Víte, co mě naučily dlouhé roky psaní žánrové beletrie, respektive pět vydaných bichlí o celkové délce cirka dvou a půl tisíce stran?

Nic moc.

Ale víte, kolik mě toho naučily korektury a poznámky nebohých redaktorů, kteří z těch dvou a půl tisíce stránek museli udělat čitelných pět knih? Spoustu. A především to, že napsat dobrou knihu a dobře napsanou knihu jsou dvě úplně odlišné věci.

Proč o tom mluvím? Protože poslední dva měsíce jsem strávil horečnatým překládáním Města Mlhy pro Mytago (kterému v hlavě stále říkám City of Mist, protože čtyři roky nošená košile je železný… zvyk, ehm). Což je práce, na kterou jsem, řekněme, kvazikvalifikovaný: RPGéčka hraju od mala, živím se učením angličtiny, a pokud se dá recenzím a knižním databázím věřit, v próze asi taky nejsem úplně marnej. Ale překlad? Překlad je to můj první. 

Pustil jsem se do něj plný naivních snů, odhodlání a touhy být změnou, kterou chci vidět ve světě. Pročež jsem hodně rychle přišel na to, že překládat RPG příručky je kumšt sám o sobě – a Město Mlhy pak obzvlášť.

zdroj: Son of Oak Game Studio

Když jsou pravidla a příběhy to samé

Je asi jasné, že když překládáte text, jehož polovinu zabírají pravidla libovolného druhu, musíte být opatrní s technickou stránkou věci. Však víte, aby se v těch termínech dalo vyznat, nezněly si navzájem příliš podobně, stylizací odpovídaly zasazení hry a šly hráčům dobře přes pusu… To je všechno docela samozřejmost a taky důvod, proč se mi o spojení crew power tag question v noci zdají noční můry aneb kéž by čeština měla přívlastky stejně na háku jako anglIčtina. 

Jenže RPG příručky nejsou jenom pravidla: Je to i zasazení, příběh, atmosféra, stylizace. A Město Mlhy, na rozdíl od běžnějších, tzv. trad-RPGéček, má tyhle prvky zabudované i v samotném herním systému.

Nenajdete tu žádné koeficienty, hodnoty, útočná čísla ani třídy zbroje. Každý pravidlový termín je tu vyjádřený náležitě stylizovanou frází poplatnou noirovému žánru, a tak tu místo perception checků doslova Prošetřujete, místo házení na obranu Čelíte nebezpečí a místo dlouhých odpočinků máte Oddech, Dáváte se do kupy, Makáte na případu nebo se Připravujete na další štaci. 

To jsou všechno regulérní herní termíny. Jejich názvosloví je záměrně provázané se settingem naprosto nerozlučně, a to jak z hlediska hry jako takové, tak z hlediska jazykového zpracování příručky. Text díky tomu hrozně dobře plyne, učí vás mluvit o mechanické stránce hry stejným jazykem, jakým popisuje tu narativní, a navíc vás studování pravidel nevytrhává z herního světa, ba naopak, okupuje s ním stejný prostor a projevuje stejný tón, náladu a styl.

Je to zábava. Pro mě coby překladatele to znamená více prostoru pro jazykovou invenci. Vlastně je to takový milý lingvistický rébus a kreativní cvičení v jednom. Ale, jak asi tušíte, je to taky často docela makačka. 

Malé, velké, přechýlené

To hlavní, co jsem si ze všech těch výše vzpomínaných redakčních procesů odnesl, je, že ve svých textech dělám cirka tři stylistická/gramatická rozhodnutí na řádek. Cirka. A co víc, kolikrát si to ani nestíhám uvědomovat. Občas jsou to očividné záležitosti jako třeba volba sloves v uvozovacích větách nebo neměnná gramatická pravidla jako y/i a mě/mně.

Ale pak tu máte věci, jako který přístavek budete oddělovat čárkami, který pomlčkami a který závorkami; které termíny či projevy budete označovat kurzívou a které velkými písmeny; kdy budete za trojtečkou navazovat velkým a kdy malým písmenem; jestli budete za dvojtečkou navazovat velkým nebo malým písmenem (mimochodem, tady na webu dáváme za dvojtečku velká písmena, zatímco ve svých knihách i v Městě Mlhy na ně navazuju malými písmeny a ano, mám z toho už mírnou schízu); nebo jestli budete psát slova jako kasíno s i/í a pódium či stadión s o/ó. 

zdroj: Son of Oak Game Studio

Já tedy nevím, jak ostatní pisálci, ale já tohle během psaní první verze rukopisu ani náhodou nestíhám vědomě řešit. Prostě to nějak flákám podle citu a pak? Pak se to všechno musí sjednotit v následujících pěti čteních.

