„Suchá a kamenitá cesta vede k úpatí hory zvané Tindaya, což v jazyce Guančů, původních obyvatel Kanárských ostrovů, znamená velká hora. Místo je magické a plné energie a podle archeoastronomů si domorodci z jejího vrcholu udělali chrám pod širým nebem. Uctívali zde hvězdy, prosili o déšť na zalévání úrody, předpovídali, kdy nastane slunovrat, a slavili nejrůznější rituály,“ – výňatek z webu Barcelo.
Vítejte v ostrovním ráji
Ve hře Tindaya se hráči zhostí rolí náčelníků imazighenských kmenů v 15. století, kterým musí zajistit přežití ve střetu s živly, vůlí bohů a španělskými dobyvateli. Jedná se o komplexní euro počin, jež lze hrát kooperativně, kompetitivně a sólově. Na svědomí ho má v Madridu usazený designér Lolo González a ilustrátor Javier González Cava, který se podílel na hrách jako Caverna, Cooper Island anebo loňských Skymines.
V průběhu tří věků se jednotlivé kmeny učí novým dovednostem od kmenů ostatních, chytají ryby a těží sůl na pobřeží, zakládají chlévy a pole na vykácených lesích a vyhání kozy do hor. Především se ale snaží přežít, tedy ze svého jídla nakrmit členy kmene, obětovat bohu země Acoranovi a bohyni moře Moneibě ve snaze zmírnit jejich hněv, porazit španělské conquistadory a v neposlední řadě se vyhnout vlně tsunami a sopečnému výbuchu. Budou-li mít hráči dost zdrojů pro rozdělání ohně, mohou požádat o pomoc dvě věštkyně a ty se pokusí z kouře ohňů vyčíst, co se má státi. Zatímco Tibiabin uvidí katastrofy, které přijdou, Tamonante předpoví, kde k nim dojde.
Pokud hráči na konci hry zbude alespoň jedna vesnice a s ní naživu jeden vesničan a jeden vůdce, smí se účastnit závěrečného bodování. V případě kooperativní varianty, účastní-li se vyhodnocení všichni hráči, a ti zároveň svá souostroví ubránili Španělům a splnili společný úkol, stávají se vítězi. V případě kompetitivní varianty hráči, kteří přežili a ubránili-li se Španělům, spočítají své body solidarity. Kdo se nejvíce zapříčinil o rozkvět a přežití, vyhrává.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jak pílit, dřít a nezemřít
A jak že to probíhá podrobněji? Na počátku hry si hráči z modrých hexových desek sestaví mapu a tím i určí obtížnost hry, kterou dále regulují výběrem označených karet událostí a v případě čistě kooperativní varianty také požadavky společného úkolu či omezením surovin. Suroviny nejsou ve hře zastoupené originálními vyřezávanými žetony, ale mini disky zastupujícími jakoukoliv surovinu dle toho, kde na hráčově desce jsou zrovna položené. Každý hráč má k dispozici vedle řadových vesničanů i své dva vůdce.
Hra je rozdělená na tři věky a každý z nich na několik fází. Nejprve proběhne strategická fáze, kdy jsou na počátku prvního věku odhalené nadcházející katastrofy. Na počátku věku druhého a třetího dojde k odhalení pouze v případě zaplacení potřebných surovin pro rozdělání ohňů.
Poté nastává fáze akční. V ní se hráči střídají na tahu a vždy provedou jednu či dvě akce v závislosti na tom, zda ze své zásoby akčních žetonů na hráčské desce přesunou na příslušné aktivační políčko kostičku (jedna akce) či váleček (dvojnásobná akce v dané sekci). Hráčská deska je v zásadě rozdělená na čtyři činnosti, které lze rozvíjet a u kterých si vždy umisťovaným žetonem volíte aktivaci vývoje či produkci.
Těmi činnostmi jsou rybaření, chovatelství, pastevectví a zemědělství. Jejich rozvoj jde od základních výrobků přes ty složité (při zaplacení nákladů na vynálezy 1. úrovně) až po trvanlivé potraviny (při zaplacení nákladů na vynálezy 2. úrovně). Mezi další akce, které mohou hráči provádět, patří pohyb po souši či po moři, sběr surovin, boj s conquistadory, přinášení obětin či směnný obchod.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jakmile hráči po tazích umístili všechny své akční žetony či pasovali, nastává fáze konce věku. Nejprve se rozmnoží vesničané, prasata a kozy po párech, poté je nutné všechny vesničany nakrmit, jinak umřou a za každého umrlce vzroste Moneibin hněv. Všechny netrvanlivé potraviny jsou odhozeny jako odpad a je-li ho nadmíru, vzroste Acoranův hněv.
Následně hráči s pěti a více členy kmene zkontrolují, zda stihli vybudovat druhou jeskyni jako úkryt pro své soukmenovce. Ti, kteří se neuchýlí pod ochranu příbytku, umřou a posílí hněv mořské bohyně. Je tedy čas si bohy naklonit a zkontrolovat, kdo jim přinesl jaké obětiny a zda celé to snažení vykvete v přízeň. Podařilo-li se, hněv uspokojeného z bohů klesne o jednu úroveň a pobožní jsou odměnění body solidarity.
