SuperClub
2-4 hráči (s rozšířením až 6) | 90+ minut | od 12 let | anglicky
Fotbal je zábava pro všechny generace. Děti si na louce za barákem hrají na Ronalda, dospělé se špatnými zády a koleny to spíš žene k předstírání, že jsou vynikající trenéři, ať už tuhle svou vášeň projevují pořváváním směrem k televizi, nebo třeba hodinami u Football Manageru. Ale kdyby se jim nechtělo zírat do blikajících obrazovek, mají ještě jednu možnost – SuperClub.
Je to sportovní deskovka, v níž se ujmete otěží celého fotbalového klubu. Nejste pouhý hlavní trenér, spíš manažer lomeno majitel – ano, určujete základní jedenáctku, která nastoupí do zápasu, ale taky nakupujete nové hráče, vylepšujete infrastrukturu, stavíte tréninková zařízení a nové stadiony, najímáte kouče a zaměstnance, snažíte se vydělávat peníze a zkrátka děláte vše pro to, abyste napříč mnoha sezónami byli nejúspěšnější u stolu.
Je to stůl, kde s vámi sedí další majitelotrenéři – dohromady jste až čtyři, respektive šest, pokud si pořídíte rozšíření. Podezřívavě na sebe pokukujete zpoza svých zástěn, drtíte mezi zuby kletby, když některý ze soupeřů někde v Africe najde mladého kluka, z něhož se po pár sezónách vyklube nový Messi, máte chuť obrátit stůl nohama vzhůru, když vám náhodná událost zavře stadion, zatímco oponent dostane obří sponzorský dar, za který může pohodlně najmout nového skauta.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ne, tohle není nekonfliktní, nebo snad dokonce kooperační hra. Vyhrát může jenom jeden. Nejspíš ten, kterému kromě jeho vlastních dovedností a předvídavosti pomůže i trocha toho fotbalového štěstíčka. Pokud vás tedy v podobných situacích, když třeba ještě navíc sami máte neuvěřitelnou smůlu, sžírá závist a zášť, radši se SuperClubu vyhněte.
Je ale role náhody v SuperClubu až příliš výrazná, natolik, aby to celou hru kazilo? Myslím si, že ne – za předpokladu, že máte rádi fotbal, protože náhoda v SuperClubu funguje podobně jako ve skutečném, nemilosrdném světě profesionální kopané.
Vezměte si třeba trénování talentovaných mladíků s vysokým potenciálem. Můžete si do klubu přivést tu nejnadanější ze všech nadaných hvězdiček, připravit si pro ni nejlepší tréninkové zázemí ve státě, ale když na kostkách nehodíte, co potřebujete, hráč se nikdy nezlepší. Což je samozřejmě k vzteku, jenže opravdový fotbal je přece plný příběhů talentovaných mladíků, jejichž kariéra na základě různých faktorů skončí někde v hlubinách třetí ligy. Jen se podívejte na Adela Taarabta nebo Ravela Morrisona! Musíte tedy polknout křivdu, pustit to z hlavy a příští přestupové období třeba přivést nového útočníka.
Rozhodne se na pažitu
Vaším hlavním cílem je uspět v zápasech, ale k těm dojde až poté, co v předsezóně vyřešíte všechno ostatní – trénink, skauting, finance, investice do stadionu i přestupy. Poutrácíte peníze, za co chcete, především ale za kartičky fotbalistů, které si následně zastrkáte do pěkné zástěny, buď do základní jedenáctky, nebo na lavičku.
Čím víc hvězdiček na vašich kartičkách, tím větší šanci na úspěch máte. Můžete si taky vybrat, zda chcete upřednostnit dražší, lepší, hotové hráče, nebo mladíky, kteří zatím tolik hvězdiček nemají, ale můžete jim je v budoucnu doplnit pomocí tréninku, a vytvořit si tak skvělý tým mnohem levněji. Nebo sledovat, jak stagnují, když vám nebude přát štěstí.
Kromě samotných hráčských nákupů cpete peníze například právě do tréninkového zázemí, abyste mohli vylepšovat víc hráčů najednou, do skautingu, abyste byli schopní nakoupit víc karet za kolo, nebo do stadionu, abyste dostali víc peněz za lístky. Případně můžete nakupovat speciální karty trenérů, které přidávají celou řadu nejrůznějších bonusů. A když to všechno uděláte, jde se konečně na zápasy.
V jedné sezóně se střetne každý hráč s každým a kdo si odnese nejvíc bodů, vyhraje ligu, načež následuje další předsezóna a kolotoč pokračuje. Vyhrajte titul třikrát a získáte právo soutěžit ve finálovém zápase SuperCupu, kde se utkáte s potenciálně velmi silným týmem řízeným umělou inteligencí (čti náhodou). Pokud ve finále zvítězíte, vyhráli jste celou hru – anebo k celkovému vítězství stačí, aby některý manažer dosáhl limitu stovky bodů za sezónu (což v podstatě znamená postavit excelentní tým a následně porazit úplně všechny soupeře).
zdroj:
Vlastní foto autora
V zápasech, stejně jako při rozvíjení talentů, hraje velkou roli náhoda. Jak by taky ne, když jsou založené na házení kostkou. Ovšem pokud jste šikovní, můžete se dostat do situace, v níž byste museli mít větší smůlu než obyvatelé Pompejí, co si koncem srpna roku 79 n. l. vyrazili piknikovat na Vesuv, aby vás špatný hod odsoudil k prohře. Přiveďte si výborný tým, zvolte správnou taktiku – a budete konzistentně vyhrávat.