Protože jestli něco dobře napsaná kniha potřebuje, je to konzistence: Celý text se musí řídit jasnými pravidly, pro která neexistují výjimky. Takže pokud se například herní tahy (základní mechanika všech PbtA systémů) mají psát s velkým písmenem, musí se tak psát opravdu všechny. Bez výjimky.

(Technicky vzato je vše výše popsané mnohem víc záležitostí jazykového redaktora nežli autora, respektive překladatele – vlastně je dost možné, že jsem se někde i utnul v terminologii, protože tohle vlastně vůbec není můj obor – ale považuji přinejmenším za slušnost předat hrubý text v co možná nejlepším stavu. A tak to musím řešit taktéž.)

Když jsem se do překladu Města Mlhy pouštěl, říkal jsem si, že alespoň s tímhle se nebudu muset zbytečně mořit. Třeba rozhodnutí, co psát s velkým a co s malým písmenem, už přece autor originálu, Amit Moshe, (helemese, přístavek oddělený čárkami) udělal za mě, ne? Prostě to budu psát stejně jako on. 

Problém je ale v tom, že anglická kapitalizace (ta gramatická, ne finanční) se řídí jinými pravidly než ta česká. Zjednodušeně řečeno, v angličtině je zvykem kapitalizovat v oficiálních názvech první písmeno každého slova kromě členů a předložek (takže FBI je Federal Bureau of Investigation), zatímco v češtině je to obvykle… no, docela bordel, ale základním pravidlem je, že se kapitalizuje jen první písmeno prvního slova a hospodu U Růžičků teď nechme stranou (proto je URNA Útvarem rychlého nasazení). 

A proto se třeba takový tah Change the Game v originálním City of Mist píše s velkým C a G a já tuhle anglosaskou tradici chtěl původně ctít: Pravda, není to striktně vzato české, ale líbil se mi efekt, který ta opulentní, přehnaná kapitalizace vyvolává; když jde hráč Měnit Pravidla Hry, vyznívá to tak nějak… mocněji, důrazněji, osudověji.

Jsem si jistý, že tenhle aspekt originálu nevznikl omylem a chtěl jsem ho pro české čtenáře zachovat. Jenže pak jsem došel k vypravěčským tahům které… Eh, víte co, pauza. Samotný termín „vypravěčské tahy” si zasluhuje vlastní dva odstavce:

To máte takhle, terminus technicus pro tahy hráčů je v originále dvojitě kapitalizované Core Moves (Základní Tahy), ale těm vypravěčským se říká MC moves, protože ve Městě Mlhy se místo tradiční zkratky GM používá zkratka MC zastupující titul Master of Ceremonies, což je výraz a) prakticky nepřeložitelný a b) ve zkrácené formě neskloňovatelný.

zdroj: Foto: Son of Oak

Do češtiny jej proto lze zavést jen v prvním pádě a nelze ho využívat jako přívlastek, takže se asi musíme smířit s nekapitalizovanými vypravěčskými tahy. Ale pozor, MC moves nejsou na rozdíl od Core Moves dvojitě kapitalizované, protože… No, protože tu originálu, možná skrze nedopatření, možná skrze nezájem, chybí ta kýžená konzistence. Takže co já teď s V/vypravěčskými T/tahy? 

O čem jsme to vlastně… Jo, vidíte! Pak tu ale máte takové vypravěčské tahy jako třeba Complicate Things, Big Time (opět všechna slova kapitalizovaná), což bych tedy měl překládat jako Zkomplikuj Jim To, a To Že Pořádně a… Musíte uznat, z toho přece přímo bolí oči. Kdepak, necháme jenom velké Z a všechna ostatní budou malá. Hned to vypadá lépe.

