Tales from the Loop jsou vlajkovou lodí tzv. švédské invaze, se kterou vydavatelství Free League doráží na svět západních TTRPG posledních cirka deset let. Jde zpravidla o první jmenovaný titul v jakékoli debatě o portfoliu tohohle severského nakladatele, mj. i díky pěti zlatým ENNIEs, které v roce vydání 2017 Free League za Tales from the Loop obdrželi, a to včetně Nejlepší hry a Produktu roku. 

A já přesto nikdy neměl valnou chuť si je zahrát. 

Vlastně nebudu ani tak daleko od pravdy, když řeknu, že jsem od Free League hrál prakticky všechno ostatní, až na jejich zaručeně nejpopulárnější hru. A víte co? Jsem za to rád. Nechal jsem si totiž to nejlepší na konec.

zdroj: Free League

Švédské Stranger Things

Srovnání s populární americkou netflixárnou se Tales from the Loop budou vyhýbat jen těžko, a to alespoň částečně po právu. Oba tituly se hodně opírají o osmdesátkovou nostalgii a používají dětské postavy jako hlavní aktéry svých příběhů, ale když se na ně podíváme o něco důkladněji, pár důležitých rozdílů mezi nimi najdeme.

Předně, zatímco Stranger Things čerpají především ze Spielbergovských dobrodružných filmů a Kingovského hororu, Tales from the Loop našly svou inspiraci jinde. Pročež inspirace je vlastně slabé slovo, tohle RPG je totiž adaptací umělecké tvorby švédského malíře Simona Stålenhaga. Svět Tales from the Loop pochází původně z jeho mysli, a stejně jako Amazon jeho nápady adaptoval do stejnojmenného seriálu, tak i Free League přenesla jeho vizi do role-playové hry (a později i deskovky, jíž se časem rovněž podíváme na zoubek).

A jaká že je to vize? Stålenhag ve svých obrazech rád kombinuje motivy malebného severského venkova s neofuturistickými technologiemi. Výsledkem jsou chytlavé a zároveň obtížně popsatelným pocitem znepokojující obrazy zachycující střet mezi dětskou nevinností a čímsi… cizím. Záhadným. Dospělým. Sami posuďte, jak na vás působí obrazy dětí stavících si iglů ve stínu chladících věží či využívajících dávno zrezlé roboty jako bunkry na schovávanou.

Galerie

Free League tenhle kontrast mezi dětsky naivní optikou a strašidelnou, „dospěláckou“ pravdou číhající někde mezi tahy štětcem vzali a takřka jedna ku jedné jej přenesli do vyprávěcí hry, která se hraje… No, ve finále tak nějak, jak byste asi čekali, že by se mělo hrát hypotetické RPG podle Stranger Things (tohle se totiž trochu zdráhám počítat), ale s vlastní, nezaměnitelnou příchutí. 

Ujmete se role Dětí prožívajících fantaskní dobrodružství ve světě, který dospělým připadá k uzoufání obyčejný – a tahle neobvyklá perspektiva tu působí náramně svěže. Obyčejný vyřazený robokombajn na okraji pole je pro vás najednou stejně fascinující jako opravdová dinosauří fosilie. Narážíte na stopy utajovaných vědeckých pokusů a zvláštně se chovající roboty, lidé kolem vás ztrácí paměť či dokonce mizí beze stopy…

A to všechno je bezpochyby napojené na Smyčku (titulní The Loop), podzemní urychlovač částic dunící v hlubinách země pod vaším rodným městem, který určitě ovlivňuje vaše životy mnohem více, než by vám byli vaše rodiče ochotni přiznat. Možná jsou také součástí konspirace. Možná jsou prostě už jen staří a nudní. Ale vy víte, že se tady něco děje, a nedáte si pokoj, dokud tomu nepřijdete na kloub. 

zdroj: Free League

Let’s get started 

V téhle recenzi si budeme povídat konkrétně o starter setu pro Tales from the Loop, tedy jakési RPG demoverzi plné hry, jejímž úkolem je hráče seznámit se světem Smyčky a nabídnout jim ochutnávku toho, co si můžou slibovat od hlavního corebooku. Po vzoru ostatních starter setů od Free League obsahuje zkrácenou verzi pravidel; úvodní scénář na odehrání s předpřipravenými postavami; dvoustrannou mapu (hra totiž nabízí jak švédský, tak alternativní americký setting); a deset stylizovaných herních kostek (které vypadají velice pěkně, dokud někdo ze spoluhráčů nepodotkne, že připomínají čokoládový fudge). Zkrátka všechno, co potřebujete k tomu, abyste si bez větších obstrukcí a zdlouhavého načítání pravidel mohli s partou sednout ke stolu a pustit se do svého prvního dobrodružství. 

