„Země, pevná půda pod nohama tvořící domov, na němž plujeme nekonečným vesmírem, nádherná planeta Země. Po milióny let se její flóra a fauna vývojem a přizpůsobováním rozvíjí do neuvěřitelných životních forem a vytváří symbiotické ekosystémy a vzájemně provázané biotopy.“
Po loňských euro zážitcích jako Archa Nova o budování zoo a rozvíjení záchranných programů a Encyklopedii o objevných plavbách a dokumentování živočišných druhů napříč kontinenty se herní milovníci přírody dočkali další hry mapující přírodní rozmanitost. Tentokrát však půjde o zachycení biodiverzity napříč časem zahrnující snad všechny pojmy, které si člověk v souvislosti s přírodou vybaví.
Autorem dnes recenzované Zelené planety je Kanaďan Maxime Tardif a hra původně vyšla pod Inside Up Games, zatímco v češtině ji vydal Mindok. Zelená planeta je hraná na předem neurčený počet kol a končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů dostaví svůj ostrov, tedy mřížku o velikosti 4 na 4 karty. Poté se dohraje kolo a jdou se počítat body.
Znovuhratelnost je zajištěná oboustrannými kartami a zápolení v adaptaci si lze navíc užít týmově či solitérně. V čem se Zelená planeta liší od jiných her operujících s hraním do mřížky? A není to jen přebujelý titul, který chtěl zahrnout zkrátka vše? To si povíme na následujících řádcích.
zdroj:
Vlastní foto autora
(Poznámka: Na fotkách jsou namísto původních kartonových žetonů hráčů a půdy zachycené dřevěné žetony z promo balíčku pro včasné objednávky, stejně jako promo fialové karty měsíců roku, které poskytují trvalý efekt či bonus při vyhodnocení.)
Rozmanitost, kam se podíváš
Prve je třeba se zorientovat v množství druhů karet, které lze rozdělit do dvou kategorií – karty Země, které tvoří dobírací balíček a jež jsou používané hráči pro hraní (zelené karty flóry, béžové karty krajiny a bílé karty událostí); a oboustranné karty, které hráčům dávají body či efekty při splnění určitých podmínek (modré karty ostrovů, oranžové karty podnebí, zelené karty ekosystémů a hnědé karty fauny).
Zelená planeta oplývá mechanikou zvanou follow, tedy jeden z hráčů vybere akci a druzí se mohou přidat a provést její slabší podobu. Díky tomu jsou tahy rychlé a pokud se hráči domluví, nemusí kroky vyhodnocovat postupně, ale současně. To však nedoporučuji pro první partie i kvůli hůř členěným pravidlům, která by zasloužila lepší způsob seznámení hráče s typy karet a jejich významem.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jelikož tomu tak není, mohou si hráči připadat zahlcení a je lepší se vzájemně kontrolovat. Hra je totiž postavená na opakovaném, postupném spouštění efektů karet a v prvních partiích při slabé komunikaci nemusí být jasné, kdo co vlastně dělá a jestli provádí ještě akci předchozí, či již akci následující.
Po prvních partiích se však již vše projasní a zrychlí, a tak nehledě na počet hráčů lze hru odehrát zhruba za hodinu a půl. Záleží jen na hráčích, zda se snaží partii rychle ukončit dostavěním svého ostrova, či naopak vyčkávají nebo pomalu budují nákladné karty.
Jak to všechno pěkně roste
Každý z hráčů si připraví svou desku osazenou zvolenými kartami ostrova, podnebí a ekosystému a dobere si počáteční zdroje. Vedle ní si vymezí prostor pro stavění mřížky a do středu stolu umístí desku fauny se čtyřmi kartami zvířat a dvěma kartami ekosystémů, které hráčům udílí body za splněné podmínky.
V dosahu všech jsou též umístěné karty k dobírání a žetony černé půdy, zelených výhonků a kulatých přírůstků – světlých kmenů a barevných korun. Během hry se totiž karty osazují přírůstky. Za každý přírůstek hráč získá bod, avšak pokud dosáhne kartou povoleného maxima a zakončí kmen korunou, získá namísto toho body udávané kartou, což je vždy výhodnější.
Ve svém tahu si hráč zvolí a provede jednu ze čtyř dostupných akcí, poté ostatní mohou provést její slabší podobu a na závěr všichni aktivují postupně efekty karet v barvě, která je spojená se zvolenou akcí. Toto téměř souběžné hraní velmi oceňuji nejen z hlediska nepřítomných prodlev mezi tahy, ale i kvůli hernímu dopadu na rozhodnutí hráče. Tato mechanika totiž plně podporuje designérovu vizi, kdy zvítězí ten, kdo se dokáže nejlépe a nejrychleji přizpůsobit.