Jenže to taky znamená, že stejně tomu musí být i u té Změny pravidel hry, stejně jako u všech ostatních tahů, kterým ta anglosaská kapitalizace docela slušela. A pokud už nekapitalizujeme první slova všech tahů, proč by měl být dvojitě kapitalizovaný i samotný termín Základní Tahy?

A na takovéhle problémy a dilemata narážíte… no, v průměru třikrát za řádek. Jako třeba to, že anglické Hades označuje jak boha podsvětí, tak Podsvětí samotné, čehož originální text záměrně využívá způsobem, kterého čeština zkrátka není schopná. 

Nebo při překladu výrazu Go Toe to Toe, který ve hře (a angličtině obecně) vyjadřuje jakýkoli střet s opoziční silou (ať už v boxerském ringu, politické debatě nebo karetní hře), ale který se do češtiny velice těžko překládá způsobem, který hráče automaticky nenavede k příliš úzké interpretaci (jako třeba Jdu se rvát), nezní hrozně sterilně (Jdu do… ehm, konfliktu…?) nebo není příliš vágní na to, aby si pod ním hráči zvládli něco přesného představit (jako Jdu na věc).

Výpisem podobných kuriozitek bych mohl zaplnit celou roli toaletního papíru, ale jako jeden bonusový příklad si uveďme třeba přechylování ženských příjmení. Od začátku jsem věděl, že ho do textu zavedu, jakkoli mně samotnému po čtyřech letech hraní originálu vůbec nejde přes pusu (pro mě bude Lily Chow navždycky jen Chow a nikdy Chowová).

Musím ale zároveň brát na vědomí, že text je určený českým čtenářům, kterým přechýlená příjmení pomohou při orientaci v textu, obzvláště když uvážíme exotická, nečitelná nebo obourodá jména, kterými se některé postavy originálu pyšní. Pravda, Rachel Delaneyová na mě z papíru nepůsobí kdovíjak esteticky, ale jednak mám svůj vnitřní kompas notně ovlivněný konzumací anglické popkultury a druhak konzistence prostě musí být na prvním místě.

(Zatím jedinou nepřechýlenou výjimkou v celém Městě Mlhy je Ella Kirky, jejíž příjmení je jasným odkazem na čarodějnici Kirké a já prostě nemám to srdce tuhle analogii kazit příponou. Jestli je to ale dostatečný důvod hatit knize konzistenci, to si povíme podle toho, jak moc mě to bude strašit ve snech).

zdroj: Son of Oak Game Studio

A jestli vás všechny tyhle debaty o větných členech a velkých písmenech nezvládly ukolébat ke spánku, možná by vás zajímalo, o co jde vlastně s tím titulkem celého článku. Tak schválně, tady máte jeden překladatelský oříšek: 

Do čeho narazil Titanic?  

O ledových horách

Viděli jste ten film, ne? Takový ten veeelikánský kus ledu, který plave v oceánu, z části trčí nad hladinu, ale z většiny se schovává pod ní… Jak že se to týká Města Mlhy? Jo, vidíte. V Příručce vypravěče totiž najdete celou jednu kapitolu zaměřenou na to, jak konstruovat dobré a snadno režírovatelné, polootevřené detektivní zápletky a Amit Moshe tenhle scénáristický přístup čtenáře učí pomocí něčeho, čemu říká Iceberg model.

Je to super kapitola, kterou bych doporučil ke čtení každému game masterovi nehledě na žánr. Je to taky kapitola plná ilustrací… ehm, toho velkého kusu ledu, do kterého narazil Titanic, takže slovu Iceberg tady zaručeně neutečeme. Budeme ho muset přeložit.

Takže: Jak se česky řekne iceberg? Ledovec? Říkáte ledovec, já vím. A bohužel nemáte pravdu. Hm? Že tomu tak ale říkáte celý život a všichni vaši kámoši taky? Já vím, mám to stejně a hele, když to vydržíme ještě pár let, třeba nám dají slovníky dílem kodifikace za pravdu, ale aktuálně to holt říkáme blbě. Nebo se mi alespoň nepodařilo najít slovník, který by s námi souhlasil.

Ano, je to trochu pakárna, ale má se to takhle. Ledovec, neboli ta věc, které anglicky říkáme glacier, je zpravidla pevninský ledovec; víte co, ta hromada napadaného a zmrzlého sněhu v horách,  na kterou jezdíte lyžovat. Ten kus ledu, do kterého narazil Titanic, se z tohohle pevninského ledovce oddělil procesem tzv. telení (což není absolutně ničím důležité, ale když jsem se to slovo musel naučit já, tak si pište, že vám ho vecpu taky) a následně se zřítil do moře.

