Studio ICE Makes není na poli vývoje stolních her žádným nováčkem. V rámci jeho portfolia vyšlo od roku 2018 již šest her, z nichž se největší pozornosti dočkaly „malé velké“ hry Age of Civilization a Age of Galaxy.
Zaujalo také čistě sólovým dobrodružstvím Eila and Something Shiny (které si rovněž zrecenzujeme), s nímž dokázalo, že umí dělat i pořádně velké a krásné hry. To ostatně platí i o jejich nejnovější chystané deskovce Terrorscape, která v době publikování této recenze vybrala ve své kampani na Kickstarteru již 5 milionů korun.
Díky naší spolupráci se studiem se mi dostalo příležitost zahrát si Terrorscape v předstihu a mohu vám tak s radostí prozradit, že se jedná o dosud nejlepší a nejpromakanější hru, jaká se mi od ICE Makes dostala do rukou.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jeden z nás je vrah
Terrorscape je asymetrická hororová hra pro 2 až 4 hráče, z nichž se vždy jeden stane noční můrou všem ostatním. Hra totiž zpracovává klasické béčkové hororové filmy odehrávající se v opuštěné lesní chatě nebo v neméně opuštěném panství, kde se z nějakého nepochopitelného důvodu sejde partička obyčejných lidí, kterým půjde po krku řezník s motorovkou, profesionální vrah, nebo opravdový přízrak.
Jedná se o hru se skrytým pohybem, v níž se skrývají přeživší, nikoliv vrah. Každá ze stran hraje na svém vlastním herním plánu, který je ale identický. Vrah má na svém plánu pouze svou figurku, zatímco přeživší mají své figurky i figurky vraha.
Budoucí oběti tedy znají přesnou polohu svého pronásledovatele (tedy většinou), zatímco vrah obchází panství a naslouchá, hledá a čenichá, kde že se to ti strašpytlové urývají. Zatímco vrah odehrává svůj tah sám, přeživší kooperují a své tahy odehrávají současně dle domluvy.
Za vším hledej karty
Cíle stran se pak logicky liší. Zatímco přeživší jsou v panství zamčení a hledají pět klíčů, aby mohli prchnout, případně se mohou pokusit opravit vysílačku a zavolat si pomoc, tak vrahovi stačí jednoho z nich kuchnout – v praxi dvakrát zranit.
Zdá se to jako snadný úkol, ale opak je pravdou. Vrah nemá nejmenší tušení, co se během tahu přeživších událo. Ví jen tolik, že každá ze tří postav účastnících se hry (nehledě na počtu hráčů) má všeho všudy jednu akci. Buď se tedy pohne o jednu místnost, nebo v ní vykoná nějakou činnost (oprava rádia, prohledání skříněk kvůli vybavením a klíčů atd.).
Jeho jedinou nadějí je, že některá z postav u toho udělá hluk, což se stane například při prohledávání místnosti, když si z balíčku předmětů vytáhne něco kovového. Pro vraha je to vodítko, kam se má ve svém vlastním tahu vydat. Nutně to ale neznamená, že tam na někoho narazí, jelikož přeživší mají tu a tam k dobru i bonusovou akci a co si budeme povídat, s tou motorovkou se neběhá zrovna snadno…
zdroj:
Vlastní foto autora
Zatímco přeživší mají jen své inventáře plné nápomocných předmětů, tak vrah spoléhá jen na vlastní balíček, který mu dává možnosti do každého tahu. Některé karty může hrát beztrestně, jiné jen jednu za celý tah, další jen v případě, že na nikoho nezaútočil.
Umožňují mu pohybovat se po domě, může se pokusit vypátrat přeživší tím, že se protihráčů zeptá na jejich přítomnost v jedné ze tří sekcí domu, může v nich budit strach a časem je takto přinutit vyjeknout a prozradit svou pozici, má možnost zabarikádovat dveře a tím ztížit pohyb postav po domě. Nejčastěji ale bude pátrat přímo ve své místnosti, a když takto narazí na přeživšího, okamžitě se spustí boj.
