Kdo by neznal kultovní anglický seriál Doctor Who, u nás pod názvem Pán času? Určitě jste slyšeli ty příběhy o cestování časem, kde hraje hlavní roli poslední z pánů času (i když ne tak docela) a jeho společníci, o dobrodružstvích napříč érami historie s celou řadou ikonických mimozemských nepřátel i skutečných postav. Myslím, že i ti, co seriál nikdy nesledovali, musí alespoň okrajově tušit, co je to dalek a jeho typický výkřik „EXTERMINATE!“.
Titulní Doktor měl ostatně dost času proniknout ke každému, když je tu pro své fanoušky už od roku 1963. Samotná dobrodružná povaha celého seriálu pak přímo nahrává tomu, aby měl své vlastní RPG. Tedy kromě tun jiného zboží od hraček přes komiksy po deskovky. A taky že má! Jmenuje se Doctor Who: The Roleplaying Game, vydává ho studio Cubicle 7 a teď se podíváme, jak jeho druhá edice dopadla.
Doktor a jeho společníci
Pokud neznáte samotný seriál, v základu jde o to, že titulní Doktor cestuje napříč prostorem a časem v modré telefonní budce Tardis a s pomocí svých společníků řeší nejrůznější případy a dobrodružství. Některé díly jsou dobrodružné, jiné vtipnější a další doslova hororové. Doktor navíc jednou za čas změní svou tvář. Díky jeho regeneraci seriál za dobu svého vysílání vystřídal už několik herců v hlavní roli, jiných vzhledem i charakterem samotné postavy. Stejně tak vystřídal hromadu společníků a spojenců.
Jedna z prvních otázek, která vás určitě napadne, je, za koho se vlastně hraje ve hře. Možná lépe řečeno, jak je řešený samotný Doktor, protože se z podstaty jedná o hlavní postavu seriálu. Vlastně jsou tři možnosti. První spočívá v tom, že je Pán času pouhé NPC. Hraje za něj vypravěč a hráči se dostanou do role jeho společníků. Ty můžete vybrat z řad těch oficiálních nebo si vytvořit své vlastní.
Doktora se ale může ujmout i některý z hráčů, pokud nikdo nemá nic proti, protože samotná postava na sebe prostě více či méně bude strhávat pozornost, ví toho víc a v neposlední řadě je i o něco silnější.
Poslední možnost je pak taková, že se Doktor ve hře z nějakého důvodu nevyskytuje vůbec nebo je v čistě epizodní roli. Pravidla třeba nabízí možnost, že hráči nebudou přímo společníci, ale členi organizace UNIT, vesmírní průzkumníci nebo vlastně kdokoliv vás napadne a dovedete to v rámci konceptu skupiny přivést k životu.
zdroj:
Cubicle 7
Z hlediska předlohy zcela jistě dávají největší smysl první dvě možnosti. Za mě je ale možná nejlepší ta poslední, protože jsou hráčské postavy vyrovnané a zároveň jim nikdo nebere jejich místo na scéně.
No a jaké jsou to vlastně postavy? Všelijaké. Protože společníci mohou být odkudkoliv z vesmíru Doktora. Není tedy nutné držet se jen lidí, jde použít jakákoliv rasa, která dává smysl, včetně robotů, androidů a jim podobným. Zásadní totiž není ani tak to, za koho hrajete, ale z jakého času vaše postava pochází.
Podle rasy a doby, ze které pocházíte, vám vypravěč může dávat informace navíc. Třeba pokud budete hrát za někoho z vesmírné stanice ve vzdálené budoucnosti, už jste mohli o Doktorovi a některých událostech slyšet, tedy rozhodně spíš než někdo z viktoriánské Anglie.
