rovnou čtyřikrát. Lepší důkaz toho, že se jedná o velmi povedenou hru, neexistuje.