V dnešní recenzi se s vámi podělím o své dojmy ze hry Společenství dobrodruhů od vydavatelství Blackfire. Hned na úvod se asi shodneme na tom, že název je tak generický, že už jste ho stihli zapomenout, nemám pravdu? Společenství dobrodruhů! Přitom na hru jako takovou by byla škoda zapomenout. Uvidíme tedy, kolik následujících odstavců textu vám vydrží v paměti její jméno...
Ze Slovenska do celého světa
Hra se už dříve na český trh částečně podívala. Byla to její starší verze zvaná Ethnos, na svědomí ji měly REXhry a českým trhem proletěla bez většího humbuku. Zaujala třeba tím – jak si někteří hráči všimli – že její herní plán zobrazuje obrácenou mapu Slovenska. Já jsem původní Ethnos nehrál, takže z toho pro vás plynou přesně dvě zprávy: jedna dobrá a jedna špatná.
Ta dobrá je, že nebudu zatížený jakýmikoliv předsudky a prostě hru ohodnotím takovou, jaká je. Tou horší zprávou logicky je, že vám ani náznakem neporadím, zda má smysl si hru pořídit, pokud máte doma Ethnos. Hra mě zaujala už při oznámení, útočila na mě neodolatelným kombem „rychlá karetka až pro 6 hráčů, přitom žádná pitomina“, na které jsem se s chutí nechal chytit.
Při prvním kontaktu rozhodně zaujala grafickým ztvárněním a produkcí komponent. Vše je moc pěkné – od dřevěných, krásně vyřezávaných komponent hráčů ve tvarech různých dopravních prostředků přes nádherně ilustrované desky archeologických nalezišť až po povedené ilustrace na kartách (škoda jen, že se opakují). První dojem byl tedy na jedničku, která se nezhoršila ani při prostudování kratičkých pravidel. Vše působí jednoduše a srozumitelně, že už by se lačný dobrodruh s chutí vrhl do průzkumů starobylých lokalit!
zdroj:
Vlastní foto autora
Archeologové na výletě
V každé partii použijete 6 druhů karet, které zobrazují postavy, jež se mohou přidat k vašim expedicím a pomoct jim jak prostou přítomností, tak třeba i velením dané expedici. Postavy mají různé schopnosti a jsou vyvedené v celkem 6 barvách. Tyto barvy odpovídají i barvám desek archeologických nalezišť a propojení karet postav a lokalit je důležitým prvkem hry.
Hra se hraje na 2 až 3 velká kola (dle počtu hráčů), během nichž hráči protočí téměř celý hrací balíček. Kouzlo spočívá ve slůvku „téměř“, protože délka jednotlivých kol není pevně daná a konec může přijít náhle, s čímž musí hráči počítat. Zde hře s chutí uděluji bod za udržení dynamiky a momentu napětí až do konce každého kola.
Ve svém tahu máte na výběr jednu ze dvou akcí, které vám zaberou od 2 do cca 15 vteřin, takže tempo hry je opravdu velmi rychlé. Buď si vezmete kartu z nabídky na stole či z balíčku, nebo vyložíte libovolné množství karet z ruky. Hrajete karty, které se shodují buď v barvě, nebo v typu postavy.
zdroj:
Vlastní foto autora
Můžete zahrát klidně jen jednu, nebo se naopak rozmáchnout až ke kombinaci o 10 kartách (pak vás zastaví limit karet v ruce). Jednu z postav ve vaší kombinaci určíte jako velitele expedice, můžete využít jeho schopnosti a posunout se na lokalitě odpovídající barvě daného velitele.
Komba, dilemata, závod s časem
Při hraní karet nastává to pravé strategické vyžití. Dumáte, zda je pro vás v danou chvíli cennější barva, nebo naopak schopnost postavy. Rozhodujete se, zda je lepší zahrát teď 3 karty, nebo si počkat ještě tah či dva a zahrát jich více. V potaz musíte brát i to, že posuny na lokalitách z počátku umožňují zahraná komba 1 či 2 karet, ale postupně přituhuje a nakonec se nehnete bez komba o alespoň 4 kartách.
Dalším omezujícím prvkem je, že mimo zahrané karty všechno ze své ruky odevzdáváte do společné nabídky! Na konci každého kola dochází k vyhodnocení všech lokalit, ale i zahraných expedic. Za expedice o jediné kartě nedostanete nic, naopak při 6 a více kartách v expedici shrábnete hned 12 bodů. Dilemat je tu tolik a jsou tak akorát obtížná, že jsme si u stolu úplně rochnili blahem.
No a to jsem ještě ani nerozebral schopnosti postav, které můžete využít, když daná postava expedici velí. Tak třeba lékař vám umožní si nechat v ruce tolik karet, kolik má právě zahraná expedice; fotograf zase vyšperkuje vaše expedice, že se na konci kola považují za o 1 kartu větší; žoldáci ochotně vyplní díru v expedici, ale dají se použít jen k posunu na nalezišti, pak vám utečou a bodovat se nebudou; študáci sice nemají dostatečnou autoritu na to, aby vedli expedici, ale zase jich je hodně a pomůžou vám dosáhnout na vyšší hodnoty expedic.
Variabilita jako radost i strast
Postav je celkem 12 a pro svoji partii použijete vždy pouze 6. Na znovuhratelnost si prostě nemůžete stěžovat ani na půl úst. Jenže ono je to dvojsečné. Díky přístupnosti se nebudete bát Společenství dobrodruhů (pro ty, kterým název nepřipadá nijak povědomý: jedná se o hru, jejíž recenzi právě čtete) vytáhnout i před začátečníky či jako filler. Jenže v takovém případě se může stát, že pro jednoduchost skončíte u stále stejné základní sestavy postav (čímž zároveň ušetříte čas při chystání další partie).
zdroj:
Vlastní foto autora
Hra tím trochu škodí sama sobě. Její silnou stránku může nemilosrdně zabít pohodlnost hráčů a lehká otravnost přípravy a úklidu hry. Dokázal bych si představit verzi s pouze základní sestavou postav a skládacími deskami lokací, vše by se tak vešlo do menší krabice a ze hry by se stal téměř kapesní filler.
V dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci
Pozitivem, které svítí na míle daleko jako maják na útesu, je neskutečně rychlý a svižný průběh partie. Téměř se nedostavují prostoje, jste prakticky pořád na tahu. Přitom si však musíte dávat pozor na to, abyste ho nepromarnili tím, že si berete karty, jež v konečném důsledku nevyužijete.
zdroj:
Vlastní foto autora
Přes hodně povedené grafické zpracování jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že jde o velmi abstraktní záležitost: Sbírání sad, které se řídí buď barvou, nebo symbolem, a poté vyhodnocení nějakého poměrně mechanického efektu. Posun po nalezištích je prostě klasické posunování směrem k vyšším bodovým hodnotám.
Takže atmosféra není nikterak šťavnatá, nicméně na herní dobu a náročnost hry to není nijak do očí bijící problém. Ještě bych doplnil, že pokud plánujete hrát ve dvou, nedoporučoval bych to. Od 3 výš ale hra funguje dobře, navíc při horní hranici počtu hráčů jde stále o svižnou a pěkně plynoucí záležitost.