„Existují dva způsoby řešení sporů: pomocí práva a pomocí síly. První způsob je vlastní lidem, zatímco druhý se běžně vyskytuje u zvířat. Ale protože to první velmi často nepostačuje, je třeba sáhnout po tom druhém.“ Niccolò Machiavelli v díle Vladař z roku 1532.
Loni na podzim vydavatelství Albi avizovalo lokalizaci hry Virtù – Umění vládnout, tedy debutu francouzského autora Pascala Ribraulta, v němž hráči zosobňují velké státní celky soupeřící o vliv nad Apeninským poloostrovem. Zhostíte se tak Benátské či Florentské republiky, Milánského vévodství, Neapolského království nebo papežského státu v Římě.
Jedná se o těžkou strategii přicházející s inovativním rondelem a jeho kombinací s area control prvky. Nechybí ani nějaké to sbírání sad symbolů a posun po stupnicích. Základní hru odehrajete ve 3 – 4 hráčích, lze přizvat i pátého hráče reprezentujícího Řím, ale není to doporučené pro seznamovací partie. Režim 2 hráčů se značně liší a představuje tažení francouzského krále s milánským spojencem Sforzou proti Neapoli.
Hra je rozložitá a je třeba si vymezit prostor kolem hráčských desek paláců pro přiložení karet. Takže pro plný počet hráčů doporučuji stůl o ploše alespoň 120 x 140 cm. V méně hráčích se dá vměstnat i na plochu 120 x 60 cm (viz fotky), ale je to značně nepohodlné. Kdo v roli vladařů díky své ctnosti vládnout dokáže velké věci, vybuduje silný stát a rozšíří nejvíce svůj vliv?
zdroj:
Vlastní foto autora
Podmaňování Itálie ve 3 až 5 hráčích
V kole nejprve všichni hráči vyhodnotí akci dle pozice svého ukazatele na jedné z komnat vlastního paláce a posléze proběhne vyhodnocení kola. Kola jsou zpravidla svižná, jen je třeba přivyknout střídání těchto dvou fází: jarní/akční a zimní/vyhodnocující.
Každý z hráčů disponuje odlišným palácem a unikátními počátečními kartami. Palác je složený z pěti slotů zvaných komnaty a po obvodu oplývá dalšími šesti sloty pro dvořany – třemi přístupnými a dalšími, které lze během hry odemknout. Vedle počátečních karet si hráč svůj palác obohacuje též služebníky z nabídky – je libo mordýře, bankéře nebo biskupa?
Prázdné komnaty hráči umožňují pět ze šesti akcí. Tyto komnaty lze však naplnit služebníky v podobě karet a tím dané efekty změnit a následně i posílit umístěním další karty do stejné komnaty. Daný slot je ale nejprve potřeba aktivovat akčním žetonem, který obíhá kolem vašeho paláce a jehož pohyb je v základu až dvě pole, za další se připlácí.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jeho pohybem lze také obnovit vyčerpané postavy dvořanů po obvodu, které jste dříve využili pro efekt. Karty můžete na pozicích v paláci na konci kola reorganizovat, hráči v tu dobu také mohou dokoupit nové karty, naverbovat nové jednotky či uzavřít spojenectví s nehráčskými mocnostmi. Prve však musí vyplatit žold svým stávajícím vojákům.
A jaké jsou vůbec ony rondelové akce vašeho paláce? Vládou obnovíte své vyčerpané destičky měst a bonus za uzavřená spojenectví; mecenátem postoupíte na stupnici patronátu pro zisk odměn a bodů; obchodem získáte peníze za použité lodě; anexí si vydupete nadvládu nad neutrálním městem bez boje; tažením přesunete své vojenské jednotky po souši či po vodě a zahájíte obléhání; a konečně intrikami umístíte, přesunete či odstraníte agenty na mapě a v palácích jiných hráčů.
Na středové mapě hráči svůj vliv šíří svými najatými žoldnéři, které musí být schopní vyplácet. Těmi mohou dobývat neutrální města, oblehnout město živého soupeře či s ním svést polní bitvu. Při dobytí města hráč získá jeho odpovídající destičku, která mu dává další symboly či zdroje k provádění dalších akcí. Ovšem nepřátelská města lze ještě před útokem oslabit svými agenty, či jimi znepřístupnit soupeři akci přítomností v jedné z jeho komnat.
