Pohádky – kouzelné příběhy, které slýcháme od dětství. Každý zná Červenou Karkulku, Sněhurku, Tři prasátka nebo Jeníčka a Mařenku. Nutno říct, že v dnešní době se k nám často dostávají mnohem milejší verze, než jaké byly původní předlohy. Kdo je četl, ten ví, že kolikrát by se daly přirovnat spíš k hororovým příběhům než roztomilým variacím, které na nás přátelsky poblikávají z televizních obrazovek nebo převyprávěných knižních svazků.
Tohle moc dobře vědí i autoři RPG Broken Tales. Hra, kterou vytvořili, totiž není jen o boji dobra a zla v černobílých morálních kulisách. Není to ani prosté převyprávění známých příběhů. Je to hra o vnitřních démonech, postavách s temnou minulostí a přenesení známých příběhů do jiných kulis a s jinou pointou. Navíc v kůži těch nejméně pravděpodobných hrdinů, které můžou světy za devatero horami a devatero řekami představit.
Cesta za rozhřešením
Základní myšlenka Broken Tales je totiž v tom, že se z pohádkových hrdinů staly záporné postavy. A naopak. Chlapec zachránce měl totiž jediné přání: Aby ti zlí dostali druhou šanci. Ale jak už to bývá, přání jsou vrtkavá a ve světě musí být rovnováha. K tomu navíc nejde jen o mávnutí kouzelného proutku.
Vše, co známe z příběhů, se událo. Vaše postava – napravená mocnou magií – si bude všechno pamatovat. Nečekejte tedy jen veselé příběhy, právě naopak si nově zrození hrdinové s sebou táhnou pořádnou kovadlinu v podobě minulosti. Nemluvě o tom, že se musí postavit těm, kteří kdysi byli dobrými.
zdroj:
Vlastní foto autora
Celá hra tohle velice dobře reflektuje i mechanicky. Broken Tales má svůj originální systém, který je jednoduchý, ale zároveň efektivní. Každá schopnost se skládá hlavně z popisu toho, co vlastně dělá. Schopnosti se dále dělí na popisné a dary. Popisné schopnosti jsou vlastně pasivní dovednosti – může to být třeba to, že postava je dobrý šermíř, který vyrůstal ve šlechtické rodině, kde se naučil boji s mečem.
Dary jsou pak aktivační schopnosti. Starý Vlk Gaurou má dar „Najdi je na věky věků“, díky němuž si automaticky zapamatuje zápach každého, koho potkal. Aktivací si na něj pak může vzpomenout a danou věc stopovat. Takovou postavu nikdo nepřekvapí a vypravěč by ji měl na někoho, kdo se družinu snaží přepadnout, upozornit před zbytkem družiny.
Každá postava má navíc silnou dovednost, která se pojí s její temnou minulostí. Nazývá se Temné ego a vyžaduje specifickou podmínku k aktivaci. Gaurou třeba na sebe musí vzít svou originální podobu velkého zlého vlka, bezejmenný krysař zase před použitím svého Temného ega musí ukázat sílu svého umění během představení, které nelze ignorovat. K aktivaci Temného ega dojde i tehdy, když postava utrží zranění, a jak pravidla vysloveně říkají, může to být i dobrovolné sebepoškození.
zdroj:
The World Anvil
Příručka jako taková obsahuje dost předpřipravených postav, ale i podrobný návod, jak vytvořit svou vlastní tak, aby její schopnosti fungovaly. Klasické schopnosti obsahují totiž dva efekty daného archetypu a jednu cenu. Schopnost Temného ega může mít efektů libovolné množství, ale musí mít svou cenu a speciální aktivátor.
Postavy v Broken Tales jsou silné a jejich moc je přímo odvozená z jejich příběhů. A příběh je pro partii tím hlavním. Pravidla nechtějí zdržovat zbytečným počítáním a koukáním do tabulek. Jde tu o text na vaší listině. Ale nejde o jediné slovo nebo štítek, jako tomu je třeba u Města Mlhy.