Další důležitá statistika, kterou původ ovlivňuje, je technologická úroveň. Čím vyšší, tím snáze zacházíte s udělátky z budoucnosti. Hodnota krásně odráží to, z jaké doby pocházíte a umožňuje pomocí bonusů nebo postihů lehce rozlišit, zda třeba vědecké zaměření postavy má kořeny ve středověku nebo době nanotechnologií.
zdroj:
Cubicle 7
Tvorba postavy je tedy volná a nezatěžuje vás třídou nebo přesnou definicí povolání. Vaše postava může být takřka kdokoliv a odkudkoliv, což je samo o sobě skvělé. Navíc ti, kteří předlohu znají méně, můžou sáhnout po postavách, které neznají cestování vesmírem a nemusí tak řešit, že by měli něco vědět, protože jejich cesta ke hvězdám začne stejně jako u jejich postav.
Naopak milovníci seriálu zase mají šanci si vybrat z ras, které milují a zasadit je do budoucnosti, díky které budou moct víc reagovat na děj kolem sebe, protože o hodně věcech už slyšeli nebo sáhnou právě po postavě Doktora. Ostatně i celá kniha je napsaná tak, aby z ní měl každý fanoušek seriálu prostě radost.
Jsou ty kostky vůbec potřeba?
První, co mě a hře zarazilo, bylo, že běží na modifikovaném D6 systému. Co si budeme povídat, z principu se do boje zase tolik nedostanete. Stejně jako seriál není ani hra úplně o tom se prostřílet davem nepřátel a nakonec v epické bitvě porazit hlavního zlouna. Boj je až poslední možnost.
Budete při řešení záhad víc využívat svůj rozum. No a tady se vlastně žádná revoluce nekoná. Hody probíhají přes klasické sečtení vlastnosti a dovednosti a snahy hodem alespoň dorovnat obtížnost určenou vypravěčem. Při samotném hraní se ale moje pochyby ukázaly liché. Mechanické hody vlastně hezky dokreslují vědeckofantastickou stránku hry.
Ona totiž každá postava má vcelku štědrou porci příběhových bodů, které dále dostává za akce, jež se vyvedou a jsou v rámci hraní postavy správně (což je mimochodem mechanika, kterou v RPG úplně nesnáším, protože si myslím, že odměňování za něco, co je vlastně zcela základním stavebním kamenem hraní, je hloupost).
No a příběhové body se používají právě k tomu, aby si hráč dělal s kostkami, co chce. Hodí si o kostku nebo dvě navíc a vybere si nejlepší hodnoty? Jasně. Přidá si po hodu úspěchy? Není problém. Systém tak vlastně vcelku lehce dává hráčům do rukou způsob, jak uspět kdykoliv, když jde o něco důležitého.
Jasně, někdo může argumentovat, že hlavní hrdinové nemají selhat a v samotném seriálu také dělají věci vlastně správně. Přesto bych víc ocenil nějaké dobře vymyšlené stupně úspěchů nebo jiné mechaniky, než tak trochu zazdít obecnou důležitost hodů a v prostém žebříčku uspěl/neuspěl jim dát možnost rozhodnout, který výsledek to bude. Jediné, co vlastně ukousne pořádný kus příběhových hodů, je chladnokrevná vražda, která jich zruší hned polovinu.
Ruku v ruce s tímhle systémem jde pak ještě jedna věc. Když už na střet dojde, je většinou velice smrtící. Postavy nemají přímo životy, poškození jim snižuje statistiky a pak rovnou zabíjí nebo omračuje podle toho, jaký typ zbraně je použitý. Vlastně si můžou tvůrci dovolit nastavit malou výdrž postav hlavně díky tomu, že hráč si může určit, zda v souboji umře, nebo zda přežije právě přes příběhové body.
zdroj:
Cubicle 7
Na stranu druhou hlavní vybavení tvoří udělátka, která mají vlastní příběhové body a využívají je na svou aktivaci. Ty jsou často doopravdy zábavné, a hlavně ve většině případů odkazují na samotný seriál a jeho nejznámější příběhové linie, takže fanoušky zaručeně pobaví a je radost je používat.
