Galaktické impérium Novarchonů se zhroutilo. Kdysi zářivý klenot lidské civilizace se stal potravou nenasytného Zplozence prázdnoty, který se zjevil aby pohltil vše živé. Dokážete tomuto kosmickému hororu vzdorovat?
Velké krabice her s vesmírnou tématikou a přídomkem 4X se staly synonymem pro epické zážitky na stole. Jména jako Twilight Imperium a Eclipse rezonují mezi zarytými deskohráči s mohutnou ozvěnou. Koho by nenadchla možnost ujmout se vlády nad podivnou sci-fi rasou a za pomoci nevídaných technologií dobývat galaxie?
Přesně tenhle zážitek slibuje i zadní strana křiklavě barevné krabice deskové hry Voidfall, kterou na český trh přináší Albi. Můžete se buď sami, nebo až ve čtyřech hráčích vrhnout do galaxie, jež pohltilo prastaré zlo a buď se jej společně snažit porazit, nebo bojovat o to, kdo bude vládnout novému impériu.
Takhle epický úkol nebude na chvíli – připravte se na to, že vám zabere nejméně dvě hodiny a klidně se protáhne na celý večer. Za touhle vesmírnou hrou stojí totiž studio Mindclash Games, vydávající tematické a komplexní hry jako třeba Anachrony. Stejně jako Anachrony je i Voidfall autorským počinem Dávida Turcziho, který má za opaskem spoustu sólo módů ke hrám a další velké vlastní hry jako Nukleum či Imperium, na němž – tak jako na Voidfallu – spolupracoval s Nigelem Bucklem.
Možná jste si všimli, že všechny zmiňované tituly jsou hutné deskovky pro ostřílené deskovkáře. Avšak i kdybychom dali veškeré tohle rozsáhlé představování stranou, tak už jen z pouhé váhy krabice lze usoudit, že Voidfall nebude vůbec lehká záležitost. Ale to záchrana vesmíru nikdy nebyla…
V neonovém nekonečnu
Bude to znít otřepaně, ale krabice Voidfallu je vskutku naplněná k prasknutí. Vyloupat a roztřídit hromadu kartonu mi zabralo přes dvě hodiny. Je tu 14 desek rodů, 30 mapových hexů, téměř sto velkých žetonů lodí pěti různých druhů, po 40 žetonech cechů, stejně tolik žetonů zařízení a také žetonů odměn, tucet žetonů obchodu, přes dva tucty žetonů obnovy a více než kopa žetonů slávy.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pokud se vám z té přehršle žetonů nezamotala hlava, možná jste postřehli, že jsem nezmínil žádné žetony zdrojů. Veškeré hráčské zdroje se stejně jako body zaznamenávají na kolečkových počítadlech, které si budete muset sestavit z kartonu a nýtků. Samozřejmě je zde i hromada karet – karty priorit a událostí jsou v tarotové velikosti, zatímco veškeré ostatní jsou drobné, tedy karty agendy, rodů, technologií a 90 karet situací a krizí pro kooperativní hru.
A nebojte se, v krabici najdete i nějaký ten plast. Téměř 100 drobných kostiček flotil, 31 obyčejně vypadajících hracích kostek k počítání populace , 12 průhledných civilizačních ukazatelů a 36 nádherných žetonů zhouby, které vypadají jako misky z vesmírných plamenů a na první pohled se staly mou zamilovanou komponentou (to jsem ještě nevěděl, jak je ve hře budu nenávidět…).
