Nevím proč, ale po přečtení názvu The Vale of Eternity, případně v češtině Údolí věčnosti, jsem nějak automaticky očekával, že jde o hutnou eurovku na několik hodin, kde máte nezměrné množství kombinací, a je určená hlavně pro ostřílené. Proto jsem byl kdysi při čtení popisu upřímně překvapený, že tomu tak není. Naopak jde o rodinný titul, který je přístupný a dáte ho celý s přehledem do jedné hodiny. A po zahrání několika sezení je mi naprosto jasné, proč jej vydavatelství Mindok u nás uvedlo.

Galerie

Vzhůru do nádherného světa

Jde přesně o ten produkt, který precizně zapadá do jejich portfolia. A pokud bych jej viděl někde v obchodě, hned bych si řekl, že to vydal právě Mindok. Krabice hraje barvami a jasně dává tušit, o čem herní zážitek bude a jak asi vypadá. Zároveň jde do popředí fantazijně rodinné zasazení, které naznačuje, že půjde o vizuálně vábivý kousek (ano, opět v duchu tradice tuzemského distributora). A skutečně tomu tak je.

Útroby sice působivost přebalu nevyrovnají, leč zpracování je přesto povedené. Moderní počítačové ilustrace na kartách jsou doplněné vkusným ústředním herním dílkem (schválně neříkám plánem, protože na něm nehrajete) i deskou pro sledování kol a bodů. Přírodní zaměření titulu pak podtrhují dřevěné komponenty, kterým zase vévodí žeton označující počátečního hráče zkrášlený zvoleným symbolismem.

zdroj: Mindok

Čtveřice Stefano Martinuz, Jiahui Eva Gao, Erica Tormen a Gautier Maia odvedla výtečnou práci a pokud Údolí věčnosti na stůl rozložíte, bude vám vzhledově dělat radost. Ostatně důraz na vizuální stránku jasně ukazuje skutečnost, že se do krabice přidala kartonová figurka hlavního draka (Věčnost), která nemá praktický význam, a je zde v podstatě jenom na focení. To mi osobně přijde už trochu nadbytečné, jelikož nejsem fanouškem toho, když mají hry komponenty bez jakéhokoliv herního využití (ano, ve svých hrách nepotřebuji ani plastové figurky). Což ve skutečnosti platí i o označovacích žetonech.

Napříč bájemi

Dost už ale rozplývání nad povrchnostmi a vydejme se na ponor do hraní. Jeho základem je svět, kde se hráči převtělí do krotitelů bájných bytostí napříč různými mytologiemi (celkově jich tu je 70). Nechybí tu mocný Poseidón, islámský Ifrít či řecká Medúsa. Mnoho z nich budete znát, s jinými se pravděpodobně setkáte poprvé. Kvůli tomu je trochu škoda, že zde chybí jakákoliv omáčka okolo, která by nesla informace o tom, jakou roli mají, případně co jednotlivé bytosti zastupují. Těmi nejvíce vzácnými kousky jsou nicméně draci, o jejichž polapení sní snad každý lovec. Není však pravdou, že by po jejich chycení nutně prahli i hráči.

Galerie

I když draci přináší mocné efekty, ve hře jde především o různé kombinace, z nichž se snažíte vytěžit co nejvíce. V praxi se zde míchají karty, sbírání sad, strategie a lehká míra engine-buildingu. Tyhle složky jsou rozmělněné do jednotlivých kol, jež jsou složené ze tří hlavních fází.

V té první vyrazíte na lov. Podle pořadí hráčů si vezmete své dřevěné žetony/kameny, jimiž si postupně označíte karty ze společné nabídky. Tímto způsobem si je rezervujete do druhé fáze, během níž děláte různé akce. Můžete se rozhodnout označenou bytost prodat a získat za ni určený množství drahokamů (hodnota 1,3 a 6), jež slouží jako zdroje. Další možností je, že si ji bezplatně vezmete do ruky, abyste ji mohli využít v následujících momentech či kolech.

Třetí možnost, která je pravděpodobně i nejdůležitější, je vyložení karty z ruky do vaší herní oblasti. Abyste to mohli udělat, je potřeba zaplatit odpovídají množství zdrojů s tím, že pokud přeplatíte, drobné se vám nevrací. Tímto vyložením se pak dostanete k různým efektům, které vám v konečném důsledku pomohou k zisku vítězných bodů.

