Přišel meteorit a s ním i konec civilizace, jak jí známe. Lidstvo zůstalo v troskách. Lidé jako supi přežívali ze zbytků civilizace, až nakonec opět povstali. Vytvořili nový svět, novou společnost, která měla vlastní problémy, radosti i války. Od pádu uběhlo již 522 let, jenže lidé netušili, že pod povrchem jejich společnosti roste daleko větší hrozba. Taková, která může znamenat úplný konec lidí.
Eshaton, jak kometu nazývali, totiž přinesla víc než zkázu. Přinesla nový život. Jeho podhoubí se rozlézalo pod povrchem a infikovalo ty, kteří se dostali do kontaktu s jeho sporami. Pomalu, ale jistě je měnil k obrazu svému. Začali se rodit podivné děti, nemluvné, zdánlivě bez duše. Časem se měnily na to, co lidé pojmenovali psychonauti. Nová rasa, která měla ovládnout zemi, další stupeň evoluce. Homo Degenesis.
I tak by se dal shrnout úplný základ příběhu RPG Degenesis – jednoho z nejpodivnějších a zároveň nejzajímavějších světů, které jsem měl tu čest za svou zkušenost s hraním navštívit. Německé studio SIXMOREVODKA připravilo doopravdy strhující zážitek, navíc v bezkonkurenčním vizuálním stylu (ještě aby ne, když se jedná primárně o grafické studio) a zadarmo.
3C
Systém Degenesis mi svými pravidly nejvíc připomíná slavné Vampire: The Masquerade. Máte vlastnosti a dovednosti, jejichž hodnoty sčítáte, abyste určili počet kostek pro hod, v němž se za úspěch považují čtyřky, pětky a šestky. Na rozdíl od Vampírů se ale používají kostky šestistěnné. Pak jsou tu samozřejmě další schopnosti a modifikátory, které hod ovlivní, ale základ je takto prostý. Během hry dostáváte zkušenostní body, které utrácíte za kostky navíc do té či oné hodnoty. Čím vyšší je pak jejich úroveň, tím je to dražší.
Vlastnosti konkrétně vypovídají o kondici vaší postavy. Tělo určuje, jak je silná, obratnost, jak je… no obratná a třeba instinkty, jak dobře umí reagovat na různé nečekané situace. Dovednosti jsou pak rozdělené pod jednotlivé z vlastností. K tělu se pojí třeba boj nablízko nebo atletika, k obratnosti schopnost vyrábět a opravovat věci nebo řídit vozidla a k instinktům zase empatie, schopnost přežití v divočině nebo krocení zvířat.
Hned zpočátku vás hra postaví před dvojici voleb, které o samotné postavě něco vypovídají. Dá vám vybrat ze dvou dvojic dovedností, které fungují téměř totožně, ale jejich rozdíl krásně dokresluje, kým postava je. První volba se váže k hodnotě ega – veličině, která umožňuje upravovat hody kostek snižuje se ve vypjatých situacích.
Otázka je, zda zvolíte, aby jí určovala vaše emoční nebo chladná stránka. Volbou dovednosti primal dáváte na vědomí, že jednáte hlavně podle emocí, kdežto při volbě focus jste přiklonění chladnému rozumu. Podobně určíte i hodnotu své psychické odolnosti, kde vybíráte mezi vírou a vůlí. Co vám umožní odolat psychickým útokům a problémům? Je to vaše víra nebo odhodlání?
Kromě toho získáváte ještě třeba speciální schopnosti vašeho kultu. Počkat, cože? Kultu? Ano, ten je totiž jedním ze tří hlavních faktorů, které vás provází už od tvorby postavy. Není jen povoláním, ale také agendou, kterou postava sleduje a organizací, v jejímž žebříčku stoupá. Tvoří tak první C ze tří (z angličtiny je tot trojice Cult, Concept a Culture), které dohromady vytvoří potenciál vaší postavy.
Kult probereme později. Koncept představuje vlastně to, co vaši postavu pohání nebo co dělá. Může to být dobrodruh, učenec, umělec a spousta dalších věcí. Kultura je pak místo, kde se ve světě Degenesis narodila. Tahle trojice určí základ postavy a kolik bodů si kam může rozdělit. Také zároveň ukazuje něco, s čím se jiné systémy mohou docela potýkat – to, že jsi voják, neznamená, že nemůžeš mít vlohy k umění. A to, že jsi se narodil ve stepích, z tebe automaticky nedělá pastevce.
