S podzimem se Asmodee Czech Republic (dříve Blackfire) rozhodlo podívat do korun stromů a představit nám nově vznikající společenství písařů, stavitelů, bankéřů, kupců, botaniků a badatelů. Chcete-li se stát nejvýznačnějším přispěvatelem Stromové společnosti, stačí obchodovat s ovocem, za získané peníze stavět budovy rozličných cechů a díky synergii efektů budov spět k rychlému ukončení partie.

Galerie

Autory jsou Matthew Dunstan, kterému minulý rok na českém trhu vyšel Monumental, a Brett J. Gilbert, který se podílel třeba na Mandale. Tato dvojice společně již tvořila, a to konkrétně nedávný titul Co tě žere? od Mondku. Ilustrace obstaral Chris Quilliams, který stojí za vizuální podobou her jako Great Western Trail, série Azul či Pandemic.

Více však než jeho ilustrace atmosféru hry podporují komponenty díky užitým materiálům, jimiž jsou dřevo a papír. Respektive mě prve okouzlilo balení krabice zejména krásné dřevěné žetony sloužící jako mince. Teprve později jsem si prohlédl karty budov a šťavnatého ovoce. No a jak že se stanete tím nejstromovějším přispěvatelem?

Budujeme lesní civilizaci

Zahrát si Stromovou společnost je jednoduché a titul lze doporučit začínajícím hráčům a rodičům pro hru s dětmi. Herní prostor tvoří centrální tržiště s nabídkou ovoce a budov k pořízení pro budoucí výstavbu a desky hráčů. Pro každou partii hráči ze šesti balíčků profesí vyberou čtyři, z nichž smíchají karty budov s odlišnými efekty. Ve svém tahu hráč prve provede prodej, následuje stavba a nakonec odpočinek.

zdroj: Vlastní foto autora

Nejprve hráč zvolí kartu ovoce k prodeji, přičemž by se mělo jednat o takovou, která je na herní ploše aktuálně nejčetnější. Pokud hráč chce prodat hrozny a dvoje jsou v nabídce a další tři u soupeřů, získá šest mincí, u vzácného ovoce může dostat i jednu navíc. Ty si přesune do měšce na své desce a dle libosti je smění za stavbu budov z nabídky či jejich vylepšení.

Každá budova má tři úrovně, kde za každou je potřeba zaplatit několik mincí, což hráči přinese efekt i body na konci hry. Pokud budovu či budovy dokončí, obrátí je rubem nahoru a s platným efektem třetí úrovně si je nechá před sebou. Karty podle obtížnosti přinášejí jeden, dva či tři symboly cechu – jakmile někdo na svých postavených kartách dosáhne šestého symbolu, spustí ukončení partie dohráním kola a odehráním posledního navazujícího kola. V závěru partie je deska tržiště obrácená na stranu s počítadlem bodů a hráči obdrží body za dosažené úrovně budov, rozestavených i dokončených.

Pokud již hráč nakoupil ovoce a postavil budovy, přejde do fáze odpočinku, kdy doplní karty ovoce a budov do nabídky a přijde o neutracené mince z měšce, kde mu do dalšího kola zůstanou v základu jen dva penízky. Ty ovšem doplní těmi s truhly, pokud se mu je díky některému efektu podařilo během předchozích fází uložit.

zdroj: Vlastní foto autora

Proč to tak podrobně popisuji? Protože hra se dá takto vyložit v několika málo větách. Zároveň přináší drobné osvěžující prvky, ale inovativní či převratnou ji neshledávám. Mezi nevídané prvky patří určitě zvýšení ceny karty ovoce k prodeji na základě dalších odhalených kopií v čase prodeje na stole, v jiných hrách by tím komodita naopak na ceně utrpěla.

Též se mi líbilo, že limitem na mince v měšci hra nutí hráče hrát okamžitě a nestřádat vysoké obnosy na potenciální budoucí karty na trhu. Avšak nepřišlo mi, že by se nějak extra dalo a vyplatilo hrát na symbol truhly a střádat mezi tahy větší obnosy v mělkých kartonových krabičkách.

Civilizace vybudovaná a nakrmená

Stromová společnost mi ihned evokovala loňský titul Společenství dobrodruhů, ve kterém též existuje větší množství balíčků karet, z nichž hráči na začátku partie vyberou pouze některé pro nadcházející hru. Dalšími mechanikami se ale Stromová společnost liší, byť pocitově mi stále dobrodruhy připomíná. Jedná se totiž o titul se zajímavým tématem, ovšem nepřináší výjimečný herní zážitek, který by ho odlišil od záplavy jiných rodinných a vstupních her. A to i přesto, že herně vše plyne a že Stromová společnost může svým tématem a vizuálem udělat radost svátečním hráčům.

Galerie

U mě a mých spoluhráčů ale pochopení nenašla. Je generická a přestože se karty cechů částečně liší v zaměření efektů, nepřišlo mi, že by studování karet během hry nabízelo nějaký skrytý poklad. Titul tak nabízí téma a estetiku bez suprového zážitku a příslibu lepších partií v budoucnu. V naší herní skupině, která tuto Stromovou společnost testovala, docházelo k paradoxní situaci, kdy osmiletý kluk ji pochopil okamžitě, zkušení matadoři též; kluka to trochu bavilo, dospělé moc ne.

Ovšem zkušení hráči jednodušších rodinných titulů stále nechápali, o co ve hře jde a byli průběhem i závěrem otrávení. Nechápali, proč co dělají a k čemu hra vede. Přišlo jim to jako zcela nezáživné pohybování komponenty sem tam. A to navzdory tomu, že pravidlově by průběh tahu a možnosti hry měl pochopit každý během pěti minut.

Navíc, jelikož se nabídka karet tržiště neustále mění, lze si naplánovat tah vzhledem k efektům svého ovoce a rozestavěných budov, ale obvykle ho musíte ve svém tahu změnit, neboť se zcela změnila i situace na trhu. Z tohoto důvodu se může zdát, že čím méně hráčů, tím lépe. Avšak mě zabavila i ve čtyřech, tedy proměna nabídky mi nevadila tolik jako jiné zmiňované nedostatky.

zdroj: Vlastní foto autora

Stromová společnost je zkrátka na dnešní dobu sotva průměrná hra a je přehršel deskovek, které ve stejném čase nabízí lepší zábavu. Lze v ní trochu objevovat různé cesty na body skrze rozličné kombinace karet napříč cechy i v rámci cechu a peněz či karet ovoce, ale stejně si člověk na konci partie řekne: „Hm, a co že jsme to vlastně dělali?“