Ve fázi určování taktiky se ze hry náhle stává pokerová partie, v níž se snažíte přečíst úmysly soupeře. Vy totiž svoje kartičky fotbalistů umisťujete na konkrétní pozice, někoho do útoku, někoho do zálohy, někoho do obrany, plus samozřejmě máte jednoho brankáře. Jakýkoliv hráč sice může nastoupit na libovolném postu, ale barva jeho kartičky vám napoví, kde je nejefektivnější: Zelený v útoku, žlutý v záloze, červený v obraně. Jedině na přirozené pozici se mu počítají všechny hvězdičky.
Takhle si oba soupeři skrytě, za zvednutými zástěnami, sestaví svou jedenáctku a pak oba zároveň odhalí, co vymysleli. Zápas se následně dělí na tři segmenty – souboj záloh plus střety obou obran s oběma útoky. Sečtěte hvězdičky, hoďte kostkami a znáte výsledek. Když vyhrajete aspoň ve dvou segmentech, body máte v kapse. Ale abyste je získali, je potřeba vyloženě fergusonovsky strategizovat.
Všimnete si například, že nadcházející soupeř má nesmírně silnou zálohu. Samé žluté pětihvězdičkové karty, do toho ještě kartička technického trenéra, který všechny záložníky posiluje. A tak si řeknete: „Hmmmm.“ Jen co to dořeknete, rozdělíte svoje nejlepší záložníky mezi obranu a útok – sice víte, že tam nebudou hrát tak dobře jako na své přirozené pozici, ale vy zálohu prostě vzdáte a nastrkáte tam neschopné juniory. Obětovat jeden segment, vyhrát další dva – to je cesta k úspěchu.
Pročež samozřejmě zamrzí, když vás soupeř přečte jako ošmatané vydání deníku Sport na záchodě a posílí přesně ty části hřiště, které nutně potřebujete ovládnout, a pak se na vás zpoza zástěny zubí jako zlomyslný andílek s duší Marcela Bielsy, zatímco jeho bodový ukazatel stoupá vzhůru. Je to komplexnější systém, než by se na první pohled zdálo, a je zodpovědný za velkou část zábavy, kterou SuperClub nabízí.
Až moc náhodné kartičky
Kromě správně zvolené taktiky je jediným dalším způsobem, jak ovlivnit zápasové házení kostkou, použití speciálních kartiček „Game Changers“, které získáte, když hodíte na obou kostkách stejné číslo. Jenže Game Changers v žádném případě nejsou protiváhou k nemilosrdné vrtkavosti štěstěny – naopak jde o tu nejodporněji náhodou mechaniku v celé hře.
Jejich efekty totiž umí být zdrcující na obě strany. Některé kartičky jsou v pořádku a nefrustrují, třeba ty, které znegují kapitánský bonus pro oba týmy – to čas od času může dopomoct k lepšímu výsledku v jednom zápase, ale není to bowlingová koule, která by vám roztřískala všechny pracně vystavěné kuželky. Jenže právě takové koule se tam taky nacházejí, třeba když vám hra několikrát po sobě udělí vymyšlenou mnohamilionovou pokutu za údajnou korupci. Hospodaříte si, šetříte peníze na příští velký nákup – a najednou je to všechno fuč, protože jste si vytáhli dva špatné Game Changery, zatímco soupeř díky těm svým získal astronomicky vysoký sponzorský dar.
Je to jedna z oblastí, u kterých jsme reálně zvažovali domácí úpravu pravidel – vyhmátnout ty nejrozbitější kartičky, které vás můžou kompletně zničit, nebo vás naopak nezaslouženě vyzdvihnout na vrchol, a prostě je všechny vyházet z balíčku. Zatím jsme to neudělali, ale i tak si asi dokážete domyslet, jak frustrující Game Changery někdy jsou.
Další pravidlo, které jsme víceméně ignorovali, říká, že pokud je váš klub pořád ještě mrňavý a neúspěšný, ale už jste zvládli vypěstovat nějakou tu superhvězdu, proslulejší a úspěšnější kluby vám takového hráče můžou prostě a jednoduše ukrást, protože ho nalákají na prestiž a příslib trofejí.
Je to rozhodně vynikající způsob, jak kamaráda nebo rodinného příslušníka rozzuřit a psychicky zdevastovat, ale vzhledem k tomu, že SuperClub už tak trpí „efektem sněhové koule“, takže čím jste silnější a bohatší, tím větší budete mít výhodu v následujících sezónách a tím silnější a bohatší budete, ještě všechno zhoršovat touhle mechanikou vážně není vhodné – i když rozhodně je realistická.
