Takenoko je 13 let stará rodinná desková hra, za níž stojí legendární vývojář Antoine Bauza. Dva až čtyři hráči v ní během 45 minut budovali společný hrací plán z rozměrných hexový destiček, na nichž nechávali vyrůst pestrobarevné bambusy.
Hra zaujala svou vizuální prezentací, kdy jste skutečně stavěli jednotlivé bambusy s dílčích kousků, aby je následně požírala krásná figurka pandy. Hrála se na body, které jste získávali z kartiček po splnění zadání, jež vyžadovalo určitou výšku, barvu i rozložení bambusů na herním plánu.
Nyní se původní autor ke svému dítku vrátil a spolu s dalším autorem Corentinem Lebratem (Osmero, Dead Cells, Stezky) vytvořil novou zakreslovací hru Takenokolor. No a český vydavatel Rexhry neváhal a obstaral jí češtinu.
Bambusové omalovánky
Takenokolor je z těch přístupnějších zakreslovacích her, do které se podle krabice mohou pustit dva až čtyři již osmiletí hráči. Nicméně hra obsahuje několik obtížností a jsem přesvědčený, že tu nejlehčí by zvládly i mladší děti a do zbylých postupně dorostou.
zdroj:
Vlastní foto autora
Hra je v každém případě postavená na velice jednoduchém principu barev a tvarů. Každý si na svém plánu pomocí fixek vymalovává jednotlivé části mnoha bambusů hezky odspoda nahoru, ale stejně tak může vybarvovat i mraky, řeky, čínské draky, rybičky, lampiony a spoustu dalších prvků rozesetých po listu.
Vtip je v tom, že si nemůžete zakreslit, co se vám zrovna zamane. Ve hře jsou totiž čtyři fixky (modrá, růžová, zelená a žlutá), z nichž má každá na sobě speciální prstenec, který z nich prakticky vytváří kostky.
Když fixy létají vzduchem
Takenokolor je hra, v níž házíte fixami, kdy vám na prstenci může padnout jeden z tvarů čtverec, kolečko nebo trojúhelník. Tím vznikají dané kombinace barev a tvarů, které smíte zakreslit na svůj hrací plán.
zdroj:
Vlastní foto autora
Například jeden z bambusů se skládá ze tří dílů, každý je růžový a vyžaduje čtverec. Pokud chcete zakreslit další část tohoto bambusu, musí na růžové fixce padnout čtvereček. Náhodu tu ale moc neovlivníte, takže většinou postupujete opačně – zkontrolujete všechny fixky a jejich tvary a rozhodnete se, která vám aktuálně nejvíc pomůže.
Jedinou možností, jak ohnout náhodu, je vybarvit takové políčko, které vám umožní navíc vybarvit další segment libovolného bambusu. Ve hře proto často čekáte klidně polovinu hrací doby na to, než vám konečně přijde do ruky konkrétní barva fixky s konkrétním tvarem.
Je to o to horší ve vyšším počtu hráčů, kdy si fixy navzájem „vyžíráte“ a co na vás zbyde, to na vás zbyde. Ale ani ve dvou hráčích nemáte zaručeno, že vám náhoda přihraje to, co hledáte a zažil jsem rovnou několik partií, kdy jsem za celou hru neviděl jedinou potřebnou kombinaci, což mě připravilo o slušnou porci vítězných bodů.
Vlivem této náhody se také poměrně často stává, že jednoduše nemáte vůbec co vybarvit a svůj tah proto nuceně promrháte, což – jak si jistě umíte představit – není zrovna příjemný pocit. Takenokolor se zprvu tváří, že by mohlo mít nějakou strategickou hloubku, ale ta je vlivem obří náhody v „kostkách“ ta tam.
Od nejmenších po největší
Nicméně se hře musí nechat její všestrannost, co se obtížnosti týče. Jak už jsem předestřel, první ze čtyř obtížností je opravdu pro děti a ostatním nemá moc co nabídnout. Každá další ale přidává nová pravidla a z té poslední už vám vyloženě půjde hlava kolem, kdy se sami v sobě zacyklíte a nebudete schopní si tak lehce vybrat z nabízených fixek.
Co obtížnost, to dedikovaný hrací list, tedy v balení jsou rovnou čtyři bločky, každý po 40 listech. Zprvu jsem byl naštvaný, že listy nejsou oboustranné a hra tak nenabízí tolik partií, kolik by mohla (nemluvě i vysmívání se ekologii). Nicméně když jsem se po první partii podíval na svůj list z druhé strany, došel mi můj omyl – vymalované části jsou samozřejmě z druhé strany patrné.
zdroj:
Vlastní foto autora
Člověka napadne, proč tvůrci nepoužili pastelky, ale fixky kryjí spolehlivě, okamžitě, jsou výrazné a co si budeme povídat, děti si tu užijí nejen hru, ale i kreslení (prstence je možné přendat na jiné fixky či pastelky, takže se nemusíte bát, že by se po vypsání fixek hra stala nehratelnou).
Škoda jen, že tu nemáte krásně malované figurky jako v původním Takenoku a místo nich tu je jen dřevěná karikovaná panda, která mě osobně nepřijde vůbec hezká či roztomilá.
Ach ty barvy…
Tvůrcům se ale musí nechat jejich progresivní přístup k hráčům, kteří mají obtíže s rozeznáváním barev. Hra obsahuje takzvaný ColorADD, tedy logický systém ikon, v němž má každá barva svůj symbol, funguje v něm skládání symbolů do barev i to, zda je barva světlá či tmavá.
zdroj:
Vlastní foto autora
O to nepochopitelnější je, že vyrobili obecně naprosto nečitelný prstenec pro žlutou fixku. Rozeznat, jaký tvar na této fixe padl, je prakticky nemožné bez toho, abyste se k ní naklonili nebo si ji vzali do ruky a prohlédli si ji pěkně zblízka. Ostatní fixy tento problém nemají a při hraní je to velmi otravné.
Takenokolor není špatný přírůstek mezi zakreslovací hry, mezi jehož přednosti patří dobře odstupňované úrovně obtížnosti, díky nimž je hra přístupná dětem a méně zkušený hráčům. Děti nadchne přítomností omalovánek a chválím ji za snahu přiblížit hraní deskových her zrakově znevýhodněným hráčům.
Její originální prvek, tedy házecí fixy je zábavný, ale pramení z něj porce náhody, která až příliš ovlivňuje to, co ve hře můžete a nemůžete dělat, a zároveň je jedna z fixek natolik nečitelná, že se to může projevit na zážitku. Je spousta lepších zakreslovaček, ale zároveň se najdou i horší.