A abych to zbytečně neokecával, jde o jeden z nejlepších starter setů, jaký kdy Free League dostali na svět. 

Scénář (jehož jméno si tu nedovolím napsat, protože jde o spoiler nejhrubšího zrna) sice není ultimátní pecka všech pecek, ale svoji funkci tutoriálového dobrodružství plní velice dobře. Zápletka je to relativně jednoduchá, ale umí vtáhnout a namlsat na zbytek herního světa. O jeho hlubším fungování se toho totiž vlastně nedozvíte zas tak moc, ale o to víc má člověk chuť se pustit do plné verze pravidel. Tu lákací část své práce tahle krabice holt odvádí na výbornou. Délkou jde o klasické starter setové hraní, které nejspíš pokoříte během jednoho až tří sezení v závislosti na tom, jak moc budete či nebudete spěchat. Nám to zabralo zhruba 8 hodin čistého času.

Hlavní síla scénáře ale tkví v postavách. Hráči si svá alter-ega vybírají z pěti předpřipravených dětí a ve všech případech jde o zajímavé postavy, se kterými se dá hezky vyblbnout. Jednak mají každé svoje vlastní osobní trable (šikanující spolužáci, alkoholická matka, zesnulý bratr… Sice tu hrajete za malé děti, ale to neznamená, že by se hra bála vážných témat), především ale mají mezi sebou krásně připravenou síť vztahů, ze kterých je radost vykřesávat spontánní dramata a napjaté i zábavné scénky. 

Uznávám, na jednu stranu to působí trochu úsměvně, že se mezi partou kamarádů ve věku mezi 10 a 13 lety odehrávají vé-ká-véčka, za které by se nemusela stydět argentinská telenovela s Natalií Oreiro v hlavní roli. Maria chodí s Fredrikem, jenže Maria Fredrika nemiluje, Maria miluje Tima, ale Tim je Fredrikův nejlepší kamarád, a Linda, ta miluje Fredrika, který ale miluje Mariu, i když se mu o Lindě zdává, a Isabella, na tu už žádná z herních postav k milování nezbyla, a tak pro jistotu miluje jedno z NPC.

Ano, je to maličko přitažené za vlasy, ale zároveň to dává hráčům spoustu materiálu k zábavnému role-playi. Pořád je tu navíc řeč o deseti až třináctiletých dětech, takže spíš než na vášnivé romantické scény nejspíš dojde na nějakou tu pusu na tvář a upocené držení za ruku. Je to trošku hloupoučké, ale zároveň vlastně milé a především, jako hnací motor pro dynamiku skupiny to funguje skvěle.

Galerie

Navíc, je to tak trochu štempl žánru. Nejednou jsem si při hraní vzpomněl na čtvrtou sérii Stranger Things, která hororové a akční pasáže důsledně prokládala scénami, kdy si postavy navzdory bezprostředně hrozícímu nebezpečí začaly vylívat srdíčka uprostřed strašidelného lesa. Přitroublé? Trochu. Zábavné? Velice. Ono vztahové drama do té temné reality plné zesnulých bratrů a strašidelných robotů vnáší potřebnou šťávu a nadsázku.  

Celkově mně vlastně příjemně překvapilo, jak snadno a přirozeně umí starter set hráčům předvést, o čem mají Tales from the Loop vyprávět. Je to hra o úniku z nudného, každodenního života do fascinujícího neznáma tam venku. A proto je všechno, co postavy zažívají tam venku, zpravidla napínavé, vzrušující a vytoužené. Čekají tam na ně záhady a tajemství, dobrodružství a eskapády, pocit pospolitosti i romantické trable… Dokud se nevrátí zpět do šedé, všední reality alkoholických rodičů, nechápajících starších sourozenců, zamindrákovaných učitelů a domácího vězení. 