Mrzí mě, že zrovna tohle pravidlo je zpracované tak, jak je, protože právě v malé míře interakce mezi hráči tkví slabina SuperClubu – kromě zápasů a občasných, pravidly nařízených hráčských dražeb vlastně hrajete tak trochu sami. Tahy a mače klidně můžou probíhat simultánně, což sice pomáhá svižnosti v situacích, kdy u stolu sedí hodně trenérů, ale zároveň je to jasné znamení, jak málo vlastně potřebujete dávat pozor na činy soupeřů. Nikdo z nás například nikdy necítil potřebu od toho druhého nakupovat jeho fotbalisty, což by se bývalo jistě změnilo, kdybychom se rozhodli si navzájem krást superhvězdy.
Další slabinou, která stojí za zmínku, jsou příliš stručná pravidla. Sice vás docela efektivně provedou první hrou, aniž byste se u toho nudili, ale spousta věcí je v nich vysvětlená nedostatečně (třeba matoucí vztah ukazatelů bodů a síly týmu) a mnohdy se nám stávalo, že jsme museli přesné vysvětlení funkce některých karet hledat na fóru mezi ostatními fanoušky. Někdy nepomohlo ani to a prostě jsme se museli sami dohodnout na tom, jak si danou věc vyložíme.
Nápaditá rozšíření, mizerné provedení
Zamrzí taky absence skutečných licencovaných klubů a hráčů. V základní verzi hry budete házet pytle plné prachů po gerojích moderní doby, jako je vymyšlený útočník Garibaldi, a teprve rozšíření, v nichž tvůrci uzavřeli partnerství s anglickými kluby Arsenalem a Manchesterem City, přinášejí skutečné hráče.
My jsme si vyzkoušeli rozšíření s Arsenalem a musím říct, že obchodovat s hráči, které člověk zná z televize a jejichž kartičky jsou doplněné profesionálními fotkami, je onačejší kávička. Rozšíření přichází s kreativními doplňky, jako je například supertalent Bukayo Saka, který se tréninkem jednak zlepšuje, jednak mění pozice – začíná jako univerzál, pak se z něj stává záložník a jeho nejlepší šestihvězdičková verze je útočník. Musíte si tedy vybrat, jestli víc toužíte po objektivně lepších schopnostech, nebo možnosti fláknout mladého Angličana do kterékoliv řady bez postihu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Právě univerzální hráči, kteří nejsou vhodní jen na jednu konkrétní pozici, dorazili už v prvním rozšíření jménem Top Six, které sice nepřineslo žádné oficiální licence, zato ale umožňuje hrát v šesti lidech namísto čtyř. Což je skvělé – na rozdíl od skutečnosti, že toto rozšíření je produkčně vzato naprosto zmršené.
U dodatku s Arsenalem je jediným problémem trošku odlišná barva rubu kartiček s hráči, ale Top Six působí, jako by ho dělal úplně jiný výrobce v úplně jiné továrně a pořádně si ani nezkontroloval, jestli do základní hry všechno sedí. Například počítadlo bodů každého jednotlivého týmu, v základní hře ztvárněné válečkem, takže na sebe v případě rovnosti můžete komponenty pokládat, je v Top Six… v podstatě panáček do Člověče, nezlob se. S hlavičkou a se vším. Takže na něj samozřejmě nepostavíte vůbec nic.
zdroj:
Vlastní foto autora
Placičky, které reprezentují celkovou sílu daného týmu, jsou zase výrazně menší než v základní hře, což až tak ničemu nevadí, ale vypadá to prostě pitomě, zvlášť v případě hry, která je jinak zpracovaná kvalitně a s úspěchem vás přenáší do zbohatlického světa profesionálního fotbalu.
Emoce fanoušků zajištěny
To je tedy SuperClub – deskovka, kterou nezvládnou ani jednou dohrát ti z vás, kteří mají zkažený večer, pokud v Monopoly špatně hodí kostkou a padnou na soupeřův hotel. Na druhou stranu je to taky deskovka, která ztvárňuje manažerskou práci šéfa fotbalového týmu líp, než bych vůbec považoval za možné. Je mnohovrstevnatá, je složitá, ale jakmile do ní proniknete, všechno to investování a budování a nakupování a taktizování se stane naprosto přirozeným – a ani nemusíte rozumět fotbalu.
Samozřejmě je vhodné, abyste mu rozuměli, stejně jako bych počítačový Football Manager okrajově doporučil lidem, které zajímají simulace a strategie, ale primárně jde o produkt pro fanoušky daného sportu. Sportu, který koneckonců taky umí zlomit srdce, třeba když se v nastaveném čase strhne páreček holomajzen a z dvou rohů padnou dva góly, které vás připraví o pohár. Hráči Bayernu Mnichov ve finále Ligy mistrů roku 1999 prostě hodili dvě jedničky.
Upozornění: SuperClub lze momentálně zakoupit pouze z oficiálních stránek, a to v angličtině. Úroveň textové obtížnosti je ovšem nízká, pokud se alespoň trochu vyznáte v anglické fotbalové terminologii.