Má vzíti, vzal
A aby toho nebylo málo, dojde k vyhodnocení událostí, tedy pohrom, a to v pořadí dle aktuální karty pohromy. K výbuchu sopky a vlně tsunami dojde vždy a jejich rozsah lze pouze zmenšit správným počínáním si v akční fázi. Hněv bohů je počítán na stupnici tří barev a od tohoto barevného stupně se z epicentra šíří zkáza.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jsou-li bohové plně spokojení, jsou z epicentra zasažené pouze všechny okolní hexy (průřezem 3 hexy včetně epicentra, v kruhu se jedná o celkových 6 hexů). Nicméně na stupni oranžovém se jedná již o průřez 5 hexů a na stupni červeném 7 hexů, což je dalších 12, respektive 18 hexů navíc. Tsunami zcela potopí ostrovy s výjimkou sopek a rozlitá láva naopak formuje mrtvé hory, které pouze skýtají možnost získat více obsidiánu na úkor obyčejného kamene.
Obsidián je společně s kozími rohy jedinou zbraní, s níž lze vzdorovat dobyvatelům, kteří brzy připlují. Ale ne hned, neboť nejprve hráči musí vyhodnotit ještě samotné pohromy Acorana a Moneiby. Ti svým efektem zasáhnou vše, co zbylo netknuté po předchozích pohromách. Zatímco živly zasáhly konkrétní hexy, hněv bohů se šíří a dotkne-li se nějakého krajního ostrovní hexu, celý ostrov pocítí bezbřehost zloby nejvyšších.
Stále žijete? Tak vyhlédněte z keřů ke břehům, u kterých již kotví španělské galeony. Dobyvatelé dle hodu kostkou přirazí k odpovídajícím ostrovům a zaberou alespoň jeden hex dle příslušných pravidel. A samozřejmě s nimi lze změřit síly. Obsidián a kozí rohy versus plátový krunýř a ocelová kopí a meče. A zmínil jsem již, že budují kamenné pevnosti?
Ještě dýcháte? Tak to se váš kmenový vůdce má konečně šanci něco naučit u sousedů – pokud tedy ostrov nebyl zasažen pohromou, zničen, cizí vesničani neumřeli a ten váš vůdce jakbysmet. Odteď smíte začít vykonávat novou ze čtyř činností, jíž jste dosud byli nepolíbení.
Zkontrolujte přežití, tedy že boží hněv nedošel na stupeň pět, který okamžitě končí hru. Přineste případná polínka, otepi slámy či hnůj vědmám pro vhled do kouře a nakonec proveďte údržbu hry – zejména hráčské desky. Co to znamená? No přece, že ty akční kostičky a válečky, co vám blokovaly sloty akcí, jsou rozebrány a akce lze znovu provádět… Jenomže zatímco kostičky samostatných akcí se hráči vrátí zpět, tak válečky dvojnásobných akcí jsou alespoň prozatím ze hry odstraněné!
Měli jste toho málo? Máte ještě méně? Udělali jste pro to hodně?
No a co z toho?!?!
Žijete!
Tedy zatím...
zdroj:
Vlastní foto autora
Hodnocení
Tindaya si nebere servítky a tak si je nebudu brát ani já a začnu přímo. Jaká je Tindaya? Je to komplexní složitá civilizační hra, která má hodně kladů, ale celkově mi přijde nejen komplexní, ale také překombinovaná a zbytečně obtížná až nepřístupná. Závěr je jasný: Titul lze doporučit ostříleným hráčům tíhnoucím k civkám a nemilosrdným titulům, kteří hrají ve stejné partě a hodlají se ostrovnímu ráji věnovat alespoň deset dvacet partií. Pro rodinné hraní je naprosto nevhodná. Proč?
Ve své přípravě zabere tak okolo 9 hodin – je třeba si hutný 28 stránkový návod alespoň dvakrát přečíst či se dvakrát podívat na výukové hodinové video, kde je vše rozebráno. Přesto je nutné pak detaily v pravidlech a přehledových kartách dohledávat již při samotné přípravě hry a úvodní několikahodinové partii, nepřistoupíte-li na návrh designéra a postupné učení se pravidel skrze kampaň tří jednotlivých kratších partií se čtvrtou vše naučené spojující v jedno. Tuto kampaň lze doporučit, ale ošlehaní rváči s osudem si poradí s velkým soustem najednou – díky tomu zakusí atmosféru zmaru, jíž je počínání Imazighenů prodchnuto.
Za video návod patří díky TLAMA games, protože samotný návod je psán drobným písmem a dohledávat jednotlivá hesla a pasáže je nutné přes obsah v úvodu. Taktéž prve potěšující výčet ikonografie v úvodu není kompletní. Na pravidlech lze ocenit počáteční přehled komponent, tabulku čtyř činností/řemesel a nechybějící podrobný přehled všech karet na závěrečných stránkách.
