Z kategorie soubojů nejoblíbenějších domácích mazlíčků v oblasti deskových her docela jasně dominují kočky. Tyhle šelmy jsou středobodem slušné řady populárních her, kde mnoho z nich nabízí super herní zážitky i pro zkušenější hráče (např. Ostrov koček či Pelíšek). Naopak počet her se psy je o poznání užší a pomyslným držitelem titulu té nejlepší je minimálně u nás asi stále Psí park. Nicméně před nějakou dobou se objevil další vyzyvatel, kterým je Uštěkaná ulice v českém překladu od Asmodee. Povedlo se jí sebrat trůn, nebo zapadla do šedi? Odpověď se nachází někde mezi.

Galerie

Výlet do Velkého jablka

Společný projekt manželského páru Mackenzie a Jonathan Jungck se odehrává v lidnatém New Yorku – městě kultury, krádeží, ale samozřejmě i pejskařů. Vzhledem k velkému vytížení jejich obyvatel se tu docela běžně stává, že páníčci nestíhají pořádně venčit své miláčky. Proto se někteří lidé začnou živit jako profesionální „venčitelé“ pejsků. Přivýdělek, který je populární především mezi nově přistěhovanými. Proč? Protože nejen, že si můžete vydělat pěkné peníze za doprovodu sympatických kulíšků, ale rovněž si projdete město a jeho dominanty.

Premisa dává prostor pro interaktivní venčící soutěž, kde se s ostatními předháníte v tom, kdo bude lepší ve své práci. Abyste uspěli, musíte v ideálním případě maximálně optimalizovat svou trasu, na níž budete vyzvedávat i odevzdávat psy, a občas do toho vykonáte nějakou vedlejší aktivitu, abyste dosáhli ještě lepších výsledků. Za to všechno dostáváte peníze, které slouží jako body. A kdo jich bude mít na konci nejvíce, stane se mistrem vodítek.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Hned při čtení pravidel vás dost možná napadne, že je Uštěkaná ulice až příliš komplikovaná na to, aby byla vhodná do rodinného kruhu, případně pro menší děti (podle krabice od 10 let). A skutečně jsem si tuto teorii sám ozkoušel tím, že při hraní se svátečními deskovkáři trvalo delší dobu, než si osvojili všechny zákonitosti. Ovšem po odehrání pár tahů všechno přejde plynule do ruky a na případné překážky či dodatečné dotazy narazíte jen výjimečně. Takže nebojte, v konečném důsledku se opravdu nejedná o nic složitého, jak by se snad během čtení mohlo zdát. I když věřím, že některé prvky by se daly trochu upravit či vynechat.

Nezapomeňte na pytlík!

Partie se hrají na docela hodně kol, během nichž každý z hráčů odehraje svůj tah. Nejdříve si musí hodit kostkou města či parku (podle toho, kde se zrovna nachází) s tím, že každá z nich má různé efekty, jako je zvýšení pohybu či nucený pohyb určitým směrem. Právě tahle fáze mi přišla zcela nadbytečná, jelikož efekty jsou většinu času naprosto nezajímavé a vaši snahu ani moc neovlivňují. V podstatě jediné, co vás tady zajímá, je, jestli hodíte hovínko, což značí, že jeden z vámi venčených psů vykoná svou potřebu a můžete na něj dát žeton.

Galerie

Po hodu přichází na řadu pohyb po nepříliš přehledné a už vůbec ne pěkné herní desce horního Manhattanu. S ní si tvůrci opravdu mohli trochu vyhrát, potažmo se nad ní zamyslet, jelikož klíčové body, jimiž jsou různé čtvrti, jsou podle předlohy pojmenované skoro stejně a vzhledem k jejich počtu častokrát ani moc nepomáhá barevné odlišení. Proto přijdou situace, kdy budete pátrat a hledat. Na druhou stranu ale chválím relativně přehledné rozdělení karet na východní a západní stranu mapy. Takže se vám hledání alespoň zúží.

Každopádně pohyb vždy musíte udělat přesně podle vaší stanovené rychlosti, tedy buď podle rychlosti vašeho nejpomalejšího psa, případně o čtyři. Tahle podmínka zní, že hráči budou muset trochu více přemýšlet, kam se přesunou. Žel není tomu tak. Plán je prostorný, pravidla pohybu benevolentní a ani v největším možném počtu hráčů nenastane strkanice a boj o políčka. Tudíž jedinou věcí, nad kterou musíte během toho všeho přemýšlet, je, abyste byli v té čtvrti, v níž aktuálně chcete být (případně to udělali tak, abyste se k ní přiblížili výhodnou trasou).

Efektivita v honu za spropitným

Jakmile se tímto způsobem posunete, nastává ta nejdůležitější část tahu, tedy vykonání akce. Všeobecně máte k dispozici tři různé druhy. Buď vyzvednete psa ze čtvrtě, ve které se zrovna nacházíte, odevzdáte ho zpět svému majiteli, případně vykonáte akci čtvrtě. Při vyzvedávání musíte dbát na různé podmínky, jako je místo na vaší hráčské desce a snášenlivost jednotlivých psů mezi se sebou. Některá malá plemena se totiž mohou bát těch větších, případně někteří mazlíčci jsou samotáři a nechtějí být venčení společně s ostatními.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Každý z požadovaných psů má k tomu minimální délku procházky, která se pohybuje od 3 do 5. Obecně to znamená, že psa musíte mít u sebe minimálně daný počet kol (dá se to dodatečnými efekty upravovat), než ho můžete vrátit. To lze opět udělat pouze ve čtvrti, z níž pochází, přičemž to ideálně musíte stihnout dříve, než se žeton na něm posune mimo jeho stupnici. Kdybyste ho domů vzali později, nezískáte za něj plný počet bodů.

