Pamatujete si, jak jste začínali se stolními RPG? Já ano. Bylo to ještě na základní škole. Nevím, jestli za to mohly videohry jako Fallout a Baldur's Gate (u kterých tenkrát nikdo ze spolužáků netušil, že vychází z papírových pravidel), nebo z obliby gamebooků. Každopádně jednoho dne někoho napadlo, že prolézat virtuální kobky pod Mečovým pobřežím a listovat klasikami ze série Lone Wolf nebo Fighting Fantasy nestačí.

Proč to nehrát spolu a naživo?! Vzniknul tak náš a jen náš výtvor. Říkali jsme mu prostě Bludiště. Žádná pravidla to nemělo, občas se hodilo kostkou a bylo hotovo. O kolik větší překvapení časem přišlo, když jsme zjistili, že někdo náš nápad okopíroval. Tenkrát jsme totiž poprvé sevřeli v rukou knihu nazvanou Dračí doupě.

Už někdy na střední škole ale přestávala pravidla Dračího doupěte stačit. Na řadu přišly skvělé věci jako Vampire: The Masquerade i ty divnější jako Hrdinové Fantasy nebo Stín meče (pravidla, kterým se v Levných knihách přece neříká ne). Následovalo flirtování s Dungeons & Dragons, které skončilo tím, že si dáme pauzu na neurčito.

Až v pracovním životě jsem ale začal objevovat ty pravé skvosty. Menší i větší originální knihy se skvělými světy, příběhy i mechanikami. Prostě lásky na první pohled a knihovna se plnila rychleji, než byl člověk schopný hrát. A pak se to stalo. Mnozí z vás už tuší, narodil se potomek. Z bezstarostného života se stalo úplně něco jiného a najednou se z obtížného scházení v pracovní dospělosti stávalo téměř nemožné scházení.

A tak si člověk začne pohrávat s novou myšlenkou. Začne si představovat, že až přijde čas, bude mít vlastně ideálního herního parťáka doma. Jenže co s malým dítětem hrát? Intriky ve světě upírů asi nedá. Dračí doupě? To bych nedal já. Ale hlavně vysvětlovat všechny ty tabulky, popisy a další věci, to by malého spíš zavařilo, než nadchlo. Podívat se na pulty českých knihkupectví je také celkem smutný pohled. Zatímco rodinné deskové hry tu mají tradici už od dob Člověče, nezlob se a Dostihů a sázek, tak s TTRPG to rozhodně žádná sláva není. Lépe řečeno není tu prostě zhola nic.

Zabrousil jsem proto do hlubin zahraničního internetu a zjistil, že nabízí přesně to, co jsem hledal: Pravidla šitá na míru malým hráčům. S dobrými nápady, jednoduchými mechanikami a dostupná. A tím se konečně dostáváme k jádru článku. Chci vám představit několik systémů, které mě zaujaly ze všech nejvíc.

Hry pro chvíle, které chcete strávit s vlastními dětmi, zabavit je i s kamarády, nebo vedete nějaký ten kroužek pro děti. Vlastně i pokud máte kamarády TTRPG nepolíbené, protože tohle je ideální způsob, jak je do magických světů přivést a nevysypat jim na hlavu knihu o stovkách stran, pak jim nadšeně vyprávět, co se odehrálo v kterém letopočtu Icewind Dale a nakonec ukázat svých dvě stě miniatur. Ono to občas umí normální lidi totiž vcelku vyděsit. Pojďme tedy na to!

Questlings (8+)

zdroj: Letiman Games

Do příručky hry Questlings jsem se zamiloval na první pohled. Je nápaditá, jednoduchá a pochopitelná. Hráč se vžije do role dítěte, které se pohybuje v reálném světě a řeší svoje problémy. Jenže má zároveň i svého vnitřního hrdinu. Děti tak chodí po fiktivním městě a dostávají se do různých situací. Pak se ale svět může změnit v ten fantastický. Změní se i ony. Najednou už nejsou obyčejné děti, ale hrdinové! Řekněte mi, kdo si na takové věci v mládí nehrál?

Hody jsou jednoduché a popsané na úvodní listině postavy. Není třeba složitě kalkulovat, stačí se domluvit, co skupinka dělá a vyřešit to pomocí jedné z trojice statistik. Navíc v rámci počtů, co by dítko v osmi letech mělo hravě zvládnout. Dalším skvělým nápadem v Questlings je systém smajlíků. Každý má k dispozici tři: veselého, nervózního a vyděšeného. Tím mohou beze slov dávat najevo, jaký mají ze hry pocit. Vypravěč má tedy jistotu, že nepřekročí hranici něčeho pro ně nepříjemného a další dny nebude slýchat z postýlky usedavý pláč o velkých pavoucích ze sklepení sousedovic domu.