Při samém vyjmenovávání kvanta obsahu jsem se nestihl zmínit o tom, jak to vše nádherně vypadá. Pod ilustracemi a grafickou stránkou hry je podepsaný matador Ian O’Toole, který se rozhodl tento vesmírný epos vybarvit opravdu nekonvenčně. Dílkům mapy vesmíru dominuje fialová barva a na tmavém pozadí září zeleno modré planety a mlhoviny kontrastující při hře s agresivně oranžovými herními komponenty zhouby. Každá ze 14 hratelných frakcí, ať v jádru lidská, je ve svém vyobrazení jedinečná a některé jsou až tak groteskní, že by zapadly i do universa Warhammeru 40,000.
zdroj:
Vlastní foto autora
Grafická stránka je velice čistá, karty mají jasně odlišené ruby a veškeré ikony jsou na pohled jasně rozeznatelné jak barevně, tak schematicky. Což je potřeba, jelikož ikon zde není málo – jejich přehled čítá 4 strany a k naučení hry vám samozřejmě stačit nebude. K tomu tu máte ne jeden, ale dokonce tři sety pravidel!
Vesmír dle Lovecrafta
Než se ale pustíme do toho, jak se Voidfall hraje, rád bych se ještě zastavil u příběhu. Voidfall vzal archetypální příběh o obnově galaktické civilizace a přidal mu svébytnou příchuť. Za zánik vesmírné říše je zde zodpovědná tajuplná entita označovaná jako Zplozenec prázdnoty – v originále „Voidborn“, odtud také název hry, který bohužel nebyl přeložený jako „Prázdnopád“.
Tato entita z jiné dimenze oplývá bezbřehými vědomostmi a je ochotná se o ně podělit s těmi, kteří jsou ochotni naslouchat. V této galaxii to byli Novarchoni, kteří tak získali znalosti, díky nimž velice rychle rozšířili svou říši přes celou galaxii. Přesně dle plánů Zplozence, který se pak pomocí dimenzionálních bran prodral do tohoto vesmíru a začal celou galaktickou říši doslova a do písmene pohlcovat. Z velké říše zbylo jen čtrnáct rodů vládnoucích okrajovým oblastem, z nichž se staly poslední obránci civilizace.
Tenhle motiv interdimenzionální hrůzy, který jako by vypadl z pera H.P. Lovecrafta, je za mne velice originální a ohromně jsem si jej užil. V pravidlech je mu věnováno sedm stran, a i každý herní scénář uvozuje krátký odstavec o tom, jaké dění v galaxii mu předcházelo.
Složitý boj s Prázdnotou
Jak jsem již výše naznačoval, Voidfall je opravdu složitou hrou. Na serveru Boardgamegeek má průměrnou známku komplexity 4,63 z 5, což ji staví mezi nejkomplexnější hry vůbec. Tvůrci si toho naštěstí byli dobře vědomi, takže v pravidlech nabízejí hráčům pro naučení výukovou partii, kde máte omezené možnosti a pro první třetinu hry i naskriptované volby, abyste se lépe vžili do systémů hry. Byl bych velice bláhový, kdybych si myslel, že se mi podaří vám na pár stránkách vysvětlit, jak se Voidfall hraje, ale pokusím se alespoň načrtnout hrubý obraz hry.
V kompetitivní variantě máte na výběr pro každý počet hráčů z jedenácti různých scénářů. U nich máte na výběr ze 4 doporučených rodů (ale nic vám nebrání si vybrat jakýkoliv z dostupných 14), 8 vybraných technologií, které budou pro vaši partii dostupné a předdefinovanou mapu vesmíru. Mapa je tvořená jednotlivými díly sektorů, z nichž většina je okupována flotilami Prázdnoty. A vy se budete snažit se postupně ze svých dvou startovních sektorů rozšířit do těchto zamořených sektorů a vybudovat svoji říši. Budete na to mít 3 velké cykly, v nichž budete hrát omezený počet akcí.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tyto akce vám umožní dělat to, co byste od vesmírné strategie čekali. Budovat, rozšiřovat se, vyvíjet technologie a bojovat. Na své hráčské desce se budete posouvat na stupnicích civilizace a získávat za to bonusy. Budete vyvíjet technologie, které vám dají silné ekonomické či vojenské výhody. Ve svých sektorech se budete starat o to, aby vám rostla populace. Budete stavět cechy, které vám přinesou zdroje v závislosti na velikosti populace – farmáři vyrábí jídlo, technici energii, těžaři materiál, bankéři kredity a vědci vědu.