Dá se tak vytvořit originální postava i bez toho, aby hráče volba místa původu, jeho ambicí nebo organizace, ke které patří, nějak sankciovala, což je vlastně strašně dobře. Kultur je ve hře sedm, konceptů rovnou dvacet jedna a kultů celých třináct. Každý si tak vybere, co mu sedí nejvíc. Posledním, co si je třeba zvolit, je příběhové pozadí postavy. Co se jí dělo? Šest pozadí určuje, čeho významného dosáhla v rámci kultu. Získala spojence? Autoritu? Vliv? Zná nějaká tajemství? Všechno tohle má praktické využití, a navíc dává hned příběhové háčky. Protože to, že něco získala, znamená taky, že má co ztratit.
Díky svému kultu má ale i za čím jít. Je to vlastně povolání. Každý kult má vlastní strom vývoje s několika větvemi a pro postup na další z nich je třeba jednak dosáhnout dostatečné úrovně některých dovedností a vlastností, a také se k povýšení dostat příběhově. Čím víš stoupáte, tím se dostáváte k silnějším schopnostem, speciální výbavě, tajemstvím a vyšší důležitosti v organizaci.
Díky tomu se hra přirozeně vyvíjí a když jste najednou z brance postupně velitelem pevnosti, je hned znát změna ve stylu hry. Hlavně je pořád dost na hráči, co budou jeho silné stránky. Může být střelec z pušky, pistolník, používat středověké meče nebo rukavice vrhající elektrické blesky. Může své zbraně modifikovat, může řídit auta i cválat apokalypsou na koni. Kult ho formuje, ale zároveň neomezuje.
zdroj: SIXMOREVODKA
Samotné mechaniky Degenesis nejsou něco, co by protřelí hráči RPG ještě neviděli, což ale nevadí. Podporují systém a dávají dobrou páteř světu, který chtějí vyprávět. Osobně bych ale ocenil něco filmovějšího a víc podporujícího příběh. Jediné, co můžu tomuto systému vytknout, je vlastně to samé, co nemám rád na Vampire: The Masquerade: Jeden bodík sem nebo tam neudělá výraznější změnu, prostě přidá jednu kostku.
Nezmění to, jak se postava hraje a nedá vlastně ani novou možnost, jen lepší hod. Zároveň je ale třeba vlastnosti zvedat, aby postava byla schopná vypořádávat se s těžšími úkoly. Volba mezi drahými novými dovednostmi, které tohle umí a prostou kostkou navíc, je tak často jasná. Vývoj postavy je tím pádem docela nevýrazný a vlastně si nemusíte pořádně všimnout, že se mechanicky z vašeho bojovníka stal mistr, protože se jen zdvihá pravděpodobnost na úspěch.
Svět, na který se nezapomíná
Jsem vlastně strašně rád, že mechaniky Degenesis máme za sebou. Teď totiž přijde to hlavní, zároveň také to nejtěžší na popsaní. Pokud tedy nechci, aby mě Patrik poslal do háje s recenzí o sto stranách... Primal punk, jak se styl, do kterého Degenesis spadá, nazývá, je totiž geniální. Zároveň ale obrovský. Pro představu, jsou tu dvě základní knihy, obě mají 368 stran, jedna pokryje celá pravidla pro hráče i vypravěče a ještě přihodí ukázková dobrodružství a druhá je jen o světě, jeho historii a všem možném kolem. Ono je totiž o čem vyprávět.
Degenesis nevypráví o jedné zemi, lese, nebo dokonce kontinentu. Vypráví o celé Evropě, Anglii a Africe, které byly zničeny, jen aby povstaly z popela a daly vzniknout novému světu. Světu ovlivněnému tím, co bylo v meteoritu, který Zemi za stovky let změnil k nepoznání. Napojil se na zemské čakry a s jejich pomocí změnil sám sebe i své okolí v různých částech světa do zcela nových podob. Navíc je tu i těch třináct kultů, které mají za sebou vývoj, důležité okamžiky a agendu, která může být v různých částech světa docela odlišná. Dobře ale, zhluboka se nadechnu a pojďme na to.
