Alenka v říši divů je pokřivená pohádka, která s ubíhajícími roky na své bizarnosti pouze a jen získávala. Ve filmovém světě jsme se dočkali třeba adaptace od dříve vizionářského režiséra Tima Burtona, aby se ve vodách počítačových her zase mohla pohybovat vyloženě hororová vize, kterou k životu přivedl American McGee (věčná škoda, že třetí díl je ve vývojovém očistci).

Galerie

Ze samotné Alenky se stal popkulturní fenomén, který je v povědomí snad každého, deskových hráčů nevyjímaje. Toho se rozhodlo před nějakým tím rokem využít i studio Druid City Games, které společně s trojicí návrhářů Tim Eisner, Ben Eisner a Ian Moss spustilo crowdfundingovou kampaň na Válku v Říši divů – projekt, který si díky TLAMA games můžeme konečně zahrát i v rodném jazyce. A čekání za to – upřímně – stálo.

Bipolární porucha

Po odkrytí víka, ze kterého se na vás šibalsky směje kočka Šklíba, a po nastudování potřebných pravidel, se před vámi rozprostře moc hezká a ve skutečnosti i dost promyšlená kombinace kontrolování oblastí, draftování karet a vytváření pytlíku dostupných sil, které osloví i nepříznivce předlohy. Protože i když se zápolení odehrává v Říši divů, tematických prvků tu není zase tolik a vybrané zasazení skutečně funguje spíše jako kulisa. Což pro někoho může být negativem, avšak pro mě jakožto někoho, komu značka moc neříká, se jedná o příjemný bonus.

A jak se to hraje? Jednoduše, leč vlastně komplikovaně. Celý herní zážitek je rozdělený do dvou samostatných, ale propletených částí. Během první se hráči prohánějí na stole, aby si užívali Kloboučníkův dýchánek a získávali potřebné síly k tomu, aby uspěli v části druhé. V té ke slovu přichází tvrdé souboje o pět oblastí, jež chcete získat kvůli vítězným bodům, dominanci, dobrému pocitu a… hlavně těm vítězným bodům. Obě půlky se hrají úplně odlišně a v obou se vyžaduje jiný přístup.

zdroj: Vlastní foto autora

Stavíme se na čaj?

Čajový dýchánek funguje jako ta přemýšlivá, taktická část, kterou můžete více ovlivnit svými rozhodnutími. Postavičkou se pohybujete po jednotlivých políčkách, na nichž leží karty. Ty nezískáváte tajně do ruky, nýbrž jejich sběrem dostanete potřebné bonusy, síly či jednotky, které využijete později. Zkrátka si takto postupně stavíte svou vlastní armádu, se kterou se pokusíte ovládnout místní svět.

Podle vyobrazených symbolů tímto způsobem získáváte žetony, které si přidáváte do svého pytlíku; postavy, jejichž schopnosti se vám rozhodně budou hodit; vylepšení, s jejichž pomocí si odemykáte bonusové schopnosti a zvyšujete šance na úspěch; nebo třeba úlomky šílenství, které v konečném důsledku zastupují formu trestných bodů. Rovněž v této fázi distribuujete své síly na pět lokací, o které se bude bojovat v druhé půli kola.

Na této fázi oceňuji výrazné omezení náhody. I když je zde stále zastoupená, pracuje se s otevřenými informacemi, protože všechny dostupné karty jsou všem hráčům viditelné. Nelížete si karty z vršku balíčku, vždy máte na výběr jejich daný počet, u něhož lze přemýšlet, co by se vám hodilo v danou chvíli nejvíc.

Galerie

Samozřejmě se stále může stát, že vám zrovna tuto kartu sebere soupeř hrající před vámi, avšak vždycky těch možností budete mít více než dost. I kvůli tomu, že jakmile někdo oběhne celé kolo (na pohyb se nehází kostkou, jde o volné posunutí dle uvážení), nabídka se vždy doplní  daný člověk dostane pár úlomků šílenství.

