Vyprávěcí RPG jsou pro většinu hráčů synonymická s hraním na hrdiny. Kosení potvor, zachraňování světů, však to znáte. To je ten typ her, které se vyvíjejí s ohromnými rozpočty a prodávají v ohromných nákladech.
Ty menší, experimentálnější záležitosti jsou doménou indie RPG scény. Tam najdeme hry, které se sice často nemohou chlubit monstrózním rozsahem a vypiplanou produkcí (i když, výjimky by se našly), ale zato hoří touhou svých tvůrců hráčům ukázat, že RPG toho přece umí daleko víc než jen rozdělovat zkušenosti za vymlácené skřety. A i pro hráče, kteří v Dungeons & Dragons prošli Tomb of Annihilation víckrát než vlastní obývák, není občas na škodu vystrčit přilbici z komfortní zóny a zkusit něco nového.
Alice is Missing je rozhodně něco nového.
Tohle „tiché“ RPG těží inspiraci z teenage dramat jako Life is Strange a Oxenfree, případně ze seriálových 13 Reasons Why nebo Riverdale. A tradičním vyprávěcím hrám se nepodobá ani za mák. Není zde žádný vypravěč, na nic se v něm nehází kostkami, postavy se nedefinují pomocí číslíček v osobním deníku a celé ho od začátku do konce slupnete za devadesát minut.
Teenage drama jako vyšité
Alice zmizela. Už tři dny o ní nikdo v Silent Falls neslyšel, od rodiny až po nejbližší přátele. Co se jí stalo? Odešla dobrovolně, nebo v tom má prsty někdo jiný? Ublížil jí někdo? Žije vůbec ještě?
A co víc, kdo vlastně Alice byla? Instagramová primadona a královna celé školy? Šedá myška s uměleckými koníčky? Holka z rozpadnuté rodiny, nebo dcera prominentních občanů? Byla přátelská, nebo samotářská? Otevřená, nebo tajnůstkářská? S kým se přátelila a koho nemohla vystát, kam v okolí města chodívala, a kam by naopak nevkročila ani za nic?
Odpovědi na tyhle otázky ve hře nenajdete, všechny totiž záleží jen a pouze na hráčích. Jediné, co je vytesáno do kamene, je Alicino zmizení a velice hrubé nástřely přátel, kteří se ji rozhodnou hledat, tedy hráčských postav. Hráči si z nich vyberou podle základních archetypů (nejlepší kámoška, starší bratr atd.), ale konkrétní charakteristiky se už dotváří jednak pomocí několika náhodně tažených karet, ale především podle představivosti hráčů samotných.
zdroj:
Vlastní foto autora
Během přípravy hráči vzájemnou konverzací postupně dají dohromady nejen, kdo byla titulní Alice, ale i co pro ni její přátelé znamenali a jaké mají hráčské postavy vazby mezi sebou: Jack a Charlie se třeba odcizili po stěhování, Dakota možná vždycky žárlila na Julii, ale za Evana by dala ruku do ohně a tak podobně. To dává hráčům nějaké směrnice, jak se k sobě při hraní chovat. K tomu společnými silami popíšou i pět základních lokací a postav, které tvoří městečko Silent Falls, a zasazení pro řádné teenage drama je na světě.
RPG bez kostek a deníků
Originalita Alice is Missing se ovšem pořádně ukáže teprve ve chvíli, kdy dojde na samotné hraní. Mohli byste čekat, že jde o detektivní hru, ve které sbíráte důkazy a pátráte po viníkovi, ale není tomu tak. Respektive, vaše postavy přesně to dělají, ale pro hráče jde o ryzí konverzačku. A to navzdory tomu, že během jejího hraní neřeknete ani jediné slovo.
Více než hraní klasického TTRPG Alice is Missing připomíná kolektivní psaní chat fiction, tedy příběhů, které se odehrávají výhradně v mobilních konverzacích protagonistů. Stejně tak příběh o Alicině zmizení odehrajete kompletně v chatovacím okně (dle preferencí skupiny, ale pravděpodobně půjde o Discord nebo podobný program). Tady si budete v rolích svých postav vyměňovat obavy, teorie a sem tam i nálezy ohledně Alicina osudu.
S první odeslanou zprávou se zároveň spustí odpočet, který rámuje celé vaše snažení. Každá hra Alice is Missing trvá přesně 90 minut, na jejichž konci se osud titulní postavy nenávratně rozřeší, ať už v dobrém, nebo ve zlém. Protože se během hry nemluví, je odpočet navíc opatřený hudebním podkresem, který si při hraní můžete (a měli byste!) pouštět do uší. Jde o hodinu a půl parádního srdcebolového indie soundtracku, díky kterému si budete celou dobu připadat opravdu jako v seriálu.