Hra vás nutí se rozpovídat o tom, čím vaše herní alterego je a bylo. Pokud podle popisů i jednáte, odměňuje vás zkušenostními body. Zároveň přichází s jedním z nejlepších kostkových systémů, jaký jsem za dlouhou dobu viděl.
Risk je zisk
V Broken tales jsou dva druhy hodů. První se jmenuje Position a vlastně se vztahuje na jakoukoliv akci postavy. Druhý je Defence a funguje na jakoukoliv obranu před nástrahami ze strany vypravěče. Obecně platí, že lehké úkony mají obtížnost 3, střední 5 a náročné 7. Potom, co popíšete, čeho se snažíte dosáhnout, můžete přiřadit jeden z popisů vaší postavy, je-li relevantní. Ten vám rovnou dá minimálně tři úspěchy. Každý další můžete získat za jednu spálenou somu, což je zdroj, který se používá zároveň i u některých darů.
Pak přijdou ke slovu kostky. Kolik? Tolik, kolik jen chcete. Pokud hodnotu obtížnosti jen vyrovnáte, uspějete, ale s nějakou komplikací. Pokud je váš úspěch o jedna vyšší, uspějete bez výhrad. O tři vyšší počet úspěchů pak garantuje možnost vybrat si bonusový efekt. Hází se klasickými šestistěnnými kostkami a za úspěch se považuje cokoliv od dvou do šesti. Vtip celého systému se svobodným výběrem počtu kostek tkví v hazardu, protože pokud vám padne byť jen jediná jednička, na další čísla už se nebere ohled a automaticky neuspějete.
Správa zdrojů a minimalizování šance na tu prokletou jedničku je tedy zásadní. Postavy zároveň umí být docela křehké. Jediná veličina, která se sleduje kromě somy, určuje, kolik zranění postava vydrží – stačí čtyři a je konec. Tři popíšete v listině a dál se s nimi pracuje už jen příběhově. Pokud je to třeba vyvrtnutý kotník, moc si nezaběháte. Pokud si rychle spálíte somu a necháte obranu na náhodě, tak čtvrté zranění znamená rovnou smrt.
zdroj:
The World Anvil
Souboje jsou svižné, a hlavně cinematické. Většina soupeřů proti mocným bytostem z pohádek nemá moc šanci. Menší nepřátelé padnou po obdržení druhého zranění, nejsilnější jsou na tom stejně jako samotné postavy, tedy podlehnou čtvrtému zranění. Hráči i oponenti ale mají k dispozici spoustu možností, jak souboj udělat epický a zajímavý. Obzvlášť když se spolu střetnou samotné pohádkové bytosti.
Rozbitá Evropa
Od začátku opakuji slova jako pohádky, hrdinové a příběhy, z čehož by se dalo nabýt chybného dojmu, že se Broken Tales odehrává v nějakém pohádkovém království. Jedna z věcí, co mě na celých pravidlech od první chvíle zaujala, je jejich svět. Nebo spíš náš svět. Všechny ty bytosti z povídek se totiž prohánějí v alternativní Evropě roku 1780.
Díky podivným událostem, které začaly svět zaplavovat, schválil papež Clement vytvoření Řádu, tedy skupiny Lovců, kteří jsou napojení na nadpřirozeno a můžou tak lovit entity, které ohrožují životy obyčejných lidí. Obecně platí že Broken Tales zpracovává složitá témata. Většinu úkolů budou Lovci plnit ve vesnicích, kde jsou lidé prostí, pověrčiví a plní předsudků. Existuje navíc propast mezi chudinou a šlechtou. Často se i pracuje s tématem, že děti vědí a vidí víc než omezení dospělí.
zdroj:
The World Anvil
To je ale jen špička ledovce. Svět Broken Tales je temný a realistický. Vypravěč v pravidlech najde informace o tom, jaký byl rozdíl mezi městy a vesnicemi, co se jedlo, nosilo nebo třeba i jaké bylo vzdělávání. Samotná hra je pak spíše epizodická. Každý případ se odehrává většinou jinde, a i když je může spojovat společná příběhová linka, není to nutné. Jenže pak je tu kampaň.