Což znamená, že říkat mu taky ledovec, je asi jako říkat spadlé větvi “strom”. Já vím, že to všichni děláme, ale fakticky to vůbec nedává smysl. Takže, co to teda potopilo Titanic? Ledová kra neboli anglická floe? Ne, bohužel ne, ledové kry vznikají zamrzáním vodní hladiny a jsou maximálně pár metrů tlusté, odtud vítr taky nevane. Inu, přestanu vás napínat.

Jste připravení se se mnou od srdce zasmát? Tak si představte, že jste tuhle odpověď lovili po Googlu téměř hodinu a vězte, že anglické slovo iceberg do češtiny překládáme jako… iceberg. Přejali jsme ho. Jediný opravdový překlad zní “ledová hora” a snad se shodneme, že o „model ledové hory” ve Městě Mlhy nikdo nestojí. 

Takže, co s tím? Udělat z toho “model icebergu”? Asi je to technicky vzato správně, ale libozvučné to není ani náhodou, a co je nejhorší, nezní to česky. Já osobně už jinak než čenglicky mluvit ani neumím, ale Město Mlhy má být pro lidi, kteří si originál přečíst nemohou; anglicismů v něm musí být absolutní minimum.

A celé je to ještě o to komplikovanější proto, že text příručky hojně používá – jak pravidlový terminus technicus, tak obrazné pojmenování – frázi tip of the iceberg, který do češtiny překládáme, to je fakt na facku, jako špičku ledovce.

Nejjednodušší by bylo se na správnost prostě vykašlat, řídit se tím, jak “přece každý mluví, asi, určitě,” a udělat z toho ledovcové schéma (s malým písmenem, protože ačkoli v originálu najdeme pompézně kapitalizovaný Iceberg model, v češtině se budeme řídit precedentem pyramidového schématu… asi…? Jak říkám, tohle je vážně spíš otázka pro profesionálního redaktora).

Ale já zároveň vím, že tím přispívám do úzu špatného používání tohoto slova! Můžu si něco takového jako technicky-vzato-profesionální překladatel vůbec dovolit? Můžu si něco takového vzít na svědomí? Pche, jasně, že můžu. Od toho jsou poznámky překladatele. 

A slovní hříčky ať shoří v pekle

Co si z toho všeho odnést? Asi hlavně to, že překládání je stejně jako autorské psaní prostě občas docela fuška, ve které musíte umět správně odhadnout tu správnou míru mezi “správností” a “dobrostí”. A taky že člověk nikdy neví, jestli zrovna v textu nedělá nějakou příšernou botu – vždyť já sám jsem o ledovcích věděl kulové, dokud jsem nezačal googlit, jestli neexistuje nějaký chytlavější překlad pro bottom of the iceberg nežli “spodek ledovce”.

Jo a taky nejspíš to, že většiny z těch tří zákysů na řádek, které musí člověk nějak vyřešit, rozlousknout nebo překonat, si obyčejný čtenář nejspíš nikdy ani nevšimne. Jako jste si možná ani vy nevšimli, že jsem v celém tomhle textu používal anglické uvozovky místo českých a Patriku, můj drahý redaktore, pokud jsi je všechny doposud pečlivě opravoval a teprve teď ses dozvěděl, že jsem si z nich udělal rádoby chytrou pointu (ačkoli ve skutečnosti jsem jen líný si měnit nastavení v google docs), tak se ti opravdu, opravdu ze srdce omlouvám. 

Mno, já se teď půjdu zase na chvíli odmlčet. Hrubý překlad je sice hotový, ale čeká mě ještě spousta, spousta práce. Jako třeba přepsat hromadu velkých písmen na malá. Tak se tu zatím mějte hezky a když nám bude osud přát, třeba si časem ještě povíme něco o překládání starter setu, žraločích nádržích, lichvářích a vydřích duších.

Poznámka drahého redaktora Patrika: Děkuji, Pavle, za přidělání práce s uvozovkami. Jo a je to Google Docs, nikoli google docs, jak chybně uvádíš o dva odstavce výše...