V předem určených časových intervalech postavy obdrží několik tzv. clue cards, které jim přikážou odhalit vždy jednu z připravených postav nebo lokací. Tyhle karty vám sice určí, na koho a jak padnul stín podezření, konkrétní detaily a interpretace jsou ale opět pouze v moci hráčovy představivosti. A tak postupně skládáte mozaiku podezřelých okolností, z nichž na konci herní doby vyplyne viník a místo závěrečné konfrontace.
A co se bude dít mezitím? Inu, budete si psát.
Mantinely fikce
Ve hře neexistuje žádný roleplay mimo displeje telefonů postav. Není tu vypravěč, který by se ujal rolí NPC, není zde ani způsob, jakým odehrát, co se postavám děje, když zrovna nevyklepávají zprávy do mobilů. To samozřejmě neznamená, že by si všichni pátrači celou dobu udatně seděli na dlaních. Stejně jako si v chatu postavy mohou vyměňovat svoje dojmy a obavy, mohou si i vyprávět o tom, kde zrovna jsou, koho zrovna zpovídají a co zrovna našly. Cokoli napíšete, to platí. Není tu žádný kontrolní mechanismus, který by vám to mohl zakázat.
„Takže… Můžu po deseti minutách nahlásit, že jsem Alici našel za popelnicí u Walmartu a všechno dobře dopadlo?“ ptá se protřely hráč.
Výborná otázka, protřelý hráči. Ne. A tady to možná začne být trochu matoucí.
Protože tu není žádný vypravěč, který by vás mohl plácat přes prsty, musí se hráči hlídat sami, aby si příběh nezbořili pod nohama. Není to sice úplně raketová věda, ale hráčům zvyklým na tradičnější systémy to může dělat potíže, protože rozřešení otázek typu Co může moje postava dělat? obvykle leží na bedrech vypravěčů. V chatu se navíc fikci rozbíjející přešlapy berou zpátky hůř než při slovním vyprávění.
zdroj:
Vlastní foto autora
Klíč k pochopení celé hry leží v uvědomění toho, že úkolem hráčů paradoxně není Alici hledat. To hra dělá de facto za ně pomocí zmíněných clue cards, které nevyhnutelně přicházejí samy s tím, jak odpočet klesá směrem k nule. To tyhle karty dávají hráčům pobídky k opravdu zásadním odhalením. Všechno ostatní, co si účastníci píšou, je vlastně jen omáčka okolo.
„Takže… Na většině toho, co dělám, vlastně vůbec nezáleží?“ ptá se zmatený hráč.
Výborná otázka, zmatený hráči. Ne. Ale chápu, že jsi zmatený.
Je to totiž vlastně úplně opačný přístup, než na jaký jsme z TTRPGs zvyklí. Obvykle hráči ženou příběh kupředu svými činy a hra dobarvuje atmosféru, ale tady je to naopak. Hrubé obrysy Alicina osudu jsou dané náhodnými kartami, ale na hráčích je, aby příběhu dodali uvěřitelnost, napětí a šmrnc. Aby jeden druhého napínali a šokovali svými odhaleními, kořenili příběh drobnými poznatky a historkami na stranu, uklidňovali rozhádané kamarády, nebo naopak nějakou tu rozčilenou hádku v chatu vyvolali.
Teoreticky by se těch 90 minut dalo pročekat a interagovat pouze s clue cards, dokud se záhada nerozuzlí sama. Jenže takový příběh by byl holý a prázdný, prostý jakýchkoli detailů a emocí. A co především, hrát tímhle způsobem by znamenalo úplně minout, o čem má Alice is Missing být. A to je hraní rolí v pravém slova smyslu.
Díky tomu, že tu nikdy nevystupujete z role (a díky evokativnímu soundtracku napálenému v uších) jde o velice intenzivní role-play zážitek a rozuzlení příběhu mohou být leckdy opravdu silná. Těch 90 minut navíc uteče překvapivě rychle, takže moc prostojů ani nezaznamenáte, a pokud ano, vždycky je můžete sami vyplnit přidáním své vyprávěcí trošky do mlýna.
Takže kolikrát se Alice může ztratit?
Alice is Missing pravděpodobně není hra, kterou byste chtěli hrát každý týden. Autoři o ní ostatně specificky mluví jako o one-shot záležitosti a odrazují hráče od toho, aby ji hráli opakovaně ve stejném osazenstvu. Neznamená to ale, že by hledání Alice byla nutně záležitost jen na jedno hraní.