V takovém případě hráč nemůže akci nabízenou slotem využít, rovněž jako když si sám hráč slot zablokuje odpustkem pro zoufalou potřebu peněz či symbolu koruny. Agenti umístění na tabulku spojenectví zabraňují soupeři využívat výhody tohoto spojenectví a pavoučímu hráči umožňují toto spojenectví převzít se slevou jednoho symbolu.
Hra končí tehdy, je-li splněná jedna ze tří podmínek: Hráči ovládli všechna města na herním plánu, jeden z hráčů ovládá alespoň osm měst, nebo pokud někdo dosáhl konce na stupnici patronátu. Na konci hry hráči získají body za počet ovládnutých měst, pozici na stupnici patronátu, za bodující destičky a karty, za náboženskou převahu v podobě nejvíce symbolů křížů a za trofeje (dobytá cizí města).
Máte rádi intriky?
Ve Virtù – Umění vládnout je stále co dělat a objevovat, ale hráč se nesmí zamknout ve svém rondelu. Dá se říct, že kdo využije (zejména během prvních kol) všechny své počáteční i nakoupené karty a zároveň tím pozbyde zdrojů, těžko a pomalu bude obnovovat svou akceschopnost po zbytek hry. Hra je v mnohém o zdrojích a logistice, zatímco jednoduché souboje vyhodnocované porovnáním přítomného počtu žoldnéřů a agentů by pouze měly završit budování rondelové mašinerie.
zdroj:
Vlastní foto autora
Karty i symboly jsou na pohled srozumitelné a všechny komponenty i ilustrace oplývající lehkostí. Ovšem rozhýbat celou hru je fuška. Je to o rovnováze mezi silnou akcí a vyčerpání zdrojů v současném kole a zachování akceschopnosti pro tahy příští. Reorganizace paláce jde vždy přes obvodová pole dvořanů, zabere tedy alespoň dva tahy, neboť nelze přesunout kartu z komnaty do komnaty a musíte proto přemýšlet hodně dopředu.
Reorganizaci navíc brání umístění akčního žetonu, stejně jako případný odpustek. Nelze též přesouvat vyčerpané karty dvořanů. A zde se vracíme k pohybu akčního žetonu a dilematu, zda jeho pohybem obnovit raději vyčerpané dvořany pro následující tah, či zvolit bližší potřebnou akci na rondelu, kdy žeton neprojde kolem dvořanů a ti zůstanou neaktivní pro případnou reorganizaci či akci.
Je třeba si zvyknout na nutnosti propojovat v daném tahu dostupné zdroje s aktivováním akce, která zdroje využije. Vojenské tažení se zdá být jednoduchou cestou k tomu něco dělat, ale ve skutečnosti je hra postavená na subtilnějších metodách než jen užívání hrubé síly. Hra proto zabaví především ty, kterým nevadí zabstraktnělý sběr symbolů na kartách pro aktivaci akcí a budování rondelu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ti, kteří si chtějí užít architektonické stavění paláců, rozvoj a vylepšování technologií, či krvavý boj o území, budou zklamaní, protože je to povětšinou přítomné ve formě karet a vydání hráče napospas svým myšlenkovým schématům o mechanickém chodu rondelu. Simuluje to zdárně soupeření prosycené paranoiou a intrikami? Ano. Ale kolik lidí si chce toto u stolu prožít?
Hurá na letní dovču bitvu do Itálie
Virtù – Umění vládnout zkrátka nabízí něco jiného a částečně nového, než by se mohlo na první pohled zdát. Svými mechanikami podporuje zachycené historické období a uvrtává hráče do úvah, jak nejlépe a co nejméně viditelně nabývat na převaze, ať již na stupnici patronátu, v podobě lépe vybudovaného enginu, samotné anexi či občasným dobytím. Hra zkrátka není přímočarým válečným tažením.
A přesto musím ocenit mnohá rozhodnutí designéra spojená s vojenskou složkou hry. Jedním je omezení žoldnéřských jednotek na 6 kusů na hráče (výjimku tvoří jen Francie s 8 kusy v duelové variantě). Dalším je rozdílná cena verbování – 1 florén hráč za jednotku zaplatí v domovském městě, ale 3 florény ve městě, které hráč nabyl až během partie. Zaplatí hráč raději více peněz a ušetří symboly pohybu, nebo ušetří náklady pro postavení vojska, ale bude ho to stát symboly cestování a možná nějaký ten žold navíc kvůli zdlouhavému cestování?