Pohádka o dítěti zachránci
Je poměrně těžké vysvětlit, proč je kampaň Broken Tales tak skvělá a vyhnout se u toho spoilerům. Ale nebojte, neprozradím vám nic zásadního a musíte mi prostě věřit, že je to opravdu jedinečný zážitek hodný prožití. Hlavní příběhový oblouk vypráví o pohádkách, které byly zapomenuté, nikdo je nečetl, nevymýšlel nové a pohádkové království mělo zaniknout. Jenže pak přišlo dítě, které chtělo naslouchat, snít a mohlo celý svět pohádek zachránit.
Ale byl tu také ten, kdo zosnuje ve stínech. Ten, který přiměl chlapce, jež věřil v pohádky, aby z dobrých udělal ty zlé a ze zlých ty dobré. Díky tomu se pohádky roztříštily a pronikly do naší reality v jiné, krutější a pokřivené podobě. To je doopravdy vše, co vám k příběhu řeknu, protože jeho střípky budete sbírat v rámci jiných příběhů.
Než poskládáte celkovou mozaiku, která vás dovede k epickému finále celé kampaně, bude to nějakou dobu trvat. Konkrétně kniha nabízí šestnáct příběhů, které lze odehrávat i samostatně. V rámci kampaně je ale hlavně na vypravěči a hráčích, do jakého se vydají příště. Každý je inspirovaný jinou pohádkoua a je třeba upozornit, že často nejsou pro slabé žaludky.
Dokonce každý z příběhů má napsaný seznam varování, které faktory se v nich vyskytují, aby se jim popřípadě dalo vyhnout, pokud někomu u stolu vadí. Maso a dřevo inspirované Pinocchiem vám rovnou prozradí, že se v něm vyskytují krvavé oběti, zmrzačení a body horror (sub žánr hororu, ve kterém dochází k fyzickému i psychickému násilí na lidském těle, mutacím, pokusům apod.).
Vojákova povinnost podle Statečného cínového vojáčka v sobě má znásilnění, odplatu a vraždu. Nutno říct, že u hraní Broken Tales je prostě dobré si ujasnit, s čím mají hráči problém a ze hry to vyškrtnout. Není ale obtížné se jednotlivým příběhům vyhnout nebo v případě nutnosti vymyslet vlastní. Rozlousknutí celé kampaně totiž záleží hlavně na vynalézavosti samotných lidí u stolu.
zdroj:
The World Anvil
Obecně ale jde říct, že jednotlivé pohádky jsou skvěle napsané. Nechávají volnost v řešení, počítají s několika konci, a hlavně mají tah na branku, ať už z pohledu pokroucení samotných známých příběhů, nebo odhalení motivů NPC. Navíc se díky cestování po celé Evropě střídá prostředí i téma. Je prostě radost Broken Tales vyprávět i hrát.
Krvavá krása
No a jako poslední věc je třeba říct, že samotná příručka i skvěle vypadá, jak jste si jistě povšimli z okolních obrázků. Drží se černé, bílé a rudé. Ilustrace jsou krásně hororové a nebojí se přecházet z detailních pohledů na dětské kresby a zase zpět. Hlavně do sebe ale celá estetika skvěle zapadá.
Třeba slova spojená s Temným egem postav jsou vždy psaná specifickým fontem i barvou, stejně jako klíčová slova a podobně. Díky tomu se v celém textu strašně snadno orientuje a důležité informace vidíte na první dobrou. Občasná slova naškrábaná na krajích stránek jen umocňují celý pocit hororového šílenství, který se příběh knihy snaží vyvolat.
zdroj:
Vlastní foto autora
A žili šťastně až do smrti
Broken Tales je skvělý systém, který přesně ví, co dělá a dělá to zatraceně dobře. Jeho hlavní silou jsou pohádky, které všichni dobře známe a nebojí se z nich dělat výjevy z nočních můr. Samotná jeho kampaň obsažená v knize má snad všechno, co má správný příběh mít.
Zároveň se hra nebojí využívat složitá témata jako svou silnou stránku bez toho, aby spadala ke klišé nebo nedej bože zesměšňování problémů. Už není co dodat a prostě se ponořte do světa pohádek. Jen je tentokrát nečtěte před spaním, protože noční běsy vždycky číhají za rohem.