Bruno Cathala patří mezi ty nejplodnější deskoherní tvůrce, kteří si navíc i neustále drží alespoň jistý štempl kvality. Znamená to, že když na pultě obchodu narazíte na projekt, který na přebalu nese jeho jméno, můžete si být jistí tím, že skutečně půjde o hru, nikoliv líný „tahák peněz“. Vzhledem k množství titulů ale samozřejmě platí, že není v lidských silách, aby každý byl vyloženým tahákem. Proto se míra zajímavosti a zábavnosti různorodě liší, nejen dle herních mechanismů, ale rovněž na základě chutí koncového zákazníka. Kam půjde zařadit malinká krabička zvaná Stezky (u nás vydaná díky TLAMA games)? Následující řádky vám snad napoví.

Galerie

Cesta na vrchol

Na Stezkách, které se v originále jmenují Solstis, se Cathala podílel s Corentienm Lebratem, aneb dalším renomovaným tvůrcem, jenž byl u zrodu her Osmero, Draftosaurus i stolní adaptace Dead Cells. Je možná lehce paradoxní, že se jejich cesty střetli zrovna tady – u projektu, který je maličký jak svými rozměry, tak i herní náplní. To ovšem neznamená, že by jeho existence nebyla oprávněná.

Pokud jste hráli dvojkovku Kočkombat od stejného Lumberjacks Studios, máte krásnou představu o tom, co od téhle novinky očekávat. Kompaktní krabička skrývá několik destiček, jež se liší podobou i materiálem. Jejich počet není nikterak velký, což dává smysl. Titul je totiž určený přesně pro dva lidi, kteří mají většinou hotovo do 15 minut.

zdroj: Tlama Games

Během nich se podíváte do dávných dob, kde se odehrával rituál dospělosti a mladý člověk se tím měl stát plnohodnotným členem společenství. Zmíněná zkouška spočívala v tom, že se během letního slunovratu chrabří mládenci a udatné slečny vydávali na vrcholek hory, na které měli zapálit ohně. A jak předpokládáte, test to nebyl nikterak jednoduchý, protože v cestě mohl stát zrádný terén i horští duchové.

Hlavně efektivně!

Představené téma je svým popisem možná trochu zavádějící. Při přečtení lze nabrat dojmu, že půjde o heroickou výpravu nabízející hromadu soubojů, případně i nějaké vrstevnaté RPG systémy. Nicméně to neplatí. Nečekejte napětí, strach, střety či snad časový tlak. Stezky jsou poklidnou rodinnou hrou, kterou si bez problémů můžete odehrát i se svými ratolestmi (doporučený věk je 8+, ale měli by to zvládnout i mladší jedinci).

zdroj: Tlama Games

Každý z hráčů se ve své herní oblasti snaží složit panorama hory na základě titulní ilustrace. K tomu slouží kartonové dílky. Během jejich zisku vás zajímá sloupec či řádek, do kterého daný dílek patří, protože ve chvíli, kdy se jeden z aspektů vyloženého kusu shoduje s některým ze společné nabídky, můžete si vzít oba a umístit je.

Pokud byste však na ruce neměli žádný, jež by umožnil shodu, vyberete si z ruky jeden, umístíte ho do nabídky a následně si vylosujete alternativu z hromádky. Po tomto kroku opět zkontrolujete, jestli se specifikace neshodují. Jestliže nikoliv, znovu vylosovaný dílek dáte do nabídky a místo něho si vezmete duhového žolíka, který nahrazuje libovolný kus z celého panoramatu.

Ať žijí duchové!

Těmito kroky se snažíte vytvořit co největší oblast, která má sousední destičky. Před sebou můžete mít tímto způsobem rozestavěno několik oblastí a postupně je klidně spojovat. Nesmíte být však příliš ambiciózní, protože na konci hry se boduje pouze ta největší oblast. Tudíž je lepší, když se hned od začátku zaměříte na stavbu pospolitého dílu.