Výsadba, kompostování, závlaha a přírůstky
Hráči mají na výběr ze čtyř akcí. Během výsadby hráč vyloží do svého ostrova až dvě karty po zaplacení nákladů půdy, dobere si čtyři karty a z nich si jednu ponechá. Druzí pak mohou vysadit jednu kartu a jednu si dobrat. Zároveň se aktivují zelené efekty. Karty jsou do mřížky vykládané tak, aby vždy alespoň rohem sousedily s jinou dříve vyloženou kartou.
zdroj:
Vlastní foto autora
Kompostování hráči vynese pět žetonů půdy a umožní mu zkompostovat z dobíracího balíčku až dvě karty. Tyto karty jsou jinými slovy vyřazené na jeho osobní odhazovací balíček a za každou takovou na konci hry získá bod. Ostatní si doberou dva žetony půdy, nebo přesunou dvě karty Země z dobíracího balíčku na svůj kompost. Aktivují se červené a trojbarevné efekty.
Při zavlažování si hráč smí vzít až šest výhonků v podobě zelených kostiček a umístit je na volná políčka na svých kartách. Poté získá ještě dva žetony půdy. Zbývající hráči si vezmou pouze dva výhonky, nebo dvě půdy. Posléze dojde ke spuštění modrých a trojbarevných efektů.
V rámci poslední možné akce přírůstky si hráč dobere čtyři karty Země z balíčku a dva dřevěné přírůstky a umístí je na své karty. Další hráči si smí dobrat do ruky dvě karty Země, nebo získat dva přírůstky a umístit je. Nakonec jsou spuštěné žluté a trojbarevné efekty.
zdroj:
Vlastní foto autora
Co nám nabízí Zelená planeta?
Na první pohled je to přehršel barev a několik set karet. Jakmile se hráč zorientuje, zjistí, že nehraje typickou euro hru, ale spíše karetku, která se vymkla kontrole a narostla do obřích rozměrů. Všechno funguje a pěkně vypadá, ale člověka napadne rčení klasika: „To muselo dát práce. A přitom taková blbost, co?“
Jednoduše řečeno, vykládání karet do mřížky jsme viděli již v mnoha hrách, ať již malém Akvárku, nebo v loňském velkém rodinném titulu Divočina Severní Ameriky též od Mindoku. Stejně tak zmiňovaná mechanika follow sahá až na plantáže Puerto Rica, které u nás rovněž lokalizoval Mindok, ale i Albi. Zelená planeta ale přináší i něco svého.
V první řadě je to souběžnost akcí a klíčový vliv pořadí karet v mřížce. Ty jsou totiž vyhodnocované zleva doprava a odshora dolů. Předtím či poté smí hráč využít i efekt daný svým ostrovem a podnebím. Nejednou se mi stalo, že jsem věděl, co zahraji za akci příště, abych to vzápětí měnil v reakci na akci, kterou zvolil můj soupeř.
Tahy soupeře mi mnohdy pomáhaly, ale to neznamená, že bych vždy v jeho tahu hrál. Někdy se zkrátka vyplatilo si počkat a po našetření zdrojů vyložit jinou kartu na pozici, která se jevila být výhodnější. Karty obsahují velký guláš symbolů a příslušností. Obvykle se stane, že karty na hráčské desce a karty na desce fauny si odporují a hráč nemůže hrát na splnění všech kontraktů či využívat kombinovaně všech nabízených efektů.
Hraje tedy karty do své mřížky dle zvolených cílů a příležitostně strategii poupraví. Velký vliv na to má náhodnost karet. Můžou to být drahé karty krajiny, které hráči umožní zisk dalších bodů, sousedění karet flóry pro potřeby bodování nebo rozptyl přírůstků či výhonků, či karty událostí, které mohou hráči velmi pomoci, pokud je ochotný zaplatit příslušnou cenu.
Dále jsem si na hře velmi užíval dané možnosti a nemyslím si, že bych takovouto kombinaci efektů a manipulace s komponenty viděl u jiného titulu. Základní strategii proměňování výhonků na půdu pro stavbu karet na počátku hry a naopak pěstování výhonků kvůli bodům na konci partie brzy nahradí mnohem složitější engine, pokud si ho tedy vybudujete.
zdroj:
Vlastní foto autora
Díky efektům karet či jejich pořadí v mřížce se vám může vyplatit během tahu i několikrát prohodit tyto komponenty půdy a výhonků tam a zpět, pokud disponujete efekty upravujícími poměr výměny. Podobně se může vyplatit pěstovat přírůstky, ty likvidovat při směně a následně okolní karty bohatě osázet novými dílky kmenů a korun.