Svět Degenesis je rozdělený mezi kultury. Je tu třeba Borca – místo, na které sice nedopadl žádný z kusů meteoritu, jenž s sebou nesl nákazu, ale zase její povrch hyzdí jizva zvaná Ďáblův dech, kterou za sebou zanechal meteor při pádu. Jde o pustinu, kde lidé pořádají výpravy do trosek měst zavátých v poušti, aby získali kusy staré technologie. Objevil se tu třeba Chernobog, tajemná obrovská mechanická postava, která sjednotila klany a vytáhla s nimi na destruktivní výpravu. Právě při ní padla i Praha, která byla považovaná za nedobytnou pevnost.
Franka se zase nachází v oblasti Paříže. Zdejší meteor s sebou přinesl mor a pheromancery, kteří ovládají hmyz a infikují lidi, aby jim sloužili jako obyčejní trubci v jejich nové společnosti. V Balkhanu se zase střídají čtyři extrémní období a v jeho středu je kráter, který vysílá vibrace a zemětřesení. Purgare má ostrovy nedotčené nákazou stejně jako pirátské zátoky, ale je zároveň centrem Noxu, místa, které může za to, že se lidé mění v psychicky nadané psychonauty.
Tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Zkrátka každé zákoutí Degenesis je své, unikátní a přímo nabádá k prozkoumání. Každé je propracované a má svá pravidla. Zajímavé je třeba i to, že Afrika je pak nejméně dotčená. Meteorit totiž dopadl do Evropy a z Afriky se tak oproti Evropě stala civilizace na vzestupu. Samozřejmě má i své podivnosti, jako jsou krystalové lesy nebo tajemné pyramidy v Gíze. Hlavní ale je, že díky apokalypse se dá Středozemní moře překročit suchou nohou a kultury obou světadílů se tak mísí a dostávají do konfliktů.
Jednotlivé kultury žijí svým vlastním stylem. Po celém světě jsou ale přítomné i kulty, do jejichž řad právě hráči vstoupí. Jak už jsem psal, nejde jen o povolání. Každý je jiný a vybrat si, kterou cestu sledovat, je doopravdy zapeklité. Úvodní Spitalians, kteří jsou na většině promomateriálů, zasvětí život náboženskému ničení sepse z meteoru. jsou to postavy v plynových maskách s holemi, které mají v tekutině naložený kus masa poskvrněných, jenž sám od sebe pulzuje, když je nákaza poblíž.
Dále jsou tu Chronikleři, kteří neukazují svou tvář a využívají technologii ve svých oblecích jako magii. Jsou to hledači starých znalostí, starající se o jejich uchování ve své síti. Judges jsou samozvaní soudci potírající zločiny, drsňáci na koních v dlouhých kabátech a kovbojských kloboucích bojující pomocí pušek a kladiv. Palers jsou lidé z podzemních bunkrů nezvyklí na denní světlo, kteří po stoletích vyrazili na světlo světa, aby získali, co jejich domov potřebuje pro chod.
Tak bych opět mohl pokračovat dál a dál a stále bych jen škrábal povrch toho propracovaného světa a jeho vazeb i příběhů. Proč třeba afričtí Anubiánci zasvěcují své věrné až do posledního kruhu, kdy je pošlou do bájného města Káhiry a co se jim tam vlastně stane? Proč se klany Apocalypticů pojmenovávají po ptácích? Co mají Chronikleři společného s umělou inteligencí? Prostě těch příběhů a detailů je v Degenesis spousta a popravdě si nevybavuji herní pravidla, která bych četl s takovým nadšením a často až zatajeným dechem.
Ale pravdou je, že občas jsem i skřípal zuby. Je totiž znát, že pravidla v angličtině napsali Němci. Navíc takoví, kteří občas zaběhnou až moc do hloubky. Pak čtete, jak se šíří sněť, co je to podhoubí a dostanete téměř vědecký článek o šíření toho či onoho a máte pocit, že to prostě a jednoduše s některými detaily trochu přehání. Jenže si to můžou dovolit. Degenesis je projekt psaný s láskou a je vidět, že jeho tvůrci ten svět milují. A už jsem říkal, že je to všechno zadarmo? Jo, asi jo, jenže ono to není na úrovni něčeho, co normálně dostanete zadarmo.