Tematické je i neustálé najímání a rozpouštění jednotek. Mnohdy může hráč ocenit i to, že mu jednotky zemřou dříve, než dojde na placení žoldu. Pokud je vypleněné cizí město živého soupeře, hráč si smí ponechat jeho disk nadvlády jako trofej a za každý takový na konci hry získá bod navíc. Hráč však smí vlastnit pouze jednu trofej od každého soupeře, takže nemá valný smysl snažit se někoho vyhladit.
Najdeme zde ale i mnohé civilizační prvky, které je dobré vyzdvihnout. Postupem po stupnici patronátu lze získat dvě z 9 karet a 1 destičky historických osobností a slavných děl. Tato fialová vylepšení poskytují unikátní posílení hráčových akcí a mohou se mu vyplatit při konkrétní strategii. Ze státnického hlediska lze ocenit možnosti získat destičky titulů knížectví či vévodství. Hráči se též mohou rozhodnout, jakým historickým vývojem se vydají a pořídit si buď destičku republiky, nebo destičku království. A ve velkých městech (hodnoty 3 a 4) lze ještě postavit katedrálu.
Pravidla jsou dobře napsaná a jediným negativem pro mě zůstává množství komponent a malý herní plán. Mapa sama o sobě by větší být nemusela, ale kdyby herní plán zahrnoval uspořádání všech komponent, bylo by to celé přehlednější a pro přípravu pohodlnější. Virtù – Umění vládnout dle mé zkušenosti nabízí vysokou znovuhratelnost založenou na rozdílně stavěném enginu a lišících se palácích. Pokaždé si hráči postaví jiný engine a okupují jinou část Itálie.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pokud vás baví hry vyžadující hodně přemýšlení, ale zároveň nabízející častou interakci mezi hráči, potom si neváhejte Virtù vyzkoušet. Můžete zde sami plíživě růst či výrazně škodit druhým, ale v honbě za slávou si lze podříznout i vlastní větev a prohrát. Pochytit všechna pravidla a mechaniky naráz je obtížné, a proto doporučuji ve stejné sestavě lidí odehrát řadu partií, neboť veteráni nově příchozího pravděpodobně rozdrtí. Na závěr je třeba zmínit, že s každým hráčem narůstá herní doba, která se pohybuje mezi dvěma až třemi hodinami.
Duelová varianta
Ve hře dvou hráčů se jeden chopí neapolské koruny a druhý francouzského žezla a s podporou Milána vytáhne na jih. Přítomné jsou však i zbylé tři městské svazy. Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma variantami odvislými od počtu hráčů je deska vlivu a stupnice tří městských svazů. Z akcí chybí mecenát a namísto anexe lze provést šíření vlivu, tedy posun po stupnici ukazatelem jednoho ze svazů.
Ukazatel každého svazu se může dostat do tří zón – neutralitu proměnit na náklonost a tu posunout až na spojenectví. Pokud hráč posune své vojáky po mapě a při cestě narazí na neutrální město, musí svůj pohyb zastavit, i když město neoblehne. Při náklonnosti lze toto pravidlo ignorovat. Pokud je dané město spojencem soupeře a k vám tak chová nepřátelský postoj, musíte pohyb zastavit a město oblehnout.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pokud se vám podaří uzavřít trvalé spojenectví se svazem, získáte pro zbytek hry všechny jeho komponenty – karty rodu, agenty, žoldnéře a nadvládu nad městy včetně bonusových destiček. Jestliže během tažení oblehnete a vypleníte neutrální město, ztratíte u příslušného svazu 4 body vlivu. Pokud vypleníte hlavní město svazu, ztratíte 1 bod vlivu i u ostatních svazů. Zvolíte cestu nákladného lanaření, nebo přímočarého tažení nehledě na rostoucí nepřátelství okolních měst a svazů?
Varianta dvou hráčů mě bavila též a možná že i o trošku víc. Je to jednodušší v rozplánování pohybu, neboť městské svazy nevedou výboje, a tak se nemůže stát, že vám náhle zahradí jejich města cestu a zastaví váš pohyb. Žold se platí pouze každé čtvrté kolo a možnost získat spojenectvím komponenty svazu je přece jen lákavější, než pouhý zisk symbolu při uzavření spojenectví s velmocí ve variantě vícero hráčů, byť tento symbol vám dává opakovanou výhodu. Zkrátka a dobře, obě podoby hry mě bavily a obě mají co nabídnout. Jen je třeba počítat s časem k nastudování vícero pravidel.