Tisíce španělských makistů bojovaly po boku francouzského odboje proti nacistickému Německu. Na konci druhé světové války tyto jednotky překročily Pyreneje a zahájily boj za znovudobytí vlastní země. Franco v horách nechal vytvořit přes 4 500 opevněných pozic, protože po pádu Německa očekával ozbrojený odpor ve Španělsku.
Úsilí odboje se soustředilo na údolí nacházející se v oblastech Navarry a Katalánska s cílem dosadit do pohraničních oblastí místní republikánskou vládu. Při snaze ovládnout pohraničí došlo k rozsáhlým vojenským bitvám.
Zmíněné bitvy se pokusíte vybojovat ve hře Vzdor! úplně sami. Sice budete mít k ruce desítky odhodlaných partyzánů, kteří vešli do dějin jako makisté, ale u stolu budete sedět sami. Vzdor! je totiž čistě solitérní hra, kterou dohrajete do půl hodinky a budete chtít víc.
Jak už jste jistě pochopili z příběhového úvodu, inspirací pro autorské trio David Thompson, Roger Tankersley a Trevor Benjamin byly skutečné historické události točící se okolo španělského odboje za doby vlády generála Franca.
Do rukou je vám svěřená moc nad celým hnutím partyzánů, kdy čelíte velmi nelehkému úkolu – zvítězit. Vzdor! je sice velmi přístupná karetní hra, ale dosáhnout v ní pořádných výsledků chce nejen zkušenosti, ale i nějaké to štěstíčko.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tak začíná válka
V balení na vás čekají rozměrné karty makisatů, špehů a misí, zatímco mezi standardními kartami najdete především nepřátele a pár civilistů. Ze všech 24 makistů vstupujete do konfliktu jen s polovinou z nich, a navíc už máte ve svých řadách rovnou tři špehy.
Takový balíček můžete buď vytvořit náhodným výběrem 12 makistů, nebo nad jeho tvorbou získáte větší kontrolu s draftem (postupném výběru vždy ze dvou karet), což je doporučováno až po zažití základních mechanismů hry. Jakmile máte hotový svůj balíček odboje, zbývá už jen zamíchat balíček civilistů, balíček nepřátel a vytvořit jednotlivé mise.
Hra obsahuje 20 různých misí rozdělených do tří etap, z nichž se část postupně dostane na herní plán. Každá mise vám jednoduchým popiskem a stylovým obrázkem navodí atmosféru (Přepadněte velitelovu vilu, Ubraňte statek, Zničte zásobovací konvoj), dále je tu hodnota její obrany, bodová hodnota, efekt a počet karet nepřátel, na které na dané misi narazíte.
zdroj:
Vlastní foto autora
Mise budete plnit s pomocí svých makistů, kterých si do každého kola dobíráte ze svého balíčku pět. Mohou mezi nimi být špehové, jejichž jedinou úlohou je plevelit vám balíček a ruku. Můžete se jich za nemalou cenu zbavit, ale mohou se i množit.
Makisté jsou rozdělení na dvě poloviny, kde každá polovina má jinou sílu a jiný efekt, přičemž některé karty můžete hrát jen ve fázi plánování (ještě před plněním mise a odhalením nepřátel), jiné ve fázi útoku (během plnění mise s odhalenými nepřáteli), a některé v obou případech.
Největším rozhodnutím tak nemusí nutně být volba mise pro dané kolo, ale určit levou či pravou stranu každého z makistů. Ta levá bývá často slabší – makista se snaží ovlivnit probíhající boje ze stínů a neodhalit se. Takový makista se vám časem opět dostane do ruky po protočení balíčku.
zdroj:
Vlastní foto autora
Zato makista zahraný pro svůj pravý efekt ze sebe vydá maximum, snadno zvrátí průběh mise ve váš prospěch, čímž se ale nepříteli odhalí, takže pro další fungování v odboji už pro něj není místo a váš balíček o něj bude od té chvíle ochuzený.
Celá partie je proto plná dilemat. Hravě zdolat misi, ale přijít tak natrvalo o několik bojovníků, mít tenčí balíček, tím pádem méně možností a větší pravděpodobnost, že vám misi zkazí špeh? Nebo to radši zkusíte nějak vymyslet s co nejvíce utajenými makisty, tedy beze ztrát?
Do útoku!
Jakmile zahrajete všechny své makisty ve fázi plánování a ve fázi útoku pro jejich levou, nebo pravou stranu, sečtete jejich sílu a dle svého uvážení ji rozdělíte mezi misi a nepřátele v dané misi.
Vaším úkolem nutně není porazit všechny nepřátele v dané misi. Ti jsou navíc skrytí do doby, než se pro danou misi rozhodnete, takže ve fázi plánovaní netušíte, do čeho jdete (pokud nemáte nějakého průzkumníka, který totožnost nepřátel dokáže zjistit dopředu).
Někteří nepřátelé jsou vyložení obránci mise a musíte se jich zbavit dřív, než se rozhodnete misi splnit. Jiné nepřátele můžete ignorovat, ale nikdy to není bez odpovědi. Jedni vám do balíčku přidají nového špeha, druzí přidají nové nepřátele k ostatním misím, třetí zabijí náhodný počet civilistů, čtvrtí zabijí dokonce náhodného makistu. A jsou tu i tací, jejichž zabitím něco skutečně získáte – rozšíříte si balíček o nového rekruta.
zdroj:
Vlastní foto autora
Zabíjet je tedy chcete, ale hlavní je mise. Splníte jí jednoduše utracením daného množství síly a na konci hry si započítáte její bodovou hodnotu. Efekty misí vás nejrůznějšími způsoby ovlivňují, většinou škodlivě, ale najdou se i některé milejší.
