Hororový Vřískot od legendárního Wese Cravena (Noční můra v Elm Street, původní Hory mají oči) a scenáristy Kevina Williamsona revitalizoval v druhé polovině 90. let slasherový subžánr, z něhož si dělal tak trochu legraci, vzdával mu hold, překrucoval pravidla a neustále pomrkával na diváka tím, jak moc byl tzv. meta. Úspěch dal vzniknout celé sérii a značce, která se v průběhu let neustále vrací, nutno podotknout, že většinou úspěšně. Zkrátka jde o jednu z malá sérií, jež si nadále drží svou laťku kvality, ačkoliv už má na pažbě šest filmových zářezů (chystá se sedmý) i hodně příjemný seriál.
Vrah Ghostface se stal neochvějnou ikonou, která se bezpečně řadí po bok řezníků, jako je Freddy Krueger, Jason Voorhees nebo Michael Myers. A vzhledem k tomu, že poslední dva filmové díly se datují do nedávné minulosti a skoro v každém obchodě si zakoupíte titulní masku, je značka stále v čilém povědomí, kterého se pokusilo využít i Funko Games se svou deskoherní adaptací. U nás ji uvedlo české Asmodee pod názvem Vřískot: Společenská hra. Nedělá však sérii trochu ostudu?
Jaký je tvůj oblíbený horor?
V prvé řadě jsem upřímně rád, že u nás někdo konečně vydal projekt od Funka. Jejich hry postavené na známých licencích sice nejsou převratné, avšak díky studiu Prospero Hall, jež je plné zkušených autorů, většinou nabízí odladěné mechanismy a nenáročnou zábavu (zdravím Back to the Future: Back in Time). V drtivém počtu případů nejde o něco, o čem byste museli neustále vyprávět, avšak po partii nebudete naštvaní, že jste dílu věnovali čas. A to je svým způsobem i případ Vřískotu.
Novinka patří do výčtu toho nejjednoduššího, co lze na trhu potkat. Autoři vsadili všechno na přístupnost a z docela logického hlediska jde o kooperativní titul, kde se hráči vžijí do rolí obětí. Společnými silami se snaží přežít a vymanit ze spárů Ghostface tím, že vyřeší všechna místa činu.
Místa činu reprezentuje balíček karet, na nichž se vždy nachází jedna ze čtyř lokací a shluk symbolů, mezi něž patří telefon, krev, DVD, popcorn a klíče. Před každým z hráčů v daný moment vždy leží jedna karta místa činu, kterou se snaží vyřešit tím, že odhodí odpovídající počet karet se zobrazenými symboly v rámci svého tahu.
Aby se to povedlo, střídají se všechny oběti na tahu, během něhož si mohou dobrat kartu z balíčku, případně vyměnit libovolný kus za jeden od spoluhráče. Zde je zajímavý fakt, že nabízenou kartu druhá strana nemůže odmítnout. Proto je klíčová komunikace, stejně jako odhodlání všechno společně vyřešit.
Nezvedej ten telefon!
Vaši snahu vám však bude neustále kazit nenasytný Ghostface. Ten vám skrze doprovodnou aplikaci neustále volá a dává různé úkoly, které jsou rozdělené do tří možností – výsměchu, vyhrožování a sledování. Výsměch ohrožuje plošně všechny hráče. Vrah vám skrze něj naznačuje, že má stále převahu a ve chvíli, kdy vám zavolá, nesmíte mít na ruce daný či větší počet karet s jeho ikonou. Pokud ho někdo má, musí odhodit všechny své karty z ruky a svou snahu o vyřešení místa činu začne nanovo.
Vyhrožování je spjaté s lokacemi. Pokud před vámi leží karta jmenované lokace, jste v ohrožení. Krvelačný „duch“ se v ní nachází a potrestá potenciálně všechny, kdo jsou v ní s ním. Jakmile zavolá podruhé, řekne typ karty, kterou musí všichni přítomní odhodit. Pokud to udělat nemohou, opět ztrácí celou svou aktuální ruku.
Nejnebezpečnější je sledování. To se zaměřuje vyloženě na jednoho z hráčů, který musí do dalšího hovoru nastřádat určený počet karet s danými symboly. Jestliže se mu to nepovede, neodhazuje tentokrát karty, nýbrž umírá. A ve chvíli, kdy umře jeden, končí všichni (jak to častokrát u kooperačních her bývá). Stejně tak, jako když vám řešení trvá příliš mnoho času.
Halloweenská volba
Vrahovo obtěžování i vaše snaha o vyřešení všech míst se děje v reálném čase. Znamená to, že rozhodnutí musí být rychlá a komunikace mezi hráči svižná. Jádro celého zážitku proto spočívá v tom, že na sebe freneticky pokřikujete, snažíte si navzájem rychle vysvětlit, co zrovna potřebujete, přičemž je úspěch, když se u toho nezabijete navzájem.
V menším počtu hráčů (3, 4 a v podstatě i 5) je to „sledovatelné“ v relativním poklidu, ve větších počtech (6, 7 a 8) se z toho stává naprostý chaos, který většinou skončí dříve, než začne. Díky tomu se poměrně umně daří zachytit marnou snahu o přežití, kterou tak ikonicky vykazují oběti právě ve slasherech. Je to svižné a na halloweenský večírek jako dělané. Navíc jednotlivé telefonáty docela šikovně mělní tempo a nabízí chvilkovou oázu klidu, během níž všichni hráči mlčí. A věřte mi, že takový moment začnete mít postupně víc a víc raději.
Problémem však je, že herní systémy jsou tak moc ohlodané na kost (možná až do morku), že si moc nedovedu představit četnější hraní než jednou za rok. Můžete si sice hru ozvláštnit náročnější variantou, ta však pravidla nemění, jenom zvyšuje požadavky. To znamená, že po pár (skoro doslova) partiích zažijete všechno, co titul nabízí. A to se zkrátka velice rychle ohraje. Přitom by stačilo, kdyby zabiják alespoň občas mluvil více v hádankách (napřímo by neprozradil, co přesně chce). Ale chápu, že v takovém případě by se proměnila i dynamika s tempem.
Věrnost vůči předloze
Zároveň nevím, jestli byla chyba na naší straně nebo v aplikaci, ale při hraní v plném počtu lidí mi přijde téměř nereálné stihnout získat všechny potřebné karty pro splnění sledování. Zkrátka čas kmitá příliš rychle, lidí je mnoho a občas se to zkrátka nesejde. Ale v tomto případě to byl extrém. Stejně jako používání aplikace, jež většinou funguje, občas se však zasekne. Nicméně nakonec se nám vždycky povedla rozběhnout.
Na druhou stranu se tvůrcům rozhodně musí nechat, že se jim na značku povedlo naroubovat herní kostru, která ji je věrná a ve skutečnosti i hezky tematická. Tomu samozřejmě dopomáhá i hlas originálního dabéra v podobě Rogera L. Jacksona. A to i přes skutečnost, že herní prvky v hlasové verzi působí lehce „naroubovaně“.
Českému Asmodee se pak musí nechat snaha, s níž se do projektu pustilo. Aplikaci kompletně lokalizovalo, což znamená i český dabing. Ten sice z mého osobního pohledu působí lehce úsměvně, ovšem jedná se o skvělý prostředek, díky němuž si hru mohou užít všichni tuzemští hráči bez ohledu na jazykovou bariéru. Jenom tedy musím vydavatele trochu pokárat za překlad fiktivního filmu Stab, jelikož ve filmech se mu říká Ostří, nikoliv Dýka...
Vřískot: Společenská hra tedy v konečném důsledku pokračuje v linii Funko her, které neoslní svými principy ani vrstevnatou hratelností, avšak zdárně zachycují ducha předlohy a přetavují ho do funkčního zážitku, který v malých dávkách zabaví. Vracet se k němu budete zřídka, ale jako zajímavý doplněk k filmové sérii to funguje lépe než v mnohých jiných případech. A minimálně se kvůli němu znovu podíváte alespoň na jeden díl.