S kombinací nejdál dojdeš

Efekty se vyhodnocují v různých časech. Ty se symbolem blesku vyhodnotíte už při vyložení karty, zatímco jiné až v poslední herní fázi, tedy před začátkem dalšího kola. Pak jsou tady ještě efekty stálé, na něž musíte brát zřetel celou dobu trvání hry. Nebo alespoň do doby, než ze hry nějakým způsobem odejdou.

zdroj: Mindok

Abyste vyhráli, je od vás v podstatě vyžadované efektivní kombinování jednotlivých efektů (ehm). Toho dosáhnete především tak, že budete sbírat bytosti z jednoho z pěti dostupných elementů. Protože právě ty mezi sebou nejlépe komunikují a na stole vám startují různorodé fúze, díky nimž se stanete těmi nejlepšími krotiteli.

Je však nepravděpodobné, že by se vám povedlo získat všechny bytosti z jednoho elementu, proto častokrát musíte důkladně přemýšlet nad tím, jak z dostupných karet vytvořit co možná nejlepší stroj pro zisk bodů. A jakmile se vám povede vymyslet kombo, díky němuž se dostanete ke 20 a více, máte ohromnou radost.

Přístupná hloubka

Pokud od hry vyžadujete, aby přinášela nové neokoukané mechanismy, případně nějakým způsobem zaváděla revoluci svého žánru, toho se od Údolí věčnosti bohužel nedočkáte. Ovšem titul věci dělá poctivě a snoubí je dohromady tak moc dobře, že výsledkem je moc příjemných 45 minut, jež si užijí jak nenároční hráči (podle krabice od 10 let, ale myslím si, že by to zvládli i mladší), tak i trochu zkušenější, pro něž se bude jednat o hezký kompromis mezi výplňovkou a plnotučným herním zážitkem, u nějž si odpočinou.

zdroj: Mindok

Titul navíc některé věci dělá dostatečně zajímavě, abyste zůstali ve střehu a museli u něj přemýšlet, ale zároveň vám vyloženě nepodrážel nohy. Například fáze rezervace draků chytře pracuje s pořadím hráčů, které po prvním kolečku obrací v protisměru hodinových ručiček. Díky tomu se může stát, že být první je nevýhodou, zatímco být poslední výhodou. A pokaždé, když tenhle princip ve hře vidím, vždycky mi dělá radost.

Současně se mi moc líbil přístup ke zdrojům. Limitovaní jste na čtyři drahokamy, u nichž je však jedno, jakou hodnotu mají. To společně s faktem, že nemáte povoleno směňovat (můžete ale vyměňovat), přidává hezký aspekt jejich správy, nad kterým musíte přemýšlet.

Též je ve hře tak akorát karet na to, abyste mohli vymýšlet dostatek různých komb, ale mohli jste se je i naučit. Jednoduše se v nich neztratíte a neexistují zde sáhodlouhé, zbytečně komplexní kombinace. Tady se zkrátka šlo cestou té největší možné přístupnosti, která se ovšem umně balancuje s nabízenými možnostmi, abyste neměli pocit, že zde není dostatečná hloubka. I přesto je ale pravdou, že po několika seancích je ze hry přeci jen cítit, že by potřebovala vydat společně s rozšířením Artifacts.

Tři je cesta

Má největší výtka jde na vrub hráčům, respektive k přístupu k nim. Aby se všichni přísedící bavili, je víceméně podmínkou, abyste se sešli ideálně ve třech. Ve dvou se protočí menší množství karet, tedy máte i menší počet možností. Naopak ve čtyřech je hra zbytečně dlouhá, jelikož rezervační fáze se protáhne kvůli tomu, že si všichni nejdříve musí přečíst schopnosti vylosovaných bytostí. A jelikož člověk musí jednotlivé schopnosti (minimálně zpočátku) skutečně číst, není ani příliš šťastný kruhový ústřední díl, kvůli němuž máte častokrát karty vzhůru a musíte si je k sobě stejně přesouvat.

Galerie

Současně mám trochu problém se škodícími kartami. Běžně mám rád, když se hráči navzájem ovlivňují, ale tady je tenhle aspekt poněkud navíc. Bohatě stačí, že přísedící ovlivňujete výběrem karet z veřejné nabídky. Navíc těch škodících karet opravdu není mnoho, proto když přijdou do hry, působí trochu jako z jiného projektu.

Jinak jsem si ale svůj čas s„mytologickými Pokémony“ užil. Moc hezky vypadají a příjemně se hrají. Nejsou nikterak unikátní, ale rozhodně neurazí. A jako trochu delší filler fungují naprosto spolehlivě. Takže pokud potřebujete odpočinek od hutnějších projektů, ale přitom se přeci jen trochu snažit, je Údolí věčnosti hezkou volbou.