První mé setkání se sci-fi námětem určitě patří trilogii Návrat do budoucnosti, ale hra, k níž pomalu dostávám, si vynutila vzpomínky na trochu hutnější filmy. Pokud vaše smysly rozechvěly časoprostorové ozvěny ve snímcích Donnie Darko nebo Predestination, je dost pravděpodobné, že na podobné struny zadrnká i příběhová hra T.I.M.E Stories.

Pozorný čtenář si jistě povšiml, že jsem se vyhnul přízvisku desková. Přestože se hraje s velkým herním plánem, na kterém se odehrává téměř veškerá činnost, je duší a kostrou T.I.M.E Stories příběh, v podstatě analogie ke hrám na hrdiny. Sami autoři hry se v úvodu pravidel vyznávají ze své lásky k papírovým RPGčkům. Jenže dospělost, práce i rodina je ochudili o bezstarostné herní víkendy. Proto se pokusili zážitky z návštěv smyšlených světů zkondenzovat do několika hodin a zároveň ulevit vyčerpaným gamemasterům, kteří by si pro jednou také rádi prošli nějakým tím dobrodružstvím.

Superhrdinové … to tedy rozhodně ne

Hráči jsou tedy drsní týpci a týpkyně, kteří se vrhnou do víru času. Ať už je prostředkem nějaká anomálie, časoprostorová trhlina, použití důmyslného stroje času nebo …NE! Oproti předchozímu klišé dali francouzští tvůrci ze Space Cowboys své hře do vínku lehce přiohnutou premisu. Hráči jsou zaměstnanci agentury T.I.M.E (Tachyon Insertion in Major Events), která zabraňuje aktivitám, které způsobují časové průrvy. Tachyonová injektáž ovšem nepřenáší fyzická těla časových agentů. Pouze jejich vědomí je vstříknuto do předpřipravených lidských schránek, které žijí a pohybují se v minulosti, přítomnosti či budoucnosti.

Ač se to nemusí na první pohled zdát, jako hráč díky tomu snadněji přijmu, že se může v každé hře chopit role jiné postavy – ve hře pojmenované schránky. Jednodušeji se lze smířit s úmrtím schránky, protože agent neumírá, pouze musí v toku času znovu zaměřit své vědomí a provést novou injektáž.

zdroj: tisková zpráva

Smrt charakteru, díky které se většina deskoherních tvůrců poměří s elegancí tančícího krakena, je v T.I.M.E Stories vyřešena akceptovatelným způsobem, který nijak nenarušuje příběhový charakter hry, ani herní mechanizmy. Zároveň obtěžuje hráče jen natolik, aby se této krajní situaci snažili vyhnout.

Tím už se ale dostáváme k samotné hře a jejím principům. Středobodem krabice i celé hry je balíček karet, který by se dal asi nejlépe připodobnit ke gamebooku. Ale ke značně moderní verzi gamebooku. Hráči se nejdříve ocitnou na základně, kde se dozvědí, jaký je cíl jejich mise. Následně si mohou vybrat z několika lidských schrán, do kterých se jejich vědomí ponoří. A vrhnou se na svoji první misi.

zdroj: tisková zpráva

Končíme! 

Přesně v této chvíli už nemůžu prozradit o pokračování příběhu vůbec nic. Jakýkoliv náznak by byl menší či větší spoiler. A toho se já i vy jako čtenáři rozhodně chcete vyvarovat. Takže zpět k pravidlům hry.

Skupina agentů vtělená do schránek se pohybuje mezi lokacemi hry, které reprezentují sady karet. Každá lokace má vstupní kartu, která popisuje, co hráči vidí. Ti se následně rozhodnou, kterou část – například místnosti – půjdou proklepnout. Zbývající karty mají na rubu ilustrace, které na sebe navazují a dávají vizuální informace, co se kde nachází. Protože je možné se v rámci průzkumu lokace rozdělit, lícovou stranu s popisem a událostí si přečtou jen ti hráči, kteří se na příslušném místě nacházejí.

Časoví agenti a jejich těla se nicméně nacházejí v pikslách tachyonového zařízení a jsou vzájemně propojení dráty, kabely a podobnými blbinami vedoucí myšlenky. Hráči spolu mohou diskutovat, aniž by se jejich schránky nacházeli přímo vedle sebe. Není sice možné si texty na kartách lokace přímo ukazovat, ale hra naopak hráče nutí k roleplayingu, kdy je ostatním třeba parafrázovat, co našli nebo s čím se potýkají.

