Byla, nebyla jedna krásná vesnička. Lidé se v ní měli dobře. Všude se tkvěla krásná příroda, zurčely potůčky a okolí se pyšnilo hromadou přírodního bohatství. Jednou se však místní stařešina rozhodl, že z vesničky udělá lokální raritu a přemění ji na městečko. Každé takové městečko ale ve svém centru potřebuje pořádný kostel, aby se mohlo vybírat výpalné od místních křesťanů. Proto stařešina zmobilizoval všechny obyvatele a stavba započala.

Galerie

Přesně v tento moment začíná každá partie strategie Hamlet, kterou u nás pod českým názvem Vesnička uvedlo vydavatelství Rexhry. To se mi upřímne poslední dobou svým výběrem titulů příliš do vkusu nestrefovalo (připomeňme třeba recenzi Spících bohů), proto jsem doufal, že to právě recenzovaná novinka konečně napraví.

A po několika seancích mohu spokojeně pronést, že se jedná o to nejzábavnější, co jsem od nich za poslední dobu hrál! Neznamená to ale, že bych neměl výhrad...

Klidné stavění na ostří vidle

Nejnovější projekt Davida Chircopa (Cesta za štěstím, Petrichor) je určený pro jednoho až čtyři hráče s věkovým doporučením od desíti let, což je podle mého soudu odpovídající. Ne, že by si místní pravidla, rozepsaná celkově na 12 stranách, nezvládli osvojit i mladší hráči, ale hra vyžaduje přece jen už trochu komplexnější přemýšlení a mírnou dávku taktiky.

zdroj: Vlastní foto autora

Jak jsem předestřel v úvodu, vaším ultimátním cílem je dostavět kostel, který vám umožní přechod z vesnice na malé městečko. Dostavění kostela je komunitním cílem pro všechny hráče, u kterého spolupracují. Nicméně všeobecným vítězem se nakonec stane pouze jeden stavitel, kterému se povede získat nejvíce bodů. Jde proto o semikooperativní snažení, v němž pro úspěšné dohrání potřebujete pomoc ostatních, ale stále si musíte „kopat na svém vlastním písečku“.

Abyste kostel mohli dostavět, potřebujete dvě klíčové věci: pracovní sílu a zdroje. Pracovní silou oplývají přímo hráči. Každý má k dispozici čtyři dělníky a šestici oslů. Všichni začínají s jedním od každého, ale postupně si lze nakoupit další. Dělníci staví budovy, aktivují schopnosti a dělají akce, zatímco oslové jsou klíčovou složkou pro přesun vyrobených surovin na cílové místo. Proto se bez těchto zvířat v konečných fázích prakticky neobejdete.

Veď mě dál, cesto má

Všichni hráči se pohybují na společném herním plánu, který je složený z několika dílků představujících jednotlivé budovy. Počáteční plán je sestavený jen z několika startovních, jež nabízí základní suroviny i možnosti. Postupně ale hráči mohou ze společné nabídky kupovat další a pokročilejší dílky, jimiž mapu, a tedy i vesničku, dále rozšiřují, stejně tak jako dostupné výrobní možnosti.

zdroj: Vlastní foto autora

Těmito kroky se dostanete třeba k lepším surovinám, případně k místním zajímavostem, které majiteli po splnění podmínek přinesou potřebné bonusové vítězné body. Tento proces je v jádru zcela jednoduchý, kdy tah každého hráče sestává pouze ze dvou hlavních akcí – přesunu oslů a aktivace vesničanů.

Během hraní ale postupně zjistíte, že rozhodně nejde o přímočarou věc. Průběh ovlivňuje hned několik aspektů jako počínaní ostatních hráčů, ale hlavně pokládaní jednotlivých dílků. Pořadí, v jakém se k jednotlivým dílkům dostanete, je do velké míry náhodné, kdy v podstatě každou partii vytvoříte trochu jinou mapu.

Aby se navíc na dané dílky mohli dělníci přesunout, musí na ně vést cesta. Ta je buď vytištěná přímo na dílcích, nebo ji lze vybudovat. Tedy v případě, že se zde propojuje les s lesem nebo hora s horou. Tyto cesty jsou mimo jiné integrálním prvkem pro přesun surovin na cílové místo, bez čehož nelze stavět. Jakmile k místu nevede propojená cesta, máte smůlu. Aby toho nebylo málo, musíte ještě hospodařit se zlaťáky, zatímco do průběhu i bodování promluví milníky a ocenění, které získají ti nejaktivnější hráči.

