Alan Turing je v současném povědomí známý zejména svými myšlenkami, které daly základ moderní výpočetní technice a jsou i sedmdesát let po jeho smrti stále relevantní, tím spíš v aktuálních diskuzích o generativní AI. A tak se občas opomíjí jeho možná ještě významnější počin – rozluštění šifrovacího kódu, na kterém fungoval stroj Enigma.
Právě Turingovou matematickou kryptoanalýzou se nechali inspirovat autoři hry Turing Machine (v české verzi od Mindok) a vy si tak u ní vyzkoušíte, jaké to je snažit se přijít na šifrovaný kód schovaný za neprostupnou logikou počítače. Do tohohle mentálně náročného úkolu se můžete pustit až ve čtyřech hráčích a je na vás, zda budete luštit společně nebo každý sám za sebe. V obou případech vám vaše kryptoanalýza nezabere roky, ale naštěstí jen přibližné 20 minut.
Retrofuturistický karton
Turing Machine zaujme již na první pohled svým vzhledem. Víko krabice má dvě vrstvy se spoustou výřezů. Na čelní straně prosvítá zelená barva pravidel skrz obrys názvu hry a několik dalších děr dotváří dojem velkého děrného štítku. Z otvorů vyřezaných na boku krabice na vás zase koukají tři obličeje složené z červených diod na černých obrazovkách. Větší pocit oldschoolového sci-fi snad nejde vizuálem vytvořit. Maximálně kdyby zmiňované ilustrace začaly při zvedání víka protestovat: „To ti nemůžu dovolit, Dave“.
Robotické obličeje najdeme i pod krabicí na centrálním hexovém díle s písmeny A až F z obyčejného kartonu. Z obyčejného kartonu jsou i dílky pořadače na uložení nejneobyčejnějších herních komponent – 45 čtvercových děrných štítků s barevnými čísly nahoře: 1-5 modrá, 1-5 žlutá, 1-5 fialová, to všechno ve třech provedeních.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tyhle štítky jsou jádrem celé hry, tak se nemusíte bát, že bych se o nich více nerozpovídal, ale musím vám sdělit ještě pár věcí o pořadači. Tedy musím si postěžovat, protože vyloupat šel s obtížemi, jelikož drobné výřezy se nesnadno oddělovaly od sebe a bez použití lepidla by byl asi nepoužitelný, jelikož po složení moc nedržel. S vypětím svých modelářských schopností jsem jej však uvedl do plného provozu.
S ostatními komponentami jsem naštěstí žádné problémy neměl. Jsou zde čtvercové výsledkové karty plné ✅ a❌a také karty kritérií s různými podmínkami. Ani jeden z balíčků karet jsem nemíchal, což jsem udělal velice dobře, protože je lepší je mít stále seřazené. V poslední řadě je tu aršík poznámkových listů, fixa a 4 funkční hráčské zástěny s přehledem pravidel. A když už jsme u pravidel, tak si pojďme konečně říct, jak se Turing Machine hraje.
Jak rozlomit kód
Příprava hry chvíli zabere. Ne že by tolik trvalo dát doprostřed centrální hexový díl, poblíž stojan s děrnými štítky a každému hráči rozdat zástěnu, poznámkový aršík a něco na psaní. To je hned. Ale k tomu je potřeba podle zadání najít potřebné karty kritérií a vyrovnat je okolo centrálního hexu, aby bylo jasné, že tohle je kritérium „A“, tohle kritérium „B“ a tak dále.
zdroj:
Vlastní foto autora
No a pak ke každému kritériu najít správnou výsledkovou kartu, dát ji lícem dolů a fixou poznamenat, ke kterému kritériu patří (nebojte, snadno se to setře). Jaké karty máte jak naskládat, zjistíte v zadání v pravidlech, případně můžete využít webovou aplikaci na turingmachine.info, což opravdu doporučuji, jelikož nabízí mnohem více možností přípravy a nastavení obtížnosti.
Jakmile máte na stole vyložené všechny karty, můžete se pustit do luštění. Hra se hraje na kola a všichni hrají současně. Nejprve si v každém kole vytvoříte z děrných štítků kód, který chcete otestovat. Štítky jsou vytvořené tak, že první číslice je vždy modrá, druhá žlutá a třetí fialová. Pro přehled jsou těmto barvám přiřazené i geometrické tvary trojúhelník, čtverec a kolečko.
Když tři štítky dáte na sebe, díry v nich se zakryjí až na jedno jediné okénko, které bude sloužit k ověřování tohoto kódu oproti kritériím. Ověřování pak probíhá jednoduše – vezmete si odpovědní kartu přiloženou ke kritériu, které chcete ověřit, přiložíte ji zezadu ke svému kódu a ve zmiňovaném okýnku uvidíte ✅ nebo❌, což vám říká, zda se váš kód shoduje v daném kritériu s hledaným kódem, či nikoliv.
Například můžete složit kód 1 2 3 a pak použít verifikátor, který ověřuje modré číslo ve srovnání s jedničkou, tedy jestli je modrá rovná 1 nebo je větší než 1. Po přiložení uvidíte ❌, což vás v první hře může trochu zmást, ale znamená to, že váš kód v daném kritériu nesouhlasí s hledaným kódem, takže si můžete vyškrtnout za svou záštitou modrou jedničku.