Jídlo, energie a materiál jsou základní zdroje potřebné k většině akcí a dají se nahradit kredity. Věda je pak unikátní a je potřeba zejména k zisku technologií. Do svých sektorů můžete také stavět zařízení: obranná pásma a loděnice. Obranná pásma vám nečekaně pomohou s obranou a loděnice zase vytvářejí nové lodě. A pokud získáte potřebnou technologii, můžete postavit i hvězdné základny, které umí obojí.
Technologie také určují, jaké lodě můžete stavět. V základu máte k dispozici pouze obyčejné korvety, ale časem případně dostanete letadlové lodě, křižníky a bojové základny. A s nimi pak můžete táhnout do boje. Boj je však ve Voidfallu velice odlišný než u většiny podobných her. Je totiž kompletně deterministický, neházíte kostkami, nehrajete akční karty, a tak zcela jasně víte, jak boj dopadne.
zdroj:
Vlastní foto autora
Když se v jednom sektoru střetnou dvě vesmírné armády, tak si navzájem začnou udělovat zranění. Začíná ta s vyšší iniciativou, tedy v základu s vyšším počtem lodí, a zničí soupeřově armádě jednu loď, načež schytá odvetný úder, a tak dále do té doby, než zbyde naživu jen jedna strana. Ale nebojte, není to tak nudně jednoduché, jak to zní, protože různé typy lodí mají své schopnosti a do hry taky vstupují technologie a zmiňovaná obranná pásma.
Předtím, než útočníkova armáda vůbec vystřelí, schytá zranění za každé obranné pásmo, ve stejnou chvíli na obránce střílí útočící křižníky, bitevní a letadlové lodě dokáží vykrýt každá jedno zranění, stejně tak mohou v obraně pomoci štíty a naopak v útoku torpéda. S dobrými technologiemi či kvalitní obranou dokážete v pohodě čelit početní přesile. A to i vlastně budete muset, ale nepředbíhejme…
Cykly, akce, agendy...
Voidfall vás ale nenechá jen tak si stavět, verbovat, vyvíjet a válčit, jak se vám zachce. Ve svém tahu, kterých v rámci cyklu máte 4 až 6, si vždy zvolíte jednu z devíti karet priorit a můžete využít dvě ze tří na ní vyobrazených akcí. Za většinu akcí budete muset zaplatit odpovídající zdroje, některé máte zadarmo a pár pak nabízí silné efekty za cenu toho, že podlehnete vábení Zplozence a přidáte si na svou desku či do svých sektorů žeton zhouby.
Říkal jsem dvě ze tří akcí? No, ono to vlastně mohou být až čtyři... Pokud máte k dispozici žeton obchodu, dokážete zahrát všechny tři akce vyobrazené na kartě a v průběhu hry také dokážete získat karty agendy. Pokud takovou kartu zahrajete, poskytne vám svou vlastní bonusovou čtvrtou akci. To však je ve skutečnosti ta slabší schopnost karet agend. Mnohem důležitější je to, že vám dají speciální bodovací podmínku, kterou vyhodnotíte na konci každého ze tří herních cyklů.
Právě karty agendy budou vaším hlavním zdrojem bodů ve hře – dokáží vás odměnit za postavené cechy a zařízení, výrobu zdrojů, technologie, postup na stupnicích vaší civilizace a vlastně za všechno, čeho ve hře dosáhnete. Další body pak získáte za vyhrané boje, získané technologie a postup na civilizačních stupnicích.