Kniha navíc vychází v příjemném formátu a pravidla vysvětluje na 40 barevných stranách. Vyšlo k ní i rozšíření Magical Theme Park a dětské knihy o jednotlivých třídách postav. Ty jsou zatím jen dvě: So You Want To Be A Paladin a So You Want To Be A Mage. Další jsou momentálně v přípravě. Ne nadarmo získali Questlings stříbřené místo v cenách Ennies v roce 2022.

Co je podle mě největší předností těchto pravidel? Děti hrají napůl ve skutečném světě. V tom, který důvěrně znají. Nejen že to pro ně je tím pádem snazší, ale šikovný vypravěč může poznat jejich reakce na jisté věci. Opatrně zapojit i témata, o kterých je chce poučit. Představa, že blbnu s partou jako děti z Bullerbynu, abych se poté ponořil do fantastického světa, kde jsem rytířem nebo čarodějem, mi zní lákavě i jako dospělému.

Amazing Tales (4+)

Nikde jsem nenašel, že by výrobce hry Amazing Tales uváděl, od kolika let přesně jsou pravidla vhodná. Píší pouze, že jsou pro děti, které jsou dost staré na to, aby zažívaly dobrodružství. V popisu na Amazonu se ale člověk dočte, že jsou vhodná i pro děti od čtyř let. Jiní píší o desetiletých... Berme to tedy spíš s rezervou a podle schopností vašeho dítka.

Právě o dobrodružstvích ale pravidla jsou. Nevážou se na konkrétní styl nebo dobu. Jednoduchými postupy nechají dítě vytvořit si svého hrdinu a toho pak vypravěč může nechat zažít téměř cokoliv. Krátké příběhy na dobrou noc i dlouhé výpravy během prázdninových dnů.

Samotná kniha obsahuje kromě pravidel hlavně nápady. Čtveřici hotových příběhů z temných lesů, mechanických království, pirátských moří a hvězdných lodí. Poslední část se pak zabývá tím, jak by měl vypravěč takové příběhy chystat. Bez násilí, přívětivé a zábavné. Což je samo o sobě dost dobrý důvod k tomu si Amazing Tales pořídit.

zdroj: Amazing Tales

Ke hře navíc stačí jediná šestistěnná kostka. Pravidla jsou sice trochu obsáhlejší (104 stran), ale většina z nich jsou rady a příběhy. Dají se hrát téměř kdekoliv, což se mi na nich hodně líbí. Chcete si s dítkem zahrát na půl hodinky, když už je v pyžamu? Není třeba nic velkého chystat a jde se. Stejně tak ale zaujmou v případě, kdy si pozve kamarády ke stolu a z vás se může stát ten populární rodič, co zabaví celou partu.

Nejlepší ale na nich je právě ta rozmanitost. Postavy mohou být jakékoliv a stejně tak i příběhy. Zahrát si něco z oblíbené pohádky nebo prostě podle toho, o co se dítě zrovna zajímá a baví ho, je k nezaplacení. Navíc jako bonus se dají pořídit spousty rozšíření od fantasy přes superhrdiny až po kombinovanou velkou knihu dobrodružství.

Bubblegumshoe (13+)

Bubblegumshoe je hra na mladé detektivy pro trošičku starší děti. Vyšetřování záhady z prostředí maloměsta, škol a okolí má skvěle vymyšlený systém na snadné pochopení. Hráči si rozdělí bodíky do čtveřice dovedností a pak jedinou šestistěnnou kostkou určují úspěchy. Hra je o hledání stop, jejich sledování a odhalování pravdy. Kdo v mládí koukal třeba na Veronicu Mars, bude jak doma.

zdroj: Evil Hat Productions

Postavy neztrácí životy, protože je nahrazuje veličina zvaná Cool. Takže se hráč při sérii nepovedených pokusů tak maximálně rozbrečí, ale nic vážného se mu nestane. Tohle jsou vlastně první pravidla v tomto článku, která vychází přímo z pravidel pro dospělé (Gumshoe). Ostatně je vydává společnost Evil Hat Production, která stojí za známým systémem Fate. Z něj si kniha něco půjčuje, ale upravuje to tak, aby všechno bylo snadnější a přístupnější pro děti.

