Hry pro jednoho hráče mohou být velice sofistikované, může jít jen o upravené verze her pro více hráčů nebo může jít o logické rébusy jako v případě hry Ulož svoje knihy. Teoreticky ji může hrát i více hráčů, ale primárně jde o přemýšlivou kratochvíli pro jednotlivce.
Krása střídá nádheru
Premisa titulu Ulož svoje knihy je velice jednoduchá. Každý z celkových 40 rébusů se zvyšující se obtížností vám diktuje, jaké knihy máte uložit do své knihovničky (případně i zda je máte uložit na výšku, na ležato či na sebe). Nejedná se přitom o nic abstraktního. Jestli hra v něčem exceluje, tak je to produkční provedení.
V krabici je 12 dřevěných knížek nejrůznějších tvarů a barev, které jsou pro jednoduchost opatřené písmenky. Nejedná se tedy o skutečné knížky, jen dřevěné komponenty, ale jsou kvalitní a ve vzniklé poličce vypadají opravdu skvěle.
Obsah uzavírají dvě dřevěné destičky sloužící jako spodní a horní polička a nesmí chybět ani krásná plastová figurky kočičky a květináče. Kočička často bývá součástí rébusu a prostě ji musíte vměstnat někam mezi knihy, zatímco květináč je snad prvním použitím vodováhy v deskové hře.
Jak to poskládat, aby to nepadalo?
Vaším úkolem je totiž udělat hezky rovnou poličku, žádné šikminy tu nechceme. Pokud vám tedy rébus diktuje použít knihy E, F, L a kočičku, vezmete si nejprve spodní díl police, následně vymyslíte, jak na něj poskládáte všechny prvky, abyste je „zaklopili“ horním dílem police.
Na ten postaví květináč a jeho vodováha vám prozradí, zda jste ve svém počínání byli úspěšní. Někdy už od oka vidíte, že vám police na knihách nesedí tak, jak by měla, jindy si myslíte, že máte vyhráno, ale malá odchylka ve výšce podpěr z knih vás díky vodováze přesvědčí o opaku.
Je to velmi zajímavý, vizuálně skvěle provedený nápad, který prověří váš odhad, zrakové vnímání a motoriku. Zároveň ale bohužel nepředstavuje žádnou výzvu pro dospělého člověka. Všech 40 výzev jsem odehrál během jednoho večera a vyloženě zamyslet jsem se musel všehovšudy dvakrát.
Knihovna pro děti
Může za to buď velká volnost, jelikož málokdy existuje jen jedno správné řešení, ale také fakt, že spousta rébusů obsahuje dvě nejvyšší, zároveň stejně vysoké knihy, které prostě a jednoduše vždy použijete jako nosníky a zbytek prakticky nemusíte řešit.
Pro mladší hráče může jít o výzvu už ve svém základu, zatímco ti zkušenější, jimž – stejně jako mě – přijde hra příliš jednoduchá, si tu výzvu musí vytvořit sami. Například nevsázet na zmíněné dva „pilíře“ a zkusit to prostě vymyslet jinak, snažit se najít několik řešení a tak podobně.
Osobně jsem v konceptu viděl obrovský potenciál na opravdové zavaření hlavy, ale nic takového jsem bohužel nedostal. Například mnou recenzovaný rébus Jízdenky, Prosím! Výhybka daleko víc nutil k zamyšlení, neprojel jsem jím jak nůž máslem a díky systému hvězdiček mělo smysl jednu výzvu opakovat a pokusit se jí splnit ještě lépe.
Ulož svoje knihy nic takového nemá, takže ji mohu vyloženě doporučit jedině dětem, zatímco ti zkušenější z vás toužící po hlavolamu, který je potrápí, by měli sáhnout spíš třeba po zmíněných Jízdenkách.