Nechci se v prvních pár odstavcích tohohle textu opakovat, ale bohužel v českém (a jakémkoli jiném) jazyce existuje pouze konečná množina kombinací slov, které dokáží výstižně popsat moje dojmy ze čtení MÖRK BORG, oldschoolového artmetalového RPGéčka, které na první a všechna další přečtení působí méně jako příručka pravidel pro nějakou hru a více jako horečnatý sen, který se vám zdá poté, co si na obzvláště divoké úterní párty přimícháte do kokainu špetku popela z urny vašeho prastrýčka z druhého kolene, který pracoval v Hitlerově okultní divizi. Můžeme?

Takže. MÖRK BORK je vizuálně ohlušující kniha. Je to kniha, které jsem se nejprve bál, pak jsem ji nechápal a pak, když jsem ji pochopil, jsem se jí začal bát ještě mnohem víc. Je to kniha, která na vás ŘVE nejen svými fonty, písmeny a textem, ale PROSTĚ TAK NĚJAK SVOU SAMOTNOU PROKLETOU EXISTENCÍ. Je to kniha, která sice ne že by vás přímo nenáviděla, ale podvědomě tušíte, že kdybyste jí za to stáli, určitě by si k tomu našla nějaký důvod.

Je to kniha, která vám chce navodit epileptický záchvat prostě proto, že může. Je to kniha, jejíž stránky jako by byly napuštěné pelyňkem. Je to kniha, kterou jsem se zdráhal vložit do poličky ze strachu, že bych ráno našel své RPG příručky pokryté krví a skartovaným papírem, kterak zpívají hymny v nelidských jazycích okolo plápolajícího táboráčku ze svých osobních deníků postav, zatímco MÖRK BORG scénu poklidně sleduje z origami trůnu složeného z pozůstatků příruček Dračí hlídky a ano, tenhle vtip opakuju technicky vzato podruhé, ale myslím, že je to na místě, protože já se mu ve skutečnosti nesmál ani napoprvý.

Není mi jasné, jak přesně se to stalo, že jsem MÖRK BORGU nakonec podlehl a řekl si o recenzní kopii. A teď, po přečtení příručky, toho stále mnohem více nevím, než vím. Jako třeba jestli je to dobrá hra. A jestli ano, zda je dobrá pro mě. Jedno vím ale naprosto jistě. Při vůli Nechrubelově a tisíci bezokých panen recitujících hymny padlých v disonantním unisonu, TAKHLE SAKRA VYPADÁ UMĚNÍ. 

zdroj: Free League

JEDEN PO DRUHÉM TI VYPADAJÍ ZUBY

V nějakém bodě tohohle článku bych asi měl zahlásit něco prozaického o vítězství formy nad obsahem. Možná, co já vím, obsah hodnotit nemohu, dokud si MÖRK BORG fakticky nezahrajeme, ale nad něčím forma MÖRK BORGU vítězit zaručeně musí už jen z prostého principu.

MÖRK BORG se vším, a když říkám vším, MYSLÍM FAKTICKY ÚPLNĚ VŠÍM, tedy každou tečkou, každou ilustrací každou změnou fontu uprostřed odstavce, každým nečekaně pozlaceným nadpisem... tím vším se neúprosně žene za cílem být tím nejbizarnějším, nejroztodivnějším, nejopresivnějším uměleckým zážitkem, jakým jste si kdy při koupi RPG příručky omylem popálili sítnice. A když říkám, že se za tím cílem žene, myslím tím, že ho neúnavně štve mezi pomníky na rozpadlém hřbitově zapomenutých božstev, dokud z něj nevymlátí duši palcátem a nevypije jeho krev i mozkomíšní mok.

A víte, trochu si říkám, jestli mě teď berete vážně. Jestli si teď neříkáte, že si holt teď Pavel asi něčím prochází a tak dneska trochu popustil uzdu svojí obrazotvornosti, aby si dokázal, ehhh, kdoví co si asi potřebuje dokazovat, ALE NE. MÖRK BORG je FAKTICKY ABSOLUTNĚ LIBOVÁ UJEŤÁRNA. A s čestnou výjimkou RPG Into The Odd (realizovaná stejným grafickým designérem Johanem Nohrem) mě z hlavy nenapadá příručka, která by se co do grafického zpracování pohybovala nejen ve stejné váhové kategorii, ale vůbec hrála podobný sport. Kdyby MÖRK BORG vyšel v období satanistické paniky, američtí konzervativci by proti Švédsku nejspíš vyhlásili regulérní křížovou výpravu.