No a takto se můžete ptát se stejným kódem až tří verifikátorů v jednom kole. S výsledkem ✅ u verifikátoru porovnávajícího oranžové a fialové číslo zjistíte, že fialové číslo je v hledaném kódu stejně jako v tom vašem vyšší než oranžové. A pak by vám výsledek ❌ u verifikátoru ověřujícího, zda je oranžové číslo liché nebo sudé, řekl, že oranžové číslo v hledaném kódu musí být liché.
Jakmile získáte své tři odpovědi, vrátíte štítky zpátky do pořadače a počkáte na ostatní hráče. Jakmile i ti skončí s dotazováním stroje, můžete se vrhnout do dalšího kola. Tedy za předpokladu, že nikdo z hráčů nechce hádat hledaný kód. V tom případě kód zapíše a tajně ověří s výsledkem buď v pravidlech, nebo aplikaci. Pokud kód uhodl, zvítězil!
zdroj:
Le Scorpion Masqué
Pokud ale jen špatně tipoval, vypadává ze hry a šanci na vítězství mají ostatní. Pokud by správně uhodlo kód více hráčů ve stejném kole, zvítězí ten, který měl méně dotazů na stroj. Proto ne vždy chcete pokládat všechny tři otázky v kole. Pokud jste se pustili do hry kooperativně, tak o vaší výhře rozhodne to, kolik kol a dotazů vám trvalo přijít na řešení.
Šifra zábavy
Z krátkého popisu pravidel výše jste teď možná více než zmatení a taky se stejně jako Petr Čáslava ve Dni deskovek ptáte: „A kde je ta hra?“. A já se vám vůbec nedivím. Ono totiž Turing Machine je hrou jen tak tak. Jedná se o kompetitivní řešení rébusu, kde vaše herní rozhodnutí spočívá v tom, jaký kód si vytvoříte a co s ním budete ověřovat.
Není to o tolik jiné, než kdybyste se spoluhráči seděli každý nad svou kopií sudoku a stopovali si, kdo ji vyluští první. Pochopím, pokud se vám při takové představě krčí nos, protože byste raději nějakou normální eurohru, kterou však Turing Machine není.
zdroj:
Vlastní foto autora
Turing Machine kupodivu nemá nic moc společného s informatikou ani s Turingovým strojem (pokud byste chtěli vytvářet Turingův stroj v deskové hře, je to překvapivě možné v Magic: The Gathering, jak se můžete přesvědčit zde). Jde v ní jen a pouze o ověřování výrokové logiky. To, jak moc vám tohle matematicko-logické přemýšlení přijde přirozené, ovlivní váš zážitek ze hry. S některými pravidelnými spoluhráči jsem Turing Machine nemohl hrát, jelikož jim tohle přišlo nepříjemné a nezábavné. Ale já jsem se do hry zamiloval.
Luštění sudoku a podobných číselných šifer vždy byla moje oblíbená kratochvíle, takže jsem si Turing Machine užil, i když mi chyběli spoluhráči a po pár prvních partiích jsme se vrhl na vyšší obtížnost rébusů. Obtížnost je řešená jak množstvím verifikátorů (jednoduché rébusy mají jen 4, složité všech 6), tak jejich komplexností.
Na vyšších úrovních vám verifikátor například ověří, jestli je nějaké číslo sudé, ale už vám neřekne, zda to platí o modrém, žlutém nebo fialovém, to už musíte zjistit vy. Tahle informační nejistota vás donutí mnohem víc přemýšlet nad tím, jak sestavíte kód, na který se ptáte.
A pokud byste hledali větší výzvu, tak ve webové aplikaci existují i módy „výzva“ a „noční můra“. V prvním z nich máte u každé ověřovací karty dva verifikátory a nevíte, který z nich skutečně ověřuje. Noční můra pak představuje mód, kde verifikátory nemají přiřazené ověřovací karty, takže máte šest verifikátorů a šest ověřovacích karet, ale nevíte, co která ověřuje a musíte si na to postupným testováním přijít.
Ač se to nezdá, oba výše zmíněné módy se dají vyluštit, je to jen otázkou času. V tom tkví genialita téhle hry, protože vy víte, že se vždy dá k řešení dostat, jen je otázka, jak to udělat co nejrychleji a nejefektivněji.
Celkově, čím víc jsem hru hrál, tím víc jsem oceňoval genialitu designu tohoto rébusu. U každé partie víte, že potřebujete informace od všech vyložených verifikátorů a není zde duplicita informací, což je naprosto elegantní. A když vezmu v potaz, že jednotlivých rébusů je přes sedm milionů, žasnu nad tím, jak tohle někdo vytvořil.
zdroj:
Le Scorpion Masqué
Vzhledem k tomu, že v rámci pořádné variability je potřeba mít po ruce telefon a zároveň je to stejně dobré sólo jako s jiným lidmi, se vkrádá myšlenka, zda by Turing Machine nebyl obecně lepší jako mobilní aplikace.
A já říkám rozhodné ne! Skládat děrné štítky za sebe, koukat na odpovědi na kartách a čmárat si poznámky na papír, má pro mě jedinečné kouzlo. Jako negativum tak vidím, že papírových aršíků je v krabici jen 50, sice oboustranných, ale i tak mi během recenzování téměř došly. Což dosti výmluvně poukazuje na to, jak moc jsem si hru oblíbil.