Zaklínač: Starý svět, loňský prodejní hit, povedená fanouškovská adaptace knižního, videoherního a seriálového díla o potulných zabijácích nestvůr, si s sebou na trh přinesla tři rozšiřující kamarády, s jejichž pomocí nám chce poskytnout rozsáhlý a znovuhratelný zážitek.
V předchozí recenzi jsme si posvítili na sice solidní, ale spíše zbytný přídavek se skelligskými ostrovy. Tento text se bude věnovat dalšímu přídavku, tentokrát s podtitulem Legendární lov. Jeho hlavním lákadlem je přítomnost 7 legendárních monster, která kromě parádních figurek přináší i významnou změnu v hratelnosti hry.
S Legendárním lovem totiž zapomenete na klasickou podmínku vítězství ve hře, tedy zisk čtvrté trofeje poražením „obyčejné nestvůry“. Teď se nekončí, dokud někdo nepřinese trofej legendární nestvůry!
(Ne)šťastná sedmička
Alfou a omegou celé krabice je sedm parádních figurek nestvůr – postavit se můžete někomu ze sestavy golem, ledový obr, kyklop, ropucha, chiméra, neviděný starší či pro fanoušky prvního datadisku třetího dílu videoherní série nechvalně známý Gaunter O’Dim. Vskutku děsivá sestava. Této plastové náloži dělají v krabici společnost ještě odpovídající karty nestvůr, jež určují jejich počáteční lokaci, pasivní či jednorázovou schopnost a celkem 4 varianty speciálních útoků, platných pouze pro danou nestvůru.
Aby se nestvůra v partii jen tak neflákala, dává se do pohybu krásně ilustrovanými kartami a při pohybu ještě trousí žetony zničení, kterých je v krabici 24. Klíčovým prvkem pak je 20 speciálních bojových karet legendárních nestvůr.
Obsahově se tedy pořád pohybujeme na podobné úrovni, jakou nám nastolilo už rozšíření Skellige. Sice úplně chybí karty událostí a průzkumu, ale z hlediska soubojů je Legendární lov výživný víc než dost.
Sbal si buchty, Godryku, vyrážíme do světa!
No, hezké figurky máme rádi asi všichni, ale jak se to hraje? Už jsem nastínil, že Legendární lov se podíval na zoubek způsobu, jakým se partie Zaklínače: Starý svět ukončuje. Nestačí se proslavit čtyřmi obyčejnějšími trofejemi, vítězem se stane pouze ten ze zaklínačů, který skolí legendární nestvůru.
Ta je pro partii vždy zvolená pouze jedna a hráči se jí snaží dostat na kobylku. Legendární nestvůra putuje po mapě, rozsévá zkázu (tedy umisťuje žetony zničení, které slouží jako bonusové žetony i výhoda do souboje s nestvůrou) a blokuje lokaci, v níž se zrovna nachází.
Má pěkně tuhý kořínek, když základní hodnota jejího zdraví je 20, k tomu disponuje pořádně nepříjemnou schopností (např. snižuje zranění, které může utržit za jeden tah, snižuje vám množství dobíraných bojových karet nebo vám dá na uvítanou ránu za každý žeton zničení, který má u sebe). Její zdraví před začátkem souboje naopak redukujete množstvím žetonů zničení, které jste posbírali.
V balíčku bojových karet nestvůry jsou pro hráče výrazně bolestivější efekty než u základních nestvůr. Není nouze o útoky dávající 6 zranění, velká část karet pak spouští speciální útoky každé nestvůry.
Ty umí pořádně potrápit – dávají hráči za uši, nutí ho odhazovat bojové karty a/nebo lektvary, omezují, které barvy karet může zahrát (čímž šikanují jeho možnosti navazovat karty na sebe), regenerují nestvůře život či jí dočasně zvyšují obranu. S bojovými kartami nestvůr ze základní hry se to nedá vůbec srovnávat, tohle je pořádné maso!
Neunáhli se, udatný reku, nezapomněls na obyčejné trofeje?
Možná vám, stejně jako mně, přišla na mysl myšlenka: No hele, tak to bude výrazně rychlejší hra, když stačí sejmout jednu potvoru, sice velkou, ale jen jednu. Tahle myšlenka ale dostane na frak hned při pohledu na přehledovou kartu pro toto rozšíření, která má nenápadný, ale klíčový sloupec, jenž po přiložení ke stupnici trofejí prozradí, jak moc si daná nestvůra nechá líbit šikanu.
Čím méně trofejí totiž máte, tím vyšší je obrana legendární nestvůry v KAŽDÉM kole souboje. Karta má dvě strany, ale už na té jednodušší si i se dvěma trofejemi na kontě připravte pořádný arzenál, protože obrana 1 se nezdá, ale množství zranění, které musíte pro poražení legendárky vyprodukovat, je obří, nemluvě o tom, že některé příšery vám ho ještě redukují.
Tím tvůrci elegantně namotivovali hráče k tomu, aby průběh hry měl pořád náboj a jejich putování po krajině a hon za trofejemi byly stále důležitou součástí hry. Trochu tím sice podle mého názoru upozadili vliv minipříběhů z událostí (jednoduše se za nimi teď nejspíš nikdo nepožene), ale atmosféra, kterou hon na jednu konkrétní příšeru přináší, nám to bohatě vynahradila. Aby nebyla na mapě nuda, pořád jsou zde klasické příšery, na kterých se vycvičíte, nebo třeba zchladíte žáhu po neúspěšném pokusu o sejmutí legendárky.
Znovuhratelnost je velmi dobrá, čeká vás minimálně 7 hodně odlišných partií, každá nestvůra vám zatopí jinak a určitě budete mít chuť se k některým z nich vrátit, minimálně si rádi dojdete pro pomstu. I když to možná působí, že změny, které s rozšířením přichází, nejsou výrazné, ve skutečnosti je změna závěrečné podmínky, pohybující se nestvůra a žetony zničení natolik vydatný mix, že si nemůžu stěžovat.
To, co Legendární lov přinesl, se mi hodně líbí. Nový způsob ukončení hry je parádní, pohybující se nestvůra má grády a nutnost přizpůsobit strategii tomu, co nestvůra umí, byla pro nás příjemná změna. Závěr partie s Legendárním lovem je za mě mnohem lepší, než u základu.
Myslím si totiž, že jakmile se některý z hráčů vrhne do posledního souboje v základní hře, nedokáže mu žádná trojková nestvůra zatopit tolik, jako kterákoliv legendárka, takže konec hry je v podstatě automatický. S legendárními nestvůrami se to ale říct nedá a díky tomu je i ke konci hry o co bojovat.
Stejně tak gradace partie a pocit, že jdu na bestii z legend, hrají výrazně ve prospěch tohoto přídavku. Ani tak bych ale nechtěl označit základ bez Legendárního lovu nálepkou „nikdy víc“, protože pořád mi stále chutnají i partie více na pohodu, bez stresu ze závěrečného souboje s legendárkou.