Manipulace větším množstvím drobných dílků mi v druhé půli hry již nebyla příjemná, ale vyvážilo to nadšení z možností daných kombinacemi karet a souvisejících myšlenkových pochodů. A samotná mechanika přírůstků to s jejich vzhledem a solidností tvrdila.
Zelená planeta vás nijak netrestá, nikomu v ní neškodíte a je jen na vás, co všechno za symboly a kategorie napříč kartami po stole započítáte. Co vezmete v úvahu, co využijete, co vybudujete a kdy se nastoupené cesty vzdáte pro cestu jinou a zřejmě ještě lepší. Sám jsem si budoval tablo tak, abych při vyložení drahé karty krajiny v závěru partie získal mnoho bodů, ale karty se mi šikovně sešly způsobem, že jsem vyložil na poslední chvíli krajinu jinou, která mi obodovala kombinace, s nimiž jsem dříve vůbec nepočítal.
zdroj:
Vlastní foto autora
Karty ekosystému udílí body v závěrečném vyhodnocení při splnění podmínek, karty fauny nabízí zisk bodů při splnění podmínek v průběhu hry, karty ostrovů dávají hráči na počátku hry zdroje a vlastnost, kterou lze od prvního tahu využívat, karty podnebí zase poskytují hráči další efekt pro využívání v průběhu celé partie.
Je podstatné na karty ostrovů a podnebí nezapomínat, neboť i ony v sobě nesou znak terénu a bodů pro závěrečné hodnocení a těmito znaky mohou hráči pomoci plnit podmínky již v průběhu hry! A co že je tedy potřeba dalšího sledovat? Karty flóry se dělí na stromy, byliny, houby a keře. Všechny karty flóry, krajiny, ostrovů a podnebí v sobě zahrnují symbol jednoho ze čtyř prostředí, což boduje mnoho karet ve hře. Terén může být vyprahlý, vlhký, skalnatý a mrazivý.
Musím ocenit i fakt, že karty žádající splnění určitých podmínek mají na sobě napsané procento karet, které v celkovém objemu tuto podmínku splňují. To pomáhá hráči v rozhodování, neboť mu rukama projde pouze část ze tří seti karet přítomných ve hře. Hráč vidí, že podmínku splňuje 19 % karet, koukne se na svou mřížku a karty na ruce a hned si může spočítat, jaká je šance, že cíle dosáhne.
Podmínky se mohou odkazovat na nákladnost karet, tedy bodované mohou být levné, či naopak drahé karty. Bodují se karty dle počtu přítomných výhonků, počtu výrůstků či výrůstkové kapacity. Kromě karet kompostu mohou být nakonec bodované i zbylé karty na ruce, či karty určitého typu v mřížce umístěné v řadě či diagonále.
Kombinací je zkrátka nepřeberně a mně se líbí ta bohatost, kdy podmínky jsou různých druhů a podporují různé typy přemýšlení. Je tak na hráči, zda bude hrát líně a pohodlně na jemu blízký a zřejmý typ, nebo zda dokáže tyto odlišné druhy přemýšlení propojit a hrát na jejich kombinace v tom nejvýhodnějším poměru. Zda dokáže brát v potaz všechny charakteristiky každé vykládané karty, nebo až v třetině či polovině hry se podle doposud vyložených rozhodne zaujmout finální strategii a mřížku vhodně doplní.
Obzvlášť v Zelené planetě uvítáte přítomnost bodovacího bločku a korespondování jeho řádků s popisem vyhodnocení v pravidlech, co vše je radno zkontrolovat. Pro takovouto hru, v níž se naše výsledky pohybovaly mezi 200 až 300 body, je počítací tabulka vyloženou nutností.
zdroj:
Vlastní foto autora
A konečně mi dělaly radost i bohaté fotografie a doprovodné texty na všech kartách. Ne že bych je stíhal během hry číst, ale bez nadsázky se dá Zelená planeta označit za karetní encyklopedii, v níž jsem si před partií a po ní listoval. Celkově toto uchopení a pestrost podtrhují ideu vzdát hold naší bohaté domovině.
Zelená planeta sice nepřichází s ničím originálním, ale kombinace osvědčených mechanik v krásném kabátě oplývající pestrostí a doplněná stovkami přírodopisných postřehů této hře zajišťuje místo v mém osobním výběru rodinných her.
A to i přesto, že je třeba uhlídat velké množství informací a starší či zkušenější hráči tak mají nepopiratelnou výhodu. Hra je proto náchylná na vyrovnanost soupeřů, nicméně věřím, že s ní desetileté děti mohou růst a znovu a znovu spolu poměřovat síly. Jejich úspěchy lze zaznamenávat na přiložený list – Co se komu povedlo.