Vizuální pecka
Jinak to snad ani popsat nejde. Obrázky v knihách jsou krásné, celkový grafický styl pravidel je vlastně bezchybný a u nich to nekončí. Na stránkách Degenesis je zdarma k mání nejen každá příručka základní hry i rozšíření v PDF, ale také hromada doprovodného obsahu navíc, který by jinde stál těžká eura a ještě by pravděpodobně nebyl v takové kvalitě.
zdroj: SIXMOREVODKA
Interaktivní mapě celého světa s prokliky na jednotlivé důležité lokace s popisem a seznamem NPC je jen špičkou ledovce. Jsou tu třeba i krátké příběhy, které navíc tým postupem času předělává i do verze audiozáznamů. Dále listiny pro postavy, loga, bonusové materiály. To všechno volně k dispozici a nikdo po vás nechce ani korunu.
Doopravdy doporučuji jejich stránky navštívit. Najdete tam totiž základní informace o světe, jeho kulturách i kultech a je to ideální vstup do nového světa. Navíc právě tam i stáhnete základní verzi pravidel s názvem Degenesis: Rebirth, která v sobě má všechny potřebné knihy do začátku. Jistě jste si všimli i skvělých hraných trailerů, které pouze podtrhují celkovou vysokorozpočtovost pravidel.
Jak už pozornému čtenáři muselo dojít, Degenesis není nejsnazší svět na proniknutí. Snaží se vás zahltit informacemi, až z nich jde hlava kolem. Jenže za to sakra stojí. Moje rada? Nadechnout se, udělat krok zpátky a jít na to postupně. Podívat se na videa od lidí, co Degenesis už hrají, přečíst si něco jen o místech a kultech, která vás zaujmou a které byste chtěli hrát.
No a v neposlední řadě zkusit nějaké to úvodní dobrodružství. Už to v knize pravidel s názvem Embargo tvoří dobrý vhled do světa, co všechno se může stát v pouštním městečku. Jde na něj navázat přímo první kampaní In Thy Blood. Ta zase postavy vezme do Alp a ukáže jim, co vše se může stát, když zemře vysoce postavený člen jednoho z kultů. Pak hned následuje kampaň The Killing Game a poslední Black Atlantic.
Než se nadějete, už budete vědět, co je zač Psychokinetik a Pregnoctic. O co jde obrovským biomechanickým bytostem, jako je Černobog, Triglaw nebo Agyre Sup. Možná i to, proč jeden z těchto bohů z masa a železa spí, druhý vedl jeden kult k vítězství nad druhým, i proč se je Chroniclers tak snaží zkoumat. Vlastně i to, kdo jsou třeba tajemní spáči uspaní v kryostázi a proč se je této zapomenuté armády třeba obávat. Za odměnu se třeba vydáte do zimních krajin a narazíte na mamuty, pokud tedy přežijete hrozbu mechanických lidí Amsumos.
Závěr
Degenesis je cesta. Umí být složitá i fascinující. Pořád se ale řadí k jedné z nejlepších her, které jsem za svou RPG kariéru zažil. Málokterý svět je totiž tak rozmanitý, tajemný a láskyplně vytvořený jako tento. Pravidla mu sedí tak akorát. Nevybočují z řady, ale dělají dobře přesně to, co se od nich čeká. Navíc mají něco pro každého.
Kulty jsou natolik rozmanité, aby každý našel přesně to tajemství a cestu, kterou hledá a zároveň nebyly postavy stejné. Jedinou pihou na kráse celého Degenesis je právě jeho komplexnost a to, že prokousat se tou hromadou informací, nemusí být zrovna nejsnazší. Odměnou je ale něco, o čem budete chtít lidem kolem neustále povídat. Podělit se s nimi o ten svět i jeho zákonitosti. Ukázat jim i na obrázcích, jak to vypadá. Navíc je to všechno zadarmo, tak na co ještě čekáte?