Galerie

Ačkoliv je stavba co největší oblasti primárním způsobem zisku bodů, do konečného skóre promlouvají ještě dva aspekty. Jakmile totiž při stavění vytvoříte čtverec, střetnete se s duchem. Tato stvoření jsou zastoupená dřevěnými destičkami a nabízí unikátní efekty, jež se většinou týkají alternativní možnosti zisku nejen dílků, ale i bodů (plus je každý duch za 1 bod).

Současně je ve hře varianta, kdy mezi duchy můžete zamíchat i jednoho zlého. Toho si při líznutí přesouváte mezi hráči a u koho na konci hry zůstane, tomu uškodí tím, že překryje některého pozitivního ducha.

Body posléze lze ještě získat tím, že vytvoříte souvislou stezku destiček mezi údolím (startem) a ohni na vrcholcích. I v tomto případě platí, že každý takto zapálený oheň je za jeden bod a většinou se stávalo, že jsme byli schopní zapálit maximálně čtyři.

Hildo? Jsi to ty?

A to je všechno. Skutečně jde o velice triviální titul, k němuž si může sednout skoro každý, což je jedna z jeho předností. Stezky jsou přesně tou krabičkou, kterou lze vzít kamkoliv a rozehrát ji s libovolným člověkem, aniž byste museli dlouze vysvětlovat pravidla a dotyčný se cítil zahlcený. Zkrátka vybalíte, připravíte, hrajete. Většinou do jedné minuty, případně do pěti, pokud vysvětlujete pravidla.

zdroj: Tlama Games

Rovněž má titul jednu velkou přednost, kterou je vizuální zpracování. Už při pohledu na krabičku jsem si musel hledat, jestli ji náhodou neilustroval Luke Pearson – autor komiksové Hildy. Pastelově barevný styl se jí totiž neuvěřitelně blíží, stejně jako líbezná roztomilost.

Nakonec tomu tak není, jelikož se o tento aspekt postaral Emmanuel Martin, jehož můžete znát pod uměleckým pseudonymem Gorobeï. Jde o francouzského komiksové ilustrátora, který má na svědomí třeba už jednou zmíněný Kočkombat. Nic to ale neubírá tomu, že jsou Stezky nádherným projektem – v krabičce i na stole.

Náhodný výstup s láskou

Když následně projedete útroby internetů a ohlasů, zjistíte, že titulu jsou nejvíce vyčítané dvě věci – náhoda a jednoduchost. S jednoduchostí se hádat nemohu, leč jak už jsem výše nastínil, právě ta dokáže být i jednou z předností. Ovšem je přirozeně pravdou, že tady se žebříčky nejlepších deskových her (ba ani dvojkovek) přepisovat nebudou. Protože skutečně jde o triviální výplňovou hru, případně malou radost pro nenáročné.

Galerie

S náhodou je to následně trochu komplikovanější. Ano, rozhodně tu je zastoupená ve velkém a častokrát kvůli ní duel prohrajete. Znatelně záleží na tom, jaké dílky přijdou na začátku hry, stejně jako na pořadí v průběhu. Takže jestli vám tenhle prvek vadí, asi byste od titulu měli dát ruce pryč, protože budete akorát frustrovaní. Strategie tu má své místo a pokud důkladně sledujete protihráče, můžete výsledek významněji ovlivnit. Ale nakonec stejně potřebujete štěstí.

Když se však na tuhle vlnu dokážete naladit, po pár partiích zjistíte, že se bavíte. Jedno sezení je totiž natolik krátké, že náhoda nepředstavuje vyloženě velký problém. Sice posílá Stezky do oblasti průměru až lehkého nadprůměru (podle toho, jak vám sednou), ale rozhodně si kvůli tomu nezaslouží zatracení. Protože je vidět, že nad nimi někdo přemýšlel a snažil se z minima vytřískat maximum. A tak se na hru nedá příliš zlobit.