Zelenohlavý mág z Německa se po delší době dočkal publikování i v českých zemích. Ne, že by mu vyschla inspirace a netvořil či by se k nám jeho hry nevozily. Ale kromě nedávného Pátka (recenze) bylo ticho po pěšině. Pár let zpět Albi přineslo Moštárnu a nové vydání Vysokého napětí, zatímco Mindok lokalizoval vědomostní hry Země a Fauna. A na Felixe: Kočku v pytli, Továrníka či předělávku Vysokého napětí v podobě Pravěku většina z nás již zapomněla. Kdo pojmenovává (alespoň v němčině) hry na písmeno F a jejich rámy jsou zásadně zelené? Samozřejmě Friedemann Friese!
Ve Štycholovu se opět vydal do neprověřených končin a přichystal nám „štychbuilding“. V něm hráči získávají body za ulovené karty, nicméně ti, kteří štych prohráli, si ruku doplní o silnější karty, kterými pravděpodobně vyhrají štych v příštím kole. Kdy je dobré vzdát se štychu, kdy přebíjet za každou cenu a jak rozhodit vítězství mezi kola, abych měl nejsilnější karty pro kola závěrečná?
A takhle se nahazuje
Pojďme si povědět, jak ulovíte své tučné štychy. Pravidla jsou krátká a srozumitelně sepsaná, hru se naučíte za deset minut a během první partie. Hraje se 8 kol a podle počtu hráčů jsou rozdány počáteční slabé karty a mění se i množství karet dobíraných mezi koly. Po sestavení balíčku, kdy na jeho dně jsou karty nejsilnější, a přípravy hráčské plochy vyložením karet rybáře a loďky, je čas vyrazit na lov.
Hra obsahuje číselné unikátní karty v pěti barvách a několik efektových karet. A samozřejmě, že trumfovou barvou je zelená! K té se ale hráči dostanou až v pozdějších kolech, začíná se pěkně s obyčejnými kartami 1 až 10 ve čtyřech barvách.
Jeden hráč vyloží kartu a ostatní musí ctít její barvu, mohou-li. Nemají-li již příslušnou barvu, zahrají kartu barvy jiné, později samozřejmě trumf. V tahu bez trumfu štych bere karta nejvyšší hodnoty ctěné barvy, v tahu s trumfem ji bere nejvyšší trumf. Hráč svůj štych umístí na rybáře a hraje se dál. Na konci kola si za každou ulovenou kartu hráč připíše na papír bod a přesune karty do podpalubí lodě.
Tím vzniká jeho osobní balíček, který zamíchá a dobere si požadované množství karet. Pokud jich nemá dost v podpalubí, dobere si je z balíčku oceánu, čímž se dostane k silnějším kartám a trumfům. Není tu však tlak na přebíjení hodnoty. Je na hráči, zda hodnotu soupeři vyložených karet podhodí, či přebije.
Čím více karet hráč totiž vyhraje, tím více je odsouzený hrát v příštím kole se stejnými kartami, které jsou s každým kolem slabší a slabší, jak do hry přicházejí vyšší hodnoty.
Škubnout a navíjet
Samozřejmě mezi kartami najdeme i několik efektů se zněním „na konci štychu“. Karty s hodnotou nula vám umožní ze štychu, který zákonitě prohrajete, odebrat libovolnou kartu dříve, než si zbytek přivlastní vítěz štychu. Díky kartám bójí můžete vyvolat mini draft v podobě poslání jedné karty v kolečku hráčů.
Lze být zlomyslný a na poslední chvíli ztrpčit vítězi štychu moment slávy vnucením karty se ztrátou tří bodů, či si přivlastnit všechny karty ze štychu dříve, než vítěz štychu uloví jen bóji s tímto efektem. Protože i u nul a bójí platí, že co vám pomohlo proti soupeři toto kolo, pomůže jemu proti vám kolo příští.
Pak tu jsou ještě efekty platné „pro následující štych“. Díky nim lze zahájit štych namísto vítěze štychu, určit barvu příštího štychu dříve, než hráč na tahu vynese kartu pro toto kolo. V neposlední řadě lze druhým podtrhnout nohy správně načasovaným efektem, který říká, že štych vyhraje karta nejnižší hodnoty (a barvy).
V závěru partie si hráči sečtou body za 8 kol a nejúspěšnější blafující rybář-taktik vítězí.
Tak jaký byl úlovek?
Štycholov je krátká hra, a tedy i její zhodnocení bude stručné. Je to paráda! Inovativní kombinace štychovky a stavění balíčku funguje skvěle a pocit z ní mi evokuje hraní „osmnáctek“. V nich se čtyři a víc hodin o něco snažíte, odhadujete, jak na tom jste, ale výsledek je stejně nejistý. Moc se přelévá sem tam, taktizujete v rámci kola, plánujete na několik kol a kdo ví, k čemu to všechno bude.
A nyní tu máme hru na půl hodiny, která zprostředkovává tytéž pocity v abstraktní odsýpající podobě, která je přístupná naprosto pro všechny starší 8 let. Štycholov je logickou alternativou pro hraní Bangu o školních obědových pauzách, pro rodinné hraní, canastáře a mariášníky, i jako alternativa Una, bez kterého se zdá, že se ani po letech neobejde žádná voda.
Jediným omezením je počet hráčů, začínající na třech a končící pěti. Nezahrajete si duel a ve velké vodácké partě jste opět odsouzení k Unu či Bangu. Pokud ale rádi hrajete svižné, chytré hry, pak je Štycholov, který pořídíte kolem tří stovek, jasná volba na doma i na cesty. S přehledem mohu říct, že z výše uvedených důvodů to je moje karetka roku 2025, přestože rok teprve začíná (překvapila mě podobně, jako Klání klanů v závěru loňského roku).
Friesovky obecně stojí za to a pokud se po Štycholovu nebudete ostýchat nahlédnout i do cizáckých vod her bez češtiny, určitě originalitou překvapí nepřeberně variabilní 504 či z provařených her si utahující Copycat.