Ten je příjemně triviální a nezdržující. Každý z vrahů má určitou sílu, jejíž hodnotu musí daný přeživší hodit na kostkách. Ty jsou v základu čtyři, ale za každý žeton strachu se jedna ubírá. Zato ale může přeživší použít různé předměty ke zvýšení svých šancí v souboji uspět. Uspěje-li, zachránil si kejhák. Neuspěje-li, je zraněn a jak už víte, druhé zranění znamená smrt a prohru všech přeživších.
zdroj:
Vlastní foto autora
Souboj je sice tedy velmi náhodný, ale vzhledem k síle tématu dokonale sedí. Vnáší do hry napětí pro obě strany, protože vítězství pro vraha je s jeho spuštěním poměrně nadosah, a proto se jakémukoliv souboji přeživší snaží ze všech sil vyhnout.
Tentokrát jsem minul, ale není to důvod k radosti
Se soubojovým systémem se pak pojí naprosto skvělá mechanika vývoje vraha. Protože to, že se přeživší ubránil, je pro vraha ve výsledku výhoda. Pokud vrah souboj vyhraje, nesmí už ve svém tahu zahrát ty nejsilnější z jeho karet. Navíc si na konci kola dobere jen jednu kartu do ruky. Je to logické vyvážení toho, aby protihráči se zraněnou postavou měli ještě šanci na výhru.
Pokud ale vrah v přímém boji s přeživším prohraje, jenom ho to nabudí. Ze svého balíčku si dobere čtyři karty a je tak mnohem připravenější na další střet. Zároveň to urychlí jeho vývoj. Pokaždé totiž, když se vrah prolíže celým svým balíčkem, si zvýší úroveň.
Těch je celkem pět a nejenom že zvyšují jeho sílu a je tak pro přeživší čím dál tím obtížnější ho v boji porazit, ale zároveň mu přidávají nové schopnosti, odemykají nové karty do balíčku a na nejvyšší úrovni z něj dělají už opravdového mistra, který při odhalení přeživšího rovnou udělí jedno zranění a výhra je pak téměř samozřejmá.
Díky tomuto systému se přeživší ze své výhry v souboji moc dlouho neradují. Sice se vyhnuli zranění či rovnou prohře, ale znamená to, že jejich protivník je o to silnější. Celá partie je tak o souboji s časem. Přeživší si nemohou dovolit, aby se vrah příliš vylepšil. Vrah zase nesmí dopustit, aby přeživší měli prostor na hledání klíčů či přivolání záchrany. A pro každou ze stran se jedná o docela odlišný, v každém případě ale skvělý zážitek.
zdroj:
Vlastní foto autora
Atmosféra hustší než kaluž krve
Terrorscape je prostě skvělá hra z hlediska herních mechanismů, ale je ještě lepší v tom, jakou dokáže budovat atmosféru. Vrah se tu cítí opravdu mocně. Ví, že je neustále jen krůček od vítězství a že se ho ostatní opravdu bojí. Přitom je ale v neustálém stresu, protože natrefit ve velkém panství na přeživšího není žádná samozřejmost.
Přeživší se zase neustále klepou strachy, protože oni přesně vědí, kde vrah je, kde čenichá, jak je neustále ve vedlejší místnosti a vždy chybí opravdu málo k tomu, aby je konečně vypátral a zabil. Musí se o sto šest pídit po klíčích, ale každé prohledávání představuje obrovské riziko vyzrazení své pozice.
Samozřejmě tomu napomůže, když si hru doprovodíte nějakou tísnivou hudbou a musím říct, že ve dvou je hra nejlepší. Je u ní totiž poměrně ticho, moc se nemluví a atmosféra tím jen houstne. Jediný důvod ke komunikaci mezi soupeřícími hráči tu nastává jedinkrát v každém tahu – vrah druhé straně oznamuje, kam se pohybuje a přeživší druhé straně oznamují, kde způsobili hluk.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jinak nikdo ani nedutá a doufá, že právě jemu se podaří zvítězit. Hrát v jednom hráči za tři postavy najednou není nic náročnějšího, když za každou z nich můžete běžně provést jen jednu akci. Ve víc hráčích se nabízí možnost domlouvání a kooperování, ale zase nechcete, aby se cokoliv doneslo uším vašeho společného nepřítele.