zdroj: Free League

Není neobvyklé, aby se na jedné stránce vystřídalo třeba pět fontů ve třech různých barvách. Ani jedna stránka nemá stejný layout jako jakákoli jiná, ANI – JEDNA – JEDINÁ ŘÍKÁM. Na téhle se bílý text vměstnává do oblaku černé krve prýštící z bezhlavého torza modlícího se rytíře, zatímco mu z druhé stránky kyne figura benevolentně vyhlížející panovnice. Jinde se vám odstavce rozpadají a hroutí před očima, někdy okatě, jindy tak nenápadně, že si toho ani nevšimnete, ne vědomě, jen vás to nepříjemně bodá na zadní straně očních bulv. A na další stránce text přeteče z příliš krátkého sloupce, zkroutí se a dořekne větu svisle podél okraje stránky.

Co? Jestli se to nečte trochu blbě? Jo, občas. ALE TO ZNÍ JAKO VÁŠ PROBLÉM, NEMYSLÍTE? 

Tabulka zbraní? PCHA. MÖRK BORG nemá tabulku zbraní. Má jednu stránku s parodií na vitruviánského muže probodaného všemi možnými vyjadřovači násilí, se statistikami nacpanými do prázdných prostorů na stránce; jednu celostránkovou ilustraci stehenní kosti se suchou informací, že dává d4 damage; a jednu dvojstránku, jejíž polovinu zakrývá štětcem naškrábané slovo ZWEIHANDER. Chceš přehlednost? Chceš tabulku, ve které se dá normálně orientovat? JDI HRÁT DRAČÁK TY NORMÍKU, TADY TABULKY NEVEDEME.

(Tedy, to je lež, tabulek má MÖRK BORG absurdně mnoho. Jen zpravidla nevypadají jako tabulky.)

I šňůrková záložka je popsaná runami. A absolutně náhodné stránky mají kusy textů přejeté leskem. Náročnost celého takového projektu musela být naprosto absurdní, KDO TOHLE SAKRA VYTISKNUL? (Je to sice řečnická otázka, ale pro pořádek: Za tisk MÖRK BORGU je zodpovědná litevská tiskárna Standart Impressa, která, dovolíte-li, svému jménu navzdory odvedla nadstandardně impresivní práci.)

Některé ilustrace vypadají jako přebaly metalových alb, jiné jako biblické murály z katedrál, pár jako Midjourney na cracku, a na spoustě stránek se kolikrát mísí všechny dohromady. Je to nesourodé, divoké, ošklivé, překrásné, chytré, nevkusné, to všechno s plynem prošlápnutým skrz podlahu a s ručičkou na otáčkomeru utrženou z osičky.

MÖRK BORG je prostě kniha, která by si dřív podřezala hřbet, než aby udělala jednu jedinou věc konvenčně. Má pouze nějakých 80 stránek ve formátu A5. Je to vlastně docela krátká knížečka, kterou přečtete za jednu dvě hoďky. Ale každá z těch 80 stránek je vtip sám o sobě a každá věta na každé z těch stránek je cynickou pointou. Ne všechny jsou zrovna k popukání, ale jestli se nesmějete, TAK TO ZNÍ JAKO VÁŠ PROBLÉM, NEMYSLÍTE?

A když už jsme u toho textu…

zdroj: Free League

Z DÁSNÍ SE TI DEROU DLOUHÉ, KŘEHKÉ NEHTY

Ano. Tahle kniha má text. Ale neměl bych vám za zlé, kdybyste na to pod vlivem toho grafického zahlcení dočista zapomněli. Ono ho nakonec není zas tak moc.

Text je v MÖRK BORGU nedostatkovým zbožím. Každá druhá stránka má aspoň jeden dva odstavce, které neplýtvají znaky, řeknou si to své a nemají potřebu to zbytečně okecávat. Čpí z nich suchý humor a opovržení, ale také elegance, s jakou vám dokáží vymáčknout kapku potu zpoza vlasové linky. Věty pouze naťukávají příběhy rezonující příslibem příšerných implikací. Náhodná podstatná jména začínají velkým písmenem, jako by se vám Kniha pokoušela otevřít oči a přimět vás POCHOPIT, o čem je DOOPRAVDY ŘEČ. 