Starter Set Tales from the Loop možná šetří na prezentaci skutečného světa Smyčky a možná to s těmi romantickými trojúhelníky maliličko přehání, ale tohle poselství prodává perfektně. 

zdroj: Free League

Prostoduchá elegance 

Ústřední motivy Tales from the Loop vynikají o to lépe, že jim nijak nezaclání systém hry. V jednoduchosti je občas síla a Tales toho budiž zářným příkladem, neboť krásně ukazují, že když máte dobře podchycený svět a námět, může být ku prospěchu věci to s komplikovaností systému moc nepřehánět, aby na sebe zbytečně strhával pozornost.

Tales from the Loop samozřejmě běží na další iteraci enginu Year Zero (jako Alien, Mutant, Coriolis nebo Zapovězené země), ale zatímco ostatní hry vždy přichází s nějakou tou extra mechanikou jako stresové kostky z Aliena nebo Dark Points z Coriolis, engine Tales from the Loop obsahuje jen tu absolutně nejnutnější systémovou kostru bez jakýchkoli vychytávek… A funguje to skvěle.

Není tu žádný soubojový systém, vzdálenosti ani iniciativa. (Ve hře s Dětmi v hlavních rolích by taky působily poněkud nemístně; hlavní postavy ostatně ani nemohou umřít.) Děti nemají životy, pouze čtyři stavy, které postupně nabírají, pokud se jim nedaří (rozčilený, vystrašený, zraněný a vyčerpaný). Když chce hráč něco udělat, hodí počtem kostek dle bodů v příslušném atributu a skillu. Když hodí aspoň jednu šestku, super. Když ne, selhal, a buď si zaškrtne jeden ze stavů, nebo vypravěč přijde s jiným postihem (např. ztráta předmětu nebo únos klíčového NPCčka, prostě cokoli jiného game mastera napadne.)

zdroj: Free League

Je to absolutní minimum pro funkční systém a hře to sedne jak kolečkové brusle na dízu. Jednak proto, že díky jednoduchosti Tales doopravdy zvládnete pochopit během deseti minut. Druhak proto, že absence robustnějších systémů nutí hráče se soustředit více na narativní stránku věci a méně na strategizování a metagaming. Například mezi hráčskými Stavy není pravidlově vzato žádný rozdíl (všechny znamenají postih -1 kostku na nadcházející hody), takže si mezi nimi hráč nevybírá podle toho, jakou nevýhodu unese nejsnáze, ale podle toho, jakou reakci od své postavy očekává. 

S akcí je to stejné. Neřešíte kdo je od koho jak přesně daleko nebo kdo má kolo jako první. Hráči se prostě dohodnou, co kdo chce udělat, vypravěč prostě nějak zareaguje a celé se to mnohem víc podobá kolaborativnímu režírování filmových scén z PbtA her než taktickému zážitku z D&D.  

Je tu samozřejmě pár drobných nadstaveb. Někdy potřebujete nahodit víc, než jeden úspěch, hody se dají občas přehodit a tak dále, ale obecně vzato jde stále o jeden z nejjednodušších a zároveň nejfunkčnějších systémů, jaké jsem kdy hrál. Na ploše starter setu funguje parádně, ačkoli mám drobné pochyby o tom, jak dlouho zvládne bavit v dlouhodobé kampani. 

To budeme moct samozřejmě posoudit až v nevyhnutelné recenzi corebooku, ale do té doby osobně doufám, že plná hra obsahuje alespoň pár vychytávek navíc, třeba v rámci levelování postav, kterého se ve starter setu nedočkáte. Na druhou stranu, i kdyby měl systém zůstat takhle spartánský, nemyslím, že by to bylo nutně na škodu. Házení kostkami tady nemá být středobodem zážitku, a rozvětveným systémem talentů a perků a kdovíčehoještě by si pod sebou hra akorát podřezala větev.

Galerie

4P (Pavlova povinná prskací pasáž)

Takže. Příběh dobrý, postavy skvělé, systém ideální… Mám téhle krabici vůbec co vyčítat? To víte, že si něco najdu, ale suma sumárum jde vlastně o drobnosti.