Zmíněná akce čtvrti vám pak dává možnost dostat se k různým bonusům a maximalizovat zisky z procházek. Každý pes má pod sebou celkově tři prázdná místa na žetony, která značí, jestli se už vykakal (viz. výše), jestli jste ho vyfotili páníčkovi a zdali se povedlo při venčení provést jeho oblíbenou aktivitu. Právě ty poslední dvě věci lze získat skrze tuto akci, přičemž za každý získaný žeton dostanete při odevzdání psa spropitné v hodnotě 2 dolarů/vítězných bodů. Kromě toho se takto lze dostat ke kávě a pamlskům, což umožňuje získat další akce v tahu, případně ignorovat omezení vybíravějších psů.

Po odevzdání chladného čenichu k tomu všemu ještě můžete získat ocenění za splnění určitých podmínek. Pokud takovou možnost máte, odeberete si hvězdičku z hráčské desky a položíte ji na dané políčko. Tímto krokem se vám navíc odemknou dodatečné herní bonusy, kam spadá maximální počet současně venčených psů (zpočátku lze 2, následně 3) či automatická bonusová akce. A aby toho nebylo málo, mezi koly se aktivují různé události, případně se obměňuje nabídka dostupných psů.

Štěkot doprovázený kousáním

Herně se skrze tyto principy dává dohromady zážitek, který jsem zcela upřímně zpočátku nenáviděl. Nechápal jsem, proč má Uštěkaná ulice relativně pozitivní ohlasy a lidé si ji užívají. Jenomže s dalšími partiemi se to postupně začalo měnit. Rozhodně nechci, aby čtenář nabyl dojmu, že je projekt bez problémů a skvělý. Rozhodně není! Problémů má dost, i když si člověk odmyslí zmíněné trable s herním plánem a nadbytečné házení kostkou. Ale nakonec přeci jen dostanete příjemné deskoherní venčení.

zdroj: Asmodee Czech Republic

Kritická chyba, která onu prvotní nechuť způsobila, byla seance dvou hráčů. V takovém počtu hratelnost bohužel moc nefunguje, kroky jsou spíše mechanické a zábava na nule. Jednoduše tvůrci neudělali dostatečná omezení (omezili velikost mapy i nabídku psů), abyste ve dvou dostali plnohodnotný herní zážitek. Jakmile ale přiberete dalšího hráče, začnou systémy dávat větší smysl, objeví se jistá soutěživost, na mapě bude alespoň trochu rušno a špatné kroky mají občas reálné dopady. A pokud se u stolu sejdete ve 4 nebo 5, jedná se o ideální stav, v němž se ona optimalizace úkonů ukáže v lepším světle.

Paradoxní v tomto ohledu naopak je, že sólový režim funguje ve skutečnosti docela dobře. Správa virtuálních protivníků je svižná a funkční. Tím se můžete plně věnovat vašemu snažení a vymýšlet ty nejlepší možné bodovací techniky. Určitě bych titul nedoporučil čistě pro jeho sólový režim, avšak je neurážejícím doplňkem.

Psí mutanti

Důvod, proč sólový režim funguje, je dost možná zakořeněný v mé další výtce. Jedná se o rodinnou hru, v níž je jen minimální herní interakce mezi hráči. Jak už jsem prozradil, prostoru na plánu je hromada a ve skutečnosti jediné místo, kde vám mohou ostatní ovlivnit snahu, je sebrání vámi vyhlíženého psa. A i zde se nabídka proměňuje tak rychle, že to problém reálně moc není.

Galerie

A když už se tady bavíme o titulu vhodném mezi děti a rodiny, rovněž bych očekával, že bude trochu pohlednější. Ilustrace na krabici se sice povedla, ale zbytek neuhrane. Herní plán dal v tomhle ohledu maximální přednost funkčnosti před vzhledem (a ani tak se to plně nevyplatilo) a obrázky psů působí trochu, jako by je vyhodila umělá inteligence. Opravdu, Uštěkaná ulice se mi do oka příliš netrefila. Ale v tomhle asi budu v minoritě.

Co se týče českého překladu, ve většině se mu vyhnula výraznější faux pas. Občasný překlep je zkrátka něco, s čím se dá bez problémů žít. Jenom bych upozornil na fakt, že u karty události Zákaz vstupu na trávník se objevil šotek, jenž zcela obrátil vyznění a tak, jak je napsaná, nefunguje. Naštěstí ale není takový problém přijít na to, co tím autoři měli na mysli a hrát to správně. Na druhou stranu využití českých alternativ jmen pro psy mi přišlo možná trochu úsměvné, ale ve skutečnosti domácky hladivé.

Plně si uvědomuji, že nejsem cílovka Uštěkané ulice (mám rád psy, jen mi moc nesedla herně). Jsem tedy z nejnovějšího přírůstku do subžánru čenichových deskových her nadšený? Rozhodně ne. Mohu ho však doporučit do rodin a svátečním hráčům? Ano. Ačkoliv bych osobně stále raději sáhl po Psím parku, je novinka pořád dostatečně zajímavým projektem, který se snaží nabídnout hlubší hratelnost, než u podobně laděných her bývá často zvykem. Ostatně to potvrzuje fakt, že jakmile jsem jej rozehrál s cílovkou, byla se hrou spokojená.