Válka o Prsten: Druhá edice je pravděpodobně tou tematicky nejlíp zpracovanou deskovkou, jakou jsem kdy hrál. Tolkienovské bojůvky mezi Svobodnými národy Středozemě a Sauronem se už pokoušela zpracovat velká spousta různých interaktivních zábavních produktů, ale často jim je milejší vyváženost než vyprávění zajímavého příběhu. Ne, děkuji, nepotřebuju s obří armádou elfů dobýt Mordor, jak kdybych hrál přeskinovaný Risk!

Galerie

Ve Válce o Prsten to funguje jinak. Jasně, pohybujete armádami po mapě Středozemě, verbujete nové jednotky a generály, ale situace je tak podobná té knižní a filmové, nakolik to je jenom možné. Sauron a Saruman neustále tlačí a dobývají, lidé, elfové a trpaslíci se zoufale brání, hrají o čas a doufají, že Frodo stihne splnit svou povinnost dřív, než bude pozdě.

Tahle hra naprosto chápe a dokáže zachytit onu asymetrickou dynamiku neférového boje proti neporazitelnému zlu. Navíc u toho simuluje spoustu důležitých událostí a osobností Středozemě, například celé Společenstvo Prstenu až do nejposlednějšího člena (čti: Pipina).

Nebylo by vlastně tak těžké do nejmenšího detailu napodobit děj celé knížky přímo ve hře – včetně toho, že Gandalf padne v Morii a Společenstvo pak vede Aragorn. Včetně toho, že si pak všichni odpočinou v Lórienu a naberou síly. Včetně toho, že se Aragorn, Legolas a Gimli oddělí od Froda a Sama a půjdou zachraňovat Rohan, zatímco mrtvý Boromir pluje Anduinou ve člunu.

zdroj: Rexhry

Včetně toho, že se Gandalf vrátí jako ten Bílý. Včetně toho, že Aragorn na poslední chvíli dorazí do Minas Tirith, spolu s Rohiry smete mordorské voje a nechá se korunovat králem. Včetně toho, že pro Froda a Sama bude nakonec nejvýhodnější, pokud nechají všechny společníky za sebou a spolehnou se na zrádného, vychytralého Gluma…

Nic z toho ale není vytesáno do kamene, nejsou to nějaké předem dané, nevyhnutelné eventy, které se automaticky spustí, když přijdete tam a tam. Všechno se to děje organicky, v rámci pravidel. Gandalf se může úplně stejně obětovat až v Mrtvých močálech. Gimli může dát Společenstvu po průchodu Morií vale a vydat se zpátky do Ereboru. A Sauron může naprosto ignorovat Minas Tirith, vrhnout všechny síly na sever a kompletně vyhladit všechno od Osamělé hory až po Kraj.

Profesore, to jste napsal vy?

To všechno znamená, že Válka o Prsten píše nádherné, neustále proměnlivé příběhy. Dokonce i když prohrajete, je to zajímavé a zábavné, protože záleží na tom, jak jste prohráli. Není náhodou neuvěřitelně cool, že jste coby Sauron pověřili Černokněžného krále, aby odletěl do Umbaru, zorganizoval tam obří flotilu korzárů a pak s ní po moři napadl jižní Gondor, zatímco Aragorn s Boromirem marně strážili Minas Tirith před neexistujícím útokem? Sice jste nestihli dobýt všechny potřebné vítězné body předtím, než ten skrček mrsknul bižuterii do vulkánu, ale už jenom to, že jste náhlým úderem vypálili Dol Amroth, osobně zabili prince Imrahila a pak z druhého křídla napadli urputně vzdorující Rohan, je přece super zážitek.

zdroj: Vlastní foto autora

Stejně tak nepředvídatelně se může vyvíjet hra za dobro. Válka se mi tuhle nějak moc nedařila, Saruman na brodech přes Želíz zabil mladého Théodreda a dobyl Helmův žleb, než stihl být posílen silami krále Théodena. Ten zůstal dřepět v Edorasu a do ucha mu šeptal nesmysly Gríma Červivec, takže si rohanští ani neuvědomovali, že jsou ve válce, a nemohli verbovat nové jednotky. A k tomu všemu Společenstvo na cestě z Lórienu přepadli skřeti, které musel Gandalf Šedý odrazit za cenu vlastního života.