Naostřete žetony

Takhle si po desce pobíháte do chvíle, než všichni přísedící získají v daném kole čtyři karty. Poté si vezmou postavičku svého velitele a přesunou ho do jedné lokace dle svého nejlepšího uvážení. Díky tomu v ní získají bonusovou sílu, založenou na tom, jak moc svého velitele vylepšovali. A jakmile to udělá každý, rozpoutají se bitvy v lokacích. Ty se vyhodnocují postupně a vždycky se v nich utkají ti hráči, kteří na místě mají nějakou svou jednotku.

Potyčky se vždycky vyhodnocují podle stejné šablony. Nejdříve se spočítá počáteční síla pro všechny hráče v dané oblasti podle toho, jaké postavy tam mají, případně jestli tam mají postavený hrad (ten se buduje až po vítězství v bitvě). Následně přichází na řadu motor všech soubojů a vlastně celé druhé fáze – tahání žetonů z pytlíku. To dělají simultánně všichni zúčastnění, kteří si do něj sáhnou a najednou odtajní to, co si zrovna vylovili.

zdroj: Vlastní foto autora

Drtivá většina žetonů má na sobě číslo, které udává jeho bojovou hodnotu přidávající se k celkové útočné síle. Díky ní se pohybujete na bojové stupnici, kde se s ostatními předháníte, a jako první se chcete dostat až na hodnotu 25. Navíc mnoho z těchto žetonů má dodatečné schopnosti, které výsledky různými způsoby ovlivňují. Mohou například dvojnásobit hodnotu toho následujícího, spolupracovat s odemknutými schopnostmi vybrané postavy nebo dělat všemožná komba.

A jste v pytli!

Přesně tady jde do popředí onen zmíněný bag building, který jste prováděli během čajového dýchánku. Znamená to, že je dobré mít v pytlíku takové žetony, jež tvoří dobré synergie a hezky spolu hrají. Rovněž se docela hodí nepříliš propadat šílenství. Do pytlíku totiž přidáváte i negativní žetony, které vám při vytažení odebírají figurky z oblasti. A ve chvíli, kdy odeberete i poslední figurku, automaticky prohráváte bitvu. No a pokud budete mít příliš úlomků šílenství, budete mít těchto žetonů v pytlíku více.

To do hry přidává trochu push-your-luck prvku, ale v konečném důsledku spíše zjistíte, že tam nakonec není moc toho „push“ ale spíše jenom „luck“. Je dobré si sice pytlík tvořit důsledně, ale nakonec stačí jenom trochu smůly a všechno vaše snažení se okamžitě rozpadne. Tudíž ano, v této fázi se do hraní výrazně zapojuje náhoda a pokud ji nemáte rádi, asi byste měli hledat jinde. Osobně mi ale přišlo, že právě ta náhoda dokáže vykouzlit nervy drásající situace, v nichž se i z úplného outsidera může stát vítěz. Pro prohrávající stranu sice nepříjemné, ale když se to stane vám, hezké šimrání to zanechá.

zdroj: Vlastní foto autora

Současně je hezké, že strategií je vícero a ne všechny stojí na tom, že nutně potřebujete vyhrát. K dispozici máte totiž ještě speciální úkoly, které vám při jejich plnění dají vítězné body. A podmínky častokrát vyžadují splnění nějakého konkrétního úkonu, jako je například to, že poslední vytažený žeton musí mít hodnotu jedna nebo se vaše kostička na bojové stupnici zastaví na symbolu kování.

Právě kování do hry přináší další zajímavý prvek, skrze který kontrolujete složení žetonů ve vaší zásobě a rovněž dostáváte klíčové bonusy. Tuto akci můžete vykonat pokaždé, když ukončíte bitvu na bojové stupnici na zmíněném symbolu, případně v bitvě vytáhnete speciální žeton. Jakmile to uděláte, vyberete si libovolný dříve vytažený žeton a překryjete jím místo na desce herní postavy podle toho, jaký bonus zrovna chcete. Ten okamžitě získáte a rovněž se může stát, že vykováním získáte bonusový obnos bodů. Každopádně natrvalo přijdete o daný žeton.

Protáhlé bitvy

Takhle se ve válčení pokračuje do té doby, než se vybojují bitvy v každé z oblastí. Následně se obmění nabídka karet a pokračuje se druhým kolem, opět složeným z obou popsaných částí. To se děje celkově třikrát, takže po třetím kole boje utichnou a podle vítězných bodů se určí, kdo nakonec sjednotí Říši divů. A i když to možná z popisu zní vlastně dost rychle a jednoduše, opak je spíše pravdou.

Galerie

Válka v Říši divů je opravdu vrstevnatou hrou, která nabízí slušné množství elementů, nad nimiž ti přemýšlivější hráči budou neustále dumat. Ostatně jsem nezmínil ani unikátní dovednosti velitelů, sázky nebo skutečnost, že hra přichází se čtyřmi sadami spojenců, kde všechny mají odlišné unikátní vlastnosti (osobně bych doporučil B nebo C). Je tam zkrátka tolik nuancí, že během prvních několika her budete častokrát kontrolovat pravidla, připomínat si jednotlivé možnosti, narážet na komplikované situace a opakovaně se zastavovat. Čemuž moc nepomáhá ani to, že nad pravidly visí jistý „kickstarterový“ opar, takže nejsou napsaná vyloženě elegantně a potřebné informace se v nich vyhledávají obtížně.

Kvůli těmto věcem se tak může jednoduše stát, že vaše sezení naroste do velkých časových rozměrů. Do takových, které si titul vlastně ani nezasluhuje. I když krabice uvádí herní čas na každého hráče v hodnotě 25 minut, přijde mi tento údaj zcela zcestný. Ve dvou se naše partie pohybovaly kolem hodiny a půl, zatímco ve větším počtu bohatě překračovaly hranici dvou hodin a utočily na tři. A asi bych doporučoval počítat s těmi vyššími hodnotami, protože hraní ve více lidech je lepší než jen ve dvou. Hra se sice snaží duel ozvláštnit o dodatečné mechanismy, ale zkrátka není to taková zábava jako ve třech nebo čtyřech. Naopak v pěti bych se do toho asi nepouštěl, protože v takovém případě už titul trvá opravdu hodně dlouho.

Kam s těmi hromadami?

Současně musíte počítat s docela dlouhou přípravou. U nás vyšla „pouze“ standardní edice, tedy většinu plastu nahrazuje karton. Pořád se ale jedná o dost naditou krabici plnou komponent, která postrádá smysluplný insert a chybí jí několik potřebných pytlíků. Takže pokud budete používat pouze to, co dostanete v krabici, bude vám trvat, než žetony roztřídíte, vyložíte na stůl a všechno připravíte. Takže opravdu maximálně doporučuji dodatečné ­„pytlíčkování“.

Galerie

I když je ale těch komponent mnoho, musím pochválit jejich zpracování. Karton je bytelný, evidentně něco vydrží a ilustrace jsou nesmírně hezké na pohled. A snad poprvé ve hře vidím, že se člověk nepere s dostáváním kartonových figurek do plastových stojánků, aby je náhodou nepoškodil. Zdejší stojánky fungují perfektně, karton drží, ale nepoškozují. Jednoduše i tato standardní edice má mnoho co nabídnout a nezmění na tom nic ani na detaily ošizené plastové miniatury hradů. Ty peníze, co si za to společnosti říkají, tu zkrátka vidět jsou.

I proto nemohu nic jiného než Válku v Říši divů doporučit. Samozřejmě hlavně těm, kterým nevadí zastoupení relativně velké náhody a baví se i ve chvíli, kdy do hry musí investovat nejen hodně sil, ale také dost času v podobě celého herního večera. Když to však uděláte, dostanete moc pěkné spojení hned několika zábavných principů, které dávají dohromady povedenou a do jisté míry neotřelou zábavu. Jenom je ve skutečnosti trochu škoda, že není moc vhodná do rodinných kruhů, protože právě tam by díky svému zasazení pasovala asi nejvíc.