Tak jsme se dočkali! Po famózní Watergate z roku 2019 její německý autor Matthias Cramer, který je mimochodem podepsán pod klenoty jako Glen More či Rococo, přispěchal s titulem Štvanice, který navazuje mechanikou karet na Nixonovo zápasení s novináři, nicméně přetahování na stupnici zde bylo nahrazeno mapou a skrytým pohybem.

Galerie

Jeden z hráčů se zhostí role Hanse Langsdorffa, velitele bitevní lodi Admiral Graf Spee, který se vydal v září 1939 do vod jižního Atlantiku s úkolem potopit co nejvíce britských obchodních lodí a tím zabránit přísunu zásob směřujících zejména do Spojeného království. Druhý hráč ztělesní britskou admiralitu v podobě Henryho Harwooda, který velel eskadře složené z těžkých i lehkých křižníků, která dostala za úkol najít a zničit tu proklatou Admiral Graf Spee.

Matthias Cramer nám společně s Engin Kunter Cramerovou a španělským ilustrátorem Albertem Monteysem předestírá námořní asymetrický duel, ve kterém se Němci díky skrytému pohybu snaží dostat na mušku a potopit pět obchodních plavidel ve vodách mezi Spojeným královstvím, Brazílií, Argentinou a Jižní Afrikou, zatímco Britové mají za úkol buď pět lodí zachránit, anebo ještě lépe vypátrat bitevní křižník nepřítele a v bitvě ho poslat k čertu. A díky děčínské vydavatelství Fox in the Box si to můžete užít v češtině.

Neklidné vody Atlantiku

Centrální mechanikou zůstávají karty. Hráči se střídají v hraní karet a volí si, zda kartu zahrají na operační body, které použijí k zaplacení a aktivování základních dostupných akcí, nebo zahrají unikátní silnější efekt události a kartu navždy odstraní ze svého útlého, osmnácti kartového balíčku. Obě strany disponují několika společnými, ale převážně unikátními kartami. Zkrátka nějaký efekt najdete pod oběma vlajkami nehledě na typ kříže a jiný nikoliv.

zdroj: Vlastní foto autora

Pojďme si nyní trochu více přiblížit rozdílnost hry za obě strany. Němci disponují zásobovací lodí Altmark, která pomáhá hráči za Kriegsmarine zásobit Admirala – jinými slovy si hráč v případě blízkosti lodí dobere až do pěti karet namísto do tří. Ve svém tahu může operačními body zaplatit posun jedné, druhé či obou lodí. Je-li přesouván Admiral, zapíše si na papír za zástěnou číslo cílového hexu, případně když se nachází na poli s britskou obchodní lodí, smí provést pátrání a útok.

V takovém případě zaplatí operační body a hodí-li na kostce hodnotu 5 nebo 6, plavidlo potopí. Ano, vyskytuje se tu kostka a na každém hodu opravdu záleží. Útok smí podpořit svým nespolehlivým hydroplánem a díky němu přičíst k hodu +2. Hydroplán však musí být letuschopný a akcí se zneschopní.

Proto lze jako třetí akci za operační body vykonat jeho opravu a šance na úspěšnost se odvíjí od běhu hry podle Němcem odhozených karet (zahraných na události). Je to tedy těžší a těžší. Poslední čtvrtou akcí je možnost si 1 či 2 operační body uschovat pro příští tahy.

zdroj: Vlastní foto autora

Britové nejprve ve svém tahu pohnou všemi obchodními plavidly vždy o jeden hex směrem k cílovým přístavům a následně hrají karty. Hráč též platí operačním body za akci přesunu či za pátrání a útok po Admiral Graf Spee. Akci ale nepodporuje hydroplánem, nýbrž prostřednictví ikon britského zpravodajství v pruzích v zápatí karet. Dalekohledem přičte k pátrací a útočné akci jeden bod, speciální ikonou protivníka donutí umístit disk náznaku na pole s Admiralem či vedle něj.

Čtvrtou akcí je posun pátracích skupin po stupnici a jejich nasazení do hry. Brit tak může disponovat až třemi pátracími skupinami, které mu svou silou velmi pomohou v případné finální bitvě, nebude-li Němec disponovat opravdu silnými kartami. Brit si na rozdíl od Němce vždy dobírá do pěti karet.

Dojde-li k bitvě, oba hráči si doberou do pěti karet a započnou pět samostatných duelů. Vždy vynesou jednu z pěti karet, Brit si přičte zapojené pátrací skupiny a hráč s vyšší konečnou hodnotou udělí zásah soupeři, který si vezme disk poškození. Kdo po vynesení pěti karet utrpěl méně poškození, vítězí. V případě remízy slaví britská admiralita.

Galerie

Loď na obzoru!

Celá tahle Štvanice je zábava, jíž se musíte prokousávat několik málo partií, než se naučíte vše správně kombinovat a potýkat se s dílem náhody v podobě kostky zásahů i v podobě jednotlivých karet. Watergate mi přišla jednodušší a kompaktnější, takový hezký příklad čistého designu.

Na Štvanici mě baví kombinace mechanik, kdy stupnici nahradila mapa zahrnující pohyby více žetonů, a to včetně tajných přesunů. K atmosféře přispívá zejména využívání hydroplánu i skladování operačních bodů, pruhy britského zpravodajství a nasazování pátracích skupin do hry.

Karty zde nově máme rozdělené na trojí typ událostí, tedy pátrací (pro podporu akcí v průběhu), bitevní (pro potenciální závěr hry) a povinné, kde událost operuje s přidělenou hodnotou operačních bodů a ty by tím pádem nemusely být z textu události vůbec vyčleněné. Je toho zkrátka mnohem víc, co si osvojovat.

zdroj: Vlastní foto autora

Strategie Němce je prostá – přiblížit se, zjevit se, potopit a zmizet, aby mohl za pár okamžiků zaútočit jinde. Za Brita se to nejprve zdá obtížné, když první loď či dvě zmizí v mrazivých vodách jižního Atlantiku, nicméně pokud hráč dokáže nasadit pátrací skupiny a Němec neuváženě zahraje své karty pro nouzi operačních bodů či nevhodnou kombinaci události, má Brit poměrně velkou šanci na úspěch.

Sečteno, podtrženo, pal!

Komponenty jsou kvalitní a chválím přiložení obalů, které slouží ke zpevnění velkých karet. Opět jsem spokojený i se sešitem pravidel co do obsahu i přehlednosti. Z hlediska karet nechybí ani historické, které mohou spustit historický konec hry během bitvy v přístavu v Montevideu. A zrádnou samozřejmostí v obou balíčcích je reaktivní karta „Tohle se nestalo“, která soupeře nutí zrušit zahranou událost a místo ní kartu využít na operační body. 

zdroj: Vlastní foto autora

Štvanici musíte dát alespoň šest partií (třikrát za každou stranu), protože hráč znalý karet se zažitými mechanikami a typy akcí má vždy navrch nad nováčkem. Je tedy dobré mít stálého partnera a s ním se hru společně naučit a zdokonalit se v hraní za obě strany průběžným střídáním stran konfliktu.

Štvanice je prostě dalším skvělým přírůstkem do škatulky her čistě pro dva hráče. Pokud vás zaujala, doporučuji si přečíst výborný rozhovor s autory a pokud už teď víte, že vám sedí jak historické hry, tak „rukopis“ tohoto autora, neměli byste minout ani jeho druhou letošní novinku Weimar: The Fight for Democracy, v níž pro změnu přesně čtyři hráči rozhodují o směřování Výmarské republiky po Velké válce.