Postavy už jsem sice stihnul vychválit až až, ale dvě drobné poznámky bych k nim stejně měl. Jednak je přinejmenším překvapující, že Isabella coby kleptoman disponuje pouze jedním bodem v plížení, ale dejme tomu, nakonec jí je jenom deset. A pak je tu Linda, na které je přece jen vidět, že je ve skupině poněkud do počtu. Ze všech má nejslabší napojení na ostatní postavy i příběhovou linku a celkově není tak hráčsky vděčná, jako její parťáci. Pokud budete hru hrát pouze ve čtyřech, doporučoval bych následovat radu příručky a ze soupisky ji vyškrtnout. Scénář jako takový je jinak velice slušný, ale možná bude od vypravěče vyžadovat pár drobných úprav, obzvláště ze začátku, kdy od hráčů předpokládá místy lehce nepředpokládatelné kroky. 

Jedinou výrazněji negativní připomínku mám tak ve finále k tomu, že jak scénář, tak pravidlová sekce jsou místy o trochu víc strohé, než by bylo ideálně záhodno.

zdroj: Free League

V případě pravidel především chybí obrázky robotů a celkově technologie ze světa Smyčky. Bez nich je vypravěč odsouzen na pár ilustrací, vygooglené obrázky a domýšlení si z vágních popisků v textu. Svět Smyčky je fascinující, ale také velice vizuální, a je těžké tu fascinaci hráčům prodat, pokud nevíte, jak přesně mají roboti a technologie ve vašem příběhu vypadat. A přitom by to šlo spravit jednou dvoustránkovou s pár náčrty. 

Ve scénáři se tenhle syndrom projeví především v závěrečné střetu uvnitř chladících věží nad hlavním generátorem Smyčky. Na to, o jak ikonickou lokaci jde, je popsána dost zkratkovitým a až nemístně nezajímavým způsobem. Onu scénu lze sice zasadit prakticky kamkoli jinam, ale vidím to jako zbytečně promrhaný potenciál.

Vypravěčská sekce by také mohla být o něco návodnější, pokud jde o postup při komplikovanějších střetech. Pokud nejde o vaši první hru v roli game mastera, nebude to představovat žádný problém, ale právě pro svou jednoduchost jsou Tales from the Loop ideální pro ty, kteří si chtějí roli vypravěče vyzkoušet poprvé. A právě takovým by se možná hodilo mít v materiálech alespoň pár extra odstavců s nějakými příklady či návody, jak komplexnější scény pojmout. Stále tu ale nenajdete žádné vyloženě „režijně náročné“ úseky, takže se touhle zmínkou určitě nenechte odradit. Jako brána do světa RPG mohou Tales i tak posloužit výborně.

zdroj: Free League

Kde mám další sérii?!

Starter set pro Tales from the Loop se řadí mezi nejlepší krabicová „dema“, která Free League kdy vydali. Jsem skoro v pokušení jim na krk pověsit zlatou medaili, ale nakonec se o to první místo budou muset podělit s tady zrecenzovaným Alienem. 

Mezi oběma tituly je ale jeden důležitý rozdíl. Starter set pro Aliena a jeho scénář Chariot of the Gods je vynikající, napínavá, dravá jízda, kterou jsem si nemístně užil a milerád si ji někdy zopakuji s jinou skupinou… ale která mi také nedala žádný impuls se zajímat o plnou verzi pravidel. Starter set pro Tales from the Loop je z principu určitě méně intenzivní zážitek (především pro nedostatek vesmírných monster a vše obklopujícího vakua), po kterém se ale nemůžu dočkat, až se pustím do plné hry.

Těch osm hodin jsme strávili pohodovým hraním plným smíchu, puberťáckých srdcebolů a několika nečekaně dramatických scén a ano, bylo to moc fajn, ale teď chci víc. Chci odhalit další tajemství Smyčky, chci konečně pořádně potkat nějakého robota, chci prozkoumávat zřícenou magnetrinovou loď, chci spadnout do gravitační anomálie. 

Tenhle starter set svou roli zkrátka splnil na jedničku s hvězdičkou. A už teď je mi jasné, že na corebook Tales from the Loop mi v poličce prach zaručeně sedat nebude.