Dobré je, že detektivní zápletku jde vystavět různě. Pravidla nebrání čemukoliv od hledání ztraceného kola přes komplikovanější příběhy až po epizody jako vystřižené ze seriálu Scooby Doo nebo Stranger Things. Zároveň se zabývají nejen postavami, ale i jejich vztahy s okolím a ostatními postavami a tvoří z toho všeho pěknou herní pavučinu. Ne nadarmo hru tvůrci (možná trochu s nadsázkou) nazývají noirem ze střední školy.

Systém pěkně balancuje mezi dětskými a dospěláckými pravidly. Pokud bych ho měl nějak označit, nebál bych se použít „první velká pravidla“. Až dítko povyroste, dá se navíc celkem lehce přejít na samotný systém Gumshoe nebo Fate. V prvním zmíněném už jde najít z detektivního světa snad vše od Lovecrafta, noiru nebo hororových detektivek.

My Little Pony: Tails of Equestria (6+)

Nesmějte se! Pokud jsem něco zjistil, tak je to fakt, že franšíza My Little Pony spojuje lidi napříč generacemi. Kolikrát už jsem slyšel i dospělé se rozplývat nad jednotlivými poníky a jejich schopnostmi nebo příběhy. Tato pravidla vám umožní se do jejich světa ponořit právě s dětmi nebo přáteli.

Pravidla jsou jednoduchá. Vytvoříte si svého poníka, který jako by vypadl z obrazovek nebo stránek komiksů a jde se na to. Hra si dává za cíl, aby nebylo těžké uspět a byla to hlavně zábava. Příběhy se motají kolem témat známých ze seriálů, figuruje v nich přátelství, poučení a sranda. Navíc učí hráče a vypravěče to, co by občas potřebovali připomenout i starší hráči. Tedy, že nehrajete proti sobě, ale spolu. Kolektivně se snažíte vytvořit zábavný příběh a užít si při tom spousty zábavy.

Vlastně by se dalo říct, že je RPG My Little Pony krásný úvod do filmového vyprávění. Ať už je totiž váš poník silný, chytrý, nebo okouzlující, na scénách pracujete všichni společně a jde hlavně o nápady každého z vás. Otevírá to nové možnosti společné zábavy.

A to je právě podle mě největší silou tohoto RPG. Tenhle svět může být pro děti známý, jeho hrdiny viděli v bezpočtu příběhů a vědí, co od nich čekat. A kdo ví, třeba se pak na tuhle pohádku podíváte spolu s docela jiným přístupem. Už to nebude jen dětský svět vzdálený od dospěláckého, ale svět, ve kterém jste společně byli, znáte ho a vnímáte společně.

The Young Adventurer's Collection (8+)

Nakonec tu máme jednu klasiku: Dungeons & Dragons pro děti. V The Young Adventurer's Collection je čtveřice knih pokrývající vše, co je k odehrání potřeba. Monsters & Creatures, Warriors & Weapons, Dungeons & Tombs a Wizards & Spells vám dohromady dávají do rukou tvorbu postavy, monstra, kobky i příběhy. Navíc ve formě, která je hodně hráčům blízká a známá, a to díky zjednodušeným pravidlům páté edice D&D.

Publikace je navíc v pevné vazbě a drží si standarty vydavatelství Wizards of the Coast a Hasbro. Proč jsem je tedy nechal nakonec? Je to přeci jasná volba! No… za mě ne. Ano, systém je přístupný, klasický a dobrý, ale popravdě jsou to jediná pravidla ze seznamu, která ve mně nevyvolávají takové to dětské nadšení. Jsou prostě… standartní. Ano, pro dítě to tak být nemusí. Svět elfů, trpaslíků a paladinů pro něj bude kouzelný a krásný. Jenže… já tu psal o vesmírných pirátech, dětech, co se mění ve skutečné hrdiny, nebo i o těch ponících!

zdroj: Wizards of the Coast

Ne, nebudu nikoho přemlouvat. Vím, že 5e je nejpopulárnější systém vůbec a chápu to, vážně. Dává i smysl se do něj vrhnout už od útlého věku, protože tím potomkovi zajišťujete budoucnost, v níž bude moct přispívat na všechny ty projekty na Kickstarteru a radovat se.

Jenže podle mě je fajn, být občas trochu hipster. Nespokojit se s tím, co mají rádi všichni. Možná by se totiž mohlo stát, že i kovaní vyznavači pravidel s draky v názvu by mohli ve věcech jako je Bubblegumshoe nebo Amazing Tales najít něco nového. Takového, co nezmění navždy pohled na hry jen jejich dětem.

No a to by bylo vše. Moje výběrová pětice pravidel pro děti. Co na ně říkáte? Máte chuť něco vyzkoušet? Jaké máte vy zkušenosti a rady pro hraní s dětmi? Dejte nám vědět v diskuzi.