Únikovka je pravděpodobně nekonečná série maličkých krabiček s hrami, které nepotřebují žádná pravidla. V kapesním balení se zpravidla ukrývá pouze paklík příjemně velkých, očíslovaných karet a jediné, co po pořízení takové hry můžete udělat, je vyndat celý balíček a pustit se do čtení první karty.
Hry z této série zkrátka žádná pravidla nepotřebují, jelikož se všechno dozvíte na jednotlivých kartách. První vás naučí to, že karty můžete po adekvátním pokynu otočit a pokračovat ve čtení na jejich druhé straně a naprostá většina z nich bude tuto možnost mít „zamčenou“ za splněním nějakého úkolu.
Únikovky jsou po vzoru skutečných únikových her primárně o luštění hádanek. Někdy je hádanka na samotné kartě, kterou po jejím vyřešení otočíte, zkontrolujete správnost řešení a pokračujete dál. Jindy se mohou rozprostírat napříč mnoha kartami a klidně se i vracet ke kartám, které jste nechali dávno za sebou.
Vše ale jasně pochopíte z textu. A neúspěch tu neznamená žádné opakování. Vedle samotných hádanek je totiž jedinou výzvou časový limit. Únikovky jsou koncipované na jednu hodinu a za špatné řešení jste jen časově penalizovaní. Pokud vás něco jako čas netrápí, můžete si je užít svým vlastním tempem.
zdroj:
Vlastní foto autora
Zároveň jsou to kooperačky, k nimž může usednout až šest hráčů, ale vězte, že něco jako vlastní komponenty tu mít nebudete. Ve víc lidech prostě dáte nad jednotlivými rébusy hlavy dohromady a musíte se jako skupina shodnout na řešení a společně nést následky, když se spletete.
Podle údajů na krabičce se hrou Únikovka: V Říši divů si ke hře můžete sednout až v šesti, ale dost pochybuju, že by to byla zábava – stačí, aby jeden z vás byl zkušenější luštitel než ostatní, který vás nepustí ke slovu a místo hráče se stanete divákem.
Proto jsou dle mého Únikovky nejlepší v co nejmenším počtu hráčů a největší smysl mi dávají jako sólovky, kdy si sami vyluštíte úplně všechny hádanky a nemusíte se tak s nikým o nic dělit.
zdroj:
Vlastní foto autora
Existují Únikovky, v nichž se celý balíček rozdělí třeba na čtyři, každý se svou sadou hádanek, kdy dává smysl si takové balíčky rozdělit mezi více hráčů, ale snad nevadí, když prozradím, že nic takového se v recenzované Říši divů neděje.
Jak už název napovídá, vydáváme se s Alenkou do velice bláznivého světa, kde platí jen jedno pravidlo: žádná pravidla tu neplatí. Musím říct, že si tvůrci docela vyhráli se zdejšími hádankami, které jdou tématu na ruku a musíte u nich myslet trochu jinak.
Přijít se dá na každou, chce to jen nespěchat, pořádně se na krásně malované obrázky zadívat a zadání si přečíst klidně několikrát. Hlavně v tom nehledat nic složitého, protože jsou to opravdu velice jednoduché úkoly, které si dávají za úkol spíš než potrápit vaši mysl zmást vaše smysly.
Hádanek je tu požehnaně a některé jsou vymyšlené opravdu zajímavě a překvapí vás tím, že jste se s nimi ještě nikde jinde nesetkali. Jiné hádanky vám naopak budou povědomé a třeba jimi projdete jako nůž máslem.
Pokud stejně jako já máte už nějaké ty Únikovky, Exity, Escape Roomy a další hry tohoto typu za sebou, tak pro vás Únikovka: V Říši divů pravděpodobně nebude žádnou výzvou. Ale přiznám se, že jsem si těch pár desítek minut s ní užil jakožto takovou oddechovku s nijak hlubokým příběhem, ale moc hezky vykresleným známým světem.
Není to nejúžasnější Únikovka pod sluncem a nedělá nic vyloženě jinak, ale funguje, její rébusy umějí být zábavné, ilustrace mi sedly a celý tento jednorázový zážitek (který je ale zcela znovuhratelný, jen jiným hráčem) jsem si prostě a jednoduše užil a rozhodně jsem z něj ani trochu nezešílel…