Potom, co každý hráč odehraje daný počet tahů, se ukončí herní cyklus a vyhodnotí se událost, což vám může dát body nebo jiné herní výhody, pakliže jste splnili dané podmínky. Avšak závěr cyklu s sebou nese i smutné novinky, protože musíte zaplatit údržbu za své rozvinuté sektory a za karty agend. A pokud máte málo zdrojů, přijdete o body.
zdroj:
Vlastní foto autora
A aby toho nebylo málo, tak na vás zaútočí Zplozenci prázdnoty – tam, kde jste nejzranitelnější. Pokud se neubráníte, přijdete o daný sektor. Říkal jsem přece, že obrana je důležitá. Na konci třetího cyklu si pak porovnáte svoje počítadla, abyste zjistili kdo má nejvíce bodů a stal se tak nástupcem rodu Novarchonů v čele galaxie a vítězem hry.
Bojujme spolu proti společnému nepříteli
Pokud byste se rozhodli hrát kooperativně, tak budete mít na výběr z menšího počtu scénářů, a navíc si budete muset nastudovat další pravidla. V kooperativní variantě partie Voidfallu funguje téměř stejně jako v kompetitivním módu, ale je tady několik věcí navíc.
Tak jako každá správná kooperativní hra vám bude Voidfall házet klacky pod nohy. Před tahem prvního hráče před vás postaví novou krizi, takový krátkodobý úkol, který když nevyřešíte, bude vás v budoucnu otravovat tak, že buď posílí útok Zplozence prázdnoty, nebo vás při jeho útoku připraví o zdroje. A nemyslete si, že na vás Zplozenec bude útočit jen na konci cyklu, může (a bude) vás přepadávat několikrát za cyklus.
Přes veškeré tyhle nepříjemnosti se vám však nemůže stát, že byste během partie prohráli. To, jak jste si vedli, se ukáže až v závěrečném počítání bodů. Zplozenec prázdnoty dostane body za každý sektor, který jste neosvobodili, za každou krizi, kterou jste nevyřešili a za další spoustu věcí, včetně obtížnosti, kterou jste si zvolili. A pokud nemá každý z hráčů více bodů než on, tak jste v záchraně vesmíru selhali.
zdroj:
Vlastní foto autora
Závěr eposu
Přiznávám, že na Voidfall se nedokážu dívat nezaujatě. Tvorbu autora a studia sleduji delší dobu a jejich hry patří k mým nejoblíbenějším. O hře jsem si již před jejím vydáním zjišťoval, co se dalo a těšil jsem se na ni jako malej Jarda na Vánoce. A když jsem si ji konečně zahrál, moje nadšení neopadlo. Pokusím se vám vysvětlit proč.
Voidfall je i přes svou komplexitu velice čistou hrou. Pravidlový rámec dává smysl a nejsou tu kvanta výjimek a speciálních případů. Ano, první partie se protáhne a pravidla budete mít stále po ruce, ale ta jsou napsaná a strukturovaná tak, že se v nich dá krásně dohledávat. Navíc je zde skvělý sešit s názvem „Databáze“, kde jsou všechny, opravdu VŠECHNY komponenty vysvětlené. Takže můžete dohledat, co potřebujete a za mé hraní nenastaly žádné nejasnosti, což jsem u her tohoto typu ještě nezažil.
Voidfall je také velice krásná hra. Na stole vypadá opravdu impozantně a neotřelá vizuální interpretace vesmíru mne prostě dostala. A ačkoliv je na stole hromada věcí, je vše stále přehledné. Měl jsem i možnost hrát deluxe kickstarterovou edici a porovnat ji s tou, co si můžete koupit od Albi. Ve zkratce – skoro o nic nepřijdete. Hlavním přínosem KS edice jsou plastové modely lodí, zatímco počeštěné jsou pouze dvouvrstvé kartonové žetony. Do obou verzí se vkládají plastové kostičky, avšak u plastových lodí je to o něco více neohrabané, nepřehledné a také se mi s nimi na plánu hůře manipulovalo.
Kovové žetony na místo kartonových jsou za mne zbytečnost a navíc jich není dostatek. Rozdíl dělají ještě vícevrstvé kartony sektorů mapy a hráčských desek. Deluxe díly mapy mne tolik neoslovily, ale hráčské desky, pod které se dají zasouvat karty technologií a agend a na kterých necestují kostičky ani ukazatele stupnic, jsou příjemným upgradem. Je trochu škoda, že nejsou u Albi k dispozici ke koupi…
Nejdůležitější u hry však je, jak se hraje a jaký je z ní zážitek. A tady je to naprosto skvělý pocit vaření mozku, který si užije každý milovník těžkých euro her. Ač se Voidfall tváří jako vesmírná 4X strategie, je to v jádru optimalizační puzzle. Máte ohromný výběr akcí a snažíte se vymyslet, jak je využít co nejefektivněji vzhledem k vaší situaci, aktuální události, bodovacím podmínkám a specifikům vámi zvoleného rodu a technologií.
Po celou dobu hry zvažujete, jaká je nejlepší možnost, jak se rozvíjet a jak využít vaše drahocenné zdroje. Rozhodnete se více válčit? Nebo budovat ekonomiku a získávat body z nadprodukce? Co z toho vás posune před ostatní hráče?
zdroj:
Vlastní foto autora
Ano, ostatní hráči vás zajímají hlavně jako soupeři v závodu o body. Ač by se dalo očekávat, že se zde povedou krvavé války, opak je pravdou. Většina scénářů poskytuje každému hráči dostatek prostoru pro to se rozšířit a útoky na ostatní hráče nejsou nijak časté. Konflikty tak mají spíše formu studené války a zbrojení na hranicích. Mnohem více než armády soupeřů na mapě vás bude zajímat, jaké technologie si mohou dovolit a jak se k nim dokáží dostat.
Technologický závod, je zde nejvýraznější třecí plochou mezi hráči. Každá z osmi technologií je zde přítomná pouze ve dvou kopiích, takže pouze dva hráči mohou disponovat stejnou technologií. A jen jeden z nich se může dostat k ultimátní vylepšené verzi této technologie. Z toho vyplývá také ideální počet hráčů – tři. Ve čtyřech je hra znatelně delší a ve dvou, ačkoliv se náhodně odstraní některé technologie, je tento boj výrazně menší.
Technologie jsou za mě také největším zdrojem variability. U scénářů není až tak důležité rozestavení mapy, ale to, jaké technologie máte k dispozici. Pokud máte záchranné moduly a hyperpohon, nemusíte tolik řešit ztráty v bojích, s čističem a dekontaminačními komorami si hravě poradíte se zhoubou a podobně.
zdroj:
Vlastní foto autora
Každý z rodů je také výrazně odlišný, a to jak startovními technologiemi, tak stupnicemi civilizace, které nabízí odlišné bonusy. Většina rodů má také odlišné některé z karet priorit, takže se některé z akcí pro ně stávají levnějšími a silnějšími, zatímco jiné jsou nedostupné. Lhal bych, že se mi v rámci testování podařilo proniknout do těchto nuancí hry natolik, abych si troufl říci, jak který rod správně hrát.
Co si ale hrdě troufnu říct, je to, že Voidfall je skvělá sólo hra. Karty krizí přidávají do tohohle strategického hlavolamu taktickou úroveň, kdy se u každého tahu musíte navíc rozhodovat, jestli přizpůsobíte svůj tah k řešení krize, nebo se budete držet dlouhodobého plánu a krizi nějak vyřešíte v budoucnu.
V kooperativní verzi jsem si hru tolik neužil, jelikož je třeba, aby všichni hráči byli na stejné úrovni. Ano, můžete se snažit řešit všechny krize sám jakožto ten zkušenější, ale klacky pod nohy hra hází všem, a pokud hráči nemají Voidfall pod kůží, dokáže to být lehce nepříjemné.
Variabilita hry je zde nesmírná – velké množství scénářů a 14 rodů, přičemž každý má dvě různé startovní varianty technologií, to je prostě hromada možností co můžete prozkoumat, užít si a zdokonalovat se v nich. Nemám co vytknout, nemám co dodat. Prostě skvost.