U brněnských Rexů snad nemine týden, aby neoznámili nějakou tu novinku. Není to tak dlouho, když jsem se jich na popud kamarádů ptal, zda bude ještě někdy k mání bláznivá taškařice Vúdú. Prý, že se uvidí. A náhle tradá a balíček s recenzní kopií byl doma. Přestože by člověk podle názvu mohl očekávat nějakou hororovou či nekromantskou hru, Vúdú je hra potrhlá, u které se kokrhá a skáče a musíte sedět na zemi, i když hra ubíhá na stole. Je to párty hra pro všechny škodolibce, uličníky, cyniky a smějící se bestie. Ilustrace jsou dětské a netřeba se bát, že vám zůstanou doživotní následky, přestože tu padá jedna kletba za druhou. A přítomná vúdú panenka je samozřejmostí.
Jedná se o druhou edici titulu z roku 2014, kterou stvořili Italové Francesco Giovo a Marco Valtriani, ilustrace opět obstaral Ferdinando Batistini.
Mdloby na tebe!
Cílem hry je jako první z reje zlých čarodějů nahrát 11 bodů a zvítězit tak ve vúdú turnaji. Hráči sbírají body za sesílání kleteb i za jejich zlomení. Byť to druhé není tak intuitivní, jak by se mohlo zdát, je to všechno jednoduché. Však taky partii začíná ten, kdo vypadá nejvíc jako čarodějnice. Samotnou hru tvoří tři balíčky karet (kleteb, trvalých kleteb a artefaktů), kostky, počítadlo bodů, na kterém si čarodějové zaznamenávají úspěchy svými lebkami, a vúdú panenka.
Aktivní hráč si vezme s ukazatelem tahu v podobě panenky i pět kostek, kterými získává ingredience, jejichž použitím provádí akce. Dokud má hráč kostky, vesele čaruje. Poté předá panenku a v tu ránu je všemu šmitec, tah je ukončen a všichni se třesou před umem dalšího zaklínače.
A co že tedy může magický vejlupek provést? Seslat kletbu z ruky, pokud pro ni hodil všechny potřebné ingredience na kostkách. Nebo libovolné kostky přehodit, za což zaplatí odložením jedné kostky. Popřípadě si dobrat kartu kletby či kartu artefaktu, odloží-li dvě kostky.
Dexempošumpoplex
Chcete-li s potřebnými ingrediencemi seslat kletbu na soupeře, odhalíte z ruky onu kartu, přečtete nahlas její text a vyberete cíl svého běsnění. Od této chvíle musí prokletý hráč provádět požadovaný úkon. A musí si to pamatovat! Neboť kletbu před sebe vyloží sesílající hráč, který si hlídá, že jeho oběť vše pečlivě dodržuje.
Jakmile to totiž oběť poruší a kletbu zlomí, původce jeho neštěstí s vyloženou kletbou si připíše další body. Je na zakletém, aby si pamatoval úkony i jejich načasování v tahu, což kletby specifikují. A pokud jsou na někoho seslány protichůdné kletby, musí si vybrat, kterou zlomí a kterou si podrží. Tak jako tak někomu cizímu přihraje body.
Artefakty hráčům obvykle body nepřinesou, ale pomohou jim během partie. Ovšem to neznamená, že by byly bez efektů a že by se ten, jenž k nim upíná své turnajové naděje, nemusel ztrapnit před ostatními provedením něčeho neobvyklého.
Čím je hráč lepší a postupuje po počítadle bodů vpřed, tím více po něm natahuje své pazoury karma prašivá. Holt do cíle se nikdo bez ztráty důstojnosti nedobelhá. Poznamenaný mág si vyloží trvalou kletbu před sebe a je nucen ji opakovat do konce hry. V posledních tazích se tak potýká se třemi trvalými kletbami a několika dalšími běžnými. Samozřejmě je možné se na to vykašlat, ale ke zlomení to nevede. Tudíž postih z nedodržení příkazu trvalých kleteb můžete obdržet opakovaně. Někdy postihne vás a jindy pomůže soupeřům.
Abraka na draka
Hra Vúdú vedle šílených ilustrací a počítání bodů lebkami zaujme i povedeným překladem kleteb a samozřejmě i ústřední dynamikou. Spiknutí proti poslednímu hráči na tahu brzdí karta cíle, která dává naposled prokletému jeden tah na vzpamatování. A tak je třeba si všeho všímat a včas měnit dočasné koalice, taktizovat, chytračit a následně všechny uvařit v kotli marnosti a stát se turnajovým šampionem. A kdo by nechtěl bláznit dlouho, může si zahrát zrychlený mód.
Hra je vhodná pro malé i velké, milovníky kostek a karet, školní party, kterým již nestačí jenom Bang!, pro ty, co se chtějí hýbat bez nutnosti křepčit podle Yogi, natahovat se podle Twisteru či předvádět pantomimu podle Activit. Bohužel nemohu napsat, že se jedná o srandovní protipól pro Cave Evil, neboť tu se nejede na finální vyřazení, nýbrž na body. Ale sranda to je, to jo! A doprovodné texty karet a překlady kleteb vážně stojí za to. Ano, již jsem to psal, ale rád to zmíním i podruhé!
Palec dávám nahoru za to, že karet je tu dost a každá je unikátní, žádné šetření si práce kopiemi. Nikdy se tak nestane, že více hráčů dělá to samé. Podporuje to nejen svěžest a legraci z efektů, ale i z ilustrací a překladu. Pouze dva artefakty mají po třech kopiích, ale jinak se na vás valí stále něco nového.
Po několika partiích a důkladném pročtení všech karet mohu konstatovat, že jsem narazil pouze na tři kletby s nejasným zadáním. A bohužel pravidla to neosvětlují. Je ale na vaší partě, co jak uznáte. Ať již jde o formu překřížených rukou či zda židle původně obsazená hráčem mu nadále patří, když se kvůli jiné kletbě zdržuje mimo ní.
Nejzapeklitější je vyřešit kletbu nutící vás zpívat veselý popěvek během svého tahu, protože pokud je to myšleno po celou dobu jeho trvání, je to instantní výhra bodů na původce vašeho neštěstí, neboť beze slov neodehrajete tah spojený se sesíláním kletby, pouze nákup karet.
V původní verzi hry se mohlo zapojit maximálně 6 hráčů, současná edice je až pro 8 čarodějníků, co se chtějí mazlit s panenkou ze soupeřových buněk. Najdete tu i verzi pro 2 hráče, ale je samozřejmostí, že tato hra je stavěná pro velké množství účastníků; ostatně ani partie pouze 3 hráčů mě nezaujala. Vršením efektů kleteb se roztáčí kola chaosu a legrace a je čím dál těžší sledovat své postihy, postihy uvalené na soupeře, včas reagovat a k tomu ještě vést v patrnosti, jak se komu daří a proti komu se spiknout tentokrát.
Není, co bych dodal, neboť z popisu hry vám musí být zřejmé, zda to pro vás je, či není. Přestože pěstuji závažná témata a jsem nakloněný seriózním ilustracím, Vúdú doporučuji všemi svými hlavami. Kykyryký!