Galerie

Kde to jsem?

Během testování jsem byl opravdu příjemně překvapený tím, jakou hezkou rovnováhu mezi přístupností a komplexností Vesnička přináší. Jak už jsem naznačil, pravidla si dokáže během první hry osvojit téměř každý, leč bez dodatečného vysvětlování a nahlížení do „moudré knihy“ se to asi neobejde. Jistá dávka náhodnosti pak dokáže udržet zážitek svěží na poli několika partií, stejně jako slušná odlišnost přístupů ke hraní.

Jednou jsme hru odehráli do dvou hodin, abych u ní příště s jinou partou strávil klidně i čtyři přemýšlivé hodiny se zcela odlišným průběhem. Leč je pravda, že zhruba po pěti hrách objevíte velice hrubé schéma, kterého se drží většina seancí. Na zábavnosti to ale výrazně neubírá. Naopak z ní ubírá poddimenzovaná velikost dílků a všeobecná nepřehlednost, hlavně ve třech (osobně to považuji za nejlepší možný počet) a čtyřech hráčích.

V pozdějších fázích, kdy se na mapě vyskytuje už velké množství dílků, se hra stává vyloženě zmatená. O to víc, když se na jednom dílku potká více hráčů. Lidé hledají tu správnou dřevěnou figurku, jejichž obrysy z pohledu shora splývají a obsluhovat jednotlivé komponenty bez toho, aby se něco špatně neposunulo nebo nerozhodilo, se stává nadlidským výkonem.

zdroj: Vlastní foto autora

V mnoha případech se také dlouho hledají dostupné cesty, které téměř okamžitě začnou splývat. Což je problém nejen pří hraní, ale také na závěru hry, kdy jednou z bodovacích podmínek je nalezení vlastní nejdelší nepřetržité cesty. Podmínka, kterou jsme díky nepřehlednosti postupně začali zcela vypouštět. Tuhle stránku si autoři jednoduše nepohlídali, ačkoliv je vizuál všeobecně více než pohledný.

Stavění vesničky je komunitní akce

Když už jsme v té fázi, kdy titulu některé věci vyčítám, musím se na chvíli zastavit u sólového režimu. Ten je postavený na základních pravidlech, které rozšiřují dodatečné čtyři stránky. Nick Shaw a Dávid Turczi nad ním zjevně nějakou dobu přemýšleli a z pohledu dostupných možností funguje více než dobře.

Problém však vězí v tom, že je neuvěřitelně nezábavný. Zkoušel jsem ho celkově třikrát, kdy v každém z případů jsem se musel vyloženě přemlouvat, abych ho vůbec dokončil. Bolestivě ukazuje, jak moc u sólových režimů naroubovaných na podobné hry chybí interakce s ostatními.

zdroj: Vlastní foto autora

Odhadem v 80 % času se staráte o „umělou inteligenci“, zatímco přímo vaše tahy tvoří minoritní část zážitku. Jestli by se to dalo udělat lépe, si netroufám odhadovat. Vzhledem k tomu, jak je titul postavený, pravděpodobně nikoliv. Což bohužel neznamená, že je to dobré.

Příjemným bonusem naopak je, že se v krabici rovnou skrývá základní kartonový insert, který vám pomůže s lepší organizací komponent. Musím ale trochu pokárat samotné Rexhry, jež by si mohly lépe pohlídat kontrolu kvality. Asi jsem měl smůlu na kus, ale dorazila mi krabice se špatně vyříznutým a trochu polámaným insertem, který po sestavení drží jenom silou vůle.

Budovat či nebudovat?

Když se ohlédnu za několika posledními odstavci, opět to trochu vyznívá, že mě hra nakonec více štvala, než bavila. Proto znovu připomínám, že opak je ve skutečnosti pravdou.

I přes vyjmenovaná úskalí, která na kvalitách i legraci určitě ubírají, jsem si přístupné rozšiřování malebné vesničky užil, především díky zábavné herní kostře, ve které se nachází prostor pro přemýšlení a poctivé ekonomické budování. Na trhu rozhodně naleznete povedenější kousky, ale současně i mnohem, mnohem horší.