Co se týká karet, tak ve hře jich existuje 14 druhů/balíčků! Naopak lze ocenit komponentový minimalismus u surovin, když už jich existuje 19 druhů... Přesouvání kotoučů jako jednotek napříč druhy surovin slouží skvěle u směnného obchodu, kdy je pravidly podmíněno směňovat vždy kus za kus.
Deska hráče je přehledná a hráč se v ní během prvního věku rychle zorientuje. Mechanicky je tu třeba vyzdvihnout užívání kostiček a válečků pro samostatnou či dvojnásobnou aktivaci daného slotu, který tím zůstává až do příštího věku zablokovaný. Zkombinovat typ aktivačního žetonu s vybranými akcemi a jejich pořadím je oříšek sám o sobě, ale dohromady s pravidly ohledně rozdělených pravomocí mezi vesničany a vůdce se ze hry stává obtížný hlavolam, v jehož rámci je veškerá hráčova snaha utopena v zlovůli hry samotné.
Mezi tato podivná pravidla patří pohyb vůdců přes moře a s ním spojená neschopnost vesničanů plavit se bez vůdce, učení se od jiných kmenů, což mohou opět pouze vůdci a teprve po přečkání všech katastrof a obětování v rámci sopky, tedy pokud na to vše budu mít dostatek pohybu a zároveň mi zbydou aktivační žetony i na produkci některých výrobků.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tematicky musím ocenit silnou omezenost zdrojů na ostrovech a nutnost plavit se mezi nimi, stejně tak jako rozdíl mezi počátečním kamením a sbíraným kamením po výbuchu sopky. Vrchol v tomto směru tvoří dřevo, které s věkem roste. Sebere-li hráč při průzkumu nového terénu žeton dřeva v lese, dostane za něj obvykle 1 či 2 dřeva plus počet dřev vzhledem k věku (1, 2 či 3).
Vyplatí se tak stromy nechat růst, protože jednou vytěžené dřevo už obnovy nedojde. Dalším tematickým popostrčením je produkce a sběr surovin, přičemž potraviny se na konci věku zkazí a jdou do odpadu a odpad stejně jako smrt soukmenovců zvedá hněv bohů. Ideálně člověk musí mít všeho tolik, aby vše kazivé stihl spotřebovat před pasováním.
Když se hráči již prokoušou hlavolamem akční fáze, musí ještě přetrpět fázi konce věku, v níž překombinování spočívá v několika ničivých vlnách, kdy jinak fungují živly a jinak bozi samotní. Teprve pokud jste toto všechno přežili, může se jeden z vašich vůdců pokusit naučit třeba dojit kozy. Zatímco druhý vůdce slavně obětoval v nitru sopky vesničana, protože neměl na jídlo a aby zachránil ostrov a teď se z toho vzpamatovává.
Ale než se mu to podaří, přitáhnou galeony a s nimi nenasytní rozsévači své kultury. A po dalších krocích údržby a promítnutí pohrom do proměny mapy to celé může začít nanovo. Tato část by měla vždy dovršit příběhové dějství, ale celé to působí až absurdně, zkrátka není téměř vyhnutí tomu, aby bylo něco zničeno, někdo umřel a někdo za to zaplatil.
Tindaya není o nahrabání bodů, ale o přežití a o tom mít pokud možno o pár bodů více než soupeři. Jenomže těch kroků a výjimek a detailů je tolik, že to není hra o škození, o semi-kooperaci ani o příběhu. Je to snaha hrát na vše a tak svými průtahy a přehnaným tlakem spěje k vlastnímu pohřbení. Není to hra o tom, jak čelit společně nějakému nepříteli a vedle toho se utkat o vítězství mezi sebou. Je to puzzle založený na komunikaci a snaze dožít se dalšího úsvitu za jakoukoliv cenu. A co si odnést ze hry, která přeživším dává najevo, že kdyby byly hrány další věky, dočká se moře každého z hráčů?
zdroj:
Vlastní foto autora
V reálu by si to zasloužilo zjednodušenou verzi. Stejně tak kvůli údržbě a celkově pravidlům by Tindaya mohla fungovat jako počítačová hra. Schválně nepíši strategická, protože na rozvinutí individuální strategie napříč věky je málo prostoru a hodně tlaku na momentální taktickou spolupráci, jak si vzájemně jakžtakž zachránit krky.
Obě varianty, tedy jak kooperativní, tak i kompetitivní, během níž je taktéž nutné spolupracovat, jinak prohrají všichni, fungují dobře. Nastavení herního plánu a množství karet zdvihá znovuhratelnost na desítky partií a navíc tu nechybí ani varianta věno s pozměněnými pravidly směnného obchodu, kdy lze jednomu hráči prodat vesničana za tři libovolné zdroje a varianta zrádce, kdy se jeden z hráčů v průběhu prvního kola třetího věku může rozhodnout sběhnout ke španělským psům. Zkrátka přehršel možností.