Může to být třeba modifikovaná hlasová sféra oodů, která střílí paralyzující paprsky, vlajka vzdávání, která zabrání útočníkům provést akce proti postavě, dokud mají na své nekalé úmysly jiné cíle a spousta dalších předmětů, které je prostě zábavné používat.
S láskou k předloze
Hlavní otázka, kterou si je třeba u pravidel podle předlohy položit, je, zda jsou funkční i pro lidi, kteří ji neznají. V rámci Doktora je to složité, protože jeho pravidla zvládají naprosto skvěle přenést ke stolu atmosféru i témata samotného seriálu. Otázkou je pak spíš to, proč se k němu hráči ještě nedostali. Je RPG dobrý vstupní bod do světa Pána času? Pro hráče určitě. Se správnou postavou totiž doopravdy o světě kolem ani nic vědět nemá. Pro vypravěče? Spíš ne. Pravidla sice vysvětlí dost věcí, ale hodně stojí právě na tom, aby ten, kdo hru vede, chápal náladu, kterou se předloha snaží nastavit.
Už jen doprovodné textové boxy v pravidlech můžou být třeba o tom, že pravděpodobně budete hodně běhat z místa na místo. Pokud předlohu znáte, rozhodně vás podobné boxíky pobaví a dojde vám, že tvůrci doopravdy přemýšleli, jaké to bude odehrát další epizody Pána času. Pokud ne, potencionálně připravujete sebe i své hráče o kus zážitku.
Ostatně to je na knize velice důležité. Hrajete RPG podle předlohy a každá mechanika, předmět i postava je do ní velice schopně zasazená. Tahle pravidla nesou seriál jako zástavu a umí ho mistrně využívat. Neptají se, zda chcete hrát to nejlepší RPG pod sluncem, ale snaží se všemi způsoby převést k vašemu stolu atmosféru Pána času, a to se jim vlastně daří na výbornou.
Když se sejdete se skupinou fanoušků a padají u stolu hlášky ze seriálu, nadšeně se radujete z referencí, tak všechno klape naprosto úžasně. Jasně, pokud někdo z vaší skupiny tyhle detaily nezná, můžete ho strhnout s sebou velice snadno. Přesto si netroufám doporučit tyhle knihy vypravěčům, kteří by je použili jako vstupní bod do celého světa.
Ve startovací sadě pak začíná první kapitola kampaně, která je naopak skvěle napsaná pro nováčky v systému. Jednak v ní Doktor přímo nevystupuje, a také dává díky svému zasazení hráčům možnost se mechaniky naučit bez většího ohrožení na životě postav, protože nemůžou umřít. Nebudu zacházet do detailů, ale jednotlivé příběhy, které k RPG vycházejí, přesně splňují vše, co člověk očekává od epizody seriálu, kterou si sami projdete.
Uvnitř je větší než zvenku
RPG Doctor Who: The Roleplaying Game podle Pána času se povedlo. Pravidla by sice mohla být lepší a celý vstup do tohoto světa o krůček milejší k nováčkům, ale pokud se podíváme na hru jako na něco, co si zahrajete ve skupině fanoušků nejslavnějšího Doktora, nemohlo to snad dopadnout lépe. Herní systém moc hezky koresponduje s požadovanou atmosférou a celkově zvládá být věrný své předloze, což je jednoznačný palec nahoru.
Možnost si tvořit postavy dle libosti, ať už se jedná o rasu nebo samotné období, ze kterého pocházejí, je ve hře moc hezky zpracovaná. Škoda jen, že se D6 systém občas tak úplně nehodí k samotné hře, která je v první řadě dost pacifistická, a tím vlastně unikátní. Příběhové body pak zase trochu znevažují hody kostkami, protože pravidla počítají s tím, že s jejich pomocí budete hody měnit a v konečném důsledku jsou kostky upozaděné a spíš vaše štěstí určí, zda budete muset body utrácet nebo v jakém množství.