Právě kvůli stručnosti a stylizovanosti je docela těžké říct, o čem že to MÖRK BORG vlastně má být. Textu je možná málo, ale není v něm nouze o pojmy a odkazy, ke kterým se sice dolistujete, ale málokdy se dočkáte jejich vysvětlení nebo alespoň rozvedení. Text se navíc zaměřuje jen na absolutně nejglobálnější události svého světa. Jak v něm má vypadat život obyčejných smrtelníků, to nemám po přečtení nejmenší tušení.

Pokud jde o to globální měřítko, nejsnazší je MÖRK BORG přirovnat k videoherní sérii Dark Souls: Jednak v tom, že se také jedná o temnou fantasy odehrávající se v nevyhnutelně zmírajícím a smrtelně nebezpečném světě, ale také v tom, že nad rámec předchozí věty nemám valné tušení, která tu bije. Máme tu dvě dvouhlavá baziliščí božstva, nějaké proroctví, město ze skla, údolí plné nemrtvých, uh-uh, uh-uh, no, tak půjdem něco zabíjet? 

Jakože, na jednu stranu je to pecka. Máte tu údolí, do kterého lidé přichází páchat hromadné sebevraždy, během kterých začne na stromech růst šťavnaté ovoce na režných lanech. Máte tu překrásnou královnu, která ze světa kolem vysává teplo a radost s každým svým nádech. Je to cool. Je to taky úplně všechno, co vám příručka předhodí. Zbytek, který potřebujete proto, abyste do tohohle světa zasadili hráčské postavy, ten si domyslete sami. A že to není málo zbytků. 

Tady se projevují OSR kořeny, kterými do sebe MÖRK BORG nacucává krev vypravěčů narozených po roce 1980. OSR hry bývají záměrně střídmé na detaily a nechávají hodně práce na vypravěči, něco, co osobně na hrách vůbec necením, obzvláště když jde o worldbuilding a motivace hlavních hybných sil světa. 

Asi nejočividněji se tohle staroškolské DNA projevuje na připraveném dungeonu na konci příručky. Je to v pohodě dungeon, co do zpracování bych vlastně řekl asi nejintuitivnější, jaký jsem kdy viděl, což je příjemná úleva vzhledem k tomu, že zbytek příručky jakoukoli uživatelskou přívětivost rituálně vykuchává na oltáři bezmezné stylovosti. Zároveň je ale staromódní přesně tím způsobem, který mě na OSR obsahu vždycky mírně vytáčel. Kdo je ten stařec v první místnosti? K čemu tam je? Proč ti kostlivci hrajou na housle? Proč je to nastražené propadlo zrovna tady a proč se jím padá zrovna sem? 

Je to takový ten typ dungeonu, kterým si asi prošel kdokoli, kdo hrál dračák na přelomu tisíciletí. Takový ten plný věcí, o kterých si vypravěč řekl, že by bylo cool, aby se hráčům děly. Proč jsou tam z hlediska fikce? KOHO TO SAKRA ZAJÍMÁ? 

TVŮJ ÚSMĚV JE OHAVNÝ. A BLBĚ SE TI KOUŠE

Dungeon crawling a celkově souboje budou hlavní náplní jakéhokoli hraní MÖRK BORGU. Naházíte si postavu, naházíte si vybavení a vyrazíte pojít bolestivou smrtí do nejbližší kobky. A ta část o nahazování je důležitá, většina vaší postavy je totiž vytvořená naprosto náhodnými hody. Nelíbí se vám, že jste skončili jako slaboduchý mrzák vyzbrojený holení kostí a louskáčkem na ořechy? No, to OPĚT ZNÍ SPÍŠ JAKO VÁŠ PROBLÉM.

Pokud chcete připravená povolání, jsou tu a jsou báječná. Zapomeňte na čaroděje a válečníky, tady se hraje za ozubené dezertéry (doprovázené třicítkou svých nejvěrnějších přátel: SVÝCH ZUBŮ), výškrabky ze škarpy (lupiče tak odpudivé, že o ně ani smrtka nemá zájem), vyhoštěné šlechtice, heretické kněze a bylinkáře, které… někdo… vypěstoval z hub? Chápu to správně? 