Na celé hře je rovněž skvělé, že se nejedná o hon na celý večer, ale celý horor se odehrává na ploše pouhé hodiny (samozřejmě záleží, jak rychle se vrahovi podaří své oběti vypátrat a ano, hraje v tom roli štěstí).
Samotnou kapitolou jsou pak jednotlivé postavy, kdy přeživší mají své speciální schopnosti, ale především každý z vrahů je jedinečný. Zatímco Butcher s motorovkou má primárně velkou sílu, tak Murderer oplývá rychlostí a plížením, kdy sami přeživší netuší, kde se nachází a pokud je překvapí ze zálohy, může vyhrát jedním tahem. Nakonec je tu ještě přízrak Specter, který si zase ze všeho nejvíc libuje v budování strachu. Za každého se hraje jinak a všichni jsou zajímaví a představují jinou výzvu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Produkční kvality na velmi vysoké úrovni
Nakonec jsem si nechal něco, co už jste mohli postřehnout z okolních obrázků. Ano, ten obrovský model panství je skutečně součástí základní krabice a v pohodě se do ní vejde. Jedná se o kartonovou skládačku určenou k tomu, aby se po hře sbalila a uložila do krabice a musím smeknout, jak skvěle je to vymyšlené (její sestavení zvládnete do minuty).
Na první pohled se může jednat jen o zbytečný a přehnaný prvek, který vás má jen přilákat ke hře a vytáhnout z vás peníze. Ale opak je pravdou. Z popisu výše už víte, že jsem ze hry a jejích systémů nadšený a užívám si její atmosféru a tento obří dům tomu nakonec jedině napomáhá.
Jeho hlavním účelem totiž je oddělit vraha od ostatních hráčů a jedná se tedy o tematicky moc hezky zpracovanou zástěnu. Tvůrci se ale rozhodli využít její přítomnosti na maximum, takže na střeše budovy jsou karty se životy přeživších a jejich mírou strachu, což je informace dostupná všem hráčům.
Na další část střechy zase přeživší umisťují nalezené karty klíčů, aby vrah měl přehled, jak moc mu unikají. A na druhé straně střechy se zase sleduje přílet záchranného vrtulníku. A protože by to pořád mohlo být málo, obsahuje jedna ze stran domu i kompletní dice tower, tedy věž na házení kostek.
Třešničkou na dortu je fakt, že všechny komponenty k této zástěně perfektně přiléhají – herní mapy se přirazí do nožiček stojánků, před dopadiště kostek dice toweru se umístí deska značící sílu a úroveň vraha a na opačné straně má každá ze stran plastový pořadač se všemi komponenty, které během hraní může potřebovat. A je vážně fascinující, že se to všechno pohodlně vejde do jedné krabice.
A to jsem se ještě nezmínil o ilustracích, které si rovněž zaslouží vyzdvihnout. Ať už je řeč o postavách, předmětech, samotných mapách, které jsou skvěle přehledné, nebo o kartách vrahů, které jsou tematicky stylizované do černých a červených barev. A co teprve plastové figurky, které jsou krásně detailní a volají po svém nabarvení...
zdroj:
Vlastní foto autora
Hororová deskovka, jak má být
Hra Terrorscape se mi trefia do noty na výbornou. Tvůrcům se podařilo přijít s přístupnými pravidly, která ale dávají oběma stranám spoustu prostoru k manévrování. Podařilo se jim vytvořit fantastickou atmosféru, při níž se stejnou měrou baví obě neustále napnuté strany. A podařilo se jim to celé propojit v jedinečném vizuálním provedení, které není jen lákadlem, ale naprosto funkčním prvkem, který nemá obdoby.
Pokud hledáte atmosférickou hru, máte rádi napětí, skrytý pohyb, kooperaci, nebojíte se brutálnějšího tématu a užíváte si, když z vás ostatní mají oprávněný strach, pak byste už neměli otálet a upalovat pro jednu krabici Terrorscapu.
V rámci Kickstarteru je navíc k dispozici spousta rozšíření s dalšími vrahy, mapami a hrdiny, které si osobně prostě musím pořídit. Ne proto, že by se nám Terrorscape už ohrál, ale proto, že vím, že se na stůl bude stále dostávat a objevovat jeho vrahy je jedním z pilířů jeho zábavy.