Všechno špatně – a bylo hůř, když Erebor oblehla obří armáda Východňanů. Lidem z Dolu se do války nechtělo, Thranduilovým elfům taky ne, protože proč se dohodnout, když můžeme umřít jeden po druhém, že ano. Jenže ačkoliv se obrana hroutila a od Společenstva postupně odpadávali jednotliví členové, buď mrtví, nebo ve snaze pomoct v některé klíčové bitvě, malí hobiti pochodovali dál. Všichni čtyři. Žádný Smělmír, rytíř Marky, žádný Pipin, strážce Citadely. Akorát čtyři hoši z Kraje na procházce.

Frodo, Sam, Pipin a Smíšek bez vážnějších incidentů došli až k hranicím Mordoru a možná právě širší, zábavnější společnost přispěla k tomu, že mladého pana Pytlíka zdaleka tolik nesužovalo břímě Prstenu. Naši půlvelicí kumpáni si to vtancovali do samotného srdce Černé země a než se Sauron nadál, už mu v sousedství vybuchovala sopka.

zdroj: Vlastní foto autora

Sbohem, chudáci, jedu si pro trůn

I když vyhraje zlo, což se mimochodem podle mých zkušeností stává přece jenom častěji, umí to být švanda pro oba hráče. „Do útoku! Vypleňte Kraj!“ řičí odporná Ústa Sauronova. „Tralalalala, nikam, holoto! Tady vládne Tom Bombadil!“ trylkuje pralesní podivín ve žlutých botách a skřeti mají u hobitů utrum, ačkoliv Lórien, Roklinka i Minas Tirith hoří.

Jindy to opět s dobrem nedopadlo zrovna skvěle, Sauron to vzal tentokrát přes východ a jeho zlí lidé od břehů jezera Rhûn si podmanili všechno, co jim stálo v cestě, až k Mlžným horám. Ale paličatý Gandalf se aspoň pomstil zrádci. Místo aby se ve své Bílé podobě vrátil pomoct Frodovi a Samovi, kteří tou dobou zoufale živořili někde v Emyn Muilu a společníka jim dělal akorát rozdurděný Gimli, stavil se radši ve Fangornu a pokoutně ponoukl Stromovouse, ať vpadne do nechráněného Železného pasu. Sarumanova vojska sice tou dobou okupovala celý Rohan, ale jejich vousatý pán skončil zadupán pod kořeny stromů.

Galerie

Někdy takhle vytvoříte příběh, který třeba jen maličko vybočuje ze zajetých kolejí knížky – rozhodující bitva se odehraje u Helmova žlebu, ne u Minas Tirith, a rohanským naopak přijede na pomoc Gondor. Jindy se tok vymyšlených dějin kompletně vylije z koryta a Společenstvo se vrátí zpátky do Kraje, aby to směrem do Mordoru vzalo parádní oklikou.

No a občas je to prostě a jednoduše srandovní. Strašně se mi například líbí narativní implikace oblíbeného prvního tahu „těch hodných“. Pokud vám to správně padne na kostkách, je nejlepší Aragorna okamžitě přesunout do Gondoru a nechat ho korunovat králem, protože tak získáte nesmírně cennou akční kostku navíc.

Když jsem to poprvé udělal, musel jsem se té situaci uchechtnout. „Přísahám, že tě budu chránit i za cenu vlastního života!“ deklamuje Chodec na Elrondově radě, zatímco Arwen na tom statečném hraničáři může oči nechat. A jen co se Společenstvo dostane z doslechu, hvízdne milý syn Arathornův na koně schovaného v lesíku, neurčitě mávne rukou na rozloučenou a odcválá na jih za pohodlím šlechtického života, dřív než zbytek družiny stihne ze země posbírat spadlé čelisti.

zdroj: Vlastní foto autora

Hobiti žijí… zatím

Je to zkrátka moc dobrá hra, tahle Válka o Prsten, zvlášť pokud máte opravdu rádi Pána prstenů a užijete si zvláštní příběhové kotrmelce, které si pro vás každý další pokus o vítězství přichystá. U jiných her mě nekonečně rozčiluje, když špatný hod kostkou zmaří veškerá má snažení. Tady si místo toho vesele představuju, jak moje olifanty nejspíš do jednoho postřílel v bitvě náhodou přítomný Legolas. Už se nemůžu dočkat další partie – a slibuju vám, že i ten dosud nikdy nedobytý Kraj jednoho krásného dne stráví plameny!