Příběh sice vždycky ubíhá stejným tempem a točí se okolo stejných (nebo alespoň stejně pojmenovaných) postav, ale pravděpodobně nikdy nezažijete stejnou zápletku dvakrát. Postavy lze upravit k nepoznání, takže pan Halvert může být v jedné hře figurou úchylného učitele, ale v jiné dobrotivým mentorem. Náhodnost clue cards se zase stará o to, že ačkoli se něco stane vždy ve stejnou chvíli, co, o kom a jak už se bude lišit. Stejně jako to, co se ve finále Alici stalo, zda ji dokážete zachránit a za jakou cenu.
Je nicméně pravda, že hra opravdu obsahuje pouze pět postav i lokací, takže každou hru uvidíte stejná jména a místa, ač vykreslená novým způsobem. Tady by trochu větší důraz na rozmanitost neuškodil.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pokud ale něčím znovuhratelnost opravdu „trpí“, tak spíš tím, že na rozdíl od kontinuálních kampaní v tradičních hrách na hrdiny tady pokaždé restartujete případ o zmizelé dívce, který ještě ke všemu může být značně intenzivní na hraní. (Hra mimochodem obsahuje i systémy na odstranění citlivých témat ze zápletky, pokud si to hráči přejí.)
Je ale třeba zdůraznit, že to byl od tvůrců jasný záměr. V Alice is Missing se hraje na kvalitu, ne kvantitu. Je navíc příjemné mít vedle sáhodlouhých kampaní i hru, kterou od začátku do rozuzlení odehrajete za zhruba čtyři hodiny (90 minut plus příprava). A navíc, bavíme se tu o hře, jejíž pravidla mají nějakých padesát stránek a přijdou vás na znatelně menší částku než „velká“ RPGéčka, konkrétně něco mezi $10 a $20 podle zvolené verze. A když už je řeč o verzích…
Máme si kde hrát?
Člověk by čekal, že „tiché“ RPG, ve kterém komunikujete pouze přes chat, bude pro online hraní jako dělané. Alice is Missing je ale překvapivě vytvořená na hraní u jednoho stolu, protože v průběhu budete potřebovat vykládat a míchat karty.
Pokud i během pandemie dokážete dát dohromady skupinu 3-5 hráčů na živé hraní, stačí si pořídit fyzickou kopii pravidel (u tvůrců vyprodaná a čekající na dotisk v červnu 2021, ale na webech českých maloobchodů ji stále najdete). Případně vám poslouží i levnější .pdf verze, jen ty karty si budete muset před hraním vystříhat.
V současné situaci ale většina hráčů bude nejspíš chtít/potřebovat sáhnout po online variantě, což může situaci maličko zkomplikovat. Budete totiž potřebovat nějaký virtuální tabletop a naučit se s ním operovat. Aktuálně jedinou takovou volbou je pořízení digitální verze hry pro Roll20 (kde jsme hru hráli pro potřeby této recenze), ve které můžete simulovat tahání a losování karet.
Nejde o složité rozhraní a spousta hráčů TTRPG s ním už má za poslední rok nejspíš zkušenosti. Pokud jste ale v žánru nováčci a Alice is Missing vás láká mimo jiné i kvůli svým jednoduchým pravidlům, počítejte s tím, že pro online hraní se alespoň jeden hráč bude muset seznámit s uživatelským rozhraním Roll20 (v takové případě pro vás ale autoři připravili nápomocný videotutoriál).
Pokud vám zrovna platforma Roll20 z nějakého důvodu nevyhovuje, vězte, že na jiném virtuálním tabletopu si Alici nezahrajete. Stejně tak každý hráč bude potřebovat vládnout angličtinou na nějaké ucházející úrovni, protože české lokalizace se hra doposud nedočkala.
Jiné kafe
Alice is Missing nabízí hodně odlišný zážitek od toho, co si obvykle pod hrami na hrdiny představujeme. Ačkoli tu pátráte po zmizelé dívce, nehrajete za protřelé detektivy a není vaším úkolem rozlousknout tajemný případ; hrajete za teenagery, kterým se právě ztratila sestra, kamarádka či přítelkyně a vaším úkolem je se do téhle situace ponořit až po uši a odejít s co možná nejsilnějším zážitkem.
Díky jednoduchým pravidlům i chatovacímu formátu je hra vstřícná vůči nováčkům; díky experimentálnímu konceptu zase může výborně posloužit zajetým skupinám jako příjemné osvěžení mezi kapitolami jejich velké kampaně. Určitě ale jde o hru s omezeným potenciálem. Nebudete ji hrát každý týden a nemůžete ji hrát donekonečna. Osobně ji považuji za vynikající „proof of concept“, důkaz, že hraní RPG může vypadat a působit o hodně jinak, než jak jsme zvyklí z „velkých“ her na hrdiny.