Je pravda, že občas se může projevit lehké rozštěpení osobnosti, když není úplně jasné, jestli máte vystupovat v roli agenta, nebo v roli schránky. Naštěstí se lze vždycky ukotvit v realitě a hrát člověka sedícího u stolu.

zdroj: tisková zpráva

Za všechno může čas

Měnou, která je prostředkem i bariérou v rozřešení případu, je čas. Akce v podobě zkoušek, bojů či hledání předmětů stojí jednotku času. Přesun v lokacích stojí čas. Přesun mezi jednotlivými lokacemi stojí více času stejně jako smrt a chybná rozhodnutí

Mise má předem vyhrazenu dobu, která s každým rozhodnutím nekompromisně odtikává. Pokud hodiny ve hře odbijí nulu, vysaje vědomí agentů přítomnost. Pokud se nepodařilo případ uzavřít čeká hráče pokárání, ale také nová injektáž. Vyšetřování začíná znovu v počátečním bodu příběhu takzvaným dalším během. A zde přichází genialita celého konceptu.

Schránky sice musí znovu sbírat předměty, opětovně shánět klíče a otvírat si cestu, do už navštívených míst. Na druhou stranu agenti – chápejme hráči – mají v paměti uložena předchozí rozhodnutí, zkratky a řešení hádanek. Nic jim nebrání je použít a dostat se dál, řešit problémy efektivněji, vyhnout se nástrahám a pastem, do kterých upadli v bězích předchozích.

Neskutečný pocit cestování časem zprostředkovávají setkání s postavami. Hra dává často na výběr, jak se při setkání zachovat. V jiném běhu tak můžete zkusit jiný přístup jen ze zvědavosti, co se stane. Přehodnotit své dřívější rozhodnutí můžete také na základě nových skutečností a zjištěných faktů.

zdroj: tisková zpráva

Dospělost

Francouzský původ hry se projevuje v několika směrech. Deskové hry pocházející z oblasti našeho prvorepublikového spojence se téměř vždy odívají do elegantní grafiky a krásných ilustrací. Balíček scénáře ve sněhobílém boxu není výjimkou.

Zatímco u většiny deskovek značí doporučený věk informaci, jak malé děti mohou vůbec pobrat pravidla hry, T.I.M.E Stories mohou leckterého rodiče zaskočit svou dospělostí. Už samotný výběr schránek dává tušit, že vás nečeká sluníčkový příběh, v němž se stanete hrdiny, zabijete draka a princeznu přinejmenším dovezete v jednom kuse zpět na hrad. Jen tak namátkou. Mezi schránkami máte na výběr například narkomana závislého na kokainu, kanibalku a další exkluzivní charaktery. Každý má své přednosti, ale především negativa, která výrazně zasahují do pohybu schránek po lokacích a celé oblasti příběhu. Pokud vás už unavují plytké a banální příběhy amerických deskoherních her na hrdiny, zde se jistě najdete.

zdroj: tisková zpráva

Jednou a dost

V předcházejícím odstavci se mi možná nepodařilo dostatečně nastínit, že T.I.M.E Stories je hra kooperativní. Jednou z výhod i nevýhod je potřeba hraní se stejnou skupinou hráčů, kteří spolu projdou celý scénář. Příběh je založený na tom, že skupina jako celek spolu prožila předchozí běhy a mají společné zážitky a především informace. Nově přibraný hráč by v ději tápal a za zbytkem skupiny vlál jako přívěšek.

Odměnou za společné hraní dvou či tří několikahodinových běhů, je téměř filmová intenzita vzájemných zážitků. Příběh, který nemusí každého nutně překvapit či šokovat, rozhodně hráče bohatě zasype temnou atmosférou.

Když pominu některé nejasnosti v pravidlech, které lze s internetem u pasu snadno vyřešit, je nejzásadnějším negativem hry jednorázový herní zážitek. Neopakovatelný v tom dobrém i špatném smyslu. Daň za silné herní momenty, na níž jsou hráči papírových her na hrdiny dávno zvyklí, snadno deskoherní hráče zaskočí. Spojení s nemalou pořizovací cenou snadno podřízne odhodlání si T.I.M.E Stories pořídit. Naštěstí se firma Blackfire chystá k vydání dalších scénářů v české verzi. Počáteční investice proto nemusí nikoho mrzet. V budoucnu vás pak čeká už jenom nákup nových scénářů.