Soubojový systém je simplistickou variací na D&D. Něco jako kdybyste vzali d20 engine, stáhli mu kůži z těla, maso odloupali z kostí rozžhavenou vidličkou a jehlou vyškrábali nová pravidla do změklého morku. Všechno je tu jednodušší, rychlejší a nebezpečnější. Životů je málo a smrt je častá; hází jenom hráči a často na stále to samé DR (cílové číslo); nejsou tu dokonce ani pravidla pro pohyb nebo vzdálenosti. I získávání úrovní je tu rychlé a jednoduché, okořeněné zábavným twistem: Vaše dovednosti se za úrovně nemusí jen navyšovat, ale také se občas snižují. Na základě čeho? Prosté náhody. 

zdroj: Free League

Náhoda celkově řeší hodně věcí v systému. Iniciativa se rozhoduje víceméně hodem korunou. Podle tabulek si budete nahazovat kritická zranění, kořist, útoky nepřátel, hody na morálku, pak výsledky hodů na morálku, kolikrát můžete použít ten který svitek, co se stane, když katastrofálně selžete při sesílání kouzla z daného svitku, což je, mimochodem, jedna z nejděsivějších a zároveň nejtragikomičtějších tabulek, jaké jsem kdy viděl, a to už si kolikátým rokem vyplňují vlastní daňové přizná-

Moment, počkat, beru zpět, ta trofej poputuje do spárů tabulky darů, které požaduje Dvouhlavý Bazilišek, podívejte se na to, co to tu máme… Tělo zohavené těmi, jež jej za živa milovali? PANENKO SKÁKAVÁ, HRO, COŽE?! 

Ve vší upřímnosti, MÖRK BORG povyšuje náhodné RPG tabulky na novou uměleckou formu. Byl bych ochotný číst prózu složenou jen z těhle bizarních, strašidelných a černočerně humorných tabulek. A instrukcí k nim. Hoďte d20 nebo po tabulce Životních trápení mrskněte házecí nůž. VYNIKAJÍCÍ. 

zdroj: Free League

A když už jsme u náhodných tabulek, nemůžu opomenout vypravěčskou plentu, kterážto je pravděpodobně tím nejnádhernějším kusem tvrzeného kartónu, na jaký jsem kdy měl tu čest pohledět. Namísto standardních tří částí se skládá z pěti užších kusů, z nichž každý je ilustrovaný jedinečným zlatým portálem s vlastní mňamózně morbidní černobílorudou ilustrací uvnitř.

Upřímně, tahle zástěna působí více jako sběratelský kousek z limitované edice než jako základní dodatek, který si ke hře dokoupíte za pár stovek. Vnitřek je pak od jedné strany ke druhé vyplněný náhodnými tabulkami, některými nápomocnými (jako těmi pro souboje), jinými inspirativními (10 důvodů, proč hostinskému škube v oku), jinými čistě pro pobavení (6 jídel, které si může dovolit váš měšec, ale ne vaše střeva). 

TAK ZNÍ VŮLE BAZILIŠKOVA

MÖRK BORG je, vskutku, RPG hra. A pravděpodobně i dobrá, o čemž si povíme příště v recenzi jako takové, ačkoli si už teď dovolím odhadnout, že vaše nadšení z hraní jako takového se bude nejspíš hodně odvíjet od toho, jak blízko máte k OSR žánru celkově. Pokud se rádi necháváte namlsat několika detaily a zbytek hry si ideálně doutváříte sami, MÖRK BORG vaše očekávání naplní bezezbytku. Pokud ale (jako má maličkost) preferujete příručky s detailně popsanými světy, frakcemi a jejich motivacemi, je dobře možné, že budete první hru připravovat s oroseným čelem. 

Nic z toho vlastně ale valně nesouvisí s tím, čím mi MÖRK BORG uhranul nejvíce – čím nejspíš uhrane drtivé většině čtenářů, kterým se zakousne do dlaní. Tahle kniha je totální, nefalšovaný TRIP. 

Je to ta nejulítlejší, nejodvážnější, graficky nejpropracovanější RPG příručka, jakou jsem kdy držel v rukou, a ta drzost, s jakou dává svoji naprostou chaotičnost na odiv, má gravitační tah černé díry ve středu Nechrubelovy zkažené osmičky. Každou stránkou, každou ilustrací, každou novou nečekanou kompozicí se otevřeně směje do chřtánu sobě i všem, kdo by nad ní snad chtěli ohrnovat nosy. 

Počínaje dneškem je MÖRK BORG jednou z nejcennějších příruček, jaké mám na poličce vystavné. A to i přes velice pravděpodobné riziko, že ho tam už zítra večer najdu, jak tančí kankán na hrobech svých kolegů, s kostlivými prostředníčky zdviženými vysoko k nebesům. Ale jsem s klidem ochotný to riskovat.