Aktuální recenze bude sice kratší, ale to rozhodně neznamená, že by probíraná hra za to nestála. Zhruba rok staré vydavatelství Old Dawg zvedlo hozenou rukavici s pirátskou tematikou, a když už se nepodařilo k lokalizaci domluvit pirátský sandboxový poklad Merchants & Marauders, přineslo Nakrmte Krakena! O něm si ale napíšeme jindy. Dnes tu jsme od toho, abychom si řekli, jaké to je, když se plavba nevydaří. Firma totiž neváhala a společně s Krakenem se rozhodla lokalizovat i solitérního Trosečníka.
Hra plná překvapení
Jedná se o letošní novinku z dílny Johannesa Krennera, spoluautora Challengers! či karetní verze Junty, přičemž ilustracemi hru doprovodily Alena Naumova a Anastasia Durova. Trosečník se tváří jako zástupce nové řady her na stejném mechanickém základě – v češtině s názvem Zvrať osud, v angličtině FateFlip. S ohledem na mechanismy se však jedná o něco jiného a spíše se upomíná na sérii o řešení záhad a cestování časem Změňte osud - v angličtině jako Undo. Máme jasno? Tak vzhůru do vln!
Jelikož je projekt o objevování, ukážeme si fotky zachycující jen úplný počátek příběhu a hraní. A protože jsem Trosečníka úspěšně dohrál celého, vězte, že během hraní opravdu nechcete koukat na karty, které vám v daný moment nepřísluší, neboť si tím prozradíte tajemství a připravíte se byť o žánrově očekávatelná překvapení. Takže pokud se ke hře dostanete, opravdu nekoukejte na karty předmětů a při dobírání se dívejte jen po identifikaci v rohu.
zdroj:
Old Dawg
Karetní lebeda
Jak už to tak u solitérních odkrývacích her do kapsy bývá, ať už se jedná o šifrovačky či detektivky, i zde celou hru tvoří balíček karet. Hráč si přečte text, zamyslí se, vyhodnotí a posune se dál. No jo, jenomže Trosečník takhle průhledný rozhodně není. Možná by se pro svou mapu možností dal označit za gamebook v karetní podobě. Ale ani to by nebylo přesné, neboť hráč obvykle nenásleduje konkrétní číselný odkaz. A s těmi symboly to také není tak jednoduché. Vezměme to ale popořadě.
Hráč si přečte krátká pravidla a jednu kartu, rozdělí balíček dle pokynů na část předmětů a knihovnu. Dočte pokyny na kartě druhé, dobere si z knihovny čtyři kusy na ruku a vydá se na své dobrodružství.
Karty v ruce tvoří hráčův příběh, aneb jeho osobní balíček. Takže pokud si sestavil vějíř, aby zahnal žhnoucí slunce, zase ho zaklapne a dá se do čtení. Přečte si pouze polovinu karty, neboť tu jsou karty takříkajíc dvouhlavé, vybere z nabízených možností a tu provede. Respektive provede krok za krokem.
Příběhové trampoty
To znamená, že pokud před začtením na kartě uvidí v rohu nějaký symbol, provede posun po stupnici, přečte text, dobere kartu z knihovny, přičte či odečte bezpečí, energii či zásobu jídla na stupnicích, a kartou pohne. Pokyny ho mohou vyzvat k obrácení karty po krátké či dlouhé straně, tedy ji převrátí či otočí, a následně ji schová dospod svého balíčku na ruce (aniž by důsledkům své volby nyní čelil) či naopak ji ihned vyhodnotí. Taky se ale může stát, že kartu zahodí dospod balíčku knihovny.
Pokud je vyzván, najde si v hromádce předmětů ten, který právě našel či vytvořil a vyloží jej před sebe, díky čemuž mu stoupne šance na přežití a budoucí vyhlídky v klání se zimou, hladem a samotou.
A jak se to s těmi symboly? Občas je vyzván, aby si dobral kartu daného symbolu z knihovny, kde jsou karty shodného symbolu sdruženy. Hráči stačí balíček zamíchat, jednu si vybrat a vložit do své osobní zásoby, zatímco zbylé vrátí do knihovny.
Překvapivá znovuhratelnost
Trosečník se hraje na několik kapitol a nabízí třináct různých konců. Přes vyšší míru znovuhratelnosti však samozřejmě během první partie odhalíte některá tajemství ostrova, na něž už nezapomenete. Systém otáčení, převracení a navracení karet v rámci osobního balíčku ale udělá své – zamotá vám hlavu a bez natažené useknuté liány budete cestu hledat docela těžko.
Podobně inovativní systém, byť samozřejmě jiný, jsem naposledy viděl u skládání čísel v řadě Adventure Games. Zde by se mohlo zdát, že spíše než gamebook svým charakterem hra připomíná knížky Zvol si své dobrodružství. Jenomže Trosečníkovi nechybí stupnice s pěknými měděnými sponkami. A hodně záleží na tom, kdy se jakou nabízenou akci rozhodnete udělat. Zkrátka nehledě na vaši paměť řada rozhodnutí na předchozích dvou kartách vás chtě nechtě logicky povedou na další jinam, a to třeba pod tlakem nedostatku jedné z veličin a nadbytku jiné.
zdroj:
Old Dawg
Od vícero cest mezi kartami se odvíjí návaznost textu. Ten není tolik souvislý a musíte to brát tak, že jste horu sešli úspěšně a nyní jste dole v lese, případně je dokonce další den. Nelogické zvraty se tu nedějí, jen je třeba chápat to, že jedna kapitola trvá mnoho dní a nikoliv většinu navazujících hodin v rozmezí třeba pěti dní.
Zmatečnost pravidel
Má jediná výtka tak vede k pravidlům. Musel jsem se několikrát ujišťovat a byl bych rád, kdyby hráče explicitně uvedla do jistoty, že nic nezkazí. Tedy, že při dobírání karet symbolu z knihovny je může skutečně zamíchat a vrátit zpět zamíchané, aniž by ohrozil hratelnost kapitol. Že se mu nemůže stát, že skončí s prázdnýma rukama bez osobního balíčku. Nebo že po dočtení a odhození jedné karty z osobního balíčku v klidu pokračuje čtením karty následující. Pro toho, kdo hru hrál, jsou všechny zmíněné věci samozřejmost. Ale čerstvě vyplavení kadeti by trochu podpory navíc dostat mohli.
Po herní stránce Trosečníka však podporují všichni námořníci, co se neutopili, nebyli sežraní a kteří se nekoukali do díry v zemi plné žhavého magmatu. Titul zkrátka černou známku (znamení smrti) od nás rozhodně nedostane!
Navíc musím poděkovat všem vydavatelům, kteří se pouští do lokalizací jednorázových detektivních a šifrovacích her, neboť překládat je často musí být náročné, přitom častokrát stojí jen kolem tří stovek. Ale Trosečník má toho textu hromadu a ještě vzhůru nohama. Že je to baví. Já bych ztroskotal už u toho!