„Jókai (japonsky 妖怪 z 妖 – podezřelý a 怪 – nejistý), někdy také obake nebo bakemono je souhrnné označení pro nejrůznější strašidla, démony, šotky, kouzelná zvířata, přízraky a v širším pojetí pro jakýkoliv nevysvětlený jev v japonském folklóru,“ tvrdí vševědoucí Wikipedie. To kdybyste náhodou dumali nad tím, co značí název této malé karetní hry, kterou v českém překladu vydávají Loris Games.

Galerie

Nicméně v tomto případě jde pouze o zastřešující pozlátko, nenápadné téma, které se hrou samotnou nemá mnoho společného. Mezi jókai jednoduše nastal zmatek, do nějž musíte vnést řád tím, že seskupíte jednotlivé rodiny bájných duchů. A co hra ztrácí na využití tak zajímavého tématu, to získává na samotné hratelnosti.

Já bych ti to tak rád řekl, ale nemůžu!

Yōkai je malá karetní hra pro 2 až 4 hráče, kterou odehrajete za 10 až 20 minut. Spadá do škatulky kooperativních her se zajímavým prvkem – hráči spolu nesmějí komunikovat. Kooperujete, ale nekomunikujete. Zní to šíleně, ale funguje to a je to překvapivě velká zábava.

Ve hře jsou čtyři jókai (čtyři barvy), každá po čtyřech kopiích, které zamícháte dohromady a vytvoříte z nich plochu 4x4 lícem dolů. Nevíte tedy, kde leží ten který duch a vaším cílem je vytvořit na plánu skupiny stejných duchů.

zdroj: Vlastní foto autora

Ve svém tahu se jednoduše podíváte na dvě libovolné karty na plánu, nikomu je neukazujete a nikomu neříkáte, jací jókai na nich jsou. Poté musíte jednu kartu přesunout někam jinam tak, aby stále sousedila s kartami na herním plánu, ale nemusíte dodržovat úvodní rozestavení do čtverce.

Jednoduše řečeno, snažíte se nahlížením na karty zjistit, kde jsou jaké barvy a pak přesunem karet tyto barvy seskupovat k sobě. Váš tah končí odhalením nové karty nápovědy, nebo využitím již odhalené nápovědy.

Povolené napovídání

Karta nápovědy na sobě může mít jednu, dvě, nebo tři barvy. Kartu položíte na jednu z karet jókai, čímž ostatním hráčům napovíte, jaké je barvy. Samozřejmě když takto umístíte trojbarevnou nápovědu, vědí jen to, že to není karta čtvrté chybějící barvy. A s kartou ducha, která má na sobě nápovědu, už nejde manipulovat, takže si svou nápovědou buďte radši opravdu jistí.

zdroj: Vlastní foto autora

Balíček karet nápovědy tu zároveň slouží jako odpočet konce hry. Jakmile umístíte poslední z nich na plán, hra končí. Ideálně chcete ale hru ukončit mnohem dřív jednoduše tím, že jeden z hráčů místo svého tahu oznámí, že jókai jsou usmíření, tedy že máte s přeskupováním karet hotovo.

V obou případech otočíte všechny karty a pokud se vám skutečně podařilo zařídit, že všechny zelené karty spolu sousedí a tvoří jednu skupinu a to samé platí i o ostatních barvách, vyhráli jste a stačí už jen zjistit výsledné skóre: +1 bod za správně umístěnou nápovědu (-1 za nesprávně), +2 za odhalenou, ale nevyužitou kartu nápovědy a +5 za zbylé neodhalené karty nápovědy. Kouknete do tabulky a zjistíte, jak moc jste dobří v tiché kooperaci.

Obtížnost hry Yōkai snadno upravíte počtem karet v balíčku nápověd a až pro vás ani nejtěžší varianta nebude představovat výzvu, můžete se pustit do honu na achievementy a rozehrát hru s dodatečnými pravidly.

Galerie

Partii si můžete okořenit tím, že spolu musí sousedit konkrétní rodiny duchů, budete hrát de facto bez nápověd, případně musíte celou herní plochu vyskládat do konkrétního tvaru. S pár kartami v nevelké krabičce je tak možné zažít pořádný kopec různě obtížné zábavy.

S chutí mezi lokaje, tedy jókaie

Jak už jsem prozradil v úvodu, hra Yōkai mě moc příjemně překvapila. Obecně mě kooperativní hry, v nichž je omezená komunikace se spoluhráči, velmi baví a tento kousek není výjimkou. Je to zkrátka úplně jiný druh zážitku, který stojí převážně na napětí.

Každý z hráčů má nějakou informaci. Některou má více hráčů, jinou jenom jeden z nich. Neustále doufáte, že každý ví, co dělá, že všichni děláte to samé a je neskutečně vzrušující, když se někdo rozhodne hru ukončit před vypršením nápověd.

zdroj: Vlastní foto autora

V tu chvíli jsou všichni jako na trní. Už? Fakt jsme to všechno přeskládali? Já mám za to, že támhleta karta ještě není tam, kde by měla být… Karty se otočí a když se to povede, je to k nezaplacení. Ten pocit, že každý u stolu odvedl svůj díl práce a společně jste dokázali něco, co musel vlastně zvládnout každý sám.

Je to velmi ojedinělý zážitek, pro mě velice příjemný. Každý tah je plný napětí. Je tu strategie v tom, na jaké karty se podívat (ty, které ještě nikdo neviděl, nebo ty, které viděl hráč přede mnou?), kam je přesunout a jakou kartu si troufnete natrvalo zamknout jejím překrytím kartou nápovědy.

Je to zároveň hra procvičující vaši paměť. Tak trochu vychází z pexesa a pokud si nebudete pamatovat karty, které jste už viděli a kam jste je vy a po vás i ostatní hráči přesunuli, tak se úspěchu pravděpodobně nedočkáte.

Za mě je Yōkai skvělou malou karetní hrou, která vám poskytne zážitek, jaký je na poli kooperativních her velmi ojedinělý. Je rychlá, přehledná, hodná okamžitého opakování a jedinou výtkou tak zůstává téma, které je tu zcela do počtu a zasloužilo by si víc ilustrací různých duchů, protože na těch pár ve hře obsažených se moc hezky kouká.