Včelky jsou krásné, fascinující, a především potřebné. I možná kvůli tomu nejsou žádnými nováčky na poli deskových her. Objevily se už v několika titulech, včetně dvojkovky Hive nebo v nedávném Medobraní, které jsem v recenzi chválil za hezkou kombinaci worker placementu se správou zdrojů a logickým pokládáním dílků. Nyní se řada „včelích“ titulů rozšiřuje o Včelín, který vznikl v prostorách studia Stonemaier Games a u nás ho v průběhu února uvedlo Albi.
Černožlutá ve vzduchoprázdnu
Tentokrát jde o návrhářskou premiéru Connie Vogelmann, která na jejím základě dostala na starost blížící se fantasy Na křídlech draků. Na rozdíl od jejího druhého projektu ale nejde o nějakou zajetou značku, nýbrž o nový svět, který je založený na dle mého opravdu stylovém nápadu i tématu, za nějž tvůrkyni pouze a jen chválím. Místo zarostlých zelených luk nebo do dřevěných úlů se totiž podíváte do dalekého vesmíru.
Země už není tím, čím bývala. V daleké budoucnosti z ní zmizeli všichni lidé a nikdo moc neví, kam se poděli. Jejich nepřítomnost ovšem zanechala v potravinovém řetězci malou skulinku pro nový vnímající a inteligentní druh. Toho využil jeden z druhů skromné včely medonosné. Jeho zástupci rychle rostli a postupně se z něj stala vysoce vyspělá společnost zvaná Mellifera. Ta dosáhla nových výšin technologického pokroku, k čemuž pomohly i trosky prastarých lidských výtvorů, a dostala se až do fáze, v níž volně prozkoumává vesmír.
Jak už to tak ale bývá, zástupci druhů musí mezi sebou neustále soupeřit. Proto se i Mellifera rozdělila na několik konkurenčních frakcí, jež se předhání v zisku největšího množství prestiže a prozkoumání i toho nejvzdálenějšího koutu temného vzduchoprázdna. Tahle neotřelá látka pak slouží jako parádní kulisa relativně tradičnímu, leč moc hezky zpracovanému hernímu zážitku pro jednoho až pět hráčů, kteří s ním dle mých zkušeností stráví 45 až 90 minut.
zdroj:
Vlastní
Plynoucí vysílání dělníků
Pokud byste po mně vyžadovali, abych Včelín herně někam zařadil, rovnou bych řekl, že jde o worker placement jako vyšitý. Na začátku každé partie si jednotlivci vylosují kartu s úlem a počáteční dílek frakce, dle kterého ještě dostanou včelky dělnice a zdroje. Následně se odstartuje hon za tím, kdo vybuduje lépe fungující společenství, efektivněji využije relativně omezené zdroje a strategicky získá vítězné body.
I když na vás po vybalení „vybafnou“ hned čtyři příručky s pravidly a doprovodnými texty, nenechte se vystrašit. Hra je ve skutečnosti opravdu přístupnou eurovkou, jejíž základní pravidla si osvojíte rychle a mohli by ji zvládnout i trochu šikovnější mladší děti, než je na krabici uvedených 14+. Současně však nabízí bohaté množství jednotlivých vrstev, mechanismů a prvků, aby zde byl dostatečný prostor pro volbu odlišných taktik a postupů k vítězství.
Vždy platí, že tou klíčovou aktivitou je vysílání a stahovaní dělnic do a z vašeho doku. Při vyslání aktivní včelku umístíte na jednu ze šesti lokací na ústředním hlavním plánu – jde o průzkum, pokrok, růst, bádání, přeměnu a vyřezávání. Jak asi očekáváte, každá z nich dělá něco trochu jiného. Těmi nejvyužívanějšími každopádně jsou průzkum a pokrok.
zdroj:
Vlastní
Rozpínej se, sklízej a panuj
V případě prvního pohybujete lodí královny, prozkoumáváte vesmír, objevujete planety, získáváte bonusy a těžíte suroviny. Pokrok zase slouží pro rozšiřování úlu, jelikož zde získáváte hexové dílky rozdělené na farmy, specialisty a projekty. Všechny mají své unikátní efekty, ale všeobecně platí, že díky farmám lze skladovat a získávat více surovin, specialisté nabízí opětovně spouštěné efekty a projekty okamžité. Tyto dílky pak pokládáte na volná políčka desky úlu.
Jakmile dojdete do bodu, kdy vám počet dostupných dělnic nestačí, můžete využít oblast růstu, kde nejenže získáte další pomocnice, ale také dodatečný rám, díky němuž dostanete další čtyři volná místa na destičky. Taktéž díky nim můžete zasadit více karet setby, které získáváte v oblasti bádání. Pokud je zasadíte, dostanete dodatečnou bodovací podmínku na konci hry, tedy další potenciální postup k vítězství. Případně je lze využít v průběhu hry jako okamžitý efekt pro zisk bonusů.
Jak už jsme si ale řekli, pro rozšiřování rovněž potřebujete suroviny (syntetická vlákna, pyl, vodu, med a vosk). A když se někdy ocitnete v situaci, kdy nemáte ty správné, je možné dělnici vyslat na přeměnu, kde je směníte za jiné prostředky. Stejně tak zde lze vyučovat tanec, jenž dává další možnosti a odměňuje učitele. No a v pozdějších fázích konečně dojde řada na návštěvu vyřezávání, kde do úlu dostanete poslední druh destičky poskytující výhodu při konečném bodování.
Síla není jen v počtu
Při umisťování dělnic každopádně nehraje roli pouze místo, kam je dáte, ale také jejich síla. Každá vaše včelka může mít hodnotu od1 do 4. Od toho se odvíjí volnost a možnosti, které na jednotlivých políčkách můžete vykonat, stejně jako ještě jeden klíčový aspekt, který se projevuje během zmíněné akce stažení. Pokaždé, když své dělnice vrátíte z herního plánu, navýšíte jejich hodnotu o jedna a aktivujete destičku farem.
Jakmile byste však tímto způsobem stáhli dělnici s hodnotou 4, musíte ji uložit k hibernaci, což simuluje omezený životní cyklus těchto vesmírných opylovačů. Vyřadíte tak daný kus ze hry (nikoliv napořád) a použijete jeden z hibernačních žetonů, s nímž překryjete políčko v plástvi, za což opět dostanete bonusy a případné vítězné body.
Tento prvek je ve hře důležitý ze dvou důvodů. Autorka takto do hry zapojuje nejen správu zdrojů, ale také správu pracovníků, kde ideálně musíte nalézt rovnováhu mezi rychlostí a dostupností. A druhým důvodem je samotný konec hry, jenž nastává ve chvíli, kdy jeden z hráčů uloží k hibernaci sedm dělnic nebo se zaplní všechna okénka v plástvi. Neexistuje proto přesně daný počet kol a je na hráčích, jak moc budou spěchat.
zdroj:
Vlastní
Nicméně i to je součástí krásy. Cesty k vítězství jsou různorodé a žádná z nich z testování nepůsobí výrazně efektivnější než ostatní. Tudíž pokud někdo bude dominovat v nějakém aspektu, dobrým rozvržením sil ho můžete pohodlně překonat v jiných hlediscích a vítězství mu uzmout. A i když se zprvu může zdát, že to vše trochu ovlivní náhoda (hlavně během počátečního losování frakčních desek), nakonec zjistíte, že díky dobré rovnováze stačí pouze vymyslet ten správný způsob hraní. Což společně s různorodými bodovacími podmínkami udržuje skvělou variabilitu a Včelín nezačne nudit ani po mnoha partiích.
Plynulá a funkční pohlednost
Díky tomu ani vyloženě nevadí, že kromě tématu titul nenabízí vysloveně něco, kvůli čemu byste si sedli na zadek. Tvůrkyně se rozhodla jít cestou kombinování funkčních a známých mechanismů, než aby zbytečně vymýšlela něco revolučního nebo nového. A já osobně jsem za to vlastně docela rád. Neobjevuje se zde Amerika, ale plynulost a funkčnost všech prvků pohromadě to více než vynahrazuje.
Osobně bych snad jenom uvítal, kdyby se vyskytovalo více škodících prvků. Jediný způsob, jakým můžete soupeřům ublížit, je sebrání vyhlížené destičky z nabídky, případně vystrčení jejich dělnice z desky, kvůli čemuž ji musí stáhnout nebo odložit na přistávací plochu (při odložení se nezvyšuje síla). Ani jeden z prvků však nemá výraznější dopad na plány ani průběh sezení. Snad jen v maximálním počtu hráčů.
zdroj:
Vlastní
Současně upozorňuji, že ve větších počtech přísedících se prodlužuje doba čekání na tah a tím se trochu ztrácí ona pověstná „flow“, tedy plynulost. Osobně bych řekl, že nejvíce zábavy dostanete ve třech. Nicméně ve dvou či čtyřech taktéž vyloženě neprohloupíte. Obstojný je i sólový režim, avšak u něho mám jeden významný problém, kterým je způsob řešení pohybu v tazích umělé inteligence.
Směr je naznačený křivkou na akčních kartách, ale ani při třetí hře jsem nebyl schopný bezpečně rozklíčovat, jestli pohyby vykonávám správně. Možná mi chybí nějaký závit v mozku, nicméně věřím, že to šlo udělat srozumitelněji.
Alespoň pokaždé, když si nad tím budete lámat hlavu, vám bude společnost dělat moc pěkná produkční a výtvarná stránka. Ilustrátor Kwanchai Moriya (ten má mimochodem prsty i v Unmatched Dobrodružství – Úžasné dobrodružství, nad nímž jsem se nedávno rozplýval) už tradičně odvedl nadstandardní práci a u každého obrázku i komponenty je radostí, když je můžete mít na stole.
Teda snad až na zvláštní volbu u figurek, které jsou nastříkané takovým stylem, že nevíte, jestli to není chyba. Dle obrázků není a zjevně to má navozovat pocit ušpinění vesmírných korábů. Ale pěkné to moc není.
I přes to si troufám tvrdit, že Stonemaier Games si Včelínem úspěšně prodlužují svou šňůru povedených projektů, které na stůl budete vytahovat relativně pravidelně. Jistě, je u něj možná trochu vidět, že se studio bojí více experimentovat, ale proč si na to stěžovat, když i nadále nabízí moc hezké herní zážitky, které osloví jak nováčky, tak i kované veterány? Já jsem spokojený.