Cíl hry pak není nijak pevně daný. Chcete mít prostě co nejvíc vítězných bodů za splněné mise, přičemž až od patnácti výš se vaše snažení považuje za úspěšné. Ale i úspěch může být malý, střední, velký či totálně epický (když se vám podaří splnit úplně všechny mise).
Cest k prohře je ale víc než dost – když se vám nepodaří splnit dvě mise, když vám zemře pět civilistů (taháte je náhodně z balíčku, v němž je 1x nula, 3x jeden, 3x dva a 1x tři civilisté, takže váš konec je neustále na dosah), případně když si doberete pět karet a všechno jsou to špehové.
zdroj:
Vlastní foto autora
Velikost výhry si tedy svým způsobem určujete sami. Po každé kolem, tedy každé absolvované misi, se musíte rozhodnout, zda si dáte ještě jedno kolo, nebo pověsíte kariéru odbojáře na hřebík a započítáte si body. Je to další příjemné dilema, které nad vámi neustále visí jako Damoklův meč a odhadnout, kdy je vhodné skončit a dosáhnout alespoň nějakého vítězství, je nakonec tím nejdůležitějším momentem ve hře.
Je dobojováno
Vzdor! je vzrušují hra, která od začátku do konce nepoleví v napětí, za což vděčí náhodě. Ta pramení primárně z karet dobíraných makistů a karet nepřátel přidělených misí. Každé kolo tajíte dech při dobírání pěti makistů a doufáte, že mezi nimi nebude žádný špeh a že se vám zároveň podaří nějaké lehké synergie, nějaké to dobrání nového makisty a v nejlepším případě i zrekrutovat někoho nového, protože balíček se neustále ztenčuje a vy přitom chcete a potřebujete víc a víc odbojářů.
Pokud vám zrovna nepřijde průzkumník, děsíte se toho, jaká armáda na vás v dané misi čeká a zda si s ní pak s aktuálními silami pro dané kolo vůbec dokážete nějak poradit. Přirozeně to znamená, že vám štěstí nemusí přát a vlivem smůly prohrajete i celou hru. Ale s tím už je potřeba počítat.
Nakonec je to ale hodně o vás, jak to vymyslíte s momentálně dobranými makisty, které z nich použijete pro slabší efekt a využijete i v budoucnu, které obětujete pro jejich silnější efekt, na jakou misi je všechny vyšlete, jaké z nepřátel v dané misi porazíte, jak moc zariskujete, když některé necháte žít a budete muset čelit následkům a zda se vám vůbec podaří danou misi splnit. A dáte si po ní ještě jednu a pokusíte se vylepšit své skóre, nebo se spokojíte s menším vítězstvím?
Funguje to skvěle a je to definitivně výzva. Dopracovat se k nejlepšímu výsledku vám chvíli potrvá, a i když ho konečně dosáhnete, není to konec. Kromě toho, že je samotná základní hratelnost slušně znovuhratelná (vždy použijete jen zhruba polovinu makistů, vyrazíte maximálně na polovinu misí a nepřátel je tu víc než dost), najdete v balení i slušnou porci scénářů.
Jednak je tu osm samostatných scénářů s příběhovými pozadími, které nejrůznějšími způsoby upravují pravidla hry (mohou diktovat přesnou skladbu misí, pověří vás novými cíli a pohrozí novými způsoby prohry), a nad to si můžete dát ještě kampaň propojených tří scénářů, v nichž postupně musíte splnit mise z jednotlivých ér. A to už je opravdu velká porce obsahu vystavěného okolo základní, už tak dobré herní smyčky.
zdroj:
Vlastní foto autora
Historická znalost netřeba
Osobně se mi velmi líbí specifická grafická stránka hry a nadstandardní velikost karet dodává zážitku pocit lehké prémiovosti. Kvůli jejich velikosti a faktu, že jsou naležato, je ale pravděpodobně z hlediska pohodlí nebudete držet v ruce, ale vyskládáte si je na stůl, což ničemu nevadí, když tu není jediný soupeř, který by vám koukal do karet...
Musím ale říct, že jsem čekal, že z tak historicky založené hry ucítím to téma přece jen víc. Ve scénářích a kampani s tím pomáhá pár odstavců příběhu, ale základní hra je vlastně velmi abstraktní. Jistě, máte tu jména partyzánů a již zmíněné názvy misí a můžete si představovat, jak tenhle makista zabil támhletoho vojáka a ubránil tak statek, ale ve výsledku řešíte puzzle – jakým způsobem získáte o ten bodík síly víc, který potřebujete na odstranění nepřátel a splnění mise.
Jinými slovy, kdyby se ve hře Vzdor! bojovalo s mimozemšťany, tak by se toho tolik nezměnilo. Ostatně tvůrci již chystají navazující hru Witchcraft!, která sice bude fungovat v lecčems jinak, ale i téma čarodějnic využije onen systém rozhodování o levé a pravé straně karty. No a já se na to těším, protože systém je to zábavný a snadno aplikovatelný na jiná témata.
zdroj:
Vlastní foto autora
A pak samozřejmě záleží hlavně na vás, jak moc vám ve hrách vadí náhoda. Tady jí sice můžete jít do značné míry naproti a nad obsahem svého balíčku máte plnou kontrolu, ale i tak si kolo co kolo dobíráte karty náhodně, náhodně k misím přiřazujete nepřátele a náhodně taháte počet zavražděných civilistů.
Pro mě je to vše zdrojem atmosféry a napětí, která přece jen k danému tématu neodmyslitelně patří, stejně jako prohra. Každou partii jsem si užil a těšil se z variant každého scénáře. Pokud od hry nečekáte vyloženě historickou nalejvárnu během samotných partií a obecně vás baví hry v jednom, Vzdor! byste určitě neměli ignorovat.