Zombicide: Černý mor 

Nikdo neunike! Záplavě těch, kteří už by si sakra měli lehnout a nevstávat. Příval počítačových her se zombíky se vytrvale plouží po monitorech. Nevyhýbají se ale ani deskovým hrám. Rozhodně nepatřím do fan clubu tohohle žánru, jenže minout českou verzi Zombicide, konkrétně jeho středověkou fantasy variaci Černý mor, nedokáže ani takový zavilý odpůrce mrtváků. Hráči inkarnovaní ve středověké svalouny a svalovkyně se vrhají do ulic měst a městysů. V nich se rojí pohůnci zlého, špatného, nedobrého a celkově jasně antagonistického nekromanta. Z počátečních půtek a potyček se hra přelévá do regulérního vyvražďování. Vrcholí záplavou páchnoucího masa, které se vašim rekům snaží vyškrábat oči i slezinu. 

K boji slouží nové vybavení, kostky a jednoduchá pravidla, která se z neznámých důvodů rozplizla na 30 stránkový rulebook. Trocha taktizování, domluv a pobíhání po ulicích je rozhodně třeba, pokud se chcete úspěšně prosekat do dalšího scénáře. Jenže, když to nepadá, tak to nepadá a moc s tím nenaděláte. Hodilo by se tedy možná varování pro všechny, kteří nemají rádi náhodu, kostkové orgie a vůbec všechny věci, které charakterizují žánr ameritrash. Nad hrou rozhodně nemůžete mít absolutní kontrolu!

zdroj: tisková zpráva

Zombicide je naštěstí kooperativní hra, která servíruje úspěchy nebo prohry celé skupině naráz. Zážitkům je možná třeba trochu jít napřed, proto rozhodně nešlápnete vedle, když si před hrou šňupnete trochy toho RPG nadšení. 

Hra znovu dostává dobrému jménu své mateřské firmy Cool Mini or Not. Tučný box natřásá svoje faldy vystavěné na perfektních miniaturách, ilustracích a kvalitních komponentách. Davové scény při hře mají rozhodně své osobité kouzlo. Hrdina v obležení deseti zombíky působí s modely přeci jen epičtěji, než kdyby se okolo něj povalovali hromádky žetonů či dřevěných kostiček. Sami už musíte posoudit, jestli tenhle atmosférický zážitek stojí za investici více jak dvou tisíc korun.

Bubliňáci

zdroj: tisková zpráva

Někteří z vědců se domnívají, že bubliňáci jsou výsledkem experimentu, při němž došlo k pokusu zkřížit tribbly s critters. Výsledkem jsou bubliňáci – kulaté, v bublinách se pohybující příšerky. Bublají si ve dvou řadách na povrchem dvou planet dvou hráčů a v pravidelném rytmu se po dvou snášejí k povrchu. Ve chvíli, kdy vytvoří pověstnou prachettovskou sílu trojice, potom ukáží své zuby. 

Těžko říct, zda je „spoj tři“ žánr nebo spíš herní mechanismus. Každopádně tenhle princip, známý především z mobilních her, adoptovala i malá desková hra Bubliňáci. Mezi hráči se ve dvou řadách vznášejí kulatá stvoření šesti barev. Hráč, který je na řadě, dá dva bubliňáky vedle sebe nebo je nad sebou prohodí. Potom si dvě libovolné, ale sousedící potvůrky vybere, šťouchne do nich a ty se snesou s elegancí kostek Tetrisu na hráčovu planetu. Pokud se ocitne trojlístek bublinek stejné bary vedle sebe nebo nad sebou, v tom okamžiku „prd“ a zmizí z očí, zmizí z mysli … Tedy pardon, přesunou se na stranu od hrací desky a znamenají body na konci hry. Navíc podle barvy, kterou odstraněné žetony měly, spáchá hráč příslušný efekt. Buď pozitivní na sobě, nebo negativní na soupeři. 

zdroj: tisková zpráva

Pokud se bubliňáci přemnoží a ucpou planetu jednoho z hráčů jako zmínění tribblové, hra končí ekologickou katastrofou a prohrou toho, kdo svou planetu před náporem bublin neuchránil. Jinak hrátky s barevnými potvorami trvají až do chvíle, kdy v plátěném pytlíku nejsou žetony na doplnění dvouřadé oblohy mezi planetami hráčů. Potom o vítězi rozhoduje počet bodů, což jsou žetony nasbírané během hry. 

Je to minimalistická hra, jejíž arzenál tvoří jen žetony, herní plán a plátěný pytlík. Podobně jako základní mechanismus trojice se v ní spojují jednoduchá pravidla, náhodné losování potvůrek, ale překvapivě také abstraktní prvky plánování, kombinování a sledování situace u protivníka. Jestli už máte dost bezduchého šťouchání prsty do obrazovky, doplňovaného neutuchajícími nabídkami na nákup výhodného balíčku, co zaručuje hladký postup hrou, můžete relaxovat s parťákem u deskové varianty. Pokud přeci jen nemáte po ruce vhodný subjekt, na kterém byste otestovali svůj mastermind, nabízí hra i sólo variantu podobnou hlavolamu s dvaceti úrovněmi se stupňující se obtížnosti. 

Settlers: Zrod Impéria

zdroj: tisková zpráva

Pokud polským sousedům závidíme CD Project a jeho Zaklínače, tak komunita kolem deskových her může pošilhávat po firmě Portal, která už má na své pažbě několik světově uznávaných titulů. Jedním z nich jsou Imperial Settlers, karetní hra inspirovaná videoherní sérií Settlers. Císařští osadníci nejsou žádní zelenáči a od doby, co se v roce 2015 usadili v Čechách, jim narostli přinejmenším huňaté kníry, pokud už ne plnovous. Každopádně se neválejí na vavřínových větvích a udržují se v kondici. Letos pro ně totiž tuzemský vydavatel připravil trojici rozšíření. Dvě cigaretové krabičky s malými expanzemi Proč se nepřátelit a Síla trojice, spolu s nejnovější krabicí trochu větších rozměrů nazvanou Aztékové, která nabízí hru za míněný národ. 

Samotná hra se ve svých základech opírá o karty, které mají rozličné funkce, ale především umožňují hráči budovat ve svém impériu nové budovy a lokace. Ty klasicky poskytují nové a bohatší zdroje, aby hráčova doména zažívala utěšený rozkvět. V průběhu hry se každý snaží vyždímat ze svých držav co nejvíce vítězných bodů, které po uplynutí pátého kola určí vítěze. Co by to bylo za civilizační hry, kdyby se Settlers obešli bez možnosti vybrat si civilizaci, v jejímž čele se pouštíte za honbou lepších zítřků? Ve stolní deskové variantě budovatelské hry se jim říká frakce. Nejnověji vydané rozšíření Aztékové obohacuje hru právě o novou frakci středoamerických indiánů. Společně se základními čtyřmi frakcemi a rozšířením Atlantida, mají hráči už šest civilizací a tím pádem i možnost vrhnout se do hry rovnou v šesti hráčích … což samotný autor hry Ignacy Trzewiczek doporučuje opravdu jen zkušeným hráčským formacím. 

zdroj: tisková zpráva

Pravidla hry jsou překvapivě jednoduchá a herní kolo se skládá ze čtyř jednoduchých fází. Příjem karet a produkce surovin je takový úvodní dýchánek na začátku každého kola. Následuje stěžejní fáze akcí, kdy se hráči po jedné akci střídají, dokud chtějí nebo mohou. Na závěr proběhne neoblíbený úklid, ve hře znepříjemněný odhozením nepoužitých surovin. Těžiště hry tak samozřejmě leží ve vlastnostech a schopnostech karet. Více než kde jinde tato kategorie deskových her naplňuje skutkovou podstatu přísloví „Easy to learn, hard to master“. Principy hry ovládnete během chvíle, ale minimálně několik prvních seancí budete neustále listovat a pročítat karty v ruce, zkoumat jejich text, ale především to, jakým způsobem se jejich efekty vzájemně ovlivňují a doplňují. Vítězství lemuje hlavně efektivní využívání vlastností karet a získaných surovin.

Samozřejmě jde pořád o hru, při níž hraje náhoda nezanedbatelnou roli. Její duše je vetkána dokonce do dvou zamíchaných balíčků karet – společného s běžnými kartami a pro každého hráče unikátního s frakčními budovami. Někdy se může stát, že vám hra hází klacky pod nohy například tím, že vaše civilizace je závislá na konkrétním druhu surovin a karty ze společné zásoby prostě ne a ne přijít. 

zdroj: tisková zpráva

Je rozhodně dobré vyzvednou u Settlerů jednu nepopiratelnou přednost. Hra dobře funguje ve dvou lidech. Navíc příjemná až roztomilá grafika je nekonfliktní s hráčkami – z vlastní zkušenosti vím, že to bývá dobrá volba pro deskoherní páry. Pokud vás tedy vaše polovička či kámoši neustále tahají od počítače, tak